Ponzi vymyslel podvodný systém, do kterého lidé padají dodnes.
Časy, kdy se každý snažil vydělat si peníze poctivě, jsou dávno za námi. Často jsou ti nejbohatší právě ti, kteří našli díru v systému a ilegálně ji využili. Jedním z takových byl Charles Ponzi, legendární podnikatel, který vytáhl obrovské množství peněz z desetitisíců lidí. Okradl je, aniž by o tom vůbec věděli. A to díky geniálnímu systému, který Ponzi sám vymyslel.
Jasné, velebit zločince je pořádně pokrytecké, ale i tak si dovolíme vypíchnout genialitu a prozíravost Ponziho plánu. Charles do ekonomie zavítal jako naprosto nezkušený člověk, ale během pár chvil dokázal najít chyby, které mu dovolily vydělat miliony dolarů. Neměl k tomu přitom žádné zázemí. Ponzi se narodil s křestním jménem Carlo v italském městečku Parma. Původ měl v zámožné rodině, ale ta časem zkrachovala. On však už v té době brázdil chodby univerzity s bohatými kamarády, kteří na luxus utráceli obrovské množství peněz. Carlo ve snaze udržet se v kolektivu, utrácel také.
Jednou však nastal den, kdy už neměl co utrácet a začal pracovat jako pošťák. Nacházíme se na přelomu 19. a 20. století, kdy rozkvétá pravý americký sen. Za moře odchází člověk chudý, vrací se odtud bohatý. Takovou vidinu měla i Ponziho rodina a mladý Carlo byl poslán objevovat krásy svobodného světa. V listopadu roku 1903 jeho loď zakotvila v bostonském přístavu a Carlo zůstal sám. Jeho úspory činily 2,50 $. Vše prohrál na lodi. Roky spával na zemi a dělal zoufalé práce v přístavu. Když dostal první velkou příležitost a stal se číšníkem, vedení restaurace ho vyhodilo, protože zákazníky podváděl na výdajích.
Přeskočme několik let a zmiňme jen, že Ponzi získal práci asistenta v bance. Zfalšoval podpis jeho šéfa na šek, který našel pohozený, chtěl si vybrat 423,58 $ a skončil na tři roky ve vězení. O pár let později si chtěl přivydělat ilegálním transportem italských uprchlíků do USA. Chytili ho i při tom a tentokrát dostal dva roky. Ve vězení se setkal s jedním z nejvlivnějších amerických bankéřů. Charles Morse byl magnátem na Wall Street, vlastnil třináct bank, ale skončil za mřížemi kvůli podvodům. Ponzi si však uvědomil, že podvody nemusí dělat jen u někoho v zaměstnání. Zvládne to i sám.
Několik let si vydělával prodejem potravin hornickým osadám, ale jeho příběh začíná později. Ponzimu 39 let a v jeho milovaném Bostonu si zakládá kancelář. Do ní mu jednoho dne přijde reklamní katalog ze Španělska, zjišťující, zda si nechce objednat nějakou volovinu. Obálka kromě magazínu však obsahovala ještě jedno kouzlo, mezinárodní odpovědní kupón IRC (International reply coupon), papír, který Ponzimu vydělal desítky milionů dolarů. V roce 2017 už zřejmě netušíš, co to je, ale Charlesovi to změnilo život.
IRC je kupón, který se dal použít jako předplatné. Koupíš ho za cenu pošty na danou destinaci, vhodíš jej do obálky a příjemce si ho může vyměnit za známky. Nebude však nic platit, protože už mu cestu zásilky zpět předplatil odesílatel pomocí kupónu. Cesta pošty směrem tam však nemusí stát stejně jako cesta zpět. Například před pár lety stál kupón ze Spojeného království do USA přibližně 2,20 $, ale reálná cesta zpět z USA stojí v tamní firmě 2,50 $. Samotný odesílatel však zaplatí jen 2,20 $. A právě zde se dá vygenerovat 30 centů profit. Ztráta se tvoří místní poště, která kupón v hodnotě 2,20 $ vyměňuje za známky v hodnotě 2,50 $.
Ponzi spatřil díru v systému. Je to sice 30 centů, ale dá se to udělat mnohokrát. Pokud bude Ponzi posílat takové kupóny na kontrolovanou adresu za mořem, stačí jedna cesta a dnes by byl 30 centů v profitu (není jasné, jaký byl jeho profit za kupón v té době, sám uvádí, že až 400 %). S takovou vizí dojel za pár investory, kteří mu dali peníze. Ponzi řekl, že za 90 dní jim vrátí dvakrát tolik. To splnil.
Ze začátku byly vklady do kupónového byznysu asi kolem sto dolarů. Ponzi si však rychle uvědomil, že pokud chce žít z peněz ostatních, stoprocentní nárůst je nemožné číslo a percentil rapidně snížil, stále však na atraktivní částku. Navíc Ponzi svižně přišel na to, že kupóny mu bohatství nezaručí, ale byl to start. Aby vyplatil první vklady v hodnotě 1700 $, potřeboval by 53 000 kuponů, což je logisticky nemožné.
