Přebytek jídla a jeho zbytečné vyhazování je obrovský ekologický problém, o kterém se mluví málo.
V poslední době se naše společnost ekologicky probouzí. Stále více lidí se snaží chránit životní prostředí a limitovat škodu, kterou způsobuje planetě.
Ať chceme či ne, environmentální stopu po sobě zanecháme všichni, ale můžeme se alespoň snažit, aby byla co nejmenší.
Naneštěstí se ještě stáli najdou i tací, kteří zelené hnutí vnímají jako něco, co je zkrátka „moderní‘ a odmítají připustit, jak moc dokáže jednotlivec ovlivnit koloběh přírody.
Přírodu drancujeme už dlouho, ale to úplně nejhorší ničení začalo někdy v období průmyslové revoluce v 19. století a pokračuje dodnes.
I přesto naši předci ekologii neřešili do takové míry, jako se to děje dnes. Způsob života byl jiný, přírodnější, šetrnější, než tomu je dnes v období fast fashion, elektronických zařízení, které se do dvou let rozbijí, přebytku jídla, plastů či množství motorových zařízení na cestách.
Za staletí produkce odpadu, skleníkových plynů a škodlivin naše planeta bije na poplach, který nadále nelze ignorovat.
Ekologie je problémem naší doby, naší generace, a proto ji nelze považovat za nějaký trend, který za rok nebo dva pomine. Je to přirozená reakce společnosti na otázku, kterou je třeba řešit neodkladně.
Naštěstí si svět už uvědomuje škodlivost plastů a jejich dopadu na životní prostředí. Uvědomujeme si co způsobuje módní průmysl přírodě, škodlivost masové výroby produktů, místo auty jezdíme stále více na kole, záleží nám na právech zvířat a snažíme se odpad nevyrábět či alespoň recyklovat.
Málokdo ale mluví o tom, jaký má na přírodu dopad plýtvání jídlem. Přitom jde o obrovský problém rozvinutých zemí moderního světa. Už nemusíme bojovat s nedostatkem či hladem, ale právě naopak s nadbytkem.
Až třetina jídla, které vyprodukujeme, se nikdy nedostane do našich úst. Buď ho nesesbírají farmáři během sklizně, ztratí se při převozu do obchodů nebo ho zkrátka vyhodíme.
Takto skončí v koši podle odhadů OSN asi 1,6 miliardy tun potravin a z toho 1,3 miliardy jsou stále konzumovatelné.
Kde se potraviny ztrácejí? Nejvíce – 500 milionů tun, zmizí přímo v produkci. 350 milionů tun se ztratí při uskladnění a manipulaci, 340 milionů se vypaří ve spotřebě, 200 milionů v distribuci a prodeji a 160 milionů při zpracování a balení.
Zatímco my házíme jídlo do koše, na světě hladoví 815 milionů lidí.
Takové chování je přitom špatné i z ekonomického hlediska. Globální ekonomika na jídle ročně prodělá 940 miliard dolarů.
„Toto nejenže představuje fenomenální ztrátu ve smyslu jídla, které by mohlo krmit lidi, ale také ztrátu zdrojů jako voda, pracovní síla, výživa půdy, energie na dopravu a tak dále,“ napsala pro portál The Conversation Megan Blake, akademička z Sheffieldské univerzity.
Sice vyhazujeme různé druhy jídla, ale podle OSN končí v koši hlavně kořenová zelenina, hlízy (brambory), ovoce a běžná zelenina. V globálním měřítku takto končí až 50 % vypěstované zeleniny a ovoce.
Ačkoliv často mluvíme o tom, jak poškozujeme přírodu například plasty, jen málokdo si uvědomuje, jak moc jí dokáže škodit rozkládající se jídlo. To totiž produkuje nebezpečné skleníkové plyny a přispívá ke globálnímu oteplování.
Pokud bychom posbírali všechny vyhozené potraviny na světě a poskládali z nich zemi, byla by 3. největším výrobcem skleníkových plynů na planetě.
Naše společnost si stanovila celkem ambiciózní cíl – do roku 2030 bychom chtěli limitovat naše plýtvání o 50 %.
Zní to jako něco nesplnitelného, ale při troše snahy to opravdu můžeme dokázat. Jak můžeš plýtvání potravinami omezit i ty?
- Nakupuj pouze s nákupním seznamem
- Nekupuj nic, co opravdu nespotřebuješ
- Udělej si jídelníček na každý den
- Kompostuj
- Zbytky jídla uchovej v chladničce v nádobách a sněz ho později
- Nepodporuj výprodeje, které uměle navyšují spotřebu jako například dvě za cenu jednoho
Další způsob, jakým lze limitovat vyhazování jídlem, je uvést pouze datum spotřeby a ne datum minimální trvanlivosti. První totiž znamená, že pokud potravinu zkonzumujete po jeho uplynutí, ještě může být stále dobrá. Ten druhý určuje dobu, kdy se jídlo už téměř jistě pokazí, platí to zejména u mléčných výrobků či masa.
Příště, až si to namíříš do nejbližších potravin, dobře si promysli, co si koupíš. Planetě tím můžeš pomoci více než svým skleněným eko brčkem.
