Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Případ je dodnes záhadou.
Ubytovala se v luxusním hotelu a na recepci uvedla falešné jméno Jennifer Fairgate. O pár dní později ji našli v pokoji zastřelenou. Policie případ uzavřela jako sebevraždu, ale spousta věcí nesedí. Jennifer si s sebou totiž kromě zbraně přivezla i velké množství nábojů, což se k sebevraždě nehodí.
Kromě toho u sebe neměla žádné doklady. Celých 15 minut po tom, co v hotelu zaslechli výstřel, místnost nikdo nehlídal a na rukou oběti policie nenašla žádnou krev, přestože se údajně střelila do hlavy. Jednalo se tedy opravdu o sebevraždu? A kdo ve skutečnosti byla Jennifer Fairgate?
V tomto článku si přečteš:
Proč policie případ uzavřela jako sebevraždu
Co policie našla v pokoji oběti
Jak si místo činu vybavuje recepční, který Jennifer ubytoval
Co nasvědčuje tomu, že se mohlo jednat o fingovanou sebevraždu
Jakou chybu udělal člen ochranky, který výstřel zaslechl
Ve večerních hodinách 31. května 1995 vešla do luxusního hotelu Plaza v norském Oslu mladá žena. Na recepci požádala o pokoj, který si předem rezervovala. Nízká krátkovlasá žena vyplnila potřebné údaje a jako jméno uvedla Jennifer Fairgate.
Ačkoliv nepředložila žádné osobní doklady, dostala kartu od pokoje 2805, kam se záhy přesunula. Šlo přitom o závažné pochybení, jelikož hotel se tehdy řadil mezi nejluxusnější ve městě. Vyžádat si doklady tak mělo být samozřejmostí.
Zaměstnanci Jennifer ve společných prostorách hotelu příliš nevídali, a jelikož měla na dveřích dlouhou dobu pověšenou visačku s nápisem „nerušit”, mysleli si, že je zavřená v pokoji. Tak tomu ale nebylo. Ve čtvrtek okolo 13:00 byla v pokoji úklidová služba. Jedna z uklízeček, Vigdis Valø, potvrdila norským novinám Verdens Gang, že pokoj byl prázdný.
Dle elektronických záznamů hotelu se Jennifer do pokoje vrátila až v pátek v 8:50. Pryč tedy byla více než 20 hodin. Kam šla a s kým se setkala bohužel není známo.
Třetího června si jeden ze zaměstnanců hotelu uvědomil, že jim Jennifer neposkytla údaje ze své kreditní karty. Telefonáty z recepce nebrala, a tak do pokoje 2805 poslali ochranku – Espena Næsse. Jakmile Espen zaklepal na dveře, ozval se výstřel.
„Na posteli byla kaluž krve. Ta paní ležela v ní. Stěna za ní vypadala hrozivě, nikdy jsem nic horšího neviděl,“ uvedl v dokumentu Mystery at the Oslo Plaza recepční Sascha René Anonsen, který Jennifer Fairgate ubytovával. Neviděl sice tělo oběti na vlastní oči, ale policie mu poskytla z místa činu fotografie, což recepčního velice znepokojilo.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Co nesedí na poloze zbraně v ruce oběti
Jak se dá vysvětlit, že na jejích rukou nebyla krev
Co o její smrti řekl bývalý člen norské tajné služby
Jak si vedoucí recepce vzpomíná muže, který s Jennifer přišel do hotelu
Miesto činu Zdroj: VGTV documentary / Mystery at the Oslo Plaza
Jennifer měla v tašce dalších 25 nábojů
Ochranka chvíli čekala nedaleko pokoje. Espen chtěl nejspíš zjistit, jestli se pachatel nedá na útěk. Když z místnosti nikdo nevycházel, rozběhl se k výtahu a běžel za vedoucím ochranky. Společně vešli do pokoje, kde našli mrtvou ženu oděnou celou v černém.
Přivolaná policie po vstupu do pokoje 2805 zjistila, že v pokoji nepadl jeden, ale rovnou dva výstřely. Našel se totiž prostřelený polštář, který střílející osoba zkoušela jako tlumič.
