Recenze: Remake Mafie je technický zmetek, který však okouzlí příběhem a skvělými cutscénami

Kdyby hra dostatečně rozvinula děj, charakterizaci postav a mafiánský svět, její vývoj by trval možná i o dva roky déle. I na některých technických aspektech je však vidět, že na to nebyl čas ani finance. Hra ve většině scén vypadá úžasně a na město Lost Heaven se krásně dívá obzvláště v dešti.

Kvalita textur a celkový vizuál je nadprůměrný obzvláště v pohybu. Zkus se však s Tommym zastavit, zahleď se na přírodu, skály či modely tváří a všimneš si, že detaily rychle mizí.

Cítit je to zejména mimo město, kde se úroveň grafického zpracování snižuje. Často se stane, že modely budov, postav a aut doskakují přímo před tebou a hra je nestíhá načítat včas. Během mého recenzování mě provázelo i několik bugů. Zažil jsem pár neškodných chybiček, ale i pár takových, kvůli kterým jsem měl chuť hodit ovladač o stěnu.

Až třikrát se mi stalo, že mě hra namísto posledního checkpointu hodila dozadu o 2 či 3 mise. Dvakrát se mi to stalo po smrti a jednou, když jsem klikl na nahrání hry po posledním kontrolním bodu. Najednou jsem ale začínal hru o dvě kapitoly dozadu. Několikrát jsem tak opakoval tytéž mise, což mě přivádělo k zoufalství.

Nebýt toho, že hru recenzuji, vykašlu se na dohrání a na konec hry si podívám na Youtube. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem měl s hrou takové technické problémy. Jednou se mi stalo, že v cutscénách kompletně vypadl zvuk, no a pochválit nemohu ani načítací časy. Při klasické obtížnosti jsem umíral docela často (nebo jsem často opakoval legendární závody) a pokaždé jsem na načtení musel čekat nesmírně dlouho.

Je až překvapivé, jaký kontrast nabízí technické a grafické zpracování této hry. Místy tě dokáže ohromit (zejména v cutscénách), jindy si zase říkáš, že textury pocházejí z generace konzolí PS3/Xbox 360. Potěší detail, když rádio ztrácí signál při přejezdu v tunelu, ale naopak se cítíš v minulosti, kdy se postava začne hýbat a dotýkat se okolního prostředí a předmětů.
 
Animace postav včetně Tommyho jsou během gameplaye zastaralé a nepřirozené. Jako kdybych hrál nějakou 10letou hru, když postava nedokáže reagovat na fyzický dotyk s okolním prostředím a předměty. Otevírání dveří u auta, v budově či jakákoli interakce s lékárničkami a jinými předměty udeří do očí.
 
Animace totiž nejsou plynulé, naopak jsou trhané a postavy „skáčou“ v prostoru. Znáš to ze starých her, kdy se postava například vrátila před skříňky o několik centimetrů dozadu, aby ji mohla otevřít. Nebo se nepřirozeným, až strojovitým pohybem přesune z místa na místo, aby učinila nějaký fyzický úkon.
 
Mnohdy se mi navíc zdálo, že zkopírovali Lincolnovy animace z Mafie 3 a nasadili je na Tommyho tělo. A to samozřejmě vůbec nefunguje a nevypadá to přirozeně.

Osobně mi to přijde tak, že tvůrci prostě neměli dostatek času a prostředků na to, aby hru z technické stránky doladili. Je očividné, že vývojáři jsou talentovaní a když mohou, dokáží vytvořit kvalitní textury a aspekty hry, které obstojí i v současném měřítku velkých AAA her. Zdá se však, že téměř v ničem nedostali dostatek zdrojů na to, aby svůj talent potvrdili. Hra se tak na cestě za plnohodnotným a kvalitním remakem zastavila někde v půlce cesty.

