Radiace neodmyslitelně patří k našemu životu, i když ji nevidíš.
Seriál Černobyl vyvolal v lidech obrovský zájem o radioaktivitu. Hrozivé záběry z okolí vybuchlého reaktoru zachycovaly místa, kde se nic netušící hasiči dostávali do přímého kontaktu s extrémními dávkami radiace a množství z nich zemřelo na nemoc z ozáření. Během několika sekund byli kvůli odkrytému jádru reaktoru vystaveni obrovské dávce ionizujícího záření, které začalo narušovat strukturu buněk v těle.
Možná jsi však ani netušil, že se s takovým ionizujícím zářením setkáváme i my v každodenním životě. Záleží na několika faktorech, do jaké míry nám ionizující záření škodí, protože aniž bys své okolí jakkoli ovlivňoval, se i v této chvíli setkáváš s přirozenou radiací.
Kromě toho si dokonce svou denní dávku radiace dopřeješ i prostřednictvím některých potravin, jako jsou třeba banány, návštěv u svého lékaře nebo jen tím, že přijedeš na letiště a nastoupíš do letadla. Kde všude se s radiací setkáváme v běžném životě?
Ionizující záření
Na naší planetě se setkáváme se dvěma základními druhy záření – ionizujícím a neionizujícím. Největší rozdíl mezi nimi spočívá ve schopnosti ionizujícího záření pomocí své energie rozbíjet chemické vazby a vytvářet ionty. Ionizace znamená, že takové záření je schopno z vnitřku atomů odtrhávat elektrony. Určitě si vzpomínáš, že jádra atomů tvoří záporně nabité elektrony, kladně nabité protony a neutrální části nazývané neutrony.
Pokud je počet neutronů stejný jako počet protonů, jádro atomu je stabilní. Když však počet není stejný a kolísá, jádro svou stabilitu ztrácí a stává se nestabilním. V té chvíli v něm vzniká přebytečná energie, které se potřebuje zbavit, a tak ze sebe vyzařuje částice – cílem je, aby se z nestabilního jádra opět díky uvolnění energie stalo jádro stabilní. Látky, které mají nestabilní jádra s přebytečnou energií, nazýváme radioaktivní, protože vysílají záření do okolí.
Abychom jednotlivé zdroje, dávky či účinky ionizujícího záření mohli změřit, musíme se obrátit na dozimetrii. Jejím úkolem je poskytovat lidem informace o detekci záření. Nejčastěji se s ní zřejmě setkáváš v hrách a videích, kde slyšíš charakteristické praskání, když se hlavní hrdinové blíží do radiací zamořené zóny.
Ze seriálu Černobyl vzniklo i množství vtipů o úrovni přítomné radiace. Vedoucí v jaderné elektrárně tam všechny přesvědčoval, že 3,6 rentgenu není tak hrozný údaj, a tak tě zřejmě zajímá, co ten rentgen vlastně představuje. Kdysi se v minulosti používal pro měření expozice ionizujícího záření, dnes je však rentgen zastaralá jednotka, místo níž se používá coulomb na kilogram.
Nás ale bude nejvíce zajímat dávkový ekvivalent. Až ten i s pomocí jednotky sievert zkoumá, jak ionizující záření biologicky účinkuje na živé organismy. Tento ekvivalent závisí na tom, kolik záření tvé tělo absorbuje a jinak ovlivňují i různé typy záření. V tomto případě dávkový ekvivalent zachycuje velikost dávky gama záření, což jsou elektromagnetické vlny pohybující se rychlostí světla.
Gama záření je pro člověka nebezpečné, protože snadno proniká přes lidské tělo a ničí chemické vazby v atomech. Zastavit ho umíme betonem či olovem, což je také důvod, proč v seriálu Černobyl nosili likvidátoři olověnou ochranu mezi nohama a původní sarkofág byl vlastně obrovskou betonovou konstrukcí. Jednotky sievertu však neberou v úvahu pouze samotnou radioaktivní látku, ale i to, jak daleko se od ní nacházíš.
Kromě toho nesmíme zapomínat ani na vliv na konkrétní orgány, čímž se zabývá váhový faktor, a stejně důležitá je i efektivní dávka. Ilustrovat ji umíme na případě kuřáka – ten při kouření přijímá v tabáku i stopové prvky radioaktivních látek, které působí na tkáně a buňky zejména v dýchací soustavě a plicích. Zvyšuje si tak riziko vzniku rakoviny plic, ale protože tyto prvky téměř nepůsobí na ostatní orgány, u nich se riziko rakoviny nezvyšuje nijak výrazněji v porovnání s jinými lidmi.
Jaká dávka radiace škodí?
Než začneme analyzovat, prostřednictvím kterých potravin každý den přijímáš dávku radiace, si musíme vyjasnit, jaké dávky umí být nebezpečné pro lidské zdraví. Obecně by si měl člověk dávat pozor na to, aby nebyl najednou vystaven dávce 1 sievert, protože právě po překročení této hranice se na nás začínají projevovat symptomy nemoci z ozáření. Spočívají v malátnosti, bolesti hlavy, úzkosti či zvracení, ale díky léčbě nemusí takové ozáření znamenat vážnější následky.
Mnohem hůře bys však dopadl, kdyby dávka ozáření dosáhla okolo 8 sievertů. V té chvíli by si člověk podepsal rozsudek smrti, protože taková dávka se s největší pravděpodobností nedá zvrátit ani léčbou a člověk do několika dnů či týdnů umírá. Jen pro ilustraci, kdybys byl jedním z hasičů zasahujících krátce po výbuchu reaktoru v Černobylu, dávka radiace by přesahovala 50 sievertů. Na akutní nemoc z ozáření proto množství z nich i zemřelo.
