Budou vám trikově bezchybní ještěři z druhohor stačit?
„Život si najde cestu“ – Ian Malcolm, Jurassic Park
Jurassic World od Colina Trevorrowa navzdory jistým kvalitativním zakopnutím dosáhl mimořádného kasovního úspěchu a znamenal slibný start nové trilogie s pravěkým potvorami.
Barcelonský rodák Juan Bayona dostal na pokračování štědrý rozpočet, směr, kterým se má sága ubírat a nastřelené charaktery, jejichž osudy ji budou rámovat.
Příběh, podobně jako to dělal předešlý film s prvním Jurským parkem, kopíruje schéma Spielbergova Ztraceného světa. Sopka na ostrově Isla Nublar se náhle (?) stala aktivní, a tak se pravěcí obyvatelé zničeného zábavního kolosu z předešlého snímku opět ocitají na pokraji vyhynutí.
Aktivisté vyvíjejí nátlak na vládní představitele a elity, aby dinosaury dostali z ostrova (??) a genetické hračky zachránili. Jediný, kdo má na věc jakžtakž střízlivý názor, je Ian Malcolm (Jeff Goldblum), kterého známe ze starých filmů.
Naopak, Claire Dearing (Bryce Dallas Howard), technokratická manažerka Jurského světa, se najednou mění v eko-rebelku (???) a vydává se spolu s armádou žoldáků na ostrov zvířata zachránit.
Ty si zase najala společnost Benjamina Lockwooda (James Cromwell), starého přítele zakladatele původního parku – Johna Hammonda.
Asistovat jí budou Owen Grady (Chris Pratt), zbabělý informatik a drsná paleobioložka, postavy typově tak převařené a ploché, že si budete přát, aby skončily v zubech prvního predátora.
„Odvézt dinosaury z tohoto ostrova je ten nejdebilnějších nápad ve smutné historii debilních nápadů a já budu u toho, když to zjistíte“ – Ian Malcolm, Jurassic Park: Lost World.
Pokud jste viděli oficiální trailery, víte přesně, co se bude dít dál, přičemž počet překvapení a zvratů je opravdu skromný. Do pozadí jdou postavy, jejich vývoj i celkový příběh.
Vše se podvoluje hlavní atrakci a lákadlu, a tím jsou přeci naši druhohorní kamarádi a jeden dino-mutant ze zkumavky, podobně jako v předešlém filmu. Ten zde plní roli bubáka druhé, hororové, poloviny, která se nebrání bez ostychu vykrádat Spielbergovy nápady z Jurského parku.
Samozřejmě, série se vždy spoléhala především na to, co lahodí oku, ale i zde platí, že méně je někdy více. Zatímco v roce 1993 stačilo ukázat ještěry na 10 minut, zde jsou na plátně téměř non-stop.
Stále se něco děje, film téměř nezpomalí a vše se vysvětluje jen stroze nebo vůbec. Viz otazníky v první části recenze.
Naši hrdinové dělají z ušlechtilých pohnutek ukvapená rozhodnutí, která sice mají fatální následky a stojí několik lidských životů (a téměř i jejich vlastní), ale to je jakoby netrápí a jdou dál. Vše ve jméně záchrany tvorů, kteří do našeho světa ani nepatří.
Dialogy a interakce postav jsou omezeny na minimum, nějaký dramatický oblouk charakterů tedy nečekejte. Lidé zde hrají druhé housle, což podobně jako u jiných žánrových souputníků (Edwardsova Godzilla nebo poslední Kong) podkopává snímku nohy.
Při stopáži 130 minut se neustálá akce a málo příležitostí k odpočinku může rychle vymstít v podobě ztráty zájmu o nabízené atrakce.
„Jsou to dinosauři, úžasní sami o sobě“ – Owen Grady, Jurassic World.
Jen málokterý režisér si může dovolit dávkovat tolik adrenalinu, aby brzy nezačal nudit. Bayona není Spielberg, který nám nedávno ve svém Ready Player One ukázal, jak k takovému konceptu přistupovat.
Nechápejte mě špatně. Dinosauři vypadají úžasně a díky praktickým efektům i opravdu realisticky. V tomto směru odvedli tvůrci kus poctivé práce, dovolil bych si říci, že lepší než při Trevorrowě předešlém filmu.
Problémem však zůstává, jak to celé funguje (respektive nefunguje) dohromady. Pokud přestanete s hrdiny sympatizovat a bát se o ně, pokud jsou jejich motivace pochybné, rychle vám začne být jedno, co s nimi bude.
Tím víc, když Bayona přejde v druhé polovině k žánru, ve kterém už jednou celkem exceloval (horor Sirotčinec). Najdete zde pár momentů, které mají blízko k tomu, co by mohlo být děsivé, ale kvůli poměrně odlehčené první polovině nepůsobí tak, jak by měly.
Mimochodem, humor. Fallen Kingdom definitivně doplácí na současný a absolutně hloupý trend v zábavní kinematografii. Vše zlehčovat, podkopávat infantilními vtipy a cpát je i tam, kde vůbec nejsou třeba (mluvil tady někdo o The Last Jedi?).
Vtipné momenty a gagy mají svou funkci a je třeba s nimi zacházet opatrně. Pokud chceme odlehčený film, který má své vážné chvíle, musíme si zatraceně dávat pozor, jak celou mozaiku vyskládáme, aby nám z toho nevznikl guláš ambivalentních pocitů.
Dokázal to například Raimi ve svém Drag Me To hell i Tarantino v podstatě téměř každém počinu.
Bayonovi to však šíleně nejde. Za všechny zmíním scénu útěku před probuzenou sopkou, která začne téměř groteskně, ironicky podbarvená veselou hudbou, aby plynule přešla do vážné apokalyptické montáže.
Lépe režisér nekonzistentnost výsledného díla ani demonstrovat nemohl. Je velká škoda, že se více nezapracovalo na dramaturgii a scénáři, protože nechybělo mnoho a dostali bychom slušnou blockbusterovou nakládačku.
Takto i vynikající momenty, kterých film pár má, zůstanou utopené ve směsi nedotažených nápadů a přebytku akce.
Rozběsněný vulkán chrlící lávu a pohlcující vše, co mu stojí v cestě, přinese působivé chvíle a s dinosaury skoncuje opravdu velkolepě a dojemně, o což se postará jedná výjimečně krásná scéna. Na jednoznačně pozitivní verdikt je to však zoufale málo.
„Síla genetiky se stala nespoutanou, nemůžete ji jen tak vrátit do krabičky“ – Ian Malcolm, Jurassic World: Fallen Kingdom.
Pravěkým potvorám více svědčí vlhké prostředí kostarické džungle než panské sídlo v kalifornských lesích. A já jsem opravdu zvědavý, jak se jim bude dařit v dalším pokračování, na které odkazuje otevřený konec.
Do kina se tedy vydejte jen v případě, že se chcete párkrát leknout a zasmát, popřípadě pokochat opravdu zdařilou vizuální stránkou filmu. 3D jí sice nějak výrazně nepomáhá, ale ani neškodí.
Dinomaniaci si mohou připsat půl bodu, naopak pokud vás tato zvířátka nezajímají a při sledování rádi přemýšlíte, ruce pryč!