Ale lidi bylo třeba nějak vyplatit. Ponziho odpovědí byly peníze dalších investorů. Ti investovali více a více, a jejich peníze putovaly do kapsy předchozích investorů. Vše však postupně přerostlo do systému, kdy se Ponzi vykašlal na nějaké kupóny. Předchozí investory vyplácel investicemi dalších a vzniká takzvané Ponziho schéma. Systém, kde se obchoduje se samotnými penězi. Každý vklad se vyplatí následujícím vkladem investora, který hypoteticky vždy přijde. Ale co když nepřijde. Potom zůstane poslední investor bez peněz.
O rapidní růst Italova byznysu se začali zajímat novináři i úřady. Jeden finanční expert prohlásil, že není možné, aby Ponzi legálně takto rychle narůstal. Ponzi ho zažaloval za ublížení na cti a vyhrál 500 000 dolarů. Noviny Boston Post považovaly Ponziho za hrdinu a napsaly o něm pozitivně laděný článek. Zmínily vysoké zisky a pod tím článkem se shodou okolností zjevila reklama na směšný pětiprocentní úrok místní banky. Další ráno stály před Ponziho kanceláří tisíce Američanů, kteří věřili, že jejich peníze dokáže rozmnožit.
O vše se začali zajímat investigativní novináři. Clarris Barron z The Post konstatoval, že by pro podobné obraty muselo být v oběhu 160 000 000 odpovědních kuponů. Bylo jich však jen 27 000. Ponzi se dostával do problémů a sám si uvědomoval chyby jeho schématu, že investoři jednou dojdou. Doufal v nápad, který mu dokáže vydělat dostatek peněz na vyplacení všech investorů a celý byznys už chtěl uzavřít. Vklady však každým dnem narůstaly a investigativa zjistila, že Ponzi obchodoval s cizími penězi, aniž by o tom jejich majitelé věděli. V podstatě prodával cizí zboží.
12. srpna 1920 bylo Charlesi Ponzimu prokázáno 86 poštovních podvodů. V roce 1920 jeho investoři ztratili 20 milionů dolarů. Dnes je to v přepočtu 225 milionů dolarů. Charles Ponzi vysál lidi tvrzením, že množí peníze. Ty se však jen tak nemnoží a množství nevyplacených investorů narůstalo. V tom roce v listopadu Ponzi skončil v cele. Po propuštění byl deportován do Itálie, kde po rozvodu s manželkou v chudobě zemřel.
Ponziho schéma v 90. letech používala i brněnská firma. Její majitel si od roku 2006 odpykává dvanáctiletý trest, způsobil škodu 140 milionů korun. Ponzi položil základy takzvaného síťového nebo víceúrovňového marketingu (multi-level marketing, MLM). MLM funguje odlišně, ale pointa je jednoduchá. Dostat na účet peníze, které ve skutečnosti neexistují. Síťový marketing je ilegální ve většině světa, ale jeho vyšetřování je náročné.
V nejčistší teorii je na začátku šéf s pěti zaměstnanci. Firma prodává například výživový produkt a zaměstnanci mají jednoduchý úkol. Prodat produkt, za kolik chtějí (firmě se předává částka), ale ne zákazníkům, ale dalším pěti lidem. Ti to za dražší cenu prodají dalším pěti lidem, a takto donekonečna. Tito distributoři získávají provize z nákupů produktů tím, že je prodají dále pěti dalším distributorům. Vzniká pyramidové schéma. Je tu však problém. Žádné nekonečno neexistuje.
Takový cyklus lze zopakovat jen čtrnáctkrát. Pak se překročí počet obyvatel Země, a to vše jen v domnění, že je na této planetě každý ochotný dále prodávat výživové produkty. Samotní zákazníci neexistují. Firma získává peníze z toho, že jejich distributoři donekonečna prodávají produkty dalším distributorům, kteří mají stejný zájem. Vytváří si jakýsi umělý trh, kde neexistuje spotřebitel. To je ilegální. Firma tvoří zisk z obratových peněz jejích vlastních distributorů a zaměstnanců, kterým se zase tvoří obrovská ztráta. Podobné firmy jsou populární v USA, odhalit je je téměř nemožné a ročně si přijdou i na šest miliard dolarů.
S číslem 6 se to dá udělat jen třináctkrát.
Podobná ilegální schémata se geniálními nápady podnikatelů vyvinula do mnohem složitějších principů, které často nedokáží odhalit ani špičkoví ekonomové či vyšetřovatelé. Síťový marketing i Ponziho schéma jsou populární i ve virtuálních měnách, speciálně s měnou Ethereum. Dej si jen pozor, abys v jednom schématu neskončil náhodou i ty.
