Zakladatel Twista: V kryptoměnách budoucnost nevidím, lidé budou platit obličejem

Pro naši generaci jsou moderní technologie každodenní součástí života, a tak je pro nás trochu bolestné sledovat, jak mnohé banky fungují zastarale a jsou imunní vůči rychlé modernizaci.

I proto jsme nakloněni alternativám, které se nebojí, budují s námi vztah a poskytují nám možnost platit nejmodernějšími technologiemi. V tomto ohledu nás zaujalo Twisto, fintech služba, která jako první nebankovní instituce spustila Apple Pay.

Jejich aplikace má přívětivé uživatelské prostředí a pro mladého člověka nabízí řadu bonusů od nejlepšího směnného kurzu po platební náramek. Abychom se o Twistu, jeho vzniku a fungování dozvěděli více, oslovili jsme CEO a zakladatele Michala Šmídu.

Popovídali jsme si o jeho studiu v Rusku a USA, angažmá v korporátu, zabrousili jsme do kryptoměn, ale zajímala nás i jeho chybná rozhodnutí.

Studoval jsi střední školu v Americe a Rusku. Většinu mládí jsi tedy strávil v zahraničí. Jaký je život americké mládeže v porovnání s tou ruskou?

Jsou tam velké rozdíly. V Americe jsem žil nějakých 40 minut od New Yorku v takovém až stereotypním americkém městě. Žily v něm dva tři tisíce lidí. Bylo to velmi aktivní, rodinné prostředí a já chodil na typickou střední školu, kde kluci hráli americký fotbal.

Hrál jsi taky?

Já na to nemám výšku. Hrál jsem tam spíš fotbal a lakros. Bylo to opravdu až takové americké klišé. Jezdil jsem žlutým autobusem do školy, odpoledne jsem se věnoval sportu. Tamní komunita byla křesťansky založená, každou neděli se lidé scházeli v kostele.

A co školní systém?

Studoval jsem tam sice jen rok a půl, ale zaujal mě tamní přístup k výuce. Než jsme se přestěhovali do USA, chodil jsem v Čechách na osmileté gymnázium, kde jsme se museli biflovat a naučit se informace, které dneska díky Googlu vím během sekundy. V Americe byla výuka více zaměřená na to, aby člověk používal selský rozum a naučil se porozumět podstatě věci. Studium tam pro mě bylo velmi pozitivním posunem. 

V Rusku to bylo jiné?

Do Ruska jsme se přestěhovali v lednu 2002. Přelet z New Yorku do Moskvy byl velký šok. Když jsme přiletěli na Šeremeťjevo, viděl jsem traktory, jak odhrnují sníh. Všude bylo černo a špína. Na škole pro mě byla velkým šokem zase diverzita. V Americe se mnou do školy chodilo tak 10 lidí, kteří nebyli Američané, zato v Moskvě bylo studenstvo velmi rozmanité. A jiné to bylo i z pohledu mládí. Amerika je hodně puritánská a bylo tam spoustu věcí zakázaných, v Moskvě se lidé mnohem více baví i v mladém věku.

Poté jsi nastoupil na King's College, která patří do první pětadvacítky nejlepších univerzit světa. Co musí člověk udělat, aby se tam dostal?

V první řadě jsou klíčové studijní výsledky. Univerzita pak hledá lidi, kteří dokáží přinést něco nového do kolektivu. V tomto ohledu mi pomohlo, že jsem nějakou dobu cestoval a měl jsem vztah i k jiným kulturám. Dále se píše motivační dopis, v němž sepíšete svůj příběh a argumentujete, proč by vás škola měla vzít. To byla asi nejtěžší stránka, kterou jsem v životě napsal. 

A na bázi těchto záležitostí se rozhodují. Když máte dobré výsledky a dobrý motivační dopis, tak vám dají takzvanou „conditional offer“ a potom, až uděláte maturitu a splníte požadované výsledky, vám řeknou, že k nim můžete jít.

Po dokončení univerzity jsi pracoval jako investiční bankéř v Erste Bank a Barclays.

