Jak je možné, že když medicína umí udělat čáry máry s obličejem, stále si neví rady s problémy, které dennodenně bolí a sužují tisíce žen po celém světě
Proměna hlavy rodu Kardashian obletěla internet. Kris, která letos oslaví sedmdesátiny, jakoby na nich poručila času a zmrazila svůj obličej v čase před třiceti lety. Lidé na sociálních sítích se ptají, jak to sakra udělala, že vypadá ještě mladší než před rokem. Kris velmi pravděpodobně, podle všemožných rozborů bulvárních médií, podstoupila facelift, rinoplastiku, omlazení očních víček a úpravy postavy včetně prsou.
Kris sama nic z toho nepotvrdila, ale podle mnohých za její aktuální vzhled může zejména newyorský plastický chirurg Steve Levine. Ten je známý právě zákroky zmíněnými výše. Provádí je jemně, přirozeně a oblíbilo si ho prý hned několik celebrit.
Steve a jeho kolegové a kolegyně po celém světě nám na ženách jako je Kris ukazují, co všechno současná medicína, respektive plastická a kosmetická chirurgie, dokáže.
Tenhle komentář nemá být morální lekcí o tom, za co by Kris měla nebo neměla utrácet peníze a jak nejlépe by měla naložit se svým tělem. Takové lekce totiž nikomu nenáleží a co dělá se svým tělem, je pouze její věc.
U Kris je to navíc do jisté míry součást její značky. „Jenner image vždycky byla součástí jejího brandu, který odráží kontrolu, moc a sebepřetváření,“ připomíná například Harper's Bazaar. Každá celebrita musí mít něco, čím se odlišuje, čím je zapamatovatelná. A u Kris (i celého jejího rodu) jsou to právě zevnějšky a hlavně jejich chameleoní proměny.
Nad čím se ale naopak zamýšlet můžeme, je otázka, jak je krucinál možné, že když medicína umí udělat čáry máry s obličejem, stále si neví rady s problémy, které dennodenně bolí a sužují tisíce žen po celém světě?
Obrovské rty? Není problém. Endometrióza a PMS? Smůla
Při pohledu na Krisin obličej mě zarazila jedna věc. Jak je možné, že umíme zastavit čas, ale stále tu chybí léky a výzkumy na ženské nemoci?
Namátkou: Endometrióza, která způsobuje bolesti při menstruaci, sexu, stolici nebo močení, nevolnosti, únavu, úzkost a někdy i neplodnost, stále nemá účinnou léčbu. Trpí jí přitom asi desetina žen.
Chybí i výzkum zaměřený na specifické ženské potíže, jako je kromě dalších například menopauza, kterou si projde každá z nás. Nemáme ani uspokojivá řešení pro léčbu PMDD, takzvanou premenstruační dysforickou poruchu, což je závažná forma premenstruačního syndromu, která postihuje až desetinu žen. Projevuje se prudkými výkyvy nálad, úzkostmi, u některých i sebevražednými myšlenkami, silnými bolestmi hlavy i kloubů, křečemi břicha nebo nespavostí.
Neviditelná ženská těla
S výčtem by šlo pokračovat snad donekonečna. Dysmenorrheu, tedy bolestivou menstruaci, zažilo za život až 90 procent žen. Nejde ale jen o problémy spojené s reprodukčními orgány. Ženy mívají jiné projevy i u kardiometabolických onemocnění, nemocí kostí, mozku či autoimunitních poruch.
Nejde ale jen o to, že nemáme léky a řešení na problémy ženského zdraví. Ženy totiž vypadávají i z výzkumů. Mnoho studií nezahrnuje dostatek žen nebo výsledky neanalyzuje podle pohlaví. Kvůli tomu je ženské tělo pro výzkum jakoby neviditelné. Přitom léčba může mít na různá těla odlišné účinky. Mužská a těla zkrátka fungují trochu jinak a co působí na muže, nemusí mít stejný účinek na ženy.
- Report Světového ekonomického fóra
Výše popsaný fenomén má jméno: gender research gap. Jako učebnicový příklad se většinou uvádějí airbagy. Když se totiž dělají bezpečnostní testy automobilů, používá se primárně mužské tělo. Ženské tělo však vypadá jinak: v průměru jsme menší, lehčí, máme jiné rozložení svalové hmoty i páteře. Jenže následkem testů výhradně na mužích mají ženy o 73 procent větší „šanci,“ že se při nehodě vážně zraní. Ještě většímu riziku pak čelí těhotné ženy a nenarozené děti, protože u bezpečnostních pásů se netestuje, jak v případě nehody ovlivní plod.
A tak, přestože se ženy dožívají vyššího věku (a ještě by u toho podle některých měly vypadat dobře), stráví až o 25 procent více času s mizerným zdravím, neřešenými zdravotními obtížemi nebo s nějakou formou postižení.
Plastiky sypou. Jenže naše bolesti přece taky
A když už by velké hráče (výzkumníky, politiky, investory) neměl motivovat well-being a zdraví poloviny lidstva, neinvestovat do něj nedává smysl ani ekonomicky. „Přetrvávající nedostatky ve výzkumu a inovacích v oblasti zdraví žen podkopávají pokrok směrem ke globální odolnosti. Vyrovnání této mezery by mohlo přinést sedm dní zdraví navíc na jednu ženu ročně – a do roku 2040 uvolnit až 1 bilion dolarů ročního globálního hrubého domácího produktu,“ uvádí report Světového ekonomického fóra.
Jenže globální trh s kosmetikou a estetickými zákroky zřejmě sype víc. Už loni se jeho hodnota odhadovala na více než 150 miliard dolarů a předpokládá se, že tohle číslo v následujících letech ještě poroste.
A tak dále investujeme do lipfillerů, výplní tváří, a ve stejné chvíli neexistují léky na problémy, které nás skutečně bolí. Žijeme tak ve zjevném kontrastu mezi tím, co považujeme za hodnotné pro kvalitu našich životů. Obličej sedmdesátnice Kris, která vypadá jako třicítka, je zjevně větší hodnota než tělo, které nebolí.
Zbývá mi jediné přání: Až mi jednou bude stejně jako Kris táhnout na sedmdesát, nepřeju si, abych vypadala stejně jako dnes ve svých pětadvaceti. Ale doufám, že budu mít za sebou menopauzu bez bolestí a zatěžujících příznaků, protože na ně už bude medicína znát řešení. A že moje dcery nebo vnučky nebudou muset každý měsíc trpět jen proto, že jejich potíže nikoho z těch, kdo dnes rozhodují, netrápí.
