Porucha, která způsobuje emocionální barvoslepost.
Ocitli jste se již v situaci, která ve vás vyvolává prchlivou, emocemi nabitou reakci, ale s druhým zúčastněným to ani nehnulo? A první co vás napadlo bylo, že ten člověk je pravděpodobně bezcitný idiot? Máme tedy dvě možnosti. Ta první je, že ten člověk byl vážně idiot a ta druhá, že trpěl poruchou s názvem alexithymie. Ještě jste o tom neslyšeli? Tak si to pojďme trochu přiblížit.
Alexithymie je vlastně neschopnost popsat a identifikovat svůj psychický a emocionální stav. Dá se nazvat i jistým druhem emocionální „barvosleposti“. Lidé trpící touto poruchou necítí štěstí, lásku, hněv nebo spokojenost. Všechny tyto pocity se projevují tělesnými příznaky. Například divné víření v žaludku když jsou naštvaní nebo bušení srdce, když jsou s někým milovaným. Mozek připojí hodnotu k těmto pocitům, které začnou nabírat formu, na základě čehož člověk rozezná, zda je ten pocit dobrý nebo špatný, silný či slabý. Někdy se tyto pocity zamíchají s jinými formami emocí jako je například hořkosladký smutek, ale nakonec dokážou přiřadit slova k těmto pocitům.
V roce 1972 byla alexithymie poprvé popsána jako jazykový problém. Lidé s alexithymií měli pocity a cítili jako každý jiný jen k těm emocím nedokázali přiřadit slova. Vědci se domnívali, že problém bude komunikace mezi hemisférami, která zabraňovala emocionální části, aby se dostala z pravé hemisféry do levé, jazykové části. V současnosti již existuje řada druhů alexithymie. Někteří lidé své pocity jen nedokážou vyjádřit, jiní si jich ani nejsou vědomi.
Richard Lane z Arizonské univerzity porovnal alexithymii s lidmi, kteří oslepli poškozením zrakové kůry. Tito lidé měli oči zdravé, ale přesto nedokázali vidět obrázky. Rovněž při alexithymii zabraňují poškozené neurální obvody spojené s emocionálním zpracováváním vyústění emocí do vědomí.
Nedávné studie fMRI skenování našli řadu problémů u různých druhů alexithymie. Katharina Görlich-Dobre například objevila redukovanou šedou hmotu v oblasti mozkové kůry, která slouží k sebeuvědomování. Tato šedá hmota pravděpodobně zabraňuje vědomí znázornit emoce. André Alemania z University Medical Centre z Holandska zase zjistil, že mozek prostě nedokáže registrovat pocity.
I výchova a vliv rodičů na psychiku dítěte hraje roli při alexithymii. U některých to může způsobit trauma, které vypne všechny emoce. Alexithymie je také spojena s nemocemi jako anorexie, schizofrenie či syndrom dráždivého tračníku, protože člověk necítí potřebu více se starat o své psychické a fyzické zdraví.
Hlubší zkoumání alexithymie může dopomoci i k lepšímu chápání autismu. Bylo totiž prokázáno, že asi polovina lidí trpící autismem jsou schopni plně vnímat a reagovat na ostatní, ale ti co to nedokážou, také trpí alexitýmiou.
Jedním z těchto lidí je i Caleb, který o sobě tvrdí, že je odpojen od vědomí, což zabraňuje emocím přejít do jeho mysli. Jako příklad uvedl situaci, která se odehrála během jeho studia. Pracoval ve školním divadle a dostal se do konfliktu se svým šéfem. Následně se s jeho tělem začaly dít zvláštní věci. Cítil napětí, jeho srdce silně bušilo, mysl byla roztržitá, ale po chvíli úplně zapomněl na celou situaci. Žádná událost nedokáže změnit Calebovu lhostejnost. Dokonce necítil emoce ani během vlastní svatby. Jeho žena kráčela k oltáři a jediné co Caleb cítil, byl stékající pot po jeho tváři a tíha na nohou. Celé to bral jako divadelní představení, ve kterém hrál. Nemyslete si, že svou ženu nemiluje. Lásku vnímá jiným způsobem. Po delším odloučení od své rodiny cítí psychické napětí, stres. Myslí si, že jeho porucha je genetická a doprovází ho od narození.
Caleb už navštívil kognitivně behaviorálního terapauta, který mu pomáhal s jeho sociálním cítěním a vnímáním. Teď už dokáže lépe analyzovat fyzické pocity a spojit si je s emocemi, které mohou cítit ostatní. Takový postup mu pomáhá i při chápání pocitů a chování jeho manželky.
Ale stále je naděje, že lékaři zjistí příčinu poruchy a dokáží ji zastavit. Lidem trpícím alexithymií zatím nezbývá nic jiného, než se vyrovnat se svým stavem a snažit se naučit vnímat a rozpoznávat fyzické příznaky vedoucí k emocím.
