Fascinující příběhy osob, které přežily vlastní oběšení, ukamenování nebo popravu na elektrickém křesle.
Trest smrti představuje pro odsouzené zločince nejpřísnější možný rozsudek, s nímž se v některých zemích světa můžeme setkat i dnes. Lidský osud je ale natolik nevypočitatelný, že někdy dokáže popravu přelstít a člověku dát novou šanci na život. Následující desítka příběhů vám popíše unikátní případy osob, kterým se jakoby zázrakem podařilo přežít vlastní exekuci a vysvobodili se tak ze spárů jisté smrti.
Wenseslao Moguel byl zatčen 18. března (marec) 1915 pro podezření z podílení se na mexické revoluci, kdy se tamní rolnictvo, které bylo hlavní revoluční silou, vzbouřilo proti režimu despotického prezidenta Porfíria Díaze. 25letý muž byl po zadržení bez soudu odsouzen k smrti a popravčí četa do Mexičanova těla vystřelila osm až devět nábojů. Následně mu jeden z popravčích zasadil takzvanou Coup de grâce, tedy ránu z milosti zblízka do hlavy, aby se tím pojistila smrt odsouzence. Moguel ale i přesto přežil, ovšem jak přesně se mu podařilo smrti uniknout, není zcela jasné. Jedna verze příběhu hovoří o tom, že těžce raněný Mexičan se odplazil do kostela ležícího tři bloky od místa popravy, kde byl později nalezen jedním z pracovníků, který jej vzal k sobě domů a pomohl mu s rekonvalescencí. Více uvěřitelná se ale zdá být verze dobových novin, které o zázračném přežití napsaly, že „Miguel byl nalezen v bezvědomí mezi mrtvými těly svých druhů. Dostalo se mu zdravotní péče a ze zranění se mu podařilo zotavit.“ Ať už byla pravda jakákoliv, poté, co se jeho případ dostal do širšího povědomí, Moguel získal přezdívku „El Fusilado“, což lze volně přeložit jako „Popravený“. 16 července (júl) 1937 se pak objevil ve slavné americké rádiové show Ripley's Believe It or Not! a britská skupina Chumbawamba o Moguelově příběhu dokonce složila píseň.
Miguel během rádiové show Ripley's Believe It or Not!, rok 1937
Anne Greene byla anglickou domácí služkou, která byla v polovině 17. století obviněna z takzvané infanticidy, tedy záměrného usmrcení dítěte (dnes se někdy dále rozlišují termíny neonaticida pro zabití novorozence do 24 hodin po porodu, což se častěji děje ze strany matek, a filicida označující vraždu vlastního potomka, jemuž může být třeba třicet, kterou páchají zejména otcové). Greene údajně svedl syn jejího pána a následně mu předčasně porodila dítě, které se, jak sama uváděla na svoji obhajobu a lékařské důkazy jí daly za pravdu, narodilo mrtvé. Nicméně i přesto byla odsouzena k smrti a 14. prosince (december) 1650 byla ve městě Oxford oběšena. Na její vlastní žádost ji několik jejích přátel tahalo za houpající se tělo a silně do ní tloukli, aby zemřela co nejrychleji. Po běžném časovém intervalu byla z lana odříznuta a vězeňský doktor ji prohlásil za mrtvou. Poté byla předána studentům lékařství na rozpitvání, ke kterému mělo dojít následujícího dne. Těsně před začátkem pitvy však přítomní lékaři u Greene zaznamenali nepatrný pulzu a slabé dýchání. Do krku jí proto vzápětí nalili horký cardial (nápoj, který měl stimulovat srdce), promasírovali jí končetiny, pustili jí žilou, dostala hřejivé obklady a nakonec jí byl aplikován tabákový klystýr, což je metoda k vnitřnímu prohřátí střev, kdy léčitel vdechuje pacientovi tabákový kouř do řitního otvoru. Poté byla Greene uložena do teplé postele s další ženou, která ji zahřívala. Díky tomu se brzy dokázala zotavit a k jejímu štěstí jí byla udělena milost.
