4letý Bobby Dunbar se v roce 1912 ztratil na rodinném výletě u jezera. Po osmi měsících byl chlapec nalezen a předán rodičům, avšak v roce 2004 testy DNA dokázaly, že nalezené dítě nebylo Bobby Dunbar.
Případy z historie, z nichž doslova mrazí v zádech, nemusejí být nutně spojené s bizarními vraždami či násilnými zločiny, aby dokázaly člověku nahnat husí kůži, což dosvědčuje i příběh 4letého chlapce Bobbyho Dunbara z města Opelousas v americkém státě Lousiana, s nímž se rodiče Lessie a Percy společně s chlapcovým mladším bratrem Alonzem vydali v srpnu (august) roku 1912 na rybářský výlet k nedalekému jezeru Swayze Lake. Rodinná idylka však netrvala dlouho, jelikož dne 23. srpna malý Bobby během výletu náhle zmizel.
Ihned se tak rozběhlo rozsáhlé pátrání po nezvěstném dítěti, až se nakonec po osmi měsících podařilo ve státě Mississippi nalézt chlapce, který odpovídal Bobbyho popisu. Byl nalezen ve společnosti jistého Williama Cantwella Walterse, kutila specializujícího se na ladění pian a varhan, který byl následně obviněn z únosu. Muž však na svoji obhajobu tvrdil, že chlapec ve skutečnosti není pohřešovaný Bobby Dunbar, nýbrž Charles Bruce Anderson, syn rodinné služebné jménem Julie Anderson, která mu hocha dobrovolně svěřila. Navzdory těmto argumentům byl však Walters na místě zatčen a vyšetřovatelé nechali poslat pro Lessie a Percyho Dunbarovi, aby se pokusili nalezené dítě identifikovat, díky čemuž by se chlapcova identita potvrdila.
Informace, které pochází z dobových novin, se nicméně o průběhu identifikace chlapce matkou pohřešovaného Bobbyho značně rozcházejí a není tak jisté, co přesně se na místě odehrálo. Podle jedné z verzí hoch po spatření Lessie Dunbar okamžitě vykřikl „Mami“, načež si oba padli do náruče, zatímco druhá verze uvádí, že chlapec se rozplakal a Lessie byla na pochybách, zda se opravdu jedná o jejího ztraceného syna. Jiné noviny pak mluví o nejistotě obou rodičů ohledně chlapcovy identity. Podobné kontradikce se objevují také u popisu chlapcovy reakce při setkání s Alonzem, mladším synem Dunbarových. Zatímco podle některých zdrojů hoch Alonza nepoznal, podle jiných jej údajně poznal okamžitě, oslovil ho jménem a bratrsky políbil. Následujícího dne však nakonec Lessie Dunbar hocha označila za svého syna poté, co při koupeli rozpoznala mateřská znaménka na jeho těle. Chlapec identifikovaný jako nezvěstný Bobby tak byl předán do péče rodičů Dunbarových a s rodinou se navrátil do svého rodného města v Lousianě.
Dítě identifikované jako ztracený Bobby Dunbar u automobilu
Netrvalo však dlouho a Julia Anderson pocházející ze Severní Karolíny přispěchala, aby potvrdila tvrzení zatčeného Williama Walterse, že nalezený hoch je její syn Bruce, nikoliv zmizelý Bobby. Walters měl vzít Bruce na asi dvoudenní výlet ke své příbuzné, to bylo však již před třinácti měsíci a od té doby Julie svého syna neviděla. Nad Waltersem tak viselo podezření z únosu, ať už byl nalezený chlapec Bobby Dunbar, nebo Bruce Anderson. Julie měla nakonec dostat příležitost svého syna identifikovat mezi pěti chlapci přibližně stejného věku, mezi nimiž byl právě i hoch svěřený do péče Dunbarových. Nebyla však schopná jistotou určit, zda se jedná o jejího syna, což nakonec vedlo k zamítnutí jejích námitek a znemožnění získat hocha zpátky.
Vzhledem ke své finanční situaci si Anderson nemohla dovolit dlouhé soudní řízení, a tak se vrátila domů do Severní Karolíny. Později však žena přicestovala opět zpátky do Lousiany k soudnímu řízení s Williamem Waltersem obžalovaným z únosu, aby dosvědčila jeho nevinnu, stejně jako několik obyvatel města Poplarville v Mississippi, kteří zde muže s dítětem viděli ještě před samotným zmizením Bobbyho Dunbara, což mělo dokázat, že se skutečně jednalo o Bruce, tedy syna Julie Anderson. Navzdory jejich svědectví byl ovšem Walters odsouzen, žena chlapce zpátky nezískala a ten tak po zbytek svého života žil jako Bobby Dunbar. Později se oženil, měl čtyři děti a zemřel v roce 1966.
