Ekotatérka Laura: Po koronaviru jsem měla plno. Lidé se na kérky po pauze těšili

Ano, už se to momentálně dá sehnat ve spiral sun nebo eurotattoo. Zatím jsou to teda obaly na kabel, na flašku se zeleným mýdlem, na trafo a už dokonce i kalíšky na barvu jsou tam celulózové. Ubrousky kupuji tady v lékárně a jsou hrubší, proto jich nespotřebuji tolik.

A co bys naopak chtěla aby se dalo nahradit?

Momentálně se poohlížím právě po nějaké variantě potravinářské fólie, třeba nějakou kukuřičnou. Musím ale ještě vyzkoušet, jestli třeba nepropouští. A taky rukavice, ty jsou pouze nitrilové a jiné nevyrábí.

Co se děje s použitými jehlami?

Jehly se speciálně skladují a následně se musí odevzdávat. Odpad tam také vzniká, ale to už dál někdo zpracovává. 

Testují se nějaké tetovací mastičky na zvířatech?

Momentálně přijala Evropská Unie ustanovení, že tu nejsou testované přípravky. Ani by se sem neměly dovážet ty z Ameriky, které třeba testované byly a měly v sobě nějaké chemikálie. Teď už jsou všechny přípravky na tetování veganské, krom nějakých opravdu silných dezinfekcí. Barva je taky veganská.

Odráží se tohle všechno nějak na ceně u tebe?

U mě se to nijak cenově nezměnilo, vše zůstalo stejné, protože to dělám z vlastní iniciativy. Určitě se to ale odráží na mých nákladech. 

Proč takovým způsobem netetují i ostatní tatéři? Spousta lidí z této scény jsou alternativní lidé, kteří nějakým způsobem vnímají ekologii a jsou třeba vegani, ale tetují stále „normálně“. Proč to tak je?

Zatím to bude i tím, že spoustu lidí o tom ani neví. Je to novinka na trhu. Když jsem to prvně dávala na instastory, tak mi hned několik tatérů psalo, kde jsem to sehnala, a pak si to šli koupit. Je taky možné, že se do toho někomu prostě nechce investovat. To už je na každém individuálně.

Samozřejmě jsem se už setkala s nějakým nepřiměřeným chováním k ženám

Máš klienty, kteří za tebou chodí speciálně kvůli tomu, že tetuješ ekologicky?

Určitě mám taky takové lidi. Tetuji třeba lidi z veganské komunity, ale neptala jsem se jich, jestli je to jenom kvůli tomu. Určitě to bude taky kvůli mému specifickému stylu. Zároveň mi hodně lidí řeklo, že si váží toho, že jdu touto cestou. Rozhodně to ale lidé nevnímají jako nějakou senzaci, kterou by vyloženě vyhledávali.

Ve studiu nabízíte také nějaké vegan produkty nebo občerstvení?

Máme tady třeba bambusová brčka, peníze z nich jdou na podporu proti znečišťování Bali. Jinak tady máme čaje a nebo kávu se sojovým mlékem. Jinak tu nic jiného nemáme, lidé se jdou primárně potetovat.

Dřív byla tetovací scéna primárně mužská záležitost plná zle vypadajících motorkářů, dnes se to ale otáčí. Měla jsi to jako začínající holka těžší?

Měla jsem to spíš těžší kvůli tomu, že jsem začínala v devatenácti letech a byla jsem ve studiu nejmladší. Moc si vážím toho, že majitelé studia na tyhle věci nekoukali. Samozřejmě jsem se už setkala s nějakým nepřiměřeným chováním k ženám, ale to už závisí na lidech a ne na té kultuře. Občas se třeba během tetování stalo něco nepříjemného, ale to opravdu jen velmi zřídka.

Jak koronavirus ovlivnil tvojí práci?

Konečně jsem si vzala volno (smích). Určitým způsobem jsem si odpočinula. Po koroně mě to nějak neovlivnilo, naopak lidé se na kérky po pauze těšili. Takže jsem měla zase rychlo vybookováno dopředu.

Když jsi ty za někým šla na kérku na tvoje tělo, tak jsi řešila, jakým způsobem to vznikne?

Určitě jsem si pořádně nastudovala, ke komu jdu, a byla jsem si stoprocentně jistá tím, že například dodržují hygienu a spíš mi šlo o jejich přístup k práci. V té době nebyly moc ekologické varianty, takže to bylo hlavně o hodnotě toho člověka.

Jak ses jako Slovenka dostala k tetování v Praze?

