Dnes historický areál, kdysi noční můra.
Kdysi vojenský tábor a neohrožené vězení, dnes už jen muzeum a historický areál. Alcatraz je název ostrova ležícího uprostřed sanfranciského zálivu v Kalifornii. Stojí na něm nejznámější vězení na světě - “hostilo“ provinilce jako například Al Capone nebo Machine Gun Kelly. Areálu je už 176 let, jeho vězeňská éra trvala třicet z nich. Během ní bylo zaznamenáno mnoho pokusů o útěk - úspěšným se však nestal ani jeden. Azkaban Ameriky je asi dva kilometry od břehu a dnes k němu pluje dokonce i trajekt.
Poprvé byl ostrov zaznamenán v roce 1775, a to španělským námořníkům Juanem de Alayou. Ten ho nazval La Isla de los Alcatraces, čili Ostrov pelikánů a prohlásil ho za španělskou kolonii. Mimochodem, stále větší příliv přistěhovalců do USA měl za následek osídlení i ostrova Alcatraz, kvůli čemu tam dnes pelikány už nenajdeš. Na Alcatrazu se usadila kolonie Španělů, ke kterým se po dobu desetiletí přidávali Mexičané a jiné španělštinou mluvící národy. Na ostrově se postavil maják (první maják na západním pobřeží) a pro americkou vládu začal být mírně odlehlý ostrov, který je možné mít stále pod drobnohledem, atraktivní. V roce 1846 byl jménem USA od Španělska za vojenskými účely koupen za 5000 $ tehdejším guvernérem Kalifornie Johnem Fremontou. Tehdejší prezident Millard Filmore však prohlásil, že o ničem nevěděl a s guvernérem se začali soudit - spor trval více než 50 let.
V roce 1861 vypukla Americká občanská válka a na Alcatraz bylo dovlečeno 85 děl, ta se však pro bojové účely nikdy nepoužila. Místo vojenské bašty totiž ostrov plnil roli vojenského vězení. To se nacházelo v podzemí majáku a v té době bylo jakýmsi veřejným tajemstvím. Ostrov byl na vězeňský úděl jako stvořený - obklopený je totiž silnými studenými proudy - vůči nimž běžný plavec nemá šanci. V roce 1868 bylo postaveno řádně cihlové vězení určené k dlouhodobému pobytu vojenských zločinců.
Do roku 1898 v něm přebývalo jen 25 vězňů, tehdy se však USA postavila za Kubu při jejím pokusu vyhlásit nezávislost od Španělska a začala Španělsko-americká válka, v níž USA Španěle neohroženě rozdrtili a do Alcatrazu zavítaly čtyři stovky zajatých Španělů. Zatímco Alcatraz sloužil pouze na věznění válečných zločinců, v San Francisku stálo vězení obecné povahy. Tomu však v roce 1906 vyhlásilo konec obrovské zemětřesení, které zničilo 80% města a odneslo si 3000 obětí. Všichni vězni byli přesunuti na ostrov, který si vzalo pod křídla ministerstvo spravedlnosti a z místa udělalo federální vězení. Během první světové války byly v mnoha věznicích masové úniky a vzpoury, Alcatraz se z tohoto důvodu stal místem pro “nepřizpůsobivé“. Role sekuriťáků zaujali lidé vyškolení v bezpečnosti, ne však v resocializaci. Preferovali násilí a množství z nich byli právě lidé, kteří již nějakou dobu ve vězení strávili. Netřeba dodávat, že Alcatraz v období druhé světové války nevzbuzoval dojem ukázkového nápravného zařízení. Provozovat vězení na ostrově však bylo finanční náročné - jeden vězeň stál na den až 10 dolarů. 21. března 1963 tak čekal Alcatraz nutný konec a vězni byli přesunuti do Illinois.
Toho využily zbytky Indiánů, kteří se rozhodli dostat ostrov pod svoji kontrolu - úspěšně se jim to podařilo v roce 1969, načež osmnáct měsíců blokovali příjezd lodí všech druhů. Veřejností to však bylo bráno spíše jako vtip, než vážná věc. Jejich cílem bylo rozšířit povědomí o utrpení indiánů, snažili se prosadit myšlenku edukačních center a zařadit vraždění Indiánů do školních osnov. Jeden ze Siouxů, John Trudell, si na ostrově postavil amatérskou radiostanici (přišlo mu 47 předvoláni kvůli autorským právům) a stal se tak “hlasem Alcatrazu“. Nakonec celý pokus skončil mírově - po roce a půl to vládu USA přestalo bavit a indiánské zásobovací lodě začaly odchytávat už v sanfranciské přístavu. Hladovějící Indiáni po dvou letech ustoupili. Dnes je z Alcatrazu veřejný park, stojí na něm muzeum a je příjemným místem na relax, pokud si nezačneš číst naučné tabule. Slaví se na něm například Den nezávislosti nebo Den Kryštofa Kolumba.