Julia Anderson se po soudu přestěhovala do Poplarvillu, kde ji místní komunita vřele uvítala a začala zde žít nový život. Stala se oddanou křesťankou, vdala se a porodila sedm dětí (dříve byla údajně matkou tří dětí, z toho však dvě zemřely a třetí mělo být právě ono dítě cestující s Waltersem). Podle její rodiny Julie žila poměrně spokojeným životem, avšak čas od času mluvila o svém synovi Brucovi a mezi příbuznými panovalo přesvědčení, že byl unesen rodinou Dunbarových.
Advokátovi Williama Walterse se po odsouzencově dvouletém pobytu ve vězení podařilo proti rozsudku odvolat a jeho klienta tak měl čekat nový soud, ovšem údajně vzhledem k vysokým finančním výdajům spojeným s prvním soudním řízením se žalobci rozhodli muži raději zbytek trestu odpustit. Walters poté pokračoval ve svém putovním způsobu života a zemřel někdy koncem 30. let minulého století. Vnoučata jeho bratra uvedla, že při jejich návštěvách Walters občas mluvil o svém obvinění z únosu a vždy trval na své nevinně.
Dobový novinový výtisk. Vlevo Bobby Dunbar před zmizením, vpravo nalezené dítě
Co se týče rodiny Dunbarových a Andersonových, jejich životy se údajně ještě několikrát střetly. Hollis, jeden ze synů Julie Anderson, v roce 2008 uvedl, že roku 1944 jej Booby Dunbar/Bruce Anderson navštívil v práci a hovořili spolu. Hollisova sestra Jules prý zažila podobnou situaci, když ji v práci navštívil a navázal konverzaci neznámý muž, o kterém se později začala domnívat, že se jednalo o stejnou osobu, která se setkala s Hollisem. Další setkání se mělo uskutečnit, když rodina Dunbarových projížděla městem Poplarville, kde žili Andersonovi, a proto se je rozhodli navštívit.
Dlouhé roky po Bobbyho skonu nicméně došlo k zásadnímu zvratu v celém případu. Margaret Dunbar Cutright, jedna z vnuček Bobbyho Dunbara, začala na vlastní pěst vyšetřovat okolnosti ohledně dávné kauzy za pomoci rozhovorů s dětmi Julie Anderson, studie novinových výtisků a zkoumání dostupných důkazů se snahou dokázat, že její dědeček byl skutečně Bobby Dunbar a jednou provždy tak tuto poměrně choulostivou kapitolu rodinné historie uzavřít.
V roce 2004 se proto Bob Dunbar mladší, syn Bobbyho Dunbara staršího, rozhodl podstoupit testy DNA, stejně jako jeho bratranec, tedy syn Alonze Dunbara, bratra jeho otce Bobbyho Dunbara staršího. Nezvratné výsledky testů nakonec ukázaly, že mezi muži, tedy domnělými bratranci, neexistuje žádné příbuzenství. Z toho vyplývá, že před lety nalezený chlapec nesprávně identifikovaný jako Bobby Dunbar tedy téměř celý život žil život někoho jiného. Osud skutečného Bobbyho Dunbara, který se v roce 1912 ztratil rodičům na výletě u jezera, je dodnes záhadou.
Skutečný Bobby vlevo, vpravo dítě mylně identifikované jako ztracený Bobby
Margaret Dunbar Cutright po tomto závratném zjištění, které prokázalo přesný opak toho, co chtěla svým vyšetřováním původně dokázat, v roce 2008 v rádiovém dokumentu The Ghost of Bobby Dunbar uvedla, že dle jejího názoru pravý Bobby s největší pravděpodobností spadl do jezera a byl sežrán místními aligátory. Dále konstatovala, že výsledky testů přinesly alespoň částečnou satisfakci rodině Andersonových i rodině Williama Walterse za křivdy, které jim byly v minulosti během vyšetřování případu způsobeny. V rodině Dunbarových se však objevily jisté rozepře mezi Margaret a dalšími vnoučaty jejího dědečka, které se i nadále považovaly za členy rodiny Dunbarových. Spory byly způsobeny zejména kvůli opětovnému otevření a medializaci celé kauzy, která je pro obě rodiny poměrně citlivou záležitostí. Výsledky DNA testů tak představovaly šok nejen pro veřejnost, ale zejména pro všechny pozůstalé a ojedinělý příběh Bobbyho Dunbara s téměř neuvěřitelným rozuzlením tak lze zařadit mezi jedny z nejkurióznějších případů zmizení moderní historie.
