Hrdinka Sovětského svazu vykonala na svůj věk neuvěřitelně odvážné činy.
Druhá světová válka byla nejkrvavějším konfliktem, který se kdy odehrál. V důsledku brutálních střetů a kvůli nedostatku potravin zaplatilo životem za tento globální konflikt více než 72 milionů lidí. Největší ztráty se týkaly tehdejšího Sovětského svazu. Více než 13 procent obyvatel této velmoci přišlo o život. Konkrétně hovoříme o více než 13 milionech civilistů a přibližně 9 milionech vojáků. I v tehdejších hrůzostrašných podmínkách, které Sovětskému svazu nastaly po vpádu německé armády, se ale našel prostor pro hrdinské činy. Některé z nich se dočkaly knižního či filmového zpracování, a jiné dnes připomíná už jen busta a vzpomínky pamětníků. Připomeňme si již polozapomenutý příběh dívky ze Sovětského svazu, která na svůj věk prokázala neuvěřitelnou odvahu.
Jmenovala se Zinaida Portnova a narodila se 20. února (február) 1926 v Leningradu (dnešní Petrohrad). Její rodiče pocházeli z Běloruska a do Leningradu se přistěhovali za prací. Otec Zinaidy, které nikdo neříkal jinak než Zina, pracoval v místní továrně, která produkovala zbraně těžkého kalibru. Dívka měla těžké dětství plné práce, obdobně jako většina tehdejší sovětské mládeže. Když tedy ve svých 14 letech dokončila základní školu, byla již mladou ženou připravenou na drsné podmínky. Po ukončení studia byla rodiči poslána do Vitebsku v Bělorusku, aby byla po ruce své babičce.
Jen několik týdnů po jejím příjezdu zahájilo nacistické Německo plán Barbarossa, a zaútočilo na Sovětský svaz. Wehrmacht drancoval, znásilňoval, vraždil a pálil vesnice. Když vojáci nacistické armády dorazili i do vesničky, kde pobývala Zina, sebrali místním všechny cennosti a chovnou zvěř. Babičku Zinaidy navíc kvůli protestům zbili. Obě ženy sice nájezd Němců přežily, ale hrůzný zážitek v nich zanechal bolestivý šrám.
Teprve 15letá Zina se několik měsíců po začátku okupace rozhodla, že pasivní odpor nemá smysl, a připojila se k tajné odbojové organizaci Komsomolu (Komunistického svazu mládeže), která nesla název Mladí mstitelé. Působila v běloruském městě Obol a kromě roznášení letáků s protiněmeckou propagandou se účastnila několika sabotáží. Během svého působení v komunistické mládežnické organizaci se přes svůj věk naučila obratně zacházet s pistolí. Mladí mstitelé za jejího působení zneškodnili několik důležitých objektů a usmrtili kolem stovky nacistických vojáků. Zina Portnova však nechtěla zůstat u společných akcí, a tak se rozhodla využít příležitosti, která by jí umožnila uštědřit okupačním vojskům pořádnou ránu pod žebra.
V té době totiž sloužila jako servírka v místní jídelně, kde musela obsluhovat německé vojáky. Několik týdnů se připravovala na vhodnou příležitost, a když nadešla vhodná doba, přimíchala okupantům do jídla jed na krysy. Část nic netušící německé posádka se otrávila a nepomohl jim ani převoz do nemocnice. Přeživší okupanti si spojili dvě a dvě a pro Zinu si přišli. Ta je však s překvapeným výrazem ujistila, že o ničem neví a na jejich výzvu dokonce otrávenou polévku pozřela. Když ani po několika minutách nezačala vykazovat známky otravy, byla propuštěna. Už po cestě domů se několikrát pozvracela, a když dorazila k babičce, vypila několik litrů mléka, aby otravu přebila. Jed se jí skutečně podařilo neutralizovat, ale zůstávat ve městě už pro ni bylo příliš riskantní.
Shot 15 Jan 1944 at the age of 17, #ww2 partisan Zinaida Portnova was later honored as a Hero of the Soviet Union https://t.co/vvdZEjClGi ☭ pic.twitter.com/TVVuJT5qbw
— executedtoday (@executedtoday) 15. ledna 2017
Využila tedy svých kontaktů a druhý den se připojila k partyzánské organizaci. Německým okupantům po jejím zmizení došlo, která bije, a rozpoutali pomstu, během níž se zbavili části organizace Mladí mstitelé. Zina Portnova mezitím v partyzánské skupině prodělala náročný výcvik, po kterém se stala členkou rozvědky. Ke konci roku 1943 se navíc stala členkou organizace Komsomol a získala si respekt ostatních partyzánů, kteří obdivovali její střelecké schopnosti. Osudným se jí stal rozkaz velitele partyzánského oddílu, který ji v lednu (január) poslal zpátky do Obolu, aby zjistila příčinu pasivity Mladých mstitelů a vyhledala zbývající členy.
Do města vyrazila neozbrojená a pod rouškou tmy. Potřebné informace se jí sice podařilo získat, ale kdosi z místních ji udal gestapu. Tajná německá policie si na ni počkala a při návratu zpět ji zatkla a odvezla k výslechu. Zina věděla o jejích praktikách, a tak se rozhodla využít první možné šance k útěku. Když jí tedy německý policista při výslechu vyhrožoval zbraní, využila chvilky nepozornosti, pistoli sebrala ze stolu a přesnou ranou ho usmrtila. Výstřel zaslechli i ostatní Němci v budově, ale předpokládali, že střílel jejich kolega. Když pak dva z nich přišli zkontrolovat situaci, Zina je oba zastřelila a oknem uprchla na svobodu. Při zběsilém útěku směrem k lesům ji však Němci dohnali a střelili do nohy.
Následně byla převezena na hlavní vyšetřovnu gestapa ve Vitebsku, kde byla podrobena nejkrutějším formám mučení. Gestapáci se z teprve 17leté dívky snažili dostat informace o partyzánech a odbojové organizaci Mladí mstitelé. I přes nesnesitelná muka však Zina neprozradila ani slovo. Oslepená na obě oči a brutálně zbitá Zina naposledy vydechla 15. ledna (január) 1944, kdy ji nacisté odvezli do lesa a zastřelili. Bylo jí 17 let. Její jméno se po válce skloňovalo s úctou, v roce 1958 získala titul hrdina SSSR a u Vitebsku byl odhalen na její počest památník.
