Originální, zábavná, realistická, ohromně detailní, ale také problematická. Taková je hra Kingdom Come: Deliverance od týmu z Warhorse Studios, která se po letech konečně dočkala vydání. A my u toho nemohli chybět.
Král je mrtev, ať žije král. Lidmi adorovaného panovníka Karla IV. na českém trůnu vystřídal Václav IV., jeden z jeho synů. Tomu se však nedaří dostát velkých činů svého otce a podle mnohých dává namísto politiky a zodpovědného vládnutí raději přednost pijanství a zahálčivému způsobu života. Dokonce se ani nedostaví na svou korunovaci římským císařem. Mezi šlechtou tak postupně narůstá nevole, až se nakonec s prosbou o změnu pořádků obrátí na vladařova nevlastního bratra – Zikmunda Lucemburského. Ten Václava zajme, aby jej přinutil k abdikaci, a se svým vojskem kumánských žoldnéřů začne plundrovat České země. A právě zde se začíná psát příběh Kingdom Come: Deliverance, zřejmě nejočekávanější tuzemské hry všech dob.
Hru Kingdom Come: Deliverance si můžete pořídit například v obchodě Ciernydrak
Byl jednou jeden Jindra
Píše se březen roku 1403 a pro hlavního hrdinu Jindřicha se jedná o zdánlivě naprosto všední den, jakých zažil už nepočítaně. Pomáhá v práci svému otci kováři, s partou kamarádů podniká nejednu vylomeninu, potají dochází na lekce šermu a ve chvilkách volna prohání místní šenkýřku. Zkrátka nic neobvyklého. Při tom všem se zároveň cítí lapen ve spárech zdejšího stereotypu a sní o tom poznat svět a nasbírat zkušenosti, jakých se mu v malé vesnici nedostává. To ale ještě netuší, že za pár okamžiků se mu život od základů změní.
Jeho domovskou Skalicí se zčistajasna jako uragán za bílého dne prožene zkáza v podobě žoldáckých jednotek, které mechanicky a bez citu pobijí každého, kdo jim stojí v cestě. A naneštěstí pro Jindru, chladnou ocel nepřátelských mečů pocítí i jeho nebozí rodiče, jež umírají krutou smrtí přímo před jeho zraky. Tvář jejich vraha si však stihne vyrýt hluboko do paměti a poté, co se mu podaří uniknout ze zničeného spáleniště, kterému kdysi říkal domov, se ocitá na začátku dlouhé cesty za pomstou, na níž ho čeká dobrodružství, o jakém se mu nezdálo ani v těch nejdivočejších snech.
Základní premisa příběhové linky Kingdom Come: Deliverance možná nezní kdovíjak originálně, můžete si však být jistí, že na ději jako takovém si tvůrci dali opravdu záležet. Nerad bych vám z něj vyzradil příliš, povím proto snad jen tolik, že na vás zde čeká nejedno překvapení, spousta zapamatovatelných momentů, senzačně navržené prostřihové scény, plejáda zajímavých postav a výborně napsané dialogy. Od samotného vyústění příběhu jsem si ale popravdě sliboval o něco více a v tomto ohledu se tedy nemůžu ubránit menšímu zklamání. Po dokončení hry jsem totiž postrádal jistý pocit kýženého završení, uzavřenosti.
Příběh na každém rohu
Kromě ústředního děje je hra ale také doslova prošpikovaná malými osobními příběhy obyčejných vesničanů a měšťanů, které se vám odehrávají před očima takřka na každém rohu a které výborně pomáhají dokreslovat celkovou atmosféru hry. Ta je díky tomu jedním slovem úchvatná. Tuhle partička vidláků pořádá pěstní souboje, tady se dva poddaní dohadují u piva o nastalé politické situaci v zemi, támhle se zase jeden hospodský snaží přivydělat pár grošů ne tak úplně legální cestou.
Svět si zkrátka žije svým vlastním životem a vy máte možnost být při tom – a to nejen jako divák, ale mnohdy můžete do každodenních problémů místního obyvatelstva přímo zasáhnout a pomoct jim. Ti si službu třeba zapamatují a v dané oblasti vám následně vzroste renomé. Po určité době vás už pak začnou lidé uctivě zdravit a vítat, když se do vesnice zase po čase vrátíte. Pod pláty rytířské zbroje rozpoznají starého dobráka, který jim ještě coby zelenáč v roztrhaných šatech pomohl.
Toto sledování postupného růstu a vývoje hlavní postavy pro mne bylo jedním z kouzel hry. Jindřich totiž rozhodně není klasickým archetypem bájného hrdiny, kterému by hned celý svět ležel u nohou. Právě naopak. Je prostým synem kováře, který musí jako každý smrtelník jíst, spát a svými zprvu nemotornými pohyby s mečem v ruce mnoho děsu v srdcích nepřátel vskutku nevyvolá. Přestože je ale postava protagonisty již přednastavená (nemůžete si tedy vytvořit od základu svou vlastní), její charakter a dovednosti může každý hráč definovat tím, jak se rozhodne hrát.
