Pojď se seznámit s tím, jak jsou ženy pojímány v jiných kulturách, než na které jsme zvyklí.
Často se tvrdí, že fakt, že muži jsou silnější než ženy, je dán od přírody. A také tedy to, že „mužství“ a „ženství“ je lidskou přirozeností, výsledkem nevyvratitelného genetického programování. Z toho plyne i tradiční dělba práce. Což je na jednu stranu fajn, chlapi nám otvírají dveře a nosí těžké věci, to prosím po přečtení článku neměňte, děkujeme. Ale existuje mnoho reálných příkladů z různých koutů světa, které jasně dokazují, že to tak být nemusí. Na světě je mnoho kultur, kde žena není doma hospodyňkou, v posteli milenkou a ve společnosti dámou, ale přesně naopak. A právě na tyto kultury se podíváme.
Mají muži větší svalovou hmotu od narození?
Jednou ze zemí, která vyvrací fakt, že mužství a ženství diktuje biologie, je Bali. Existuje několik předpokladů pro dělbu práce podle pohlaví. Mezi hlavní patří především mateřská povinnost, tedy těhotenství, kojení a denní péče o dítě několik let a také to, že žena nemá dostatečnou fyzickou sílu na typické mužské činnosti. Právě Bali je důkazem toho, že rozdíl mezi mužem a ženou se po stránce výšky a fyzické síly mezi různými kulturami liší. Není to tedy tak, že se muži rodí silnější a svalnatější než ženy. Na Bali, kde muži pracují fyzicky velmi málo, jsou si muži a ženy velmi podobní jak tvarem těla, tak výškou.
Není to tak, že by se s těmito proporcemi fyzicky rodili jako například asiati, kteří jsou drobní, protože ti balijští muži, kteří pracují pod dozorem Evropanů jako přístavní dělníci, svalnatí jsou a vypadají z našeho pohledu jako typičtí muži. Z toho plyne, že větší svalová hmota muže, která je základem jeho větší síly, se z části vyvíjí právě při těžké práce. Je tedy důsledkem toho, že muži od mala více fyzicky pracují. I v západní kultuře existuje doklad toho, že žena může dělat cokoliv. Za druhé světové války ženy musely přebírat mužské práce, a to i takové, které vyžadovaly fyzickou sílu a mechanické schopnosti. A tak se postupně jejich fyzická konstituce měnila a tělo typické ženy z té doby bylo mnohem svalnatější než té dnešní.
Je nutné se při mateřství opravdu vzdát práce?
Jak dokazují následující příklady ze světa, nutné to není. Záleží jen na ženě, zdali chce být matkou na plný úvazek. Například ženy z kmenu Pygmejové Mbuti během těhotenství vůbec nemění své zvyky. Během porodu obvykle bývají na lovu, porodí, obstarají dítě a za dvě hodiny opět pokračují v lovu. Jaghanské ženy z Ohňové země odpočívají po porodu často pouhých 15 minut a poté zase zvedají břemena a veslují, jako by se vůbec nic neudálo. Tubatulabelské ženy věří, že kdyby zůstaly během těhotenství doma, ztloustnou a dítě se nebude moci hýbat, a tak lezou po horách a těžce pracují. Studie těchto a i jiných společností dokazují, že není nutné, aby mateřství ženu v práci omezilo. Stejně tak nemusí platit ani pravidlo, že pokud žena nebude s dítětem v prvních letech dennodenně, dítě bude zanedbané. Například u australských domorodců to mají naopak a považují za důležitější pouto s otcem. Pokud otec zemře před narozením, matka dítě zabije, protože je otec nepostradatelný.
Musí se všechny ženy v islámských zemích skrývat pod závojem a být pod nadvládou mužů?
Úplně nepodobná našim představám o postavení ženy v zemích islámu je situace tamějších transvestitek. Výzkumy v jižním Iráku ukázaly, že se dívky v době dospívání mohou vědomě rozhodnout pro postavení „muže“, kdy na sebe berou sociální roli muže a v této roli je pak celé společenství přijímá. Ženo-muži se pak účastní politického rozhodování, mužských veřejných shromáždění, mohou volně nakládat i s rodinným majetkem atd. Tradiční arabská společnost tu prokazuje toleranci, k níž se naše civilizace teprve zvolna propracovává. Funguje to i naopak, když chce muž převzít roli ženy. Podobně tolerantní přístup k transvestitům byl v minulém století zaznamenán např. i u severoamerických indiánských kmenů. Jedinci bylo necháno na vůli, zda v přijaté sociální roli zůstane celý zbytek života, či ne.
Dělba mužských a ženských sociálních rolí je tedy spíše dána zvyklostmi dané kultury než biologií a zásadních rozdílech v pohlaví. Ano, žena rodí děti, to je jasná věc, ale to, že myje nádobí a vaří, je dáno spíše naší kulturou a také tím, že když o to poprosíme muže ráno, tak je moc pro ně „moc brzy“, a když večer, tak zase „moc pozdě“. To byl samozřejmě vtip, neberte článek jako pokus o prosazení feministických myšlenek, ale pouze jako o rozšíření povědomí o tom, jak je pojímána žena v jiných kulturních perspektivách, než jsme zvyklí.
