All you need is... Danny Boyle?
Za posledních pár let se roztrhl pytel s biografickými snímky o hudebních legendách. V roce 2015 si na své přišli příznivci gangsta rapu, když jim F. Gary Gray doručil kvalitní zpracování příběhu z ulic losangelského Comptonu, s příznačným názvem Straight Outta Compton.
Loni přišlo oscarové Bohemian Rhapsody, Netflix zase potěšil fanoušky nespoutané hair metalové kapely Mötley Crüe s filmem The Dirt, no a kina momentálně válcuje Rocketman, zachycující vzestupy a pády britské hudební ikony jménem Elton John.
Yesterday už svým trailerem slibovalo něco odlišného a spíše než o seriózní biografii mělo jít o romantickou komedii s chytlavými písničkami legendárních Brouků. Když bylo k projektu připojeno slovní spojení Danny Boyle-režie a hned za ním následovalo Richard Curtis-scénář, filmový fanoušek zbystřil pozornost. Jak tedy tento originální počin, dopadl?
Děj se točí kolem Jacka (Himesh Patel), neúspěšného a netalentovaného hudebníka ze Suffolku, snícího o zaplněných stadionech a ječících davech. Po boku má věrnou kamarádku a manažerku v jednom, Ellie (Lily James). Vše se změní, když jednoho dne na 12 sekund po celém světě vypadne elektrický proud a přesně v tomto okamžiku Jacka srazí autobus. Probudí se v nemocnici a náhodou zjišťuje, že nikdo z jeho okolí si nepamatuje na britskou skupinu The Beatles.
Začne se tedy domnívat, že je jediným člověkem na světě, který o existenci liverpoolské čtyřky ví, no a rozhodne se této situaci využít ve svůj prospěch. Snaží se vzpomenout si na názvy a texty písní a vydává je za své. Netrvá to dlouho a Jack začne spolupracovat s Edem Sheeranem a stane se největší hvězdou na světě. Po chvíli ale zjistí, že The Beatles to vůbec neměli lehké.
Za originálním námětem stojí nekorunovaný král romantických komedií Richard Curtis. Angličan má na kontě příjemné feel-good komedie, jako například Láska nebeská, Deník Bridget Jonesové či Lásky čas. Výjimkou nebude ani jeho poslední scenáristický výtvor s názvem Yesterday podle nejznámější písně The Beatles. Curtis se rozhodl zjistit, co by se stalo, kdyby náhle všichni zapomněli na legendární skupinu.
Velmi záleží na postoji diváka k předešlým Curtisovým počinům, protože všechny mají společné charakterové rysy. Dá se na nich totiž najít tucet chyb či děr v logice. Pokud si jich ale přestaneš na okamžik všímat a začneš si užívat, co se na plátně před tebou odehrává, můžeš se u filmu uvolnit.
Slíbeny nám byly ty nejslavnější hity britské kapely, a tak se také stalo. Nesmrtelné skladby jako Let It Be, A Hard Day's Night či She Loves You zpívá sám hlavní herec Himesh Patel a ty si jistě budeš v duchu broukat známé melodie. Mírným zklamáním byla kamera Christophera Rosse (Jezero smrti), která neřekla prakticky nic, přičemž až na jeden či dva záběry šlo o absolutní tuctovku.
Další výtka směřuje k někomu, od koho jsem očekával daleko víc. Jde o samotného režiséra filmu Dannyho Boylea. Autor kultovního Trainspottingu, napínavých 127 hodin či Milionáře z chatrče jaksi pozapomněl do projektu vnést kousek sebe, což je při kvalitách tohoto britského tvůrce na škodu. Ve všech jeho výše uvedených filmech je rukopis patrný již po několika minutách, u Yesterday to však neplatí. Snažil jsem se zpozorovat na snímku nějaký typický Boyleův trademark, ale neúspěšně.
Film tím sice drasticky neubývá na kvalitě, protože všechno jde víceméně tak, jak má. Tedy až na to, že když se na plakátu objeví jméno Danny Boyle, divácká očekávání okamžitě rostou. A mít takové očekávání by byla u této feel-good romantiky obrovská chyba. Od Yesterday totiž nesmíš čekat nic víc, než co nabízí: zábavu, romantiku a písničky od Beatles. Nic víc a nic míň.
Chemie mezi hlavní dvojkou je netradiční, ale mně osobně se duo Patel-James velmi líbilo. Humorná stránka rovněž šlape přesně, jak má, ačkoli smát se na podlaze a chytat se za břicho zřejmě nebudeš. Spíše se budeš často usmívat nad jednotlivými pasážemi a vychutnávat si k tomu dobrou hudbu. Ruku k dílu přiložila i mírně přehrávající Kate McKimmon (Krotitelé duchů z roku 2016), které role bezcharakterní manažerky skvěle sedla.
Na výsledném filmu mě překvapila absence nádherné Any de Armas (Blade Runner 2049). Trailer sliboval romantickou zápletku mezi její postavou a hlavním hrdinou, ale všechny scény této původem kubánské herečky byly vystřižené. Scénář byl přepisovaný a právě zde může spočívat nelogičnost některých scén.
Ve výsledku však stále jde o velmi příjemnou oddychovku a zároveň poctu geniálním hudebníkům, bez kterých by tento svět nebyl takovým místem, jakým je nyní. Yesterday hodnotím sedmi body z deseti s tím, že na to není třeba jít s příliš velkými očekáváními. V konečném důsledku se tak můžeš i docela slušně bavit.
P.S.: Scéna u domku u moře byla jedním z těch nejhřejivějších okamžiků, jaké jsem v kině zažil.