Do banky jsem nastoupil v hrozně zajímavé době. V druháku jsem poslal přihlášku do nějakých 30 bank na stáž v rámci léta. Podávají je v podstatě všichni studenti byznys škol, takže ve finále vyberou tak 1 studenta z tisíce. Bylo to silně konkurenční. A já svoji stáž dělal v Barclays v létě 2008, v době, kdy zkolabovali Lehman Brothers. Na konci stáže mi dali nabídku, že až dostuduji, dostanu u nich full-time job. Podmínkou bylo, že dostuduji s dobrými známkami. A já jsem třeťák dokončil se samými jedničkami. Byl jsem trošku šprt, ale bavilo mě to. 

Po třeťáku jsem tedy nastoupil do banky. V té době jsem byl motivovaný penězi, protože jsem tři roky předtím byl student bez peněz. Londýn je poměrně drahá záležitost a mě vždy bavilo vydělat hodně peněz a ideálně velmi rychle. A bankovní prostředí to nabízelo. Nastoupil jsem, když mi bylo 22. Dostal jsem bonus na začátek a roční bonus bylo 100 % platu. Byli tam lidé, kteří pracovali 20 hodin denně, 6 dní v týdnu. První tři roky mého pracovního života jsem strávil v neskutečném tempu.

Co bylo náplní práce?

Jako jediný Čech v týmu jsem měl možnost hodně cestovat po východní Evropě. V Česku jsme vydávali dluhopisy pro České dráhy, pro ČEZ, pro Českou exportní banku, ale dělal jsem i hodně věcí v Rusku. Díky mému východoevropskému původu jsem se dostal k velmi zajímavým transakcím, které jsem v rámci týmu exekuoval. Po třech letech jsem si ale uvědomil, že to prostředí není pro mě.

Proč?

Ta práce není zrovna smysluplná. Děláš úplně to samé jako tvůj šéf, akorát on tam sedí už 20 let. Dále jsem si uvědomil, že banky nemohou být efektivní, když zaměstnávají tisíce lidí a platí jim tolik peněz. V tom případě to musí někdo z řad klientů zaplatit. 

To mi ukázalo neefektivitu sektoru a sám jsem si říkal, že bych raději dával čas do něčeho svého. Nechtěl jsem už být součástí molochu. V Barclays bylo nějakých 30 až 40 tisíc lidí a já jsem tam neviděl příležitost, jak se rozvíjet. Mohl jsem zůstat komfortně v té pozici a žít asi hezký život. Byl bych naplněný finančně, ale ne mentálně.

Takže jsi odešel...

Výpověď jsme dali ještě s několika dalšími kamarády poté, co nám přistál bonus na účet. Přemýšlel jsem, co dál, a hrozně mě lákalo vrátit se zpátky do Čech. Vzal jsem nabídku Erste Bank, ale vydržel jsem tam dva a půl měsíce. Nevyhovovala mi rychlost byznysu ani přístup k větším dealům, tak jsem si řekl, že pověsím sako na hřebík a posunu se do něčeho, co budu moct budovat sám. 

Tak jsem začal pracovat v Enernu, což je investiční fond v Čechách. V rámci něj jsem začal rozjíždět projekt Kouzelná almara s Tomášem Čuprem. To byl první rozjezd. Trvalo to šest měsíců, pak se ta firma prodala a já jsem přemýšlel, co dál. Co bude ta věc, na které se kousnu na dalších X let.

Proč ses rozhodl rozjíždět byznys v Česku a ne v zahraničí?

Měl jsem takovou romantickou představu, že v Čechách to bude jednodušší. Ale měl jsem tady také holku, takže v tom zase hrála roli žena. Zároveň mě vždy návrat do Čech lákal a měl jsem pocit, že je tady infrastruktura, kterou mohu využít a pomůže mi postavit byznys rychleji.