No bylo to takové vtipné štěstí, po odchodu z umělecké školy jsem tetovala pár lidí a potom jsem šla na pohovor jako doprovod a tam se mě zeptali, jestli taky tetuju. Tak jsem jim ukázala svoje práce a přijali mě. Takže to byl spíš takovej zázrak. Šla jsem vlastně přimo jen do jednoho studia a byl to splněný sen. Úplně jsem si totiž tehdy nevěřila.

Cítíš rivalitu s ostatními tatéry, nebo jste taková velká tattoo family?

Vždy jsem si myslela, že panuje extrémní rivalita. Ale jak říkáš, teď už je to velká rodina, známe se všichni mezi sebou, podporujeme se a naopak se cítím ve společnosti ostatních tatérů velmi dobře. Posouváme se a pomáháme si. Ani cenově se nijak nepředháníme, každý to má dle svého uvážení.

Jak dlouho si tetovala nejdéle?

No jedna nejdelší kérka nám s klientem zabrala šest hodin. Ale měla jsem i dny, kdy jsem tetovala více lidí. To jsem tetovala třeba od rána od 10 do večera do 11 bez přestávky.

Klient klasicky čeká tak dva měsíce

To musel být pořádný zážitek pro tvoje záda.

To teda byl. (smích)

Co tetovací konvence, jaký na to máš názor?

Podle mě konvence trochu upadají. Zúčastnila jsem se konvence asi dva roky dozadu ještě za Inkoust. Chtěla jsem to hlavně zkusit a taky mě do toho ostatní natlačili. Nejsem ten typ, který by potřeboval nějak soutěžit. Kolikrát to bývá taková big dick competition.

Kdyby k tobě někdo chtěl jít, tak jak dlouho si počká?

Momentálně objednávám na listopad. Takže klasicky to bývají tak dva měsíce. Samozřejmě, pokud je to klient, který ke mě chodí už víc let, tak mu dokážu nabídnout nějaký třeba odpadlý termín. Jinak ale nerozlišuji a dělám to férově.

Jak bys popsala svůj tetovací styl?

Snažím se často vycházet z old schoolu. Ale držím se takových dvou směrů, stejně jako mám na svém těle. Jeden se drží spíš takového detailního blackworku vystínovaného tečkami a nebo to držím v old schoolu, ale i do něj přidávám tečky. 

Na vzestupu je určitě handpoke tetování

Proč vlastně děláš jenom černé kérky?

Sama jsem taková černá duše a lidé mě tak znají (smích). Druhá věc je ta, že jsem si stále nenašla lásku k barvám, třeba i na základě jejich složení. Obsahují někdy určité typy kovů, někomu třeba nemusí sedět červená. Setkala jsem se i s případy, kdy někomu tetování třeba vyhnisalo. Takže já se prostě držím černé.

Máš nějaké vzory a oblíbené artists?

Určitě třeba Bára (bara.tattoo), která mi dělala pravý rukáv. Je to jedna z prvních tatérek v Česku, je to taková silná žena, která to tu zvládla v dobách, kdy to pro ženy bylo těžké.

Je nějaká celebrita, kterou bys chtěla potetovat?

Asi ani ne. Nerozšiluju lidi podle toho, jestli jsou celebrity. 

Jaký je teď tetovací trend? Jako jsme tu měli na začátku tisíciletí třeba tribaly, tak je něco takového i teď?

Momentálně nejsou úplně žádné konkrétní styly, které by letěly. Je to tím, že těch stylů už je opravdu hodně. Je to asi hlavně o tom, co si kdo vyhledává. Přijde mi, že na vzestupu je určitě handpoke tetování, protože je to dostupné. Každý si může zaběhnout do obchodu, koupit jehlu a barvy.

A co ty říkáš na handpoke?

Úplně to neodsuzuji, přece jenom první tetování vznikala právě touto metodou. Spíš hodně tatérů má negativní názor na handpoke právě, protože to dělají děti a tetují se navzájem. Ale taky je to prostě další směr tetování a není třeba ho odsuzovat.

Děláš i opravy kérek? Nějaký zhrzený lásky a podobně?

Občas ano, ale hodně si vybírám. Většinou jsou to prostě špatná rozhodnutí. Když s tím někdo už byl třeba dvakrát na opravě a furt to není ono, tak nemám to srdce ho odmítnout, aby mu to zase někde nepokazili. (smích)

Tetovala jsi někdy sama sebe?

Haha, na tuhle otázku se ptá spousta lidí. Ne zatím ne a ani to moc neplánuju. Spíš radši sbírám od ostatních lidí práce. 

Nějaký tatér, ke kterému bys chtěla jít?

Hmm, teď mě napadá třeba Luke Ashley.

Do jaké země bys chtěla jet tetovat?

Mám dvě. Určitě bych chtěla do Indonésie na Bali a potom asi do Německa do Berlína. Teď až se dá korona do pohody, tak Londýn.