Rihannina deska Anti nepotřebuje téměř žádné hity pro rádia. Díky skvělé produkci a textům jde o její nejumělečtější album (Recenze)

O albech Rihanny se často říká, že si zakládají na jednotlivých singlech a jako celek nejsou až tak zajímavé. Už na začátku recenze však řeknu, že při Anti s tímto tvrzením nesouhlasím. V roce 2012 vydala RiRi desku Unapologetic, za kterou následovalo nejdelší čekání na další projekt v její kariéře. Během této pauzy se toho u Barbadosanky dost změnilo. Zpod křídel Def Jamu se definitivně přesunula k Jay Zho Roc Nation, kde dostala mnohem větší prostor na hudební manévrování, což se, konec konců, nejvíce odrazilo právě na Anti.

Na tomto albu chtěla RiRi zkusit něco nového, chtěla vytvořit trošku odlišný a umělečtější zvuk, než jaký šířila dosud. Prvotními výsledky její studiové snahy najít to pravé ořechové byly skladby FourFiveSeconds, American Oxygen a Bitch Better Have My Money. Mluvilo se o nich jako o singlech z Anti, avšak zůstalo jen při řečech, protože na desce se ani jedna z písní neobjevuje. I když jde nesporně o hity, které vznikly ještě během toho, když byl Kanye West výkonným producentem celého projektu (později se této pozice vzdal, protože měl dost práce se svým Waves), oficiální pozici prvního singlu obsadila až kolaborace s Drakem nesoucí název Work. Rihanna zpívá o tom, že má v poslední době kvůli práci jakési "suché období" (work = sex) a spolu s hopsavým jamajským, dancehallem nabitým instrumentálem z dílny producentské čtveřice Boi-1da, Allan Ritter, Sevn Thomas a Forty tak má samotný track asi největší rádiový potenciál. I když nejde ani zdaleka o nejlepší věc na projektu sestávajícím z 13ti songů, je pochopitelné, proč ji RiRi vybrala jako singl. Má pozitivní vibe, skalní neurazí, ale zároveň poukazuje na to, z čeho si instrumentály na Anti berou inspiraci - a to je právě ta největší novinka, které si všimneš od prvního momentu.

Čokoládová kráska totiž upustila od předešlých zvyků, kdy byly její songy orientované převážně popově a udělala album, které je primárně R&B s citelnými doteky zmíněného dancehallu a soulu. V takto enormním rozměru je to v Rihanniné hudbě něco nového, co symbolizuje i cover Anti. Na něm je malá RiRi s korunou na hlavě, pokrytá básní v Braillově písmu, představující příchod svěžesti, čerstvosti do zvukového projevu jedné z nejúspěšnějších zpěvaček mladší generace. Tento jednoznačně pozitivní krok však třeba připsat i na konto vynikajících producentů a z velké části se postarali o jeho celkovou dokonalost. Jde o jména známé z hip-hopových tracků, jako například již jmenovaný Boi-1da, DJ Mustard, Hit-Boy, Timbaland či No I.D.. Někteří z nich jsou původem z Jamajky, jiní zase rádi pracují s nástroji typickými pro soul, a tak je jasné, jak vznikly beaty na tuto desku. Když se do ní pozorně zaposloucháš několikrát po sobě, zjistíš, že je vlastně rozdělena na dvě části, tu agresivnější první (s výraznými, často old-schoolově znějícími bicími, prvky elektra, hlubokými syntetizátory či elektrickou kytarou), a pak klidnější druhou (s pomalejšími melodiemi, klavírem, orgánem, akustickými bubny či basovými linkami). Obě se pěkně vykrývají (Anti), a zároveň dohromady tvoří jednu z nejpovedenějších složek nahrávky, držíc ji pohromadě a majíce velký vliv na celkové, převážně pochmurné emoce.

Jelikož je RiRi původem z Barbadosu, karibský vibe vnesla do skladeb nejen po instrumentální, ale i po vokální a dá se říci i obsahové stránce. Díky Roc Nation konečně dostala volnost a nahrála písně o tom, o čem chtěla a hlavně, jak chtěla. Podobně jako u hudebních podkladů se i při písních většina z nich nese na temné notě a překvapují Rihanniným rozsahem, kterým opět udělala něco, co čekal jen málokdo. Kromě tradičního zpěvu (Never Ending) z rukávu vytáhla i jeden z jejích nejlepších pěveckých výkonů (Higher), ale také agresivní, až rapový projev (Consideration). Na autenticitě přidává využití dialektů z Karibiku, například jamajského Patoisu (Work).

