Nejpopulárnější seriál historie je minulostí a my hodnotíme jeho poslední díly.
George R. R. Martin nenápadně slibuje, že Winds of Winter by měl vydat do léta 2020. Možná se tam čtenáři dozvědí, jak moc se bude příběh knih odlišovat od seriálu, ale my doufáme, že nějaké překvapení nás ještě čeká. Nejde přitom ani o to, že by seriálový konec byl vyloženě špatný. Spíše je nudný, nezáživný a vzhledem k minulosti seriálu je i trochu zklamáním.
Mnohem větším problémem však je to, jak se k němu showrunneři dopracovali. Už před pár sériemi se z Game of Thrones vytratila politika a nebýt přítomnosti draků, tak to můžeme tvrdit i o fantasy složce.
Příběh jako takový se zúžil na několik postav a Night Kinga, přičemž do finále směřoval závratnou rychlostí. Tvůrci tak vypustili linky s proroctvími, Azor Ahaiem, fantasy prvky či totálně odepsali vedlejší postavy, které v minulých sériích dostávaly celkem slušný prostor. Nejhorší je, že to dělali i v rámci této série (znak Dětí lesa u Umberových, který neměl absolutně žádný význam).
A aby toho z hlediska příběhu a scénáře nebylo málo, po každé epizodě jsme mohli věnovat samostatný článek scenáristickým berličkám a nelogickým scénám, které byly v kontextu chování postav a pravidel světa k smíchu.
8. série (podobně jako ta předcházející) prostě kašle na všechno racionální a logické a nezastavitelně se žene z bodu A do bodu B, přičemž jí je jedno, jakým stylem to dělá a kolik kdysi nepřekonatelných překážek přitom bez mrknutí oka bourá.
Je to jeden obrovský bordel, ve kterém nás drží už jen nostalgie a postavy, ke kterým jsme si vytvořili vztah. Smutné přitom je, že tvůrci nedokázali pracovat ani s emocemi. Maximálně jsme si tak u oblíbených postav a jejich smrtích řekli: „Hmm, škoda no.“
Emoce v podstatě fungovaly jen proto, že seriál sledujeme téměř 10 let a postavy nám přirostly k srdci. Jednotlivé scény se k nám však nedokázaly dostat kvůli samotnému dění na obrazovce.
My jsme se už úrovni scénáře a hloupým rozhodnutím tvůrců věnovali v samostatných článcích a na závěr i v našem včerejším výběru toho nejhloupějšího, co 8. série nabídla. Více se tomu tedy v recenzi věnovat nebudeme. Snad každý vnímal, na jaký bordel se dívá. Nicméně, a to je klíčové, díval se na něj rád. A my s ním.
Game of Thrones je totiž audiovizuální slastí pro všechny naše smysly. Nejen kvůli akčním scénám a velkolepé výpravě. Některé momenty jsou skutečně epické a štáb, na rozdíl od scénáristů, věnoval 8. sérii poctivou přípravu.
Z technického hlediska jde o téměř dokonalou záležitost. Takovou práci s kamerou, zvukem a efekty vídáme jen v áčkové hollywoodské produkci a my se musíme pánům a dámám z HBO poklonit.
Obzvláště kameramanům a režisérům, kteří z takového scénáře dokázali dostat maximum a několikrát nás svými záběry a kompozicemi scén dostali. Ať už šlo o nádherné přelety kamer, akční sekvence nebo jen ohromující záběry kamery v klidných scénách.
Snažili se také herci, ačkoli sami nebyli s touto sérií spokojeni. Dali ze sebe maximum a taková Emilia Clarke či Kit Harington už zřejmě lepší herecké výkony ve svých kariérách nepodají. Ne že by se měli čím pyšnit, ale díky spojení se svými postavami dokázali prodat všechny své scény.
Já osobně si však nemohu pomoci. Od úmrtí Tywina a jeho hereckého představitele Charlese Dance mi v seriálu chyběla herecká autorita, které jsem z úst žral každé slovíčko.
Pochvalu zaslouží i VFX Composer a všichni, kteří se podíleli na tricích a vizuálních efektech. Draci vypadali úchvatně a vzhledem k televiznímu formátu a k tomu i patřičnému budgetu je Game of Thrones nejlépe vypadajícím blockbusterovým seriálem historie.
I když jsem si dějovou stránku moc neužíval, k některým epizodám se v budoucnu možná vrátím, protože se na ně koukalo skutečně úžasně.
Bohužel, to je zároveň asi tak všechno, co na této sérii můžeme pochválit. Práci štábu, technické kategorie, několik nádherných scén a bitev. Mírným zklamáním byl Cleganebowl, obrovským zklamáním byl Night King a nadšeni nejsme ani z osudů některých postav a jejich úmrtí.
Po epických soubojích a scénách tvůrci nepustili ani takového Jona téměř k ničemu a Arya se stala asasínem jen proto, aby pomstila Red Wedding.
Zkrátka a jednoduše, 8. série v nás dějově zanechala obrovskou pachuť, ale zároveň nás donutila zírat na obrazovky a užívat si každou scénu tohoto špičkově natočeného a epického fantasy. Postarala se o to i hudba Ramina Djawadiho, který se v GOT našel a kde pokaždé vytvoří nádherná soundtracková témata.
Vzhledem k tomu všemu tedy finále největšího seriálu všech dob nemohu udělit více než šest a půl bodu z deseti.
