Jeden z nejlepších seriálů Netflix si i nadále udržuje vysokou kvalitu.
Upozorňujeme, že recenze obsahuje drobné spoilery ohledně logiky soubojů.
Druhá série ode mě vyfasovala 10/10. Dosud si myslím, že oprávněně. A přesto, že v jistých aspektech ji ta 3. překonává, každému bylo jasné, že 2. sérii jako takovou se už překonat asi nikomu nepodaří. V podstatě se ale jen natahujeme s čísly. Daredevil konzistentně doručuje vynikající série a všechny 3 stojí vysoko nad všemi ostatními z univerza Netflix–Marvel.
Chytá se ještě Punisher, na jehož druhou sérii se nesmírně těšíme, ale Daredevil je skutečný poklad a potvrdil to i tentokrát. Matt Murdock se probouzí v klášteře, kam ho dostali poté, co mu na hlavu doslova padla celá budova.
Postupně se dává dohromady, ale něco se v něm za ten čas zlomí a on se zlobí na Boha. Cítil, že byl povolán, aby dával špatným lidem za vyučenou a posílal je za mříže. Bůh mu tyto schopnosti sebral, ale nechal ho žít. S tím a mnohým dalším se Matthew nedokáže vyrovnat. Jaksi rychle se ale například vyrovnal se smrtí Elektry.
Chápu, že zemřela už podruhé, ale aby ženu, kvůli které byl ochoten umřít a vzdát se svého města, odbyli v desetisekundovém dialogu... no nic. A už když zmiňujeme negativa, musíme se věnovat i Franku Castlovi. Nikdo ho ve 3. sérii nečekal a skutečně nechyběl, protože shorwunner Erik Oleson dokázal s postavami pracovat tak skvěle, že si vystačily samy, ale...
...sám Frank sliboval Karen, že tam bude vždy, když to bude potřebovat. Karen je ve 3. sérii konstantně vystavována smrti, což jsme viděli i v traileru, ale po Punisherovi ani stopy. Nejde tak ani o to, že ho chceme vidět kvůli crossoveru, jako spíše o štěpení charakterů jednotlivých postav.
Pokud Frank považuje Karen za svou rodinu a udělá vše pro to, aby byla v bezpečí, je skutečně divné, když se nikdy neukáže a tvůrci tento fakt ignorují.
V porovnání s pozitivy však jde o skutečné maličkosti. Strach z nového showrunnera (za tři série se již na této pozici vystřídali čtyři) se rozplynul po pár epizodách, kdy bylo jasné, že nás čeká další úžasná jízda. Oleson výborně napsal postavy, pochopil Matta Murdocka a skvělým způsobem rozšířil příběhy Foggyho a Karen.
Obzvláště druhá jmenovaná dostala celou epizodu, v níž se podíváme do její minulosti, a že to byla docela síla. Jednotlivé budování vztahů však vůbec nezastiňuje akci. Sice by se už Matthew mohl konečně rozhodnout, zda své přátele chce/potřebuje a zda je ochoten vystavovat je nebezpečí, ale jinak se na dialogy a celkové budování charakterů dívá dobře.
A pak je tu akce. Vzhledem k televizním poměrům a rozpočtu jde o zázrak, který se Netflixu opakovaně daří překonávat. Sice tentokrát chyběli ninjové, Daredevil měl však jiné problémy. Po zdravotních potížích a pár nakládačkách již není schopen pustit se do 10 zločinců najednou.
A funguje to lépe. Souboje jsou živelnější, Daredevil se pohybuje agilněji a méně nereálně, více cítíte váhu úderů a Matthew se i dříve zapotí. Působí to autentičtějším dojmem, přitom jsou dané scény stále schopné strhnout. Hovoříme obzvláště o střetech s agentem Dexem, později pravou rukou Wilsona Fiska, kterého FBI pustí z vězení jako jejich informátora.
Dex je dosavadním nejodolnějším a nejsilnějším Daredevilovým protivníkem. Později se z něj stane Bullseye, ale už teď vás ohromí, co všechno dokáže použít jako zbraň a jaká přesná je jeho muška. Někdy je až děsivé, jak smrtelný vlastně dokáže být. Měl tedy výhodu v boji na dálku, ale jakmile se dostal k Daredevilovi na blízko, nikdy neměl mít šanci.
Zde však musím soubojům vytknout jednu jedinou věc. Z nějakého důvodu musel Matt přehrát, i když svého soupeře mlátil několik minut. Scénář si o to jednoduše říkal, a tak se Daredevil mohl snažit jak chtěl, Dex zasadil jeden/dva finální údery a bylo po všem. Bohužel, i Daredevil si pomáhá scenáristickými berličkami.
Nenechte se však odradit, pokud si těchto chybiček na kráse dokážete nevšímat, čekají vás jedny z choreograficky nejdokonalejších bojových scén minimálně na poli televize. Něco podobného byste čekali od asijských fight záležitostí či Raidu, Netflix to však zvládá s bravurou. Highlightem je opět scéna natočena na „one take“.
Na rozdíl od jallway fightu z první série se však v tomto případě skutečně bavíme o scéně bez střihu. Má téměř 12 minut a já vám garantuji, že si ji nesmírně užijete jak z filmařského, tak diváckého úhlu pohledu.
Společně s režiséry, kaskadéry a celým štábem v Daredevilovi vyrostli i herci. Charlie Cox je jako Matthew Murdock bez přehánění vynikající, přičemž mu skvěle sekundují všichni jeho kolegové. Vyzvednout bych chtěl Wilsona Bethea jako Dexe, ale v první řadě Jaye Aliho.
Jeho postava agenta FBI Raye Nadeema není z komiksů. Má tedy prostor pro jakýkoliv vývoj a scénáristé toho využívají. Skvěle si zahrávají se sympatiemi diváků a Jay jejich představy díky svému výkonu splňuje do puntíku.
Pokud si tedy odmyslíte pár scenáristických berliček a místy logické díry (hlavně od Fiskovy tiskovky, kdy to začalo být z několika důvodů pěkně hloupé), dočkáte se toho, co i naposledy. A možná v ještě kvalitnějším kabátku.
Fanoušci rozhodně nemají co ztratit a ti, kteří Daredevilovi stále nedali šanci, by to měli napravit. Vynikající postavy, brutálně a choreograficky detailně nacvičené souboje, šikovně gradující napětí, dějové zvraty a odvaha scenáristů.
Třetí série Daredevila nezklamala. Právě naopak, dokázala z materiálu dostat to nejlepší, přidat něco originálního a natočit to na vysoké úrovni. 9/10