V pokoji se našly pouze otisky prstů Jennifer a nic nenasvědčovalo tomu, že by došlo k zápasu. Dveře byly zamčené zevnitř na dva západy, uvedl pro Verdens Gang bývalý forenzní specialista Bjørn Davan, který místo činu vyšetřoval.
Přístupové karty měla Jennifer v pokoji. Z místnosti se dalo odejít jedině dveřmi, nebo oknem. A pokud by chtěl někdo odejít oknem, musel by nějakým způsobem nepozorovaně zdolat 28 podlaží.
Jennifer v pokoji neměla v podstatě žádné osobní věci. Kromě dokladů jí chyběla i peněženka, klíče od domu či hygienické potřeby. Policie ale zajistila několik svršků, na kterých ale nenašla žádné cedulky. Ačkoliv zaměstnanci hotelu neviděli, že by do pokoje vstupoval muž, na stole se našla pánská kolínská. Vražednou zbraní měla být zbraň, kterou držela Jennifer po smrti v rukách. V jejím kufříku našli dalších 25 nábojů.
Jelikož policie nenašla žádné doklady, musela vycházet jen z falešných informací, které žena uvedla na recepci. Uvedla, že se jmenuje Jennifer Fairgate (podepsala se ale Fergate), a že se narodila 28. srpna 1973 (bylo jí tedy 21 let) v belgické obci Verlain. Recepční ji ale odhadovala spíše na východní Němku. Se zaměstnanci hotelu hovořila německy a anglicky.
Zdroj: doenetwork.org/
Kromě Jennifer se měla v pokoji ubytovat i osoba jménem Lois Fairgate. Vedoucí recepce Evy Tudem Gjertsenpri ve svém svědectví uvedla, že při příchodu stál za Jennifer nějaký muž. Údajně mu mohlo být mezi 35 a 40, měřil 185 centimetrů a měl tmavé hlasy. O koho se však jednalo nikdo neví.
Od té doby tuto záhadou osobu v hotelu nikdo neviděl, uvádí anglický deník The Sun. Pro ověření identity Jennifer Fairgate poslala policie její otisky prstů Interpolu. Jejich databáze ale nepotvrdila žádnou shodu. Určitou dobu byl vyšetřován případ neznámé ženy jako vražda, brzy byla ale uzavřen s tím, že se Jennifer zastřelila. Pohřbena byla roku 1996 do neoznačeného hrobu.
Na rukou neměla žádnou krev
Vše, co za dlouhé roky zjistil, napsal na web portálu Verdens Gang. Kromě toho poskytl veřejnosti informace o případu také prostřednictvím jedné z epizod seriálu Unsolved Mysteries a také v dokumentu Mystery at the Oslo Plaza. Díky tomu víme, že verze se sebevraždou má několik nedostatků.
Lars tvrdí, že mezi výstřelem a příchodem vedoucího ochranky uběhlo 15 minut. Policie se však nepodívala na záznamy z kamer, a tak nevíme, jestli z místnosti v té době někdo neodešel. Jelikož byly dveře zamčené zevnitř, policie nejspíš usoudila, že z místnosti nikdo odejít nemohl.
V ruce zastřelené ženy našla policie pistoli Browning ráže 9mm, ze které někdo pomocí kyseliny odstranil výrobní číslo, uvádí portál Doe Network (The Doe Network je nezisková organizace, která se snaží spojovat nezvěstné osoby s neidentifikovanými oběťmi). Podle odborníků z norské laboratoře Kriposu (Národní úřad pro boj s organizovaným zločinem a další závažnou trestnou činností) výrobní číslo neodstraňoval žádný začátečník. Jednalo se o práci profesionála.
Jennifer držela pistoli, kterou se údajně měla zastřelit, ve velmi netradiční poloze – spoušť držela palcem (viz fotka níže). Bývalý kriminalista Geir Skauge v pořadu Unsolved Mysteries uvedl, že kdyby se žena zastřelila tímto způsobem, zpětný ráz by jí nejspíš vyrazil zbraň z ruky. To se ale dle fotek z místa činu nestalo.
Zdroj: The Oslo Police District
Torleiv Old Rognum, hