Přinášíme vám žebříček těch nejlepších pohádek, které se již nesmazatelně zapsaly do zlatého fondu domácí kinematografie.
Kinematografie bývalého Československa patřila za socialismu mezi nejlepší ve východní Evropě. Jelikož v té době musely všechny filmy podléhat přísné kontrole komunistického režimu, nebylo mnohým filmařům umožněno přenést své pocity a myšlenky na filmové plátno v dostatečné míře.
Proto si našli jinou alternativu, ať už z důvodů omezené svobody názoru, nebo z prostého zájmu o tuto látku. Řeč je samozřejmě o pohádkách. Pohádky se v dobách před rokem 1989 točily většinou jako hrané filmy, i když vzniklo i pár výjimek. Po pádu komunismu se pohádky na území obou republik přestaly ve větší míře točit.
V posledních letech se trend hraných pohádek vrací do módy, o čemž svědčí i počet nových hraných pohádek jako například Nejkrásnější hádanka (2008), Láska na vlásku (2014) či Čertoviny (2017).
Pojďme se ale podívat na žebříček toho nejlepšího, co nám československá kinematografie v kategorii hraných pohádek kdy nabídla. Ať už se filmy spojují s Vánocemi nebo létem, každý z nás má konkrétní vzpomínku na některý z uvedených snímků.
15. Princezna se zlatou hvězdou (1959, r. Martin Frič)
Klasika vánočních svátků, příběh o princezně Ladě se zářivou zlatou hvězdou přímo uprostřed čela. Když na území přátelského království vtrhne panovník Kazisvět, žádá krále o ruku princezny pod podmínkou, že pokud jeho nabídku nepřijme, vyhlásí království válku.
Princezna se pokusí ze sňatku vyklouznout v ošklivém myším kožíšku, přičemž uteče do království prince Radovana. Zde se nechá zaměstnat v kuchyni, kde si ji všichni oblíbí, ale nevědí, kým skutečně je.
Princezna se zlatou hvězdou je typickou příjemnou pohádkou, která se hodí k odpolednímu odpočinku. Barvou doslova vzkvétá, většina dialogů je veršovaná a umělecky je tento počin zvládnutý na tehdejší dobu bravurně. Rozhodně jedna z vizuálně nejkrásnějších pohádek.
14. Obušku, z pytle ven! (1955, r. Jaromír Pleskot)
Další úžasný kousek kinematografie, alespoň co se vizuálu týče. Ladislav Pešek v roli chudého muzikanta se zlatým srdcem. Ten jako odměnu za svou dobrosrdečnost dostane tři dary: ubrousek, na kterém se zázračně zjeví jídlo, osla, ze kterého se sypou peníze a nakonec obušek trestající nespravedlnost.
Když lakomý hospodský připraví chudého muzikanta o první dva zmíněné dary, je nad slunce jasné, co bude následovat. Legendární klasika, happy end a ponaučení na konci, co víc by si mělo dítě přát?
Nezapomenutelná je zejména scéna s jelity, jakou svět neviděl. Pokud jste tuto starou českou pohádku neviděli, měli byste to alespoň během svátků napravit.
13. Perinbaba (1985, r. Juraj Jakubisko)
Jedna z nejpopulárnějších slovenských pohádek o kouzelné babičce z hor se schopností přivolat sníh. Od malička vychovává nebojácného Jakuba, ale ten se zakouká do krásné Alžbětky a vydá se za ní na zem. Zde na něj už ale číhá smrt přezdívaná Zubatá, ale i takové běžné věci jako lidská chamtivost, závist a zlomyslnost.
Snímek vznikal v koprodukci více zemí jako například Německa, Itálie či Rakouska. Hlavní představitelku, Perinbabu, ztvárnila italská herečka Giulietta Masina. V roli Jakuba se představil Němec Tobias Hoesl. A například takovou Alžbětku ztvárnila tehdy teprve 18letá Petra Vančíková.
Na Slovensku nabrala Perinbaba přímo kultovní status, což jí dopomohlo k pravidelnému umístění mezi nejoblíbenější stálice vánočních svátků. Zajímavostí při natáčení bylo smolné jezírko, ve kterém se zlá Dora i s macechou nakonec utopily.
