„Cikáni, shoříte.“ Od žhářského útoku na dvouletou Natálku uběhlo 10 let, dodnes se bojí usnout a téměř nemluví

Připomínáme 10 let od tragické události, která navždy proměnila život jedné rodiny z Ostravska. Do osudového domu totiž skupina mužů vhodila zápalnou lahev. V noci, když všichni spali. Plameny zasáhly tři členy rodiny – nejmenší Natálku pak popálily na 80 procentech těla.

Pětapůltisícové městečko Vítkov se s následky otřesné kauzy dodnes vyrovnává, mnohem hůře to však dopadlo pro rodinu Kudrikovou. Dnes dvanáctiletá Natálka má problémy se spánkem, nevychází z domu, téměř nemluví a každé sebemenší poranění kůže je pro ni velkým problémem.

Nevinná oběť

Byla zrovna sobota, když členové domácnosti šli naposledy spát jako normální rodina. V domě na Opavské 58 žilo osm členů rodiny, včetně Pavla Kudrika a Anny Sivákové a jejich dvouleté dcerky Natálie.

Natálka byla už odmala velmi vnímavým dítětem. Se svým okolím komunikovala vesele a živě, pokoušela se chodit už ve svých deseti měsících a v pouhém roce uměla vyslovovat první slovíčka. Jako každé dítě v jejím věku prostě ráda objevovala svět kolem sebe. 

Jenže to se mělo změnit. 

„Tak cikáni, teď shoříte,“ ozvalo se. Dva měsíce před Natálčinými druhými narozeninami, v noci z 18. na 19. dubna, patnáct minut před půlnocí, někdo vhodil do okna domu zapálenou láhev naplněnou benzínem, která po roztříštění explodovala. Od exploze následně chytilo vnitřní vybavení domu. To by však nebylo zdaleka to nejhorší.

Plameny popálily jak matku a otce malé Natálky, tak Natálku samotnou, a to nejvážněji z nich – na 80 procentech míst. Když ji rodiče ve strachu a panice na poslední chvíli vytáhli ze spárů smrtícího ohně, malá holčička nedýchala. Popáleniny horních dýchacích cest a šok z té obrovské bolesti, která přišla, byly příliš vážné a její srdce a plíce přestaly fungovat. 

Lékařům se ji naštěstí podařilo oživit. Nic však nebylo vyhráno, spíše naopak.

Mezitím, co dům vyhořel na popel a zbyly z něj jen ruiny a opálené obvodové zdi, Anna Siváková se svojí dcerou bojovaly o život v místní nemocnici, zatímco jejich otec byl přidělen do vězeňské nemocnice v Praze. Z každé vteřiny se stala těžká hodina plná bolesti. Natálka byla celá zabalena do speciálního obvazu, trčely jí jen oči a jejich opálené okolí.