Nejznámější vězni
Al Capone (1899 - 1947) je dnes považován za vzor mafiánského bosse. Narodil se v USA, jeho rodiče emigrovali z Neapole. Za celou mafiánskou kariéru prošel více než čtyřmi gangy; v jejich podnicích působil jako vyhazovač, barman, majitel restaurace a později byl zodpovědný za ilegální obchod s alkoholem a prostitucí v Chicagu. V nedalekém městě Cicero dostal své lidi do městské rady. Pobyt v Alcatrazu byl konec pro impérium Al Capona. Odsouzený byl jen za daňové podvody, odhaduje se však, že stojí asi za 400 vyhaslými životy.
Robert Stroud (1890 - 1963) byl největším ornitologem a milovníkem ptáků široko daleko. Ve třinácti letech utekl od svého násilného otce a přidal se k mafiánskému gangu v Aljašce, kde zastával roli pasáka. Když mu bylo 29 let, zastřelil barmana, který napadl jednu z jeho prostitutek, zač byl odsouzen na třináct let. Za sedm let se neúspěšně pokusil o útěk při kterém zastřelil jednoho ze strážců. Po několika soudech byl na doživotí převezen do Alcatrazu, kde shodou okolností objevil hnízdo kanárků. S nimi začal byznys zpoza vězeňské cely, množil je a masově prodával. V roce 1933 dokonce publikoval dodnes respektovanou knihu o nemocech kanárků.
Machine Gun Kelly (1895 - 1954) byl odsouzen jen za jeden čin - ozbrojené přepadení ropné stanice, ze které si odnesl 200 000 dolarů. Později byl odsouzen za přepadení posledních alkoholických podniků v době prohibice - sám rozjel byznys s alkoholem. Tím zásoboval celé Tennessee. Ve finále byl odsouzen na osm doživotí a 482 let.
Pokusy o útěk
Žádný nebyl úspěšný. Celkem jich bylo čtrnáct, spolu se o to pokusilo 36 lidí. První významnou jizvou neohrožené pevnosti byla Bitva o Alcatraz, která začala 2. května 1946. Jeden z vězňů, Marvin Hubbard, byl nucen mýt podlahu v kuchyni. Když měl hotovo, strážce zavolal jiného vězně, Bernarda Coye, na výpomoc do kuchyně. Přitom Hubbarda prohledával, protože byl v Alcatrazu notoricky známý zloděj. V chvilce nepozornosti ho Coy napadl a spolu s Hubbardem ho uvěznili a následně propustili čtyři další vězně. Coy, který čekáním na tuto příležitost již dva týdny hladověl, se procpal přes ohnuté mříže okna a zvenku otevřel dveře zamčené místnosti, kde zbytek skupiny čekal. Celý plán probíhal poměrně hladce, překvapení však nastalo v přístavu, kde žádná loď nekotvila. Poplašná zpráva se šířila rychle, a tak nejbližší den žádná loď ani nepřijela. Vězni se vrátili do budovy, kde hlídali rukojmí. V nečekaném momentě byli přepadeni strážci, na poslední chvíli ještě stihli postřelit rukojmí - tři zemřeli.
11. června 1962 zkusila své štěstí (neúspěšně) čtveřice bankovních lupičů. Rok ryli lžícemi do zdi cely, než se prokopali do ventilace. Do postelí nasadili figuríny na zmatení strážců a úspěšně se dostali k provizornímu člunku na okraji ostrova, o kterém dosud není známo, jak se tam dostal (i když existuje teorie, že si ho sami postavili). Den po útěku se na americkém pobřeží našly trosky člunu vzdálené od sebe asi dva kilometry. Šance na přežití při silných proudech byla téměř nulová. O měsíc se v okolí Golden Gate Bridge našla mrtvola, která byla podobná jednomu z vězňů.
Během uvěznění vládl v Alcatrazu přímo teror - kromě vedle sebe natištěných tří stovek cel o rozloze čtyři metry čtvereční si mohli vězni vychutnat spánek na železných přičnách, o jejich hygienu se staralo mezi celami sdílené umyvadlo, záchod, a ti dobří měli i poličku. V celém vězení měl “ubytovaný“ jen čtyři základní práva - na stravu, oblečení, ochranu a zdravotní péči. Na jednoho vězně připadali dva až tři dozorci, často bylo zakázáno byť jen promluvit. Věci jako práce, možnost napsat dopis, hodina v knihovně nebo návštěva příbuzných byly pouze vysněná privilega vyvolených. Jakýkoliv přestupek vedl k pobytu v díře pod zemí bez jakéhokoli zdroje světla - v některých případech byl spoutaný tak, že musel stát. A to trvalo několik měsíců. Všude se šířil syfilis (a ano, vězněni byli téměř výhradně muži), většinu stěn pokrývaly plísně a jediným způsobem na útěk z Alcatrazu bylo definitivně přijít o rozum. A to se podařilo i propuštěným, na kterých se v době ukončení trestu dělaly pokusy. Zhoršené reflexy, mumlání, schizofrenie, nespavost, paranoia, disociativní poruchy a depersonalizace byly ty nejběžnější případy - a to je řeč o lidech, kteří vraždili bez mrknutí oka. Většina lidí, kteří se na ostrov dostali se rovnou začala zabydlovat - téměř nikdo neočekával, že se odtud dostane, i když neměl doživotí. Alcatraz neexistoval na převýchovu. Alcatraz existoval pro trest.