Dřevořez zobrazující věšení Anne Greene v pamfletu A Wonder of Worders, rok 1651
William Duell měl teprve 16 nebo 17 let, když byl v roce 1740 obviněn ze znásilnění a vraždy mladé dívky ve vesnici Tyburn nedaleko Londýna. Mladík byl odsouzen k smrti a 24. listopadu (november) toho roku byl oběšen společně se čtyřmi dalšími zločinci. Poprava proběhla zcela standardně a asi po dvaceti minutách byl Duell odříznut z lana. Během této doby byla těla popravených často předávána učencům lékařských institucí pro účely anatomického zkoumání a Duellovo tělo tak bylo posláno do skotské Surgeon's Hall. Když bylo jeho tělo svlečeno a položeno na pitevní stůl, přítomný sluha si všiml, že Duell dýchá. Jeho dech se potupně zrychloval a chirurg mu pustil žilou. Poté netrvalo déle než dvě hodiny a Duell se dokázal zpříma posadit a ještě toho večera byl převeden do věznice ve městě Newgate. Během soudu a popravy měl Duell horečky, byl v deliriu a podle svých pozdějších slov si na věšení nebo jeho průběh vůbec nevzpomínal. Jeho zázračné přežití bylo přisuzováno právě tomuto špatnému zdravotnímu stavu. Do druhého dne se Duellovi podařilo plně zotavit a mezitím se o jeho případu dozvěděla veřejnost, což mezi lidmi vyvolalo velké nadšení. Úřední činitelé následně dospěli k rozhodnutí změnit chlapcův trest na deportaci do osady určené pro vyhoštěné zločince a v exilu Duell strávil zbytek svého života.
Takzvaný Tyburn Tree, jehož konstrukce sloužila k věšení více zločinců zároveň
Zoleykhah Kadkhoda byla v Íránu 11. srpna (august) v roce 1997 jakožto 20letá dívka zatčena a obviněna z oddávání se sexuálním praktikám mimo manželský sňatek, za což byla okamžitě odsouzena k smrti ukamenováním. Aby se nemohla hnout, byla mladá žena do půl pasu zakopána do země. Poté poprava započala. Brzy nato se mezi přihlížejícími a tamními obyvateli vzbudil povyk, jelikož s krutým trestem nesouhlasili, nicméně v tom, co se dělo poté, se různé zdroje mírně rozcházejí. Podle jedné verze vyvolané protesty vedly k předčasnému ukončení popravy, nicméně Kadhoda utrpěla silná poranění obličeje a hlavy, proto byla okamžitě převezena do nemocnice, Druhá verze tvrdí, že ukamenování pokračovalo dál, dokud popravčí nenabyli přesvědčení, že je žena mrtvá. Později v márnici ovšem začala znovu dýchat a až poté byla převezena do nemocnice, kde se nakonec zotavila. Tak jako tak, jejím případem se brzy začalo zabývat světové lidskoprávní hnutí Amnesty International, pod jehož nátlakem byl trest mladé Íránčanky zrušen a 26. listopadu (november) téhož roku jí byla udělena milost.
Ilustrační obrázek
John Smith byl londýnský vykradač bytů, kterému se podařilo přežít hned tři popravy, respektive přežil jedno oběšení a dvěma dalším popravám se vyhnul, ještě než k nim mělo dojít. Díky přežití první popravy si vysloužil přezdívku Half-hanged Smith (Napůl oběšený Smith). Ze zločinu byl poprvé usvědčen 5. prosince (december) 1705 a termín popravy byl stanoven na Štědrý den téhož roku. K oběšení mělo dojít v Tyburnu, který byl známý věšením usvědčených zločinců (S Tyburnem se dokonce pojily eufemismy pro trest smrti, například „take a ride to Tyburn“ znamenalo, že dotyčný bude oběšen). U popravy byla přítomna Smithova rodina a přátelé, kteří mu tahali za nohy, aby trpěl co nejméně. Jiní se jej zase snažili nadzvednout, aby měl alespoň mizivou šanci přežít. Asi po čtvrt hodině věšení začali přihlížející vyvolávat prosby o milost a odložení trestu, čemuž se popravčí pod nátlakem rozhodli vyhovět a Smithe z lana odřízli. Odsouzenec byl následně odnesen do jednoho domu v sousedství, kde se zotavil. 20. února (február) byl Smith propuštěn na svobodu. Netrvalo však dlouho a po propuštění už zase vykrádal byty a domy. Není tedy s podivem, že brzy opět stanul před soudem, kde mu hrozil další trest smrti, ale kvůli komplikacím v případu byl nakonec Smith propuštěn. U třetího trestního stíhání se už zdálo, že tentokrát nemá Smith na přežití žádnou šanci a bude jednou provždy popraven, nicméně den před začátkem soudu jeho žalobce zemřel a Smith byl znovu volný. 17. května (máj) 1727 byl ve svých 66 letech Smith, který v té době používal falešné jméno John WIlson, obviněn z krádeže visacího zámku a byl deportován do Virginie. Jelikož byl otcem dvou dětí, prosil o změnění rozsudku na tělesný trest, soud na jeho žádost ale nebral ohled.