Vytvořeno bylo tak, že filmaři v jeho okolí zapálili pneumatiky, čímž vznikl hustý černý kouř připomínající smůlu. Herečky Milada Ondrášiková a Soňa Valentová natáčely bez kaskadérů tak, že obě stály na dřevěné desce, a poté, co odříkaly své texty, potápěč je strhl dolů.
Tento rok by měl Jakubisko uvést Perinbabu 2, pokračování tohoto známého příběhu s víceméně původním obsazením.
12. Anděl Páně (2005, r. Jiří Strach)
Když se skupina lidí soustředí na splnění jednoho cíle, vždy existuje černá ovce, která to všem chtě či nechtě kazí. Anděl Páně začíná přípravou všech v nebi na oslavu narozenin Ježíše Krista.
Onou černou ovcí je anděl Petronel, motající se všem pod nohy. Po menším incidentu je tak poslán na zem, aby do Štědrého večera spasil alespoň jednu hříšnou duši.
V době, kdy v Čechách vynikají spíše dramata a seriózně laděná díla, je Anděl Páně příjemným oživením zašlé slávy pohádek minulého tisíciletí. Adaptace knihy Boženy Němcové nabízí vtipné dialogy, ale jsou to zejména herecké výkony, které táhnou Anděla Páně zpět k nebesům.
Film je však třeba brát s nadhledem, nejde totiž o klasickou vánoční pohádku, ale spíše o komedii pro starší děti s tématikou Vánoc. Herecky excelují zejména Ivan Trojan jako Petronel, Jiří Dvořák jako čert Uriáš či Jiří Bartoška jako sám Bůh.
Před dvěma lety vzniklo dlouho slibované pokračování Anděl Páně 2 s původním režisérem a také obsazením. Jiřímu Strachovi se to podařilo na jedničku a v jistých ohledech tento sequel svého předchůdce tak trochu překonává.
11. Princezna ze mlejna (1994, r. Zdeněk Troška)
Zřejmě nejlepší česká moderní pohádka od režiséra trilogie Slunce, seno. Děj se točí kolem mládence Jindřicha. Ten se jednoho dne vydá na cestu za hledáním zakleté princezny.
Nakonec princeznu najde v Elišce, dceři mlynáře. Na Elišku si už ale dělají zálusk i místní čert spolu s vodníkem, a k tomu všemu se na scéně objeví i ctitel číslo 3, starý „knížepán“.
Troška do Princezny ze mlejna zamíchal romantiku, pohádku a komedii, a jakoby zázrakem z tohoto guláše emocí vznikl film, na který si, zejména díky postavám čerta (Yvetta Blanarovičová) a vodníka (Jakub Zindulka), vzpomeneme i dnes.
Otravná a ukřičená Princezna ze mlejna 2 nebyla přijata právě kladně, ale stále jde o lepší projekt, než jakým je celá další tvorba Zdeňka Trošky.
10. Dařbuján a Pandrhola (1959, r. Martin Frič)
Druhý Martin Frič v našem žebříčku, tentokrát však tématem nejsou princezny a království, ale obyčejní lidé. Kuba Dařbuján (Jiří Sovák) má ženu a 11 dětí, ale když zjistí, že na svět má přijít potomek s pořadovým číslem 12, vydá se Dařbuján do světa hledat pro nenarozené dítě kmotra, aby ho tak finančně zajistil.
Na své pouti potká čerta, ale toho za kmotra pro své dítě nechce. Místo něj si vybere Smrťáka, neboť je ze všech nejspravedlivější. Opakem Dařbujána je místní zlomyslný boháč Pandrhola (Rudolf Hrušínský). Kuba ho několikrát zachrání, čímž poruší dohodu s kmotrem Smrťákem.
Spíše než o pohádku jde o komedii z vesnického prostředí. Tu táhnou především herecké výkony v čele s úžasným Rudolfem Hrušínským. Za nápaditostí díla však nemusíme hledat nikoho jiného, než autora knižní předlohy, spisovatele Jana Drdu. Dařbuján a Pandrhola je i dnes příjemnou, nostalgickou oddechovkou.
