Rasově motivované útoky se staly i v Česku. Přinášíme pět z nich, které rezonovaly tuzemskem.
Ve Spojených státech a na území mnoha států Evropy i nadále probíhají protesty za hnutí Black Lives Matter (v překladu Na černošských životech záleží). Brojí proti rasismu a utlačování. Diskuze se přitom různými způsoby dotýká i Česka. Jsme na tom špatně? Co si z toho Češi vlastně mají vzít? Umíme reflektovat tuzemský kontext?
Ať už si to přiznáváme, nebo ne, v Česku je rasismus stále palčivým tématem. Stále tu máme ghetta, stále tu máme předsudky, stále věříme hoaxům, což zjistil i pět let starý výzkum Hate Free.
Zhruba pár měsíců po tomto výzkumu vrcholila migrační krize. Čeští pravicoví extrémističtí politici ji zneužili a údajnou hrozbu se snažili přehodit na syrské uprchlíky, po několika letech však téma migrantů vyčpělo a nenávistná dikce se opět obrací na tuzemské Romy.
Demonstrující na akci za podporu Black Lives Matter na pražském Klárově, 13. 6. 2020. Na transparentu připomínají romské oběti rasových útoků.
Jak totiž ukazuje anketa Harvardovy univerzity, nenávist a extremistické nálady v Češích nadále přetrvávají. Ani někdejší masivní obliba seriálu Most! na tom nic moc nezlepší. Může jít o každodenní poznámky, útlak, diskriminace.
Kde má rasová nenávist kořeny a kam může až zajít? Odpověď nacházíme v 90. letech, kdy se společnost u nás teprve rozvolňovala a některé společenské problémy do té doby prostě neznala. Možná i proto se rasismus proti Romům tak rozšířil a „chodit na cikány“ se stalo pravidelnou činností tehdejších neonacistů, kteří se odporným rasovým násilím snažili domoct jakéhosi svého pokřiveného práva.
Z tohoto chování ve společnosti postupně vyvěrala ještě větší frustrace a napětí mezi „bílými a Romy“, mnoho zbytečného násilí a také vražd. Několik rasově motivovaných případů si představíme v tomto článku.
„Jsme rasisti. Chceme, aby černí odešli pryč,“ otevřeně přiznává holohlavý mladík na demonstraci na Václavském náměstí v Praze. V reportáži České televize z roku 1990 si můžeš přehrát, jaká atmosféra v této době panovala směrem k odlišným rasám.
Neonacisté utopili 17letého Roma
Když se řekne rasově motivovaná vražda, pamětníci si jistě vybaví případ ze září 1993, kdy tragicky zemřel teprve 17letý Tibor Danihel.
Abychom se vrátili na začátek příběhu – v 90. letech se neonacistické party scházely, aby hromadně chodily bít Romy. Barva kůže jim stačila jako záminka k napadení. Když se v roce 1993 sešla parta holých lebek z okolí v Písku, aby vykonala svou hrůzostrašnou misi, vybavila se různými zbraněmi. Holé hlavy měly baseballové pálky, nunčaky. Jako by chtěly, aby jejich napadání způsobilo Romům co největší bolest.
Vyšli na pochod. S připravenými zbraněmi kráčeli směrem k Městskému ostrovu – právě tam narazili na trojici Romů. Z ostrova jim přece nemají kam uprchnout. Ti se mužů halekajících zalekli a skočili do řeky Otavy.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jaké tresty si odnesli muži odpovědní za smrt Tibora Danihela
- Jak Češi uzavřeli Romy na 41 dní do ghetta, na což reagoval i prezident USA Bill Clinton.„Bude-li zeď v Ústí, nebudete vy v Evropské unii,“ padlo tehdy
- O žhářském útoku na romskou rodinu, který způsobil popáleniny na 80 procentech těla malé Natálce
- O Romce, kterou dva muži hodili do Labe, kde utonula
- O tom jak český neonacista střepem pobodal šestiletého romského chlapce