Léčení, nebo trýznění?
V současné době je medicína na vysoké úrovni a nabízí nám způsoby na léčení různého závažného stavu, ať už fyzického, nebo mentálního. V minulosti bohužel takové štěstí pacienti neměli, proto nemocné léčili často drastickými způsoby. Hlavně pokud šlo o mentálně nemocné, kteří v těch dobách nebyli považováni za plnohodnotné občany. Už lidé trpící schizofrenií, epilepsií, demencí, post-traumatickým stresem, ale i děti s poruchou chování byli podrobeni „léčbě“ zahrnující připoutání, vykuřování, chlazení ale i ozáření. Mentálně nemocní se často podrobovali experimentům, které ne každý přežil. Na těch, kteří měli to „štěstí“, se často objevovaly různé vedlejší účinky. Ostatní pacienti byli rozřezaní, aby se zjistilo, v čem je problém.
Mezi nejznámější metody patřila lobotomie, inzulínová terapie, elektroterapie a trepanace. Přiblížili jsme vám je v samostatných článcích, které si můžete prohlédnout zde a zde. Nyní si přečtěte o dalších zajímavých a krutých léčebných postupech využívaných v minulosti.
1. Hydroterapie
Při následujícím způsobu léčby byli pacienti umístěni do lázní nebo do parní skříně až na několik hodin. Touto metodou se snažili zlepšit stav nemocných, nebo je jednoduše uklidnit. Byli ponořeni v 33° - 37° vodě tak, že nad vodou byla jen hlava a častokrát byli připoutáni, aby se nemohli pohnout. V lázních se používala i studená voda dosahující teploty 8° - 21°, sloužící na léčení maniodepresivní psychózy. Studená voda zpomalovala průtok krve do mozku a tím pádem duševní a fyzickou aktivitu. Jednoduše řečeno, pacient se nedokázal hýbat a ani uvažovat. Kromě zmíněné koupele v ledové vodě byli častokrát zabalení v dekách namočených v mrznoucí vodě. Samozřejmě, pacienti si touto hrůzou neprošli dobrovolně.
2. Utická postýlka
Název dostala po blázinci ve městě Utica ve státě New York. Utická postýlka se používala v 19. století a omezovala pohyb pacientů. Pacienti byli zavření v tzv. postýlce připomínající rakev bez možnosti jakéhokoliv pohybu. Z tohoto důvodu často propadali panice a dostali šok, což následně vedlo až k smrti. Mnozí sem byli umístěni s tím, že jsou mimo kontrolu, ale ve skutečnosti měli infarkt, mrtvici a jiné vážné zdravotní problémy. Pacienti pobyt v postýlce nepřežili. Používala se až do 20. století.
3. Utišující křeslo
Navrhl ho „otec americké psychiatrie“ Dr. Benjamin Rush. Věřil totiž, že šílenství je vlastně zánět mozku. Křeslo používali na uklidnění pacienta a bylo sestrojeno tak, aby regulovalo průtok krve do mozku a tím zmírňovalo svalovou činnost, motoriku, snižovalo sílu a frekvenci tepu. Metoda měla ovlivnit krevní oběh, což mělo vést k úspěšné léčbě, ale byla jen neúspěšným experimentem, který neměl žádný vliv na zdravotní stav pacienta.
4. Radiační terapie
Kořeny radiační terapie sahají do období těsně po objevení rentgenových paprsků v roce 1895. Terapie se používala na počátku 20. století na léčení žen s kožními problémy, ale také s rakovinou a epilepsií. Lidé s epilepsií většinou skončili v blázinci a někteří psychiatři je léčili podobným způsobem jako schizofrenii. Když byly dostupné roztoky volné soli rádia, přidávali se do koupele nebo je přímo aplikovali do těla (externě nebo interně přes každý otvor) či do nádoru prostřednictvím zářezů.
5. Diatermie
Jde vlastně o použití elektricky vyvolaného tepla pro terapeutické účely. Diatermie byla předchůdkyně elektrokonvulzivní terapie (elektroterapie). Již v roce 1920 podstoupil pacient laterální (boční) mozkovou diatermii, kterou lékaři považovali za nebezpečnou a nespolehlivou. V dnešní době se diametrie využívá na hojení tkání, utěsnění krevních cév nebo odstřihnutí některých tkání.
6. Vířivé křeslo
Také známé jako rotační či houpající, se používalo k léčbě šílenství a mánie v 19. století. Stejně jako hydroterapie, i tento způsob se používal hlavně na uklidnění pacienta. V knize Josepha Mason Coxe „Praktické připomínky k šílenství“ z roku 1804 se psalo: „Jedním z nejvíce stálých efektů houpání je větší nebo menší stupeň závratě, který doprovází bledost, nevolnost a zvracení a často vyprázdnění obsahu močového měchýře.“ Samotný Cox použil mnoho dalších postupů včetně pohupující stoličky.
