Idenfitikuj s námi nebezpečné mýty ohrožující vzácné tvory na životě.
Žralok bílý, často přezdívaný „lidožrout“. Děsivost tohoto plemene zprofanoval především Spielbergův legendární snímek Čelisti. Je snad on důvodem, proč se kolem těchto tvorů, kteří mořské dno obývají téměř od nepaměti, točí mýty, které lžou o jejich zálibě v pojídání lidského masa?
Že se jedná o zkušeností nepodložené mystifikace potvrzují i vědci. Ti tvrdí, že lidské maso žralokům nechutná. Jen si kousnou, ale nesnědí. Vzhledem k velikosti a ostrosti jejich zubů bývají ale bohužel následky takových kousnutí fatální.
Čelisti spustily masakr
Pronásledování velkého bílého žraloka, který je dlouhodobě loven námořníky a rybáři, podle všeho skutečně výrazně zesílilo po uvedení Spielbergova filmu Čelisti v roce 1975. Půdu ale připravila ještě dříve vydaná kniha se stejným názvem, jejímž autorem byl Peter Benchley. Následky tohoto dua byly velmi žalostné.
Žraloci všeho druhu, samozřejmě v popředí s velkým bílým, dostali nálepku nebezpečných zrůd, které je třeba zničit. A tak začal masivní hon na žraloky. V několika letech následujících po premiéře Čelistí se počet velkých bílých žraloků u pobřeží Severní Ameriky snížil až o 50 %, na jiných místech až o 90 %, společně s počtem žraloků tygřích a kladivounů.
Sám Peter Benchley se časem začal věnovat ochraně žraloků a údajně prohlásil, že kdyby věděl, jaký dopad bude jeho kniha mít, nikdy by ji nenapsal.
Predátor, který člověka neloví záměrně
Pravdou je, že se jedná o člověku nebezpečného predátora, který vykazuje nejvyšší počet nevyprovokovaných útoků na člověka ze všech žraloků. A jako správný predátor má k tomuto označení samozřejmě potřebné předpoklady – dorůstá maximální délky 7 m, může vážit i více než 3 tuny, délkou života přesahuje i 70 a jako jeden z nejrychlejších žraloků dokáže na krátko zrychlit až na 56 km/h.
I přesto ale svých schopnosti k systematickému lovení lidí nevyužívá – smrtelných útoků bývá pouze kolem jednoho ročně. Jídelníček žraloků bílých sestává především z ryb, ploutvonohých savců, méně potom z hmyzu a ptáků. Podle Mezinárodního svazů ochránců přírody se jedná o ohrožený druh, u něhož hrozí riziko úplného vyhubení.
Žralok jako reklamní hvězda
Velké tělo, krutý pohled, ostré zuby, neuvěřitelná rychlost. Tak bývá velký bílý žralok často charakterizován nejen ve filmových příbězích, ale jeho obraz je podobným způsobem předkládán veřejnosti i prostřednictvím jiných komunikačních kanálů, jako jsou časopisy nebo knížky.
Ano, žralok bílý skutečně vypadá děsivě. Strašidelný vzhled z něj ale ještě nedělá monstrum, jehož jediným záměrem je ublížit člověku. Takto bývá často prezentován i v reklamě, kde bývá zdůrazňována jeho krvelačnost.
Opačným a poměrně pozitivním faktem pak je, že v jiných typech reklamy bývá zase představován jako vzor elegance, čistoty a rychlosti.
Zkušební kousnutí bývá příčinou vykrvácení
Za posledních 200 let došlo ve Středomoří jen k 31 potvrzeným útokům žralokem na člověka a většina z nich navíc vykazovala známky tzv. zkušebního kousnutí. Tímto termínem odborníci vysvětlují žraločí tendenci hryzat do různých objektů jen proto, aby zjistili, o co se jedná. Tedy ne proto, aby ublížili nebo způsobili bolest.
O tom, že člověka nevnímají jako kořist, svědčí i způsob, jímž se k němu přibližují. Na rozdíl od ploutvonožců, které skutečně požírají, a na něž útočí prudkým výpadem zespodu a následným výskokem nad hladinu, k lidem připlouvají pomalu a koušou do nich bez výrazného úsilí.
K většině útoků na lidi navíc dochází v kalných vodách nebo v místech s jinak zhoršenou viditelností. Zkušební kousnutí nebývá většinou opakováno a smrt člověka tak zpravidla nastává důsledkem ztráty velkého množství krve.
Člověk ze sebe sám dělá lákadlo
Na jedné straně lidé žraloky pronásledují a loví kvůli strachu, na straně druhé u nich ale v rámci tzv. žraločí turistiky dávají vzniknout povážlivé asociaci člověk-jídlo, která může být příčinou mnoha život ohrožujících situací.
Kromě toho, že velké bílé žraloky k lidem údajně táhne elektromagnetické pole, které vydávají, se někteří pošetilí jedinci snaží nalákat predátory na směs krve, tuku a masa. Tuto návnadu potom vhodí do moře, především v oblastech Jižní Afriky, jižní Austrálie a Kalifornie, a tahají ji před klecí, aby žralok připlul co nejblíže k dychtivým turistům.
V jižní Austrálii bylo experimentálně pro přilákání žraloků ke klecím využito i rockové hudby. V tomto směru se osvědčily zejména skladby od legendární skupiny AC/DC. Navzdory nebezpečí, že si žralok bílý začne díky této metodě spojovat člověka s pochoutkou, se v ní skrývá i ekonomické lákadlo, které vede k využívání predátora pro získávání peněz místo k lovení a zabíjení, tedy se zdá, že může vést i k jeho ochraně.