Mírně zastarale působí i některé prvky hratelnosti, jako například pěstní souboje či samotná střelba. Hru jsem hrál na klasické obtížnosti a často jsem měl dojem, že je absolutně nevyvážená. Některé mise projdeš na první pokus, bez jakýchkoliv problémů či potřeby lékárničky, no a některé tě zase dokáží zabavit i na půlhodinu či hodinu plnou frustrace.

Co se střílení týká, vývojáři slíbili, že Tommymu to na rozdíl od Vita a Lincolna půjde hůře. To dává smysl, protože Tommy je řidič taxíku a oni byli vojáci. Problém však máme se samotnými zbraněmi. Zabíjení nepřátel je například se samopalem příliš náročné. Pokud jim střílíš do těla, někdy snesou i více než půl zásobníku. Naštěstí, jediná rána do hlavy zabije každého.

I proto je střelba s ručními zbraněmi asi nejefektivnější. Rozhodně je to zábavnější než souboje na blízko s pěstmi či jinými předměty. Pokud na tebe někdo útočí s beseballovou pálkou, můžeš do něj našít i 4 náboje. Ani to s ním nepohne a ještě tě zabije.

Věnovat bychom se měli asi i legendárním závodům. Strávil jsem u nich asi hodinu a půl. AI soupeřů je tragická, když do sebe a do tebe narážejí a do zatáček jedou opravdu zbytečně pomalu (obzvláště první zatáčka po startu je nesmírně chaotická a musíš se jednoduše spoléhat na náhodu).

Celkovou náročnost a kvalitu závodů ale hodnotím pozitivně. Tuto misi jsem jako dítě v originále nikdy bez cheatů nezvládl, takže jsem si to už jako dospělý vynahradil v remaku. Neužil jsem si ale naopak jízdu na motorce. Remake sice přidal motorky, ale jezdil jsem na nich jen jednou, a to tehdy, když si to vyžadovala mise.

Za celou dobu hraní jsem je na ulici navíc viděl jen třikrát, a i to jsem plnil misi, takže jsem nemohl vystoupit a vyzkoušet si je. Jezdí se na nich ale příšerně a vůbec to není zábava. Motorky jsou tak nevyužité stejně jako město. Vývojáři si dali opravdu záležet a Lost Heaven je překrásné město. Ať už svým výtvarným stylem a designem nebo grafickým zpracováním.

Během jízdy autem zažiješ skvělou dobovou atmosféru, ale i v tomto případě se najde kritika. Tvůrci mohli změnit design mapy a umístit Salieriho bar do středu mapy (stejně se vyjádřil i tvůrce originálu Daniel Vávra). Mise tě totiž zavedou jen na vybraná místa a může se tak stát, že většinu města po dohrání hry vůbec neuvidíš. A to je škoda, protože se je na co dívat.

Velkým plusem je tak volná jízda. Po skončení příběhu se můžeš naplno ponořit do atmosféry Lost Heaven společně s kvalitním rádiovým vysíláním a úžasným jízdním modelem. Ten se v remaku podařil na jedničku, takže si ježdění autem užiješ dosyta.

Otravovat tě mohou akorát tak policisté. Ti rozdávají pokuty, kterých můžeš zaplatit i milion. Tommy má totiž bezedné kapsy plné peněz, a tak je uplácení policistů zcela zbytečnou mechanikou, která do hry nic nepřidává. Navíc jim ujedeš absolutně jednoduše.

Naopak jen hráče omezuje v užívání si rychlé jízdy. Od toho máš k dispozici omezovač, který ti nedovolí překročit rychlost. Jde o nostalgickou maličkost, díky které jsem si zavzpomínal právě na originál, kdy jsem něco takového dělal naposledy.

Nostalgicky působí i celý příběh. Jak jsem již zmiňoval, velmi se nezměnil. Vyměnily a upravily se některé dialogy a postavy dostaly o něco více prostoru. Stále je to však stejná Mafia o gangsterském životě a špatných rozhodnutích. Kdybych ten příběh chtěl zažít znovu, zapnul bych si původní hru. Bohužel, moje prosby o prohloubení a rozšíření děje vyslyšeny nebyly.