9. Panna a netvor (1978, r. Juraj Herz)
Nedávno zesnulý režisér Juraj Herz (†83) v roce 1978 přinesl divákům v Československu nevídaný filmový zážitek. Tedy, ne zcela nevídaný.
Jde o tradiční pohádku založenou na příběhu od francouzské spisovatelky jménem Gabrielle-Suzanne Barbot de Villeneuve z roku 1740. Od té doby byla mnohokrát přepisována a přizpůsobována dané době.
Příběh je o Krásce (Zdena Studenková) a jejím vězniteli, Netvorovi (Vlastimil Harapes), kterého s postupem času začne milovat. Na směs českých a slovenských herců, dechberoucí hororovou atmosféru a zajímavě podaný příběh se jednoduše dobře dívá.
Není to sice animovaná Kráska a zvíře (1991) od Disneyho, ani její loňský live-action remake s Emmou Watson, ale v rámci Československa jde o nadprůměrný počin. Zhlédnout se jej vyplatí ze zajímavosti, ale například i pro srovnání se zámořskými verzemi, protože za naši Pannu a netvora se určitě nemusíme stydět.
8. Dívka na koštěti (1971, r. Václav Vorlíček)
Saxána je mladou čarodějnicí, ale před kouzly a magií raději upřednostňuje život smrtelníků. Režisér Vorlíček do hlavní role obsadil netradičně zpěvačku Petru Černockou. Ta zpívá i chytlavou ústřední píseň. Vynikající herecké výkony v čele s Vladimírem Menšíkem a Helenou Růžičkovou jsou už jen třešničkou na dortu.
Létající košťata, škola magie, rebelská hlavní hrdinka. Tak trochu Harry Potter na československý způsob. Do pamětí několika generací se snímek zapsal zejména díky skvělému scénáři od Václava Vorlíčka a Miloše Macourka.
K natáčení se váže jedna zajímavost, a to že Petra Černocká se v jedné scéně bála skočit z okna, i jen na matrace. Vorlíček tak na ulici našel ochotné dívky s podobným vzhledem, kterým jako odměna za kaskadérský skok stačila omluvenka do školy.
Legendární pohádková komedie, kterou viděl každý. V roce 2011 dorazilo do českých kin její pokračování s názvem Saxána a Lexikon kouzel, ale jde o filmovou katastrofu.
7. Ať žijí duchové! (1977, r. Oldřich Lipský)
Scénáři od všestranně nadaného umělce Zdeňka Svěráka vdechl život režisér Oldřich Lipský a spolu tak páni natočili jednu z nejlepších dětských pohádek v historii Československa.
Rodinná komedie 70. let je doprovázena pohodovými písničkami Jaroslava Uhlíře. Trefné hlášky střídají inteligentní dialogy, které ale vůbec nenudí.
Ať žijí duchové! patří ke klenotům české kinematografie. Při druhém, třetím či desátém zhlédnutí se z dětí před televizorem pomalu stávají dospělí, a tato nostalgická pohádka je plná toho, o čem dospělí sní: o dětství, bezstarostnosti a snech, které se plní v momentě, kdy jsou vysloveny.
V případě, že si chcete zavzpomínat na vlastní dětství, je pro vás tento počin od Lipského jako stvořený.
6. Pyšná princezná (1952, r. Bořivoj Zeman)
Srovnání dvou království: první, kde král nemá prakticky žádnou moc, rozhodují za něho radové a kde zpěv je přísně zakázán. V tom druhém vládne hodný, spravedlivý a rozumný král Miroslav. Právě on požádá dceru krále, rozmazlenou Krasomilu ze sousední země, o ruku, ale ta ho bez váhání odmítne.
Miroslav se tak tajně do sousedního království vydá, aby Krasomilu lépe poznal. Situace se změní, když jí ukáže zpívající květinu. To se však nelíbí rádcům, a ti začnou pár přes celé království pronásledovat.
