Opadávající omítka, hnijící dveře, plíseň a krysy. Takto dopadla jedna z nejdražších staveb své doby.
Vězení Eastern State bylo jedno z nejdražších a nejmodernějších své doby. Postaveno bylo v roce 1829 ve Filadelfii v Pensylvánii za neuvěřitelných 770 000 dolarů. Stavba neogotického stylu připomíná spíše středověký hrad než vězeňské zařízení. Zajímavé je, že právě podle této vězeňské architektury je postaveno přibližně 300 věznic po celém světě. Například i nápravné zařízení v Plzni je vybudováno podle vzoru Eastern State. Už po krátkém fungování se stalo ztělesněním hrůzy. A zpočátku nešlo o duchy a podobné paranormální jevy. Za špatnou pověstí stál samotný režim ve věznici. Ten byl nevídaně krutý a nehumánní. Zařízení fungovalo na novodobém systému samovazby, trestanci tak žili v naprosté izolaci a tichu, aby zpytovali svědomí a obrátili se k bohu. Několikaletý trest v těchto místech byl tedy doslova surovým týráním.
Jedenkrát za den měli dovoleno vyjít z cely na hodinu ven, ale i tomto případě museli mít na hlavě kuklu, aby se mezi sebou vůbec neznali a nevznikaly tak sociální vazby. Zpočátku se plánovalo s 250 vězni, ale plány se jaksi změnily a běžně jich zde bylo i 5krát více. Mezi lety 1929 a 1930 si zde trest odpykával i světoznámý Al Capone. Ten měl však jiná privilegia než ostatní a jeho cela vypadala spíše jako pokoj v luxusním hotelu. Vždyť posuďte sami níže.
Zakázáno měli mluvit nejen se spoluvězni, ale také s dozorci a rodinou. Za porušení mlčenlivosti si vysloužili extrémní tresty. Věšení na noc do mrazu poté, co je dozorci pořádně polili ledovou vodou nebo připevnění speciálního zařízení na jazyk, které bylo zároveň připojeno k poutům. Takže byť jen malý pohyb mohl vést k protržení, na které mnohdy vězni zemřeli. Za nejhorší trest se považuje „šílená židle“, kterou přežil jen málokdo. Trestanci byli k židli tak pevně připoutáni, až se jim doslova zastavil krevní oběh. Zda právě tohle byla ta nejlepší metoda, můžete posoudit sami. Nelze se divit, že spousta vězňů vážné sadistické praktiky nepřežila, a ti co náhodou ano, mnohdy zešíleli. Způsob, jak si odsouzení odpykávali trest se změnil až s příchodem reformy právního systému v roce 1913. Kromě obyčejných cel se zde nacházely i cely smrti, knihovna, kaple, holičství, nemocnice, pekárna, prádelna a samozřejmě, výběhy pro odsouzené.
Podle vězňů i dozorců přibývalo ve vězení nevysvětlitelných jevů, které je odtud nakonec vyhnaly. Uváděli divné zvuky či děsivý smích. Další viděli stíny na stěnách. Nakonec se vězení v roce 1971 uzavřelo a dnes je prohlášeno za Národní kulturní památku, která je veřejnosti přístupná jako muzeum. Při vstupu však musí každý návštěvník podepsat prohlášení, že pohyb po zchátralých prostorách bere na vlastní odpovědnost. Důvod takového opatření se každému naskytne při pohledu na rozpadající se chodby a vlhké chátrající cely. Místo je rájem parapsychologů, kteří hledají důkazy paranormálních jevů. Každoročně se zde provede velký počet výzkumů a pokaždé se objeví nové a nové důkazy o nadpřirozené činnosti. Proslýchá se, že když se tu budete procházet sami, můžete slyšet pláč, šepot i smích. Proto zaměstnanci, kteří mají na starosti správu budovy v ní nezůstávají nikdy příliš dlouho.
Nakonec můžeme být rádi, že v dnešní době nic takového ve světě nefunguje. Nebo že by ano?