Už na otevírací skladbě Consideration, která připomíná Tylerovy Yonkers je zřetelně slyšet, že deska je svá a ničím nešetří. Rihanna na této spolupráci se zpěvačkou SZA dává ostře najevo, že chce být považována za skutečnou umělkyni a toto album má být toho důkazem. Samozřejmě tím naráží i na deal s Def Jamem, který jí dosud mírně svazoval ruce. Pak následuje intermezzo jménem James Joint, které upozorňuje na ústřední téma Anti, kterou je láska, respektive vztah k jistému muži. Obdobně přechod hodnotím velmi pozitivně, protože představuje most mezi prvním trackem a zbytkem alba. Anti má dále tři skladby představující jakési jeho hlavní body - Kiss It Better, Never Ending a Close to You. První přináší emoce po rozchodu, kdy chce RiRi svého prince zpět, na druhé si uvědomuje, že její láska k němu asi nikdy nevyprší, no a na závěrečné baladě celého projektu ho opět ztrácí, avšak je odhodlána udělat vše proto, aby se tak nestalo. I z tohoto pohledu je tak Anti povedeným dílem pouze s menšími nedostatky. Při opakovaném poslechu se totiž dají najít momenty, kdy se trochu nudíš nebo ti daný track mírně vadí, možná připadá i trochu přetáhnutý. Osobně se mi to stává od poloviny songu Desperado až do začátku Needed Me, respektive při Work.

Pochválit ale netřeba jen barbadoskou krásku a skupinku producentů, ale i zbytek lidí, kteří se na tomto projektu významně podíleli. Těmi jsou zejména hosté a textaři. Oficiální tracklist obsahuje jména pouze dvou hostujících interpretů - Drakea a SZA. Drizzy podal svou klasiku, SZA zase výborně zpříjemnila úvodní song. Kdybychom chtěli, mezi hostující můžeme počítat i vokály Travise Scotta na Woo, no tento Rodeo jezdec měl ve formování desky pravděpodobně mnohem větší slovo. Déle se o něm totiž šeptá jako o RiRinom milenci a nikoho jistě nepřekvapí, že agresivnější, pouliční feeling některých songů inicioval on. Nebýt Travise, album mohlo být venku už loni, ale byl to právě on, kdo do poslední chvíle nebyl spokojen s celkovým zvukem tohoto alba. Textař Glass John, který dal dohromady song Kiss It Better (prod. G.O.O.D. Music Jeff Bhasker) dokonce zpochybnil na Twitteru jeho hudební kumšt, jelikož Travis promarnil spoustu času nad tím, aby překonal jeho hit něčím svérázným.

"Travis promarnil ve studiu hodně času nad tím, aby překonal song 'Kiss It Better', ale i tak se mu to nepodařilo, protože ten beat je prostě skvělý. Kdyby nepřesvědčoval Riri o tom, že potřebuje více, mohl být album venku už na Vánoce. Co je to za producenta, když si dovolí říct něco takového !!? !!!"

Nesmíme však zapomenout, že Anti je vůbec prvním albem v kariéře Rihanny, na kterém zpěvačka psala téměř všechny své texty. Samozřejmě, po boku hudebníků jako James Fauntleroy, PartyNextDoor, Mick Schultz, Jeremih, The Weeknd, Dido a mnoha dalších. I jim můžeme vděčit za to, že projekt působí více jednolitě než roztržitě a že srozumitelně, trefně a zajímavě podává to, co se děje v hlavě a srdci autorky. Na závěr odstavce ještě jedna zajímavost. Pokud ti je píseň Same Ol' Mistakes nějaká povědomá, bude to asi kvůli tomu, že jde o cover písně New Person, Same Old Mistakes od Tame Impala.

"Následujíc vlastní instinkty, se její práce snaží mít velký dopad děláním přesného opaku toho, co veřejnost očekává." Tuto větu napsala Rihanna na Twitteru, aby osvětlila, jak myslela titul Anti. Celkem tím vystihla dojmy lidí poté, co si album poprvé poslechli. Dostali totiž něco odlišného, nečekaného, avšak uvolněnějšího, upřímnějšího, umělečtějšího a méně popového. Pochmurnější projekt, který je, chtě či nechtě, hudebně rozdělen na dvě části, je pěkný jak po instrumentální stránce, tak i po tematické a vokální, protože se Rihanna předvádí ve více polohách (no pun intended). Z jednotlivých tónů a nástrojů lze cítit její karibský původ a frustraci/radost z lásky. Přestože se objevuje pár nudných nebo jeden až dva přepálených momentů, stále si dovolím tvrdit, že Anti je jistě Rihanniným nejumělečtějším dílem a možná nejlepším, nebo jedním ze dvou nejlepších alb dosavadní kariéry. A nepotřebovala k tomu ani kopu rádiových hitů, spíše šikovné producenty, textaře a v první řadě sebe. 7,5/10

Pro více informácí ze světa urban music sleduj Raporter