Další adaptace díla Boženy Němcové opět vyšla na výbornou. Komediální prvky tu ustoupily do pozadí, přednost se dává romantice a pohádkovosti. Pyšná princezna je jednou z nejznámějších klasických pohádek. Podívat se na ni doporučujeme především dnešním mladým slečnám.
5. Tři veteráni (1983, r. Oldřich Lipský)
Oldřich Lipský v tomto žebříčku podruhé, ještě v lepší podobě. Film natočený podle předlohy Jana Wericha se scénářem od Lipského a Zdeňka Svěráka nemůže dopadnout špatně.
A nejen že nedopadl špatně, ale právě naopak. Ústřední trojici si střihli tehdejší hvězdy československého filmu: Rudolf Hrušínský, Petr Čapek a Josef Somr.
Synopsi tvoří tři kamarádi, na které se usměje štěstí v podobě tří darů od tří trpaslíků. Voják Bimbác dostane kouzelnou harfu. Ta mu vyčaruje tolik mužů, kolik bude chtít.
Kuchař Servác dostane bezedný měšec, no a dragoun Pankrác dostane kouzelný klobouk, a ten mu dá na co jen pomyslí. Vlastní hloupostí se o dary nechají obrat, což musí co nejdříve napravit.
Tři veteráni se dají brát z různých úhlů pohledu: buď jako pěkná pohádka plná barevných charakterů nebo například jako lehká parodie na československé pohádky.
Neskutečně vtipné, ale zejména inteligentně přednesené dialogy a gagy dělají z Tří veteránů jednu z nejlepších pohádkových komedií na našem území. Pokud vás nepřesvědčil příběh, snad vám postačí jména jako Julo Satinský, Milan Lasica, Zdeněk Svěrák či Miloš Kopecký.
4. Byl jednou jeden král... (1954, r. Bořivoj Zeman)
Sůl nad zlato v nesmrtelném příběhu v hlavní roli s geniálním Janem Werichem. Všichni znají příběh o tom, jak král vyhnal ze zámku svou dceru Marušku, když mu řekla, že ho má ráda jako sůl.
Následně v celém království zakázal tuto přísadu používat, na což krutě doplatil. Nebyla by to ale pohádka, kdyby neměla šťastný konec.
Duo Werich-Burian zde komicky předvádí své nejlepší kousky. Bořivoj Zeman vytvořil, na rozdíl od Pyšné princezny, povedenou komedii s kouzelnou atmosférou, kde je zcela jedno, zda si ji pustíte jednou nebo stokrát, protože vás vždy pobaví stejně.
3. Šíleně smutná princezna (1968, r. Bořivoj Zeman)
Třetí Bořivoj Zeman. Tento režisér měl prostě cit pro dobrou pohádku, o čemž diváky v Československu přesvědčoval více než dostatečně. Kombinace muzikálu a pohádky obsahuje i romantickou linku. Do hlavních rolí byly vybrány popové hvězdy minulého století: Helena Vondráčková a Václav Neckář.
Princ a princezna ze sousedních království mají rodiči dopředu dohodnutou svatbu, ale oba touží mít při volbě partnera svobodný výběr. Zeman na plátna kin přinesl netradičně moderní verzi příběhu o lásce. Po 50 letech má Šíleně smutná princezna i dnešnímu divákovi co nabídnout.
2. Tři oříšky pro Popelku (1973, r. Václav Vorlíček)
Nejklasičtější z klasických pohádek. Synonymum Vánoc a Štědrého večera. Příběh vám s největší pravděpodobností nemusíme blíže představovat, ale jen pro jistotu: Osiřelá Popelka žije s macechou a svou nevlastní sestrou Dorou.
Z celého srdce se touží dostat na princův bál, ale macecha ji nechce pustit. Rebelka Popelka se tak za pomoci tří zázračných oříšků a svých lesních kamarádů vydává na cestu, z níž není návratu. Když na útěku z bálu ztratí střevíček, vyhlásí princ pátrání po majitelce malé botičky.
Libuše Šafránková znovu definovala pojem princezna. Nezaostává však ani osazenstvo spolu s princem Pavlem Trávníčkem či herci jako je například Vladimír Menšík, Helena Růžičková nebo Carola Braunbock, která ztvárnila macechu.