Od zloděje až po rytíře
Chcete mít z negramotného kovářského synka vzdělance? Naučte jej číst a travte čas s hlavou zabořenou v knihách. Chcete udatného válečníka, který se umí ohánět kdejakou zbraní? Tak mazejte na kolbiště a nacvičujte výpady až do sedření kůže. Nebo je snad libo lučištník, který to bude sázet mezi oči jednomu Kumánovi za druhým? Tak od toho je tu střelnice. Můžete být i zloděj, ale od toho vás pravděpodobně spíše než mravní kodex odradí na ovladači extrémně nepohodlné páčení zámků.
Jindrovy schopnosti se tedy podobně jako v jiných RPG titulech zlepšují jednoduše tím, že je budete trénovat. Oblastí, v nichž se můžete zdokonalovat, je přitom poměrně mnoho, a kromě klasiky v podobě boje, alchymie či jezdectví nechybí ani úsměvné kategorie jako třeba pijanství. Jindra je zkrátka Čech jak poleno. Když navíc v dané kategorii poskočíte o pár úrovní výše, získáte bod, který lze investovat do některého z podružných bonusů a tím si Jindřichovu postavu zase o něco více přiblížit svému stylu hry.
Jak se rozhodnete hrát, tedy záleží hlavně na vás a možností, jakými lze některé situace řešit, se často nabízí hned několik. Příběh hry je sice lineární a má tak jasně daný začátek, prostředek a konec, nicméně způsob, jakým se v jednotlivých misích posunete dopředu, je vaše věc. Nečekejte však, že s vámi hra bude zacházet jako v rukavičkách a poskytne vám přesný návod toho, co máte provést. Nejednou tak budete chvíli bloudit nebo se snažit získat nějakou radu či cennou informaci od náhodných kolemjdoucích či od hostinských v nálevnách, než se vám podaří odpíchnout se zase o kousek dál.
Právě konverzacemi se zdejšími obyvateli budete trávit nemalé množství času a během nich můžete dále formovat Jindrovu osobnost tím, zda se rozhodnete podplácet, zastrašovat nebo pokud jste jako já, můžete řešit problémy diplomaticky a teprve až ve chvíli, kdy není jiného zbytí, zapojit hrubou sílu. Svého Jindřicha jsem se proto osobně snažil co nejvíce zdokonalovat ve výřečnosti a díky jeho mrštnému jazyku jsem se pak dokázal vylízat (obrazně řečeno) z nejedné šlamastiky, aniž by musela být prolitá byť jen kapka krve. Hra je dokonce natolik realistická, že po konzumaci alkoholu dostane vaše postava k výřečnosti dočasný bonus, naopak během ranní kocoviny se zase projeví negativní účinky.
Hra kromě toho myslí i na takové detaily, jako je třeba zkrvavená a zablácená zbroj, která v konverzaci může zapříčinit, že vás váš protějšek nebude brát dostatečně vážně a vaši neupravenost nějak vtipně okomentuje. A naopak když po důkladné koupeli ve zdejších lázních budete vypadat jako předobraz rytíře v nablýskané zbroji, lidé vám váš vzhled pochválí.
Na ostří meče
Pokud si ale na řeči nepotrpíte a raději za sebe necháte promluvit ostří meče, i to je zde zcela legitimní způsob řešení problémů. A tím se dostáváme k jednomu z nejstěžejnějších aspektů hry, kterým je propracovaný soubojový systém. Šerm v Kingdom Come: Deliverance hraje prim a souboje jeden na jednoho dovedou být neuvěřitelně zábavné. Chce to ale dávku cviku, než se naučíte taktizovat, zacházet správně se zbraní a bránit se protiútokům. Do toho všeho musíte také umět pracovat s Jindřichovou výdrží, jinak se budete ve chvíli válet v kaluži vlastní krve, aniž byste věděli, co se vlastně stalo.
Jak již bylo zmíněno, Kingdom Come: Deliverance je hrou založenou na realističnosti, žádná kouzla, draky nebo jakékoliv nadpřirozené schopnosti a fantasy prvky zde proto nečekejte. Spoléhat se musíte především na svůj um a bude vás to stát spoustu tvrdých ran, než se ve hře a všech jejích mechanismech, které mohou na první pohled působit snad až příliš složitě, naučíte pořádně chodit. Jedná se zkrátka o hardcorovou záležitost se vším, co k tomu patří a pokud jste si tedy za poslední roky zvykli na to, že vás hra ochotně vodí za ručičku, Kingdom Come vás po ní rázně praští středověkým pravítkem.