Druhá věc je, že Češi mají podle mého neskutečný intelektuální potenciál. Jsou tady hrozně chytří lidé, ale budou mě stát desetinu toho, co bych zaplatil za člověka v Londýně. Myšlenka byla taková, že to, co bych chtěl vybudovat, dokážu v Čechách za o dost méně peněz, ale s kvalitními lidmi. Češi mají obecně velmi kvalitní školy, ať už ČVUT nebo Matfyz, v určité míře i VŠE.

Twisto vzniklo v létě roku 2013. Jaká byla prvotní myšlenka? Šlo vždy v první řadě o modernizaci placení?

Úvodní myšlenka prošla poměrně velkou evolucí. První impuls bylo velké nadšení, že chceme změnit to, jak lidé platí online. V zahraničí – v Německu, Švédsku, Anglii, Americe – elektronické platby převažují. Zároveň jsme viděli, že v Německu funguje velmi dobře odložená platba, tedy platba na fakturu. A my jsme si říkali, že Češi jsou Němcům docela podobní a taky jsme si všimli zvláštního specifika, že v Čechách, Polsku a Rumunsku stále hodně lidí platí dobírkou.

Proto jsme se rozhodli, že uděláme něco lepšího než dobírku. Zboží za klienta zaplatíme, vezmeme za něj riziko a pak nám klient zaplatí 14 dní poté, co si zboží vyzkouší. Myšlenka byla, že budeme podporovat, aby více lidí nakupovalo online a připravíme k tomu nejbezpečnější možnou platební metodu, která bude na jedno kliknutí.

Fungovalo to hned ze začátku?

Postupem času se ukázalo, že v Česku je online pořád malé procento HDP. Přibližně nějakých 7 %. V Anglii tvoří online nějakých 30 až 40 % retailu, v Americe je to nějakých 45 až 50 %. Asie je ještě dále. U nás to sice teď hezky roste, ale pořád to není v takové fázi, kdy by šlo vytvořit produkt čistě online a budovat si zároveň reálný vztah s klientem. A to je právě ten důvod, proč jsme začali dělat platební kartu s Mastercardem a proč jsme teď spustili Apple Pay.

Jsi zakladatel a CEO. Co tvá pozice obnáší?

To se měnilo v čase a ještě se to měnit bude. První rok jsem se soustředil primárně na obchod a postupem času se to posouvalo více k produktu. Řešil jsem získávání nových investorů. Jelikož si zatím na sebe nevyděláváme, musíme mít řadu investorů, kteří do nás dávají peníze, z nichž hradíme veškeré náklady firmy. Fundraising je 90 % mého času. V současnosti je nás ve firmě už přes 80, jsme v Praze, Varšavě a Bratislavě, takže přemýšlím i o expanzi na další trhy. Další trh bude zřejmě Rumunsko. 

Máš vůbec nějaký volný čas?

Já volný čas moc nevyhledávám, protože mě práce baví. Už to bude šest let, co to děláme, ale pořád je jak v týmu, tak ve mně velké nadšení. Mám manželku a malého syna, kterému je rok a dva měsíce, ale jsem bohužel takový víkendový táta. V týdnu jsem tady každý den do večera a pak jsem doma stejně na počítači.

Mimo práci vlastně nemám žádný jiný koníček. Pro mě je Twisto práce i koníček. Snažím se ráno cvičit, běhat nebo hraji tenis, bohužel tak jednou dvakrát do měsíce. Nemám však žádný koníček, do kterého bych byl nadšený a dělal jej s velkou láskou. Vím, že to zní hrozně stroze a nudně, ale zatím jsem nenašel něco, co by mě bavilo víc a dávalo mi energii nad rámec Twista. Kromě rodiny samozřejmě.

Před dvěma lety vám Rada pro reklamu zatrhla klip s Twistem Splatitelem. Nakonec vám to ale bylo ku prospěchu. Jak je to možné?

My jsme už od začátku věděli, že to bude kontroverzní. Od reklamky jsme dostali tři návrhy a tenhle nás chytl nejvíce. Když máš málo peněz, potřebuješ být kontroverzní. Říkali jsme si, že Poláci by nás za něco takového sice ukřižovali, ale Češi to vezmou na lehkou váhu, zasmějí se a povznesou se nad to. Bohužel se našlo pár lidí ze starších řad, kteří podali stížnost. 

