Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Jezdil po Praze v cadillacu s nahými dívkami, pořídil si aligátora, medvěda i smečku psů, jeho klub navštěvovali Karel Gott i Lucie Bílá. Kdo byl Ivan Jonák a šlo o největšího krále českého podsvětí 90. let?
Připravili jsme pro vás článkový seriál o divokých 90. letech v České republice. Zajímavý fenomén sledujeme z různých pohledů, v minulém díle jsme popsali fascinující průběh kuponové privatizace, která měla takřka přes noc udělat z Čechů akcionáře.
V devadesátých letech bylo možné opravdu všechno. Divoké období nepřineslo jen kýženou svobodu, ale také touhu vydělávat pořádné peníze, založit vlastní byznys, prosadit se, nekonečně se bavit a žít život konečně naplno – ať už to tedy pro tehdejší Čechy znamenalo cokoli.
Tento příliv svobody a nových, nikdy předtím nepoznaných věcí, otevřel prostor mimo jiné bývalým vekslákům, kteří ho přebudovali v dosud neviděné podsvětí. Jedním z králů českého podsvětí je Ivan Jonák.
Mohutný podnikatel v bílém obleku a ověnčený zlatými šperky, který ukázal lidem, jak vypadá západní styl zábavy. Mafián promenádující se v kabrioletu s nahými dívkami. Osobnost, kterou znaly všechny tehdejší celebrity od Karla Gotta po Guns N' Roses. Ale také citlivý poet nebo vězeň, jenž si odseděl osmnáct let za objednávku vraždy své ženy a který nakonec zemřel úplně sám.
Mafián bez mafie
Když Češi po revoluci vstoupili do nové éry demokracie, chtěli se bavit. Socialistická zábava jim připadala mdlá, už kdysi poznaná a prozkoumaná – chtěli diskotéky, jaké znali z amerických filmů, zatoužili po moderní hudbě, zahraničních hvězdách. Po luxusu. Po nahých ženách. Chtěli za zábavu utrácet peníze. Toho si všiml Ivan Jonák, tehdy pětatřicetiletý manžel Ludviky Jonákové a otec dvou dcer.
Za socialismu si prošel vězením i různými profesemi, většinou odkloněnými od tehdejší společenské normy. Okusil být popelářem, vyhazovačem i vekslákem. Svůj první milion si vydělal již před rokem 1989, údajně sběrem železa. Za peníze si koupil mercedes a začal dělat pražského taxikáře. Možná díky této pracovní zkušenosti pak nastřádal vzácné kontakty z tehdejšího podsvětí. Ty se mu po revoluci hodily.
Zdroj: Česká televize
Padl nápad vybudovat Discoland Sylvie, pojmenovaný po jeho mladší dceři. Přes manželku se Jonák seznámil se svým budoucím společníkem, Němcem Helmutem Hugerem. Ten měl v bance půjčit 375 tisíc marek. Šlo tehdy o obrovskou sumu peněz, průměrná mzda byla začátkem 90. let necelé 4 tisíce korun. Záhadný společník v našem příběhu později sehraje klíčovou roli.
Společně vymysleli koncept nového klubu. Půjde o unikátní spojení baru, diskotéky a striptýzu, jaké v celém Česku nemá obdoby. Huger nejdříve nemá k projektu přílišnou důvěru, ale Jonákovo megalomanství se mu líbí. Kdy jindy, než teď. Za investici chce čtyřicetiprocentní podíl. Zbytek jde manželům.
Už při plánování Discolandu šlo o velkolepý projekt. Jonák se nespokojil s lacinými materiály. Chtěl boxy, bary i parket z pravého mramoru. Ten byl v té době špatně k dostání, ale jak popsal ve svých zápiscích, drahý materiál nakonec sehnal, až když uplatil šéfa jednoho lomu.
Nejprve nic nešlo, ale zasunul jsem mu dvacet tisíc do kapsy. Měl jsem různé částky takto připraveny. Spokojeně si je prohlédl a já mu říkám: ‚To máte, šéfe, na čokoládu pro děti.‘ Rozesmál se.
1. dubna 1992 Discoland Sylvie poprvé otevřel. Za branami nenápadného domu s bílým omítnutím jen kousek od pražské Palmovky mohli majetní návštěvníci najít vše, po čem toužili. Klub fungoval 24 hodin v kuse a k mání byla restaurace s českou kuchyní, bar s drahými drinky, nejmodernější hudbou a samozřejmě také striptérkami. Taková aura samozřejmě od začátku přitahovala lidi z podsvětí.
„Z podniku jsme vyhodili kšeftaře, kteří prodávali kožichy po čtyřiceti tisících, Němci nám zase nabízeli sedmdesát tisíc denně, když jim tu umožníme prodávat drogy,“ přiznává Jonák v jednom z rozhovorů. Spolu s úspěšným rozjezdem se o něj začali zajímat i různí vyděrači.