Ilustrační obrázek
Romell Broom se v roce 2009 stal prvním člověkem, kterému se podařilo přežít popravu smrtící injekcí. Trestanec byl odsouzen za zločin z roku 1989, jednalo se o únos, znásilnění a vraždu 14leté dívky jménem Tryna Middleton. Když nadešel čas Broomova plánovaného usmrcení, popravčí a přivolaný vězeňský lékař strávili dvě hodiny hledáním žíly, během nichž naráželi na kost nebo svalovou tkáň, ale vhodnou žílu se jim nepodařilo napíchnout. Po těchto neúspěšných pokusech byla nakonec poprava přerušena a 59letý Broom byl odveden zpátky do cely. Zločincův právník s procesem popravy vyjádřil nespokojenost, jelikož jeho klient během ní trpěl silnými bolestmi. O jeho neobvyklém případu vznikl dokument The Second Execution of Romell Broom od režiséra Michaela Verhoevena a samotný Broom svůj příběh popsal v knize Survivor on Death Row. Broom nebyl do dnešního dne stále popraven a vzhledem k soudním tahanicím není jasné, zda se bude poprava vůbec někdy opakovat.
Ilustrační obrázek
Joseph Samuel se narodil v 18. století v Anglii a později byl transportován na australský kontinent za zločin, který spáchal v roce 1801. V Sydney se pak přidal k tamnímu gangu, s nímž vyloupil domov jedné bohaté dámy, přičemž přišel o život i policista, který dům chránil. Gang byl však zanedlouho dopaden a během soudu se Joseph Samuel přiznal ke krádeži cenností, nicméně odmítl podílení se na vraždě. Příliš mu to ale nepomohlo, jelikož vůdce gangu byl pro nedostatek důkazů propuštěn na svobodu, zatímco Samuel byl odsouzen k smrti oběšením. Společně s dalším zločincem byl Samuel roku 1803 převezen do Parramatty, předměstí Sydney, kam se na věšení přišly podívat stovky občanů. Jakmile odsouzenci dokončili své poslední modlitby, vozík, na kterém stáli, odjel a muži s oprátkou kolem krku se propadli dolů. Zatímco jeden odsouzenec zůstal viset, Samuelův provaz se přetrhl. Popravčí se tak pokusil proces zopakovat, tentokrát se ale Samuel po pádu dotýkal nohama země. Popravčí se tak za vřavy všech přihlížejících pustil do třetího pokusu o pověšení, Saumelovův provaz se ale znova přetrhl. Jeden z přítomných strážníků odjel nahlásit neúspěšnou popravu místnímu guvernérovi, který zločincům trest změnil na doživotní vězení. Guvernér a mnozí další věřili, že podivuhodné okolnosti ohledně popravy byly znamením od Boha, že Samuel neměl být oběšen.