Tou dobou už jsme ale měli zaplacenou reklamu na Primě a stihli jsme odvysílat jen krátký klip. Hlavní reklamu, kterou nám Rada pro reklamu zakázala, jsme nakonec využili tak, že o nás napsalo 40 nebo 50 médií a nakonec se to dostalo přibližně k 1 milionu potenciálních zákazníků. Zakázaná reklama totiž paradoxně vytvoří poměrně velký buzz. Takže i když jsme do té reklamy dali velké peníze a nedostala se do televize, mělo to nakonec o dost lepší výsledek, než kdyby byla odvysílaná.

Už jsi tady naznačil, že jsi srdcař a Twistu obětuješ většinu času. Hodláš v něm, jak se říká, zestárnout?

Sám nevím, kde budu za pět let. Věci se mění a myslím si, že já a tým, co tady se mnou je, to budeme dělat, dokud nás to bude bavit a bude nám to dávat smysl. Věřím, že to bude ještě v poměrně dlouhém horizontu. Jestli v tom plánuji zestárnout, je otázka. Do budoucna bych si chtěl koupit jeep a projet celý svět, a to zhruba v horizontu pěti až deseti let. 

A co nějaké jiné projekty?

Nad jinými projekty popravdě nepřemýšlím. Dívám se, co tady vzniká okolo nás, ale stejně dávám veškeré peníze, které mám nebo vydělám, zpátky do firmy. Není to tak, že bych investoval někam dál nebo do jiných myšlenek. Myslím si, že pokud se na to člověk plně nesoustředí a nerozumí tomu, jde z pohledu investice o vyhozené peníze.

Na český trh přinášíte moderní placení. Byli jste v první vlně s Apple Pay. Můžeš prozradit, jaké podobné inovace chystáte do budoucna?

Mně by se líbilo udělat z Čech něco jako Švédsko, kde stát velmi aktivně podporuje bezhotovostní platbu. Pokud se nemýlím, tak nějakých 90 až 95 % plateb tam probíhá bezkontaktně a cash je malá součást ekonomiky.

Chceme do konce roku spustit Google Pay. Za další, Twisto dnes funguje na bázi odložené platby, je to taková postpaidová karta, kdy za mě Twisto platí celý měsíc a pak zaplatím já. A my bychom chtěli udělat formu hybridu, kdy si tam budou lidé moci nahrát peníze nebo své platební karty. Když pak zaplatím třeba za kávu do stovky, tak se mi částka strhne z karty od ČSOB a cokoli nad stovku nebo nad jiný nastavený limit se strhne z Twisto účtu. 

Naší vizí je, že Twisto bude mít takovou super appku, v níž bude mít člověk všechny své denní platby a nějaké služby nad rámec toho. To chceme spustit v tomto roce spolu s menšími vychytávkami, jako jsou lepší přehledy, kategorizace a budgeting.

Do jaké míry přemýšlíte globálně? Naznačil jsi, že budete pravděpodobně expandovat do Rumunska. Budou následovat další země víc z východu Evropy, Asie nebo z celého světa?

My se teď soustředíme na Čechy, Polsko a Rumunsko. Ve stávajících 24 měsících to tedy bude střední a východní Evropa. Potom bychom se chtěli oportunisticky podívat, kde náš byznys bude mít pro zákazníky smysl.

Trhy, co se nám třeba líbily, jsou Španělsko, tam je to dynamikou ekonomiky velmi podobné Polsku. Globální byznys ale asi budovat nebudeme. Budeme pořád v určité míře lokalizovaní a asi zaměření na Evropu.

Jaká je podle tebe budoucnost placení? Budeme platit podkožními čipy?

V příštích letech bude mizet plast a hotovost. A v nějaké fázi, až se obmění infrastruktura, tak věřím, že se bude dát platit biometrikou. Tedy otiskem prsu nebo tak, že se usměji na kameru a tím zaplatím. 

