Skotský Hannibal Lecter se svou rodinou zabil a snědl 1000 lidí

Následující příběh může být legendou, ale také hrůzyplnou skutečností. Jedno je jisté. Každý rodilý Skot zná jméno Alexander „Sawney“ Bean. Sawney měl být v 15. století hlavou téměř padesátičlenné rodiny, která se společně postarala o okradení a zabití více než 1000 nevinných obětí. Po zavraždění je měli jednotliví členové zkonzumovat.

Jak jsme již psali výše, jeho působení se většinou datuje k 15. století, jiné zdroje ale odkazují na 14., 16. či 17. století. I z tohoto důvodu mnozí historici považují příběh Sawneyho Beana jen za skotskou legendu, ale také nepopírají, že na ní může být více než kousek pravdy.

Příběhem Sawneyho Beana se v minulosti inspiroval i režisér Wes Craven. V roce 1977 natočil  horor Hory mají oči, v němž vystupovala skupina mutantů/kanibalů. Inspiraci Sawneyho životem do svého filmu ale údajně převzal i Texaský masakr motorovou pilou.

Téměř padesátičlenná rodina živící se lidským masem

Říká se, že dospělý Sawney všeho zanechal pro ženu jménem Agnes Douglas, se kterou se následně oženil a odešel žít do jeskyně v oblasti skotského Ayrshire. Jeskyně poskytovala prostor na výchovu dětí, a tak bylo jen otázkou času, kdy Sawney se svou manželkou, mnohými považovanou za čarodějnici, přivedou na svět prvního potomka.

Dohromady Sawneyho žena porodila 14 dětí – 8 synů a 6 dcer. Dva nepracující rodiče ale neměli šanci uživit tolik hladových krků, a proto se začali věnovat vraždění a okrádání.

Potraviny získané krádeží jim ale na dlouhou dobu nevydržely. Brzy si uvědomili, že disponuji slušnou várkou mrtvých těl, a tak se zrodila v jejich hlavách zvrácená myšlenka. A ta se také zanedlouho stala skutečností.

Dalších 25 let dokázala rodina žít z nakládaného a nasoleného lidského masa a jejich rod se v průběhu let rozrostl o vnučky a vnuky. Vzhledem k tomu, že se žádný člen rodiny nesetkával s nikým mimo jeskyni (tedy s výjimkou obětí), následující potomci se zrodili z incestu.

Sawney Bean se svou manželkou v pozadí

Pro děti se stal kanibalismus běžnou součástí života

Sawney si tímto způsobem kolem sebe vytvořil kult, malou armádu, se kterou přepadal a vraždil kohokoliv v blízkosti jeskyně. Tím ale na sebe upozornil, protože místní autority už tušily, že mnohé pohřešované osoby procházely právě oblastí, kde se nacházela jeho jeskyně.

Prohlídky obyvatel v okolí však nepřišly s žádnými výsledky a při pohledu na odlehlou jeskyni lidé odmítali uvěřit, že by v ní mohl kdokoli bydlet a také nevěřili, že pohřešované osoby byly odvlečeny právě na toto místo. Podezření kvůli tomu častokrát spadlo na nevinné osoby, které byly zlynčovány místo rodiny Beanů.

Za 25 let byl pro Sawneyho rodinu charakteristický zejména pud reprodukce a sebezáchovy. Vraždění a kanibalismus se pro ně staly běžnou součástí života, přičemž jejich děti a vnoučata ani netušily, že mohou žít úplně jiným způsobem.

Z určitého úhlu pohledu je dokonce ani za činy nemůžeme z morálního hlediska odsoudit. Narodily se totiž do světa, kde pro ně kanibalismus představoval jediný způsob obživy.

Fotografie nedaleko jeskyně

Zatlačení kanibalů a cesta za králem

Dlouhé období zabíjení je naučilo, jak své oběti obklíčit, odzbrojit a v rychlosti zabít. Uměli si také hlídat své okolí v případě, že by je během akce někdo náhodou vyrušil. Ne všechno v životě se dá ale naplánovat, o čem se brzy přesvědčila i Sawneyho rodina.

Osudným se jim mělo stát setkání s mladým párem cestujícím na jednom koni. Sawneyho rodina své potenciální oběti rychle obklíčila a srazila ženu z koně, přičemž ji členové vraždícího komanda na místě zabili a začali porcovat.

Její manžel ale naštěstí zůstal při smyslech a svým koněm srazil několika kanibalů. Následně proti skupině vrahů vytáhl meč a pistoli, čímž se mu je podařilo na chvíli odehnat. Tvrdému náporu přesily však nemohl odolávat donekonečna.

Ve stejnou dobu krajinou ale postupovala zhruba třicítka kolemjdoucích, která společně s bojovným mužem zahnala kanibaly zpět do jeskyně. Přeživší muž se následně vydal za králem a vypravoval mu, co se vlastně událo. Konec Sawneyho Beana se pomalu blížil.

Vchod do jeskyně

Obyčejná jeskyně či brána do pekel?

O jakého krále šlo ale přesně nevíme, protože Sawneyho příběh se mohl odehrávat v některém z výše zmíněných století. Z pohledu konce 15. století měl muž v Glasgow navštívit krále Jamese IV, který se se skupinou 400 ozbrojenců vydal do jeskyně.

Obsah jeskyně byl ale z pohledu kteréhokoli století, a tedy kterékoliv verze příběhu, úplně stejný. Král a jeho vojáci v ní našli nespočet oddělených končetin, visících těl a kořist z několika stovek loupeží.

Některým z přítomných se mohlo snadno zdát, že se už nenacházejí na pozemském světě, ale v samotném pekle. Klan Sawneyho Beana podobnou odvetu určitě nečekal a snad i z toho důvodu nekladl žádný odpor (některé zdroje naopak píší o krátkém souboji).

Královi vojáci rodinu v řetězech odvedli do vězení Tolbooth a následně ji přivedli do Leithu a Glasgow, kde měli být popraveni bez řádného soudu. Po jejich dopadení místní obyvatelé požadovali co nejbolestivější druh popravy. A žádost byla splněna.

Sawneymu a dalším mužům ze skupiny byly odříznuty genitálie, přičemž jim svázali ruce i nohy, a nechali je vykrvácet. „Toto není konec! Nikdy to neskončí,“ měl křičet při umírání Sawney. Na proces s hrůzou přihlížela jeho žena Agnes, starší dívky a děti. Po smrti Sawneyho a mužských členů klanu byla zbylá část rodiny zaživa upálena.

Mohlo jít jen o protiskotskou propagandu?

Skotský historik Louise Yeoman považuje legendu o Sawneym Beanovi za vymyšlený příběh sloužící k někdejšímu pošpinění Skotů. Dokonce i samotné jméno Sawney podle něj kdysi sloužilo jako posměšné pojmenování Skotů.

Krále Jamese navíc popisuje z historického hlediska jako vášnivého lovce, ale velmi pochybuje, že by se osobně s vojáky vydal na takovou nebezpečnou pouť. Pokud by k ní ale došlo, jistě by existovaly mnohé historické záznamy.

V žádných spisech ze zmiňovaných období se ale nevyskytuje zmínka o podobné výpravě, ale také o žádných hromadných případech kanibalismu.

Faktem ale zůstává, že kanibalismus nebyl v v té době žádnou výjimkou, a proto se dá říci, že život Sawneyho Beana mohl být položen na reálných základech, ale postupným šířením se z něj stávala stále neuvěřitelnější fikce. Je ale samozřejmě možné, že Sawney Bean nikdy neexistoval a celý jeho život je děsivým výmyslem.