Dnes už se Sam Thompson vzchopil a je z něj úspěšný DJ.
Samu Thompsonovi je dnes 22 let, ale život už má podle jeho vlastních slov dávno zničen. Dva cizinci ho jako mladého znásilnili v hotelovém pokoji. Sam tvrdí, že podobné události jsou v dnešním světě stále běžnější. On sám uvažoval nad sebevraždou a nějaký čas nevěděl, co se sebou, a tak se o nepříjemné zkušenosti rozhodl podělit na internetu a doufá, že jeho smutný příběh inspiruje i další, aby jen tak nezahazovali příležitost, kterou získali narozením se na tento svět.
Sam byl s kamarádem ve městě. V Manchesteru byl nový a přistěhoval se sem s přítelkyní. S kamarádem navštívili přes noc několik barů i klubů a nakonec se ve městě rozdělili. Sam neměl telefon a z ulice něj zakřičelo několik mužů, kteří ho zvali na pivo. Souhlasil. Upozorňuje však, že pro něj nešlo o nic podezřelého a většinu jeho kamarádů poznal díky podobným momentům. Jednoduše se setkali. Nakonec šel s nimi a po chvíli se ocitl v hotelovém pokoji.
Měl několik drinků a po nějaké době téměř všichni odešli a v pokoji zůstal jen Sam a dva muži. Ti se rozhodli, že ho znásilní. Sam se v opojení dokázal jen velmi chabě bránit a proti dvojici mužů neměl žádnou šanci. Dále si Sam téměř na nic nevzpomíná a tvrdí, že jeho vzpomínky jsou velmi roztříštěné.
Ráno se vzbudil v neznámém pokoji a netušil, co se stalo. Téměř na žádné momenty z uplynulého večera si nevzpomínal. Vymotal se z hotelu, vyšel na parkoviště a tam si uvědomil, co se stalo. Okamžitě se rozhodl, že nechce žít se vzpomínkou, v níž byl znásilněn a uvažoval o tom, že spáchá sebevraždu skokem z mostu, po kterém právě přecházel. Vybavil si však na zdevastované výrazy jeho rodinných příslušníků, pokud by opravdu zemřel a rozhodl se žít dál. Alespoň dalších pár minut.
Přišel domů a v domě našel svého nejlepšího kamaráda i přítelkyni. Rozplakal se a řekl jim, co se stalo. Doporučovali, aby neprodleně zašel na policii. Sam odmítal a jediné, po čem toužil, byla horká sprcha, aby ze sebe dostal smrad těch lidí. Nakonec však zašel na forenzní oddělení a tvrdí, že jediné, co mu zachránilo život, byl přístup policistů. Zaujali mimořádně vstřícný a chápavý přístup, pátrání po pachatelích však na Samův podnět zastavili.
Tehdy však upadl do deprese, z níž se nedokázal vyhrabat přes měsíc. Vůbec nevycházel z domu. Celou tu dobu se cítil jako vyhořelý a zpět do nálady ho dostaly až terapie občanského sdružení, které podporuje znásilněné. Dnes Sam pracuje jako úspěšný DJ a ve volném čase se snaží pomáhat obětem znásilnění. Podle odhadů se až 78 000 Britů stalo součástí znásilnění (ať už jako oběť nebo pachatel), což je mimořádně alarmující statistika, vůči které se Sam snaží bojovat.
