Sportovní úspěchy v jejím životě nahradila osobní dramata.
Věra Čáslavská se narodila 3. května (máj) 1942 v Praze. Za svůj život získala řadu ocenění a kromě skvělé a talentované gymnastky byla i trenérkou. Za její největší úspěch můžeme bez pochyby počítat sedm zlatých medailí z olympijských her. Mimo to se stala čtyřnásobnou mistryní světa, jedenáctinásobnou mistryní Evropy a čtyřnásobnou Sportovkyní roku tehdejšího Československa. U sportu zůstala i po skončení své aktivní kariéry. Od roku 1990 zasedala po dobu šesti let jako předsedkyně Československého olympijského výboru, přičemž od roku 1995 patřila mezi členy Mezinárodního olympijského výboru. Jednalo se o jednu z nejúspěšnějších československých sportovkyň vůbec a za vše pak hovoří fakt, že Věra Čáslavská už více než 40 let drží rekord v počtu individuálně získaných olympijských zlatých medailí v gymnastice.
Kromě sportovních úspěchů byla Věra Čáslavská známá pro svou otevřenou podporu antikomunistických hnutí a svým odmítavým postojem k sovětské invazi do Československa, která proběhla v roce 1968. Během Olympijských her, probíhajících v Mexico City v témže roce, svůj protest proti okupaci prezentovala veřejně, když při udělování medailí začala hrát sovětská hymna a naše gymnastka sklopila hlavu a odvrátila pohled. A zatímco si Věra Čáslavská nejen tímto gestem, ale i svojí elegancí a krásou získala mexické i domácí publikum, československý komunistický režim ji sečetl poslední dny její kariéry. Byla donucena skončit se sportem a na mnoho let ji bylo odepřeno právo se sportovních akcí i jen zúčastňovat.
Tichý protest Věry Čáslavské
Věra Čáslavská se narodila do rodiny majitele obchodu s lahůdkami. Měla dvě starší sestry Hanu a Evu, o něž se starala jejich maminka, která zůstávala v domácnosti na plný úvazek. Od dětství se věnovala krasobruslení, později však dala přednost gymnastice a svůj první úspěch slavila už v roce 1958, kdy ve svých 16 letech na mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Moskvě získala, spolu s dalšími československými dívkami, stříbrnou medaili v soutěži družstev. Ve víceboji jednotlivců skončila osmá. Už rok později slavila první mezinárodní úspěch, když na mistrovství Evropy v Polsku získala svou první zlatou medaili za cvičení na kladině a stříbrnou za přeskok. První Olympijské hry, kterých se zúčastnila, proběhly v roce 1960 v Římě a hned si odnesla stříbrnou medaili z družstevní soutěže a ve víceboji žen skončila osmá a na kladině šestá.
V roce 1962 na mistrovství světa, které se odehrávalo v Praze, vyhrála přeskok, ve víceboji jednotlivců skončila druhá a třetí v prostných, přičemž navíc získala i stříbrnou družstevní medaili. V letech 1964-1968, která můžeme označit jako vrchol její kariéry, získala dohromady 19 individuálních zlatých medailí napříč těmi nejdůležitějšími mezinárodními sportovními událostmi. Na dalších letních olympijských hrách, které se odehrály v roce 1964 v Tokiu, kde si vydobyla nejcennější kov ve víceboji jednotlivců, v přeskoku a na kladině. O rok později na mistrovství Evropy v Sofii (Bulharsko) získala pět zlatých medailí, což zopakovala na dalším mistrovství Evropy v roce 1967, kde si dokonce od porotců odnesla dvě nejvyšší známky 10. Na mistrovství světa v Německu, v Dortmundu v roce 1966, zvítězila ve víceboji jednotlivců a v přeskoku. Získala také stříbrnou medaili na kladině a v prostných. V soutěži družstev pak československé gymnastky vyhrály zlatou medaili, čímž prolomily dosavadní sovětský monopol v této disciplíně.
Před olympijskými hrami v roce 1968 v Mexiku Věra Čáslavská kvůli invazi sovětských vojsk opustila své tréninkové středisko a uchýlila se do Šumperka. Místo klasického gymnastického náčiní používala pytle s brambory místo závaží a trámy místo kladiny v lesích na Moravě. Veřejně se totiž postavila sovětské invazi a podepsala protestní manifest Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov. Povolení k cestě do Mexico City získala až na poslední chvíli. I přesto byla na Letních olympijských hrách v Mexiku opět dominantní, když získala zlaté medaile v disciplínách víceboj, přeskok, bradla a prostná. Stříbrnou vybojovala v družstevní soutěží a na kladině. Jako hudbu ke svým gymnastickým kouskům zvolila Jarabe tapatío, čímž si získala popularitu mezi místními. Ti obdivovali její krásu a sportovní talent, a tak, když se během Olympijských her vdala za Josefa Odložila, československého reprezentanta v běhu, na jejich svatbu dorazil více než stotisícový dav nadšenců.
Po návratu do Československa však přišla těžká rána. Za její podporu demokratických hnutí a olympijský protest byla poslána do nuceného důchodu, zakázáno jí bylo jakékoli cestování do zahraničí a československé úřady později i odmítly uveřejnit její biografii, která vyšla jen v Japonsku, kde byla navíc těžce cenzurována. Nakonec ji byla učiněna výjimka, když mohla na čas odcestovat do Mexika jako trenérka, ale jen díky tomu, že mexická vláda pohrozila Československu zastavením vývozu ropy. Po pádu komunismu v listopadu 1989 se společenský status Věry Čáslavské dramaticky zlepšil. Stala se poradkyní prezidenta Václava Havla v otázkách sportovních a společenských záležitostí a čestnou prezidentkou česko-japonské asociace. Po skončení působení v prezidentově kanceláří působila jako předsedkyně Československého olympijského výboru a od roku 1995 patřila mezi členy Mezinárodního olympijského výboru.
Životní příběh krásné atletky však nebyl lemován jen vavříny, ale i osobním neštěstím. Její manželství s medailistou Josefem Odložilem vůbec nebylo tak šťastné jako jejich velkolepá svatba. Manžel se k ní choval hrubě a výrazně dával najevo svoji dominanci. Přesto spolu měli dvě děti, syna Martina a dceru Radku. To co mnozí očekávali už dlouho se uskutečnilo až v roce 1987, kdy se pár rozvedl. To největší neštěstí přišlo však v roce 1993, kdy se její syn Martin pohádal s ex-manželem na diskotéce a následná rvačka skončila nešťastnou smrtí Josefa Odložila. Věra Čáslavská kvůli tomu upadla do hlubokých depresí a dlouhá léta se neukazovala na veřejnosti. Martin Odložil byl za zabití svého otce odsouzen, avšak v roce 1997 mu prezident Havel udělil milost. Věra Čáslavská až po dlouhých patnácti letech překonala své deprese a navrátila se do společenského a sportovního života a začala trénovat mladé nadějné gymnastky.
Talentovaná a krásná Věra Čáslavská celý život bojovala za spravedlnost, férovost a svobodu. Neporazitelnou sportovkyni přemohla až rakovina, které ve věku 74 let podlehla 30. srpna (august). Čest její památce.
