Dlouhotrvající napětí potřebovalo popud, aby přímo vybuchlo. A byl jím právě kvalifikační zápas MS 1970.
Fotbalové zápasy s sebou vždy přinášejí jiskru a emoce. Nepočítaje samozřejmě různá přátelská a bezduchá utkání, v nichž o nic nejde a téměř každý aktér čeká, kdy rozhodčí odpíská konec. Nicméně, velmi to vře zejména na mezinárodní úrovni. Protože když na hřišti hraje tým reprezentující vaši domovinu se státními znaky na hrudi, odpovědnost za výkon a výsledek je vysoká. Nikdo nechce, aby světová média obletěly titulky upozorňující na vysokou a hanebnou prohru či katastrofální a ležérní výkon.
Napětí stoupá ještě více, když je zápas důležitý například z hlediska kvalifikace na větší turnaj, ať už mistrovství domácího kontinentu, popřípadě celého světa či jiné. Jde skutečně o velké emoce.
A teď vám představíme zajímavou historickou událost spojenou s předchozími odstavci. Důležité jsou slova fotbal a napětí. Byl konec šedesátých let, v kalendářích byl konkrétně rok 1969 a probíhaly boje o účast na mistrovství světa ve fotbale, které se v roce 1970 konalo v Mexiku. Jak víme, nejpopulárnější sport na světě hraje důležitou roli v životech států nacházejících se na území Latinské Ameriky. Ve světě bojovalo o 16 místenek 75 družstev.
Mezi nimi i Salvador a Honduras. Jde o sousední země, přičemž první zmíněná má v současnosti rozlohu 21 000 km² a 6 400 000 obyvatel, druhá zase 112 000 km² a 8 200 000 obyvatel. Jde tedy sice rozlohou o „Davida a Goliáše“, no počtem lidí se až tak dramaticky neliší. A proč jsou právě tyto informace pro nás důležité?
V minulém století měl větší počet obyvatel právě Salvador, ale menší rozlohu, a tak neměli Salvadorci dostatek půdy na zemědělství a další účely, a proto začali migrovat k jejich severním sousedům, tedy do poměrně vylidněných oblastí Hondurasu. Přesun značného počtu obyvatelstva se Hondurasanům samozřejmě příliš nelíbil, a tak začalo mezi oběma národy narůstat napětí, přestože ještě nepřerostlo do velkého problému.
Ale ani se jim nevyhnulo. Právě v dobách vzájemných antipatií se měl odehrát důležitý zápas mezi Salvadorem a Hondurasem. Hrálo se na dva zápasy – doma a venku. Kdo prohrál, vypadl z bojů o MS. 8. června 1969 se odehrál první zápas v hlavním městě Hondurasu, v Tegucigalpě. Zvítězili v něm hosté 1:0 a následně se fotbalové zápolení přeneslo do San Salvadoru. 15. června tam domácí reprezentace rozbila soupeře 3:0, což způsobilo přetečení hrnce plného nesnášenlivosti.
Zmínění salvadorští přistěhovalci v Hondurasu se dostali pod nátlak a ztížil se jim život. Honduras jim nechtěl dát vydechnout, což se samozřejmě nelíbilo Salvadoru, a tak začalo vzájemné obviňování a vyhrůžky. 14. července 1969 zaútočila salvadorská armáda na svého severního souseda. Použila leteckou sílu, tanky i pěchotu. Na obranu Hondurasu se postavila i Nikaragua, která zajistila zbraně a munici pro tamní armádu. Bojovalo se několik dní.
Salvadorská armáda se už dostávala téměř do ulic hlavního města Hondurasu, kde však nakonec po nátlaku Organizace amerických států došlo k příměří, které se oficiálně podepsalo až v roce 1980. Celý konflikt trval 4 dny, a proto se nazývá stohodinovou válkou. Důsledkem krveprolití padlo 900 vojáků a civilistů Salvadoru a 2100 vojáků a civilistů Hondurasu. 300 000 přistěhovalců se znovu muselo vrátit do domovské země. Válka způsobila chudobu, stovky lidí přišly o domov a hranice mezi státy se uzavřela. Paradoxně, velmi špatně ze situace vyšel Salvador, protože pro lidi, kteří se vrátili ze severu, se nedokázal postarat.
Ještě po skončení války se musel odehrát rozhodující zápas, protože obě mužstva měla po 3 bodech. Došlo k němu 26. června 1969 na neutrální půdě v hlavním městě Mexika. Vyhrál Salvador, který vstřelil vítězný gól v prodloužení (3:2). Nakonec se úspěšně dostal i na scénu mistrovství světa ve fotbale.
I navzdory všemu je v obou zemích stále fotbal tím nejpopulárnějším sportem.