Slova z písně „Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?“ v závěru pohádky vykouzlí příjemný úsměv na tváři i tomu nejtvrdšímu chlapovi. Tato pohádka se jistě bude sledovat na Vánoce i za dalších 50 let.
1. S čerty nejsou žerty (1984, r. Hynek Bočan)
Další z mnoha adaptací děl Boženy Němcové se tentokrát přetavila do mistrovského kousku, který s postupem času nabral kultovní status.
O příšerné Dorotě Máchalové zaslechnou i v pekle, odkud sám Lucifer vyšle mladého nezkušeného čerta Janka, aby babiznu přivedl. Dorota plánuje připravit starého mlynáře a vdovce Máchu o jeho mlýn.
Když se za mlynáře vdá, utančí ho k smrti. Jedinou překážkou v získání mlýna je Petr, mlynářův syn. Petr má ale z pekla štěstí, a to doslova. Na pomoc mu už jde Janek, ale všechno skončí úplně jinak, než jak bylo v plánu.
Přestože do role Lucifera byli zvažování herci Miloš Kopecký a Jiří Sovák, přičemž zejména první jmenovaný byl pro ni jako stvořený, roli nakonec získal Karel Heřmánek. Nakonec se rozhodnutí obsadit tohoto českého herce ukázalo jako správná volba.
Bohužel, s filmem je spojeno i skutečné neštěstí. František Vicena, představitel starého mlynáře Máchy, se premiéry pohádky S čerty nejsou žerty nedožil, protože spáchal sebevraždu.
Dodnes je pohádka brána spíše jako povedená komedie se vzkazem, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
ANIMOVANÝ BONUS: Čarodějův učeň (1977, r. Karel Zeman)
Originální příběh, jaký se dnes už nevidí. Tak trochu morbidní, strašidelný, ale v jistém ohledu i pěkný a k zamyšlení. Jako děti jsme se ho báli, dnes se nad myšlenkami Karla Zemana spíše zamýšlíme.
Nadčasové dílo s maličkou dávkou hororu se mísí s fantasy a romantikou, čímž vytváří základ pro jednu z nejlepších tuzemských animovaných pohádek všech dob.
SERIÁLOVÝ BONUS: Teta (1987, r. Juraj Jakubisko)
Sedmidílný seriál o tetě barona Henryho Frankensteina, vynálezce, který právě stvořil svůj nejnovější vynález, a to umělého člověka Alberta. Mezitím se Max, chlapec z cirkusu, ubytuje za pomoci vodníka Aloise na Frankensteinově zámku.
Zde potkává různé strašidla, například Bílou paní, hraběte Draculu nebo ohnivého muže Seppa. Přítomnost strašidel se ale nelíbí vesničanům, především kováři Hufschmidtovi.
Seriál vznikal v německo-rakouské koprodukci, ale pracovali na něm například lidé z Itálie, Španělska či Francie. Příběh je vyprávěn neskutečně poutavě, na čemž si dal Jakubisko příkladně záležet.
Z herců vyniká zejména Andy Hryc jako kovář Hufschmidt. Ten má doktora Frankensteina (Bolek Polívka) pokrk a nejraději by se ho co nejdříve zbavil. Stejně jako děti, tak i dospělé zaujmou pestré postavy strašidel, ale například i nádherná výprava zámku Lednice.
Do žebříčku se nevešli: Největší pecivál na světě, Král Drozdí brada, Císařův pekař a pekařův císař, Princ a večernice, Z pekla štěstí, Plavčík a Vratko, Mahulena, zlatá panna.
Pohádky lidem v těžkých časech pomáhaly uvolnit se a přestat myslet na problémy každodenního života. Jejich vznešené poselství by mělo být předáváno i dalším generacím, protože nejde jen o hezké příběhy se šťastným koncem, ale vlastně o historii země, jejíž součástí byli Češi i Slováci.
Obě země mohou být na své výtvory více než hrdé, a nám jen zbývá doufat, že se podobně kvalitních pohádek v budoucnu dočkáme ještě více. Našli jste si mezi pohádkami svého favorita?