Mafie je jako samostatná hra a remake kvalitním dílem s příběhem, který se tě dotkne a určitě pohltí i nové hráče. Byl tu však potenciál stát se nezapomenutelným, emotivním a pořádně napínavým mafiánským příběhem s brilantně napsanými postavami. Takto remake nepřekračuje hranice jedničky, což je rozhodně škoda.

S kvalitou cutscén a voice actingu (hlasu postav) by se jí to mohlo podařit. Cutscény režíroval v remaku Tomáš Hřebíček, který pracoval ještě na originálu. Láska k materiálu je zde stále cítit a potěší i fakt, že stejně k tomu přistoupili herci. Jejich výkony ve všech rolích jsou skvělé. Podařil se hlavně Tommy s hlasem Andrewa Bongiorno. Cutscény jsou zřejmě nejlepším aspektem celé hry.

Vyzkoušel jsem i český dabing, ale příliš mi ke hře neseděl. Je příjemné slyšet hlas Marka Vašuta v příběhu Tommyho Angela a český dabing rozhodně není špatný. Pokud si však příběh a postavy chceš užít v co největší kvalitě, sáhni po anglickém znění s českými titulky.

Alespoň tě nebude vyrušovat nepřesné otevírání úst. Takzvaný lip syncing na český dabing nesedí a postavy tak povídají i ve chvíli, kdy mají ústa už zavřená.

Posledním aspektem, kterému bych se chtěl věnovat, je hudba. Každý miluje ústřední motiv Mafie, ale v remaku plnohodnotně odezní asi pouze jednou, což mě dost mrzelo. Soundtrack je celkově na vysoké úrovni, ať už se to týká rytmických zvuků při střílení nebo hudby v rádiu. Chybí však hned několik skvělých skladeb z původní hry, ať už ze soundtracku nebo licencované hudby v rádiích. Soundtrack je tedy o poznání slabší a méně výraznější.

Mafia: Definitive Edition by se v první řadě měla jmenovat Mafia: Remake. Tvůrci si dali záležet, aby legendární příběh hodnověrně předělali. Bohužel, zjevně neměli dostatečné množství prostředků, aby některé herní mechanismy zmodernizovali a dotáhli technickou stránku k dokonalosti.

Příběh dokáže stále okouzlit a zamiluješ si i postavy, i když je pravda, že mohly být komplexněji zpracovány. Bohužel, příběh a děj se téměř vůbec nerozšířily, a tak trpí stejnými chybami jako před 18 lety. Zároveň to však znamená, že se mohou pochlubit stejnými pozitivy, a že jich vůbec není málo.

Hraní jsem si nadmíru užil i přes několik chyb a nedostatků. Návrat do Lost Heaven byl nostalgickým a náročným zážitkem. Rozhodně každému doporučuji zkusit si klasickou obtížnost, protože až tehdy se naplno projevují krásy i nostalgické neduhy legendární Mafie.

Vzhledem k technickým nedostatkům, zastaralým herním mechanismům a některým dějovým nesrovnalostem a nelogickému chování postav v příběhu uděluji s přivřenýma očima sedm bodů z deseti.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli dám šest, nebo sedm bodů, ale pocitově jsem to stále cítil na zábavnou hru s nádherným městem a skvělým příběhem. Množství chyb a nedostatků, které bych si subjektivně přál pozměnit, to nezmění. A nakonec, stále je to Mafia, takže těch sedm bodů z deseti je zasloužených.

Remake Mafie mohl být jednou z nejlepších her roku s pořádně emotivním a propracovaným příběhem a podsvětím. Takto je jen zábavným remakem skvělého originálu, který nemá čím urazit a potěší jak nové, tak i staré hráče. Pokud od něj čekáš remake skvělého originálu v novém grafickém kabátě, klidně si k hodnocení přičti další bod.