Kromě šermířských duelů na vás ve hře čeká také několik hromadných bitev, které soubojům dodávají o poznání větší spád a intenzitu. Zde se vyplatí držet se vždy skupinky svých spolubojovníků a nevyrážet na vlastní pěst vstříc přesile. Jakmile se totiž ocitnete tváří v tvář třem nebo více nepřátelům najednou, vyplatí se raději polknout všechnu svou rytířskou čest a vzít nohy na ramena.
Před samotným začátkem bitvy navíc vyšlou Jindřicha jeho páni na výzvědy, aby například zjistil, jak silné opevnění mají nepřátelé k dispozici, jaké jsou jejich potenciální slabiny nebo kolik vojáků se za palisádami ukrývá, což jsou všechno informace, které mohou vašemu vojsku přijít velmi vhod. Při jedné z misí můžete dokonce ovlivnit průběh bitvy ve svůj prospěch i tím, že před vypuknutím boje infiltrujete nepřátelskou základnu, zničíte jejich šípy a otrávíte zásoby jídla. I takto se hold vyhrávají války.
Všude dobře...
A když zrovna nebudete prolévat kumánskou krev, užívat si s prostopášnými lazebnicemi nebo se opíjet během hraní kostek po hospodách, budete se zatajeným dechem obdivovat krásy české přírody při průzkumu světa. Ten má rozlohu 16 kilometrů čtverečních, a kromě hlubokých lesů nebo rozkvetlých pastvin rozkládajících se až někam za obzor zde najdete také hned několik různých měst, hradů a vesnicí, při jejichž rekonstrukci se autoři z velké míry snažili o co největší autentičnost. A jde to vidět.
Dobová atmosféra z Kingdom Come při procházení se kolem rozestavěného kláštera na Sázavě nebo kolem obyčejných domečků v Mrchojedech přímo dýchá a dokáže na hráče udělat silný dojem na začátku stejně jako na samém konci hry. Tomu napomáhá také excelentní zvukový design, který v kombinaci se skvělým grafickým zpracováním dokáže v těch správných chvílích vytvořit učiněnou pastvu jak pro oči, tak i pro uši.
Technické problémy
Skvělý pocit z ponoření se do tohoto úchvatného světa ale bohužel nahlodává jedna zásadní nepříjemnost, a tou jsou bugy. Očekávat technickou dokonalost od hry takového rozsahu by bylo samozřejmě naivní, nicméně pravdou zůstává, že minimálně recenzovanou verzi pro PlayStation 4 i po několika updatech ze strany vývojářů i nadále sužuje poměrně velké množství chyb, které zkrátka není možné jen tak přehlížet.
Zdá se, že ty zásadní neduhy (jako třeba nemožnost dohrání hry) se již tvůrcům podařilo nadobro odstranit, pokud ovšem hodláte do hry v těchto dnech naskočit i vy, měli byste se dopředu připravit na celou řadu přetrvávajících nedodělků, a to ať už jde o často vypadávající textury, občas problematickou umělou inteligenci nebo místy silně kolísavý počet snímků za sekundu. A to je jen skromný výčet problémů, na které je možné narazit.
Věřím, že vývojářům se povede výskyt bugů v nejbližší době minimalizovat, osobně bych však potenciálním zájemcům o hru doporučil ještě alespoň nějaký ten týden počkat, abyste si mohli dopřát co nejlepší herní zážitek – protože nebýt technické stránky, je toho jen skutečně pramálo, co lze hře vytknout.
Nevybroušený diamant
Kingdom Come: Deliverance je v jádru nesmírně komplexní a na detaily bohaté RPG, které by žádný fanoušek žánru, obzvláště ten český a slovenský, neměl minout. Nejenže dokáže hráče chytnout a už nepustit díky poutavému vyprávění, bravurním soubojům a moři dalších propracovaných mechanismů, ale také díky krásnému světu a pohlcující dobové atmosféře, kterou se tvůrcům podařilo ve hře zachytit na jedničku s hvězdičkou. Vedle vážných misí taky dojde i na odlehčenější momenty, které umí velmi příjemně potěšit.
Ti se slabostí pro středověk navíc ocení rozsáhlou encyklopedii, ve které si můžete klidně dlouhé hodiny číst o nejrůznějších historických postavách, místech či událostech a celkovou herní dobu, která se pohybuje přibližně někde mezi 70–100 hodinami, si tak ještě o něco málo protáhnout.
Jedním dechem je však třeba zdůraznit, že testovaná verze pro PlayStation 4 v tuto chvíli stále trpí velkým množstvím chyb technického rázu, které jinak výtečný herní zážitek zbytečně kazí. Je proto tedy na zvážení každého hráče, zda se rozhodne pořídit si hru už nyní, nebo raději ještě počkat až na další várku opravných patchů, které jsou zkrátka potřeba.
Jakmile se podaří stávající neduhy odstranit, bude hra aspirovat na možná jeden z nejlepších RPG titulů nejen tohoto roku, s přihlédnutím na špatný technický stav recenzované verze však v tuto chvíli nemohu zodpovědně udělit více než dle mého názoru stále velmi solidních 7,5/10.
