Nejen Jih proti severu je problematickým dílem.
V souvislosti s dnes už celosvětovými protesty proti rasismu probíhá veřejná diskuse také o vhodnosti některých kulturních děl. HBO Max už před týdnem stáhlo ze své databáze velkofilm Jih proti severu a podobně se zachovaly i jiné platformy s dalšími filmy, seriály a pořady. Důvodem byly rasové stereotypy či vyloženě rasistické prvky jako blackface, které by v dnešní (ani v té minulé) neměly mít místo.
Nicméně, HBO Max uvedlo, že Jih proti severu (po započtení inflace nejvýdělečnější film všech dob) do své databáze nakonec vrátí, akorát s úvodem, který jej zasadí do kontextu a vysvětlí divákům, za jakých podmínek snímek vznikal.
Asi se se hodneme, že vymazáním historie ničeho nedosáhneme. Nicméně, jak uvádí Variety ve svém výběru, ke starším filmům je třeba přistupovat odpovědně a dnešnímu divákovi je, pokud možno, předkládat s přidaným kontextem. Problematické jsou totiž i mnohé slavné hity. Hned si prostřednictvím tohoto kultovního amerického magazínu vysvětlíme proč.
Jedním z vybraných problematických titulů je například i Forrest Gump. Mnohými milovaný film, který vyhrál šest Oscarů patří mezi legendy žánru. Podle Variety sice jde na ruku postiženým lidem, veteránům z války či lidem s AIDS, ale staví se proti demonstrantům a aktivistům. Bonusem je, že se jedna z pozitivně uvedených postav jmenuje Nathan Bedford Forrest, a to po jejím dědečkovi, který byl první Grand Wizard Ku Klux Klanu.
Variety ale jako problematický vidí i film Indiana Jones a chrám zkázy. Ten se neštítí použít jako ústřední antihrdiny „exotické“ muže vyobrazené jako primitivní a krvežíznivé cizince. To ústí v negativní a stereotypizující vyobrazení Indie a hinduistických zvyků.
Problémové ale podle Variety nejsou jen filmy staré několik dekád. Potíž vidí například i v nejnovějším počinu Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu. Film je o dvou běloších středního věku, kteří touží po starých dobrých časech v Hollywoodu. Odehrává se v roce 1969 a hrají v něm v podstatě jen běloši. Na scéně se objeví akorát kontroverzní ztvárnění Bruce Leeho, Afroameričané jako by neexistovali a „mexikánci“ jsou jen v rolích řidičů či číšníků. Variety upozorňuje na to, že snímek zcela ignoruje agendu Charlese Mansona o bělošské nadřazenosti.
Problém spatřuje i ve filmu Pravdivé lži od Jamese Camerona, který vyobrazuje arabské postavy čistě jako fanatiky, teroristy a nebo oboje dohromady. Negativní dopad může mít i zhlédnutí filmu Mlčení jehňátek. Vrahova transgender identita je totiž od začátku filmu představována divákovi jako duševní choroba. Divák sleduje, jak na sebe nanáší make-up, schovává si mužské genitálie, hraje si s pudlem a tančí, zatímco jeho oběť prosí o pomoc.
Výběr Variety pak pokračuje s filmy Dirty Harry, Me Before You, The Children’s Hour a dalšími. Takový seznam problematických děl by ale mohl být ještě daleko obsáhlejší. Je dobře, že se i ohledně kinematografie otevírá veřejná debata. Ne všechno ve filmu totiž odráží realitu a ne každý si nutně uvědomuje, že některé snímky jsou značně stereotypní a oproti realitě vytržené z kontextu a vsazené do okovů dramatizace.