Ilustrační obrázek
Maggie Dickson pocházela z Musselburgh nedaleko Edinburghu ve Skotsku a žila v 18. století. V roce 1723 ji opustil manžel a Maggie byla odešla do města Kelso v jihovýchodní části země, kde začala pracovat jako hostinská. Po nějaké době ovšem mezi ní a synem majitele hostince vznikla romance a Maggie otěhotněla. Ze strachu, že ztratí své místo, se pokoušela těhotenství před okolním světem zatajit, nakonec se dítě narodilo předčasně a zemřelo po několika málo dnech. Podle některých zdrojů však svého potomka zavraždila. Dickson měla v úmyslu tělo mrtvého novorozence vhodit do řeky Tween, ale nedokázala to a nechala jej ležet na nábřeží. Ještě toho dne však bylo dítě objeveno a po zjištění, že patřilo Maggie, byla v roce 1724 zadržena, s nejvyšší pravděpodobností obviněna z vraždy dítěte a odsouzena k smrti. Veřejná poprava proběhla 2. září (september) 1724 v Edinburghu na náměstí Grassmarket a po standardním konci věšení bylo rozhodnuto, že bude pohřbena ve svém rodném Musselburghu. Během cesty na hřbitov se ale z rakve najedou začal ozývat tlukot a bušení, a po sundání víka byla Maggie nalezena živá. Poté žila ještě dalších 40 let, které strávila na svobodě.
Hospoda v Edinburghu, která vznikla na počest Maggie Dickson
Willie Francis byl ve svých 16 letech v roce 1945 obviněn z vraždy majitele drogerie ve městě St. Martinville v americkém státě Louisiana. Případ vraždy se policii nedařilo devět měsíců vyřešit, nakonec byl ale Francis zatčen kvůli jinému zločinu a podle jednoho z policistů měl mladý Afroameričan u sebe peněženku onoho zavražděného muže. Po výslechu se Francis k vraždě přiznal a policii navedl k místu, kde odhodil pouzdro na pistoli, kterou měl muže údajně zastřelit. Francis ale později trval na své nevinně, a to i přes dvě různá písemná přiznání. Francisovi byl přidělen obhájce ex offo, který proti obvinění nic nenamítal a nakonec byl odsouzen k popravě na elektrickém křesle. Ta se konala 3. května (máj) 1946 a několik z přítomných svědků uvedlo, že po zapnutí smrtelné dávky elektrického proudu slyšeli odsouzeného teenagera řvát „Sundejte to! Sundejte to! Nechte mě dýchat,“ podle některých pak hlasitě řičel „Neumírám“. Toho dne se Francise nakonec popravit nepodařilo, jelikož se ukázalo, že křeslo bylo špatně zapojené vězeňským dozorcem, který byl pod vlivem alkoholu. Po nepovedené popravě se Francis odvolával k nejvyššímu soudu proti porušení jeho práv daných ústavou, soud jej však odmítl a Willie Francis byl nakonec definitivně popraven 9. května (máj) 1947.
Ilustrační obrázek, poprava Afroameričana, circa 1900
John Lee byl jedním z několika sluhů v domě zámožné Emmy Keyse, která byla v roce 1884 ubitá sekerou, její krk byl podříznutý nožem a její domov podpálen. Lee, jakožto hlavní podezřelý, byl zatčen, obviněn z vraždy a odsouzen k smrti oběšením. Termín popravy byl stanoven na 23. únor (február) 1885 ve věznici v Exeteru. Když ale Lee stanul pod šibenicí s oprátkou kolem krku, propadlo po jeho nohama se z technických problémů neotevřelo, a to ne jednou nebo dvakrát, ale dokonce třikrát. Lee tak byl za zmatku popravčích odveden zpátky do své cely a později byl jeho trest zmírněn na doživotí. Po 23letém pobytu za mřížemi byl ale v prosinci (december) 1907 ve svých 41 letech propuštěn na svobodu.
Ilustrační obrázek
Bonus: Fjodor Dostojevskij, jeden z největších světových spisovatelů, patřil ve svém mládí do skupiny takzvaných „Petraševců“, tedy skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského, která se stavěla proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl 29letý Dostojevskij se zbylými členy hnutí odsouzen vojenským soudem k trestu smrti, ale pouhých pár okamžiků před chystanou popravou jim byl trest zmírněn na čtyři roky vězení. Později byl Dostojevskij převezen na Sibiř, kde čtyři roky vykonával nucené práce a dalších šest zde strávil jako voják. Fyzická a psychická muka u něj časem vyvolala projevy epilepsie, které ostatní členové stráže považovali za předstírání. Tato pekelná trýzeň do značné míry ovlivnila jeho pozdější literární tvorbu, které by se lidstvo v případě provedení plánované popravy nikdy nedočkalo.