Jestli budou i čipy pod kůží, je otázka. Ono tady kdysi v Čechách bylo pár nadšenců, kteří si v Paralelní Polis dali čipy pod kůži. Já jsem bohužel v té vlně nebyl. Problém čipů bude nejspíše v tom, že se lidé budou bát, že je bude trackovat Velký Bratr, i když je vlastně velmi těžké sledovat z NFC čipu.

Jak hledíš na kryptoměny?

Já jsem nakoupil v absolutním peaku, takže jsem bohužel skočil do vlny fear of missing out a potvrdilo se mi zase to, že dávat peníze do něčeho, čemu absolutně nerozumím a čemu se nevěnuji, nedává vůbec smysl. 

Měl jsem kolem sebe partu kamarádů, nadšenců, kteří tomu propadli. Měli jsme skupinu na WhatsAppu, kde jsme si psali rady a tak dále. Vzniklo hrozně moc měn, které nemají produkt, nemají tým a čistě naraisovaly nehorázné peníze a produkt nedoručily. Třeba tady v Čechách byl jeden projekt, který naraisoval 5 milionů dolarů a před 2 týdny to zavřeli. Nechci úplně říct, že to byl tunel, ale ten závěr tam nevyšel. 

Takže jsi spíš skeptický?

Pro mě je to trošku hazard. Kryptoměny obecně jsou technologicky zajímavé, ale pořád je aplikace blockchainu do reálného světa velmi obtížná a je těžké to i škálovat. Co se týče zpracování transakcí, tak do sekundy jich proběhne jen pár tisíc, což je velmi málo oproti konvenčním systémům. Já osobně v tom nevidím žádnou budoucnost nebo něco, co by ovlivňovalo náš byznys v příštích 5 až 10 letech.

Twisto a Bitcoiny tedy nepůjdou dohromady?

Ne. Já vím, že přes aplikaci naší konkurence se dají kupovat kryptoměny, ale myslím, že je to čistý hazard. To je jako bychom dali do naší appky kolo štěstí. Do budoucna by se nám ale líbilo poskytnout našim klientům možnost investovat do akcií nebo do světových fondů. To může být cesta, ale krypto určitě ne.

Když se zpětně ohlédneš na svá rozhodnutí v kariéře, udělal bys teď něco jinak?

Hrozně moc věcí. První věc je jít s byznysem do zahraničí už v ranější fázi. Česko je skvělý trh, zákazníci jsou tady výborní a funguje to dobře, ale trh je poměrně malý. 

Druhá věc je dostávat do byznysu seniornější lidi v ranější fázi. Po pěti letech jsme začali do firmy nabírat seniorní lidi s velkou zkušeností z venku. Kdybychom se pro to rozhodli dřív, tak by se třeba nějaké věci posunuly rychleji. 

Třetí věc. My jsme byli prvního tři a půl roku fundovaní lokálně. Teprve od roku 2017 jsme získávali investice ze zahraničí. Zahraničí investor do toho má zase jiný vhled, dává tomu úplně jinou dynamiku. Takže mít i tohle dříve by nás posunulo za hranice, které jsme měli v té ranější fázi. 

Měl bys na závěr radu pro mladé lidi, kteří by se chtěli vydat ve tvých stopách?

Určitě začít v rané fázi. Kdybych to začal dělat teď, když je mi 31, mám ženu a dítě, bych byl asi více averzní k tomu riziku, protože startupy jsou pořád velmi rizikové, a i když to je super myšlenka, jedna věc je dostání toho produktu na trh a druhá věc je financování, které je velmi obtížné. 

Důležité je nebát se neúspěchu a produkt klidně zásadně měnit. U nás se iniciální myšlenka a to, kde jsme teď, zásadně posunula. Ukázalo se, že hodně věcí, co jsme si mysleli, že víme na začátku, absolutně nevíme a museli jsme se to naučit.

Dále si myslím, že je dobré strávit nějaký čas v korporátu, ale zase ne příliš dlouho. Já tam strávil tři a půl roku a v něčem to mělo hodnotu. Další klíčovou věcí je samozřejmě vzdělání.