Miliony hned
Už během prvního roku obrat narůstal do předem nevídaných milionových cifer. Zaměstnával pod sebou dalších 90 lidí včetně vlastních taxikářů a ochranky. Díky dalším kontaktům, které si přes Discoland vybudoval, začal Jonák podnikat i v oblasti výpůjček peněz.
„Měl jsem kamarády mezi řediteli bank, takže jsem pomáhal získat úvěry i jiným. Problém získat půjčku tehdy vůbec nebyl, nebyla-li jste lakomá. Dávalo se 10 procent hotově. To jsem zinkasoval, třeba z dvaceti miliónů byl milión má provize, milión známému z banky,“ popsal později zdroj dalších výdělků. Podle svých vlastních slov měl mimořádně dobré vztahy s policií, což mu také značně pomáhalo se chránit.
Ivan Jonák utržené peníze nijak zvlášť nešetřil a svou společenskou pozici dával výrazně na odiv. Nosil leštěné zlaté prsteny za tisíce marek, obleky šité na míru a z rozmaru si koupil aligátora Bohouše i medvěda Míšu, kterého občas venčil po Libni i pražské Stromovce.
Zdroj: Česká televize
Jeho extravagance jako by neměla hranic – aby ukázal, co je se svým Discolandem zač, projížděl se v cadillacu s nahými dívkami po Staroměstském náměstí a dělal svému klubu tak velmi netradiční reklamu. Kontroverzní podnikatel usiloval o to, aby o něm věděla celá Praha. Pro časopis Penthouse se nechal vyfotit polonahý, držíc v jedné ruce novorozeného syna a v druhé nabitou automatickou pistoli. Podle svých slov dokázal vydělat i milion denně.
Plytký, okázalý styl zábavy lidi bral. Do Discolandu se sjížděly ty největší celebrity – Karel Gott, Lucie Bílá, Paľo Habera, Tereza Pergnerová, Vilém Čok, Michal David a dokonce také Twenty 4 Seven, 2 Unlimited nebo Guns N' Roses.
Nevyhýbali se mu ale ani politici nebo postavy z nechvalně proslulého Berdychova gangu. Všichni tito lidé měli k Jonákovi blízko a v prostorách jeho klubu si vyměňovali cenné informace: ať už o privatizaci nebo ilegálních kšeftech.
Tam, kde Ivan Jonák sice definoval podobu typického porevolučního mafiána, byl on sám jen poměrně malou rybou. A zatímco na sebe mohutný extrovert s kudrnatým mulletem strhával pozornost, skupiny, které se tu setkávaly, pronikaly do mnohem vyšších struktur. Discoland se kromě všeho ostatního stává stále větším doupětem organizovaného zločinu. Podle svědků se zde prodávají drogy, zbraně, kradená auta i sex.
Osudový duben '94
Jonák si dál žije svůj mafiánský sen. A po vzoru svých amerických filmových hrdinů má kromě vášně k luxusu v sobě přechovává ještě jednu velkou neřest: mimořádnou náklonnost k dívkám. Jak sám Jonák rád tvrdil s úsměvem na tváři, postelí mu údajně prošlo přes 2 tisíce žen.
A to přirozeně vadilo i jeho manželce Ludvice. Svého manžela už dávno nebrala jako manžela. Veškeré city vyhasly po otevření Discolandu. Berou se jako obchodní partneři, mají před rozvodem a už spolu ani nebydlí – žena si otevřela stánek se zeleninou na sídlišti v Petrovicích.
Chtěla by klub i se společníkem Helmutem Hugerem prodat. Jonák je však proti tomu, poškodilo by mu to jeho léta budovanou tvář a samozřejmě také obrovské výdělky. Vzniká spor a napětí mezi společníky se zvedá. Nikdo už nevěří nikomu.
7. dubna 1994 je den jako každý jiný. Zatímco Jonák se probouzí a jde zkontrolovat svůj podnik, jeho žena Ludvika odchází pracovat do svého stánku na periferii Prahy. Do téhož zelinářství, kam se chystají i najatí vrazi – Jiří Tokár se svým kumpánem Součkem.
Zaparkují kousek od sídliště Petrovice. Tokár drží v ruce igelitku a v ní zbraň – to aby nikam neodletěly vystřelené nábojnice. Přichází k ženě, která cosi upravuje u regálu.
Vrah si chystá zbraň a bez rozmyslu střílí. Žena je okamžitě mrtvá. Pachatelé utíkají pryč, pronásleduje je svědek, ale ten to brzy vzdá. Přivolaná policie velmi brzy zjistí identitu zemřelé. Je to Ludvika Jonáková.
Zdroj: TV Nova
Atentát na Jonáka
O tři měsíce později kdosi útočí také na Ivana Jonáka. Jednoho červencového rána totiž přichází ke svému terénnímu Nissanu Patrol. Zaparkováno má nedaleko Bulovky.
Když otočí klíček a chce své vozidlo nastartovat, ucítí obrovský výbuch, který ho odmršťuje asi deset metrů dál. Tlaková vlna výbuchu dokonce vytloukla okna okolních domů. Do jeho auta někdo totiž nainstaloval výbušninu. Jen náhodou se mafiánovi nic nestane.
Reportáž z Televizních novin z 8. července 1994, jejichž štáb Jonákovi ihned volal, 3:56
Druhý záhadný útok se stane o dva dny později. Huger naléhavě zavolal Jonáka, aby se sešel podívat na jeho nové auto, prý má vylepšený motor. Když se nad BMW mafián sklápí, kdosi z křoví vystřelí z pistole a trefuje jeho hlavu. Ivana však nezastřelí.
„Dokud mě nezabijou, budu v podnikání pokračovat. Měl jsem štěstí v neštěstí, protože jsem těsně před výstřelem zvedl hlavu od kapoty. Jinak bych byl zasažen přímo do spánku,“ mumlal tehdy pro štáb TV Nova samotný Jonák. Výstřel mu ochromil levou část obličeje. Jakou roli v tomto aktu sehrál Helmut Huger, dodnes není jasné. Vzájemně si však už příliš nedůvěřovali a chtěli se z Discolandu vyšachovat.
Reportáž z Televizních novin z 10. července 1994, 0:37
Vyšetřovatelé zatím zavětřili stopu a odhalili pachatele vraždy, který se později přiznává a potvrzuje, že pracovali na objednávku Jonáka, který požadoval vraždu své manželky a za kterou následně nezaplatil. Proto na něj lidé z podsvětí spáchali hned dva atentáty, přičemž ten druhý jej neměl zabít, jen zesměšnit.
Po vleklém soudním procesu však i přesto dostává Ivan Jonák 18 let natvrdo.
S rozsudkem nesouhlasí a brání se. O Jonákově nevině jsou přesvědčeny i dcery. Ač řešil s jejich mámou jakékoli spory, nikdy by jim ji nesebral takovýmto způsobem. Soudy už však rozhodly, Ivan Jonák jde do vězení. Jde o historicky první nájemnou vraždu v České republice.
Zdroj: Česká televize
Modré velryby, delfíni a Indický oceán
Ve vězení se Jonákovi nelíbí, čas tu plyne pomalu a připadá si odtržený od reality. A taky že je a možná ještě více, než si myslí – zatímco on si v cele s vrahy odpykává trest, Discoland chátrá. O jeho vedení se starají různí lidé z Jonákova okolí, včetně jeho tichého společníka Helmuta Hugera. Nikomu se extravagantní slávu klubu nedaří obnovit.
„Po propuštění? To mně čekají modré velryby, delfíni a Indický oceán, palmy, tropy, sloni, čajové plantáže, golf a potápění,“ míní Ivan Jonák těsně před svým propuštěním z vězení v roce 2014. Má obrovské plány, jak se zašlou slávou naložit. Když pak 28. dubna 2014 opouští vězeňskou bránu, již nepřipomíná energického mafiána.
Zdroj: Česká televize
Svět venku se totiž proměnil k nepoznání.
„Žiju hrozně, invalidní důchod nedostávám a zdravotní stav se zhoršil,“ stěžuje si Ivan Jonák před televizními kamerami. Nabarvil si sice hlavu na hnědo, ale jeho unavené oči od pohledu svědčí o tom, že se příliš dobře necítí.
Jeho psychickému zdraví nenapomáhá ani fakt, že zatímco na jednu stranu dcery celou dobu věří v jeho nevinu, záhy ho žalují každá o pět milionů korun. Sám je ale v exekuci a zchátralá, opuštěná budova má hodnotu sotva 4 miliony.
Zatímco Jonák dlouze a možná vcelku naivně věřil, že by Discoland mohl ještě fungovat, realita ho postupně probudí do naprosté střízlivosti. „Je tam narušená statika, do stavebního materiálu prý po léta zatékala voda a zimní mrazy pak stavbu na několika místech roztrhly. Navíc tam byla exploze, vařili tam pervitin a vybuchlo to,“ říká zklamaně. Comeback se nekoná, z dob největší slávy mu zbylo jen pár obnošených obleků.
Jonáka hvězda a sen o znovuzískání své mafiánské imidž vyhasíná. Stejně jako Ivan Jonák sám.
Ode dne svého propuštění z vězení si svobody užívá přesně 666 dní. V naprostém osamocení svého domova v pražských Kobylisích 24. 2. 2016 náhle umírá.
Odešla tak ze svého pokleslého a tak trochu prostomyslného světa jedna z největších ikon porevoluční devadesátkové svobody. Bláznivé, divoké a zatraceně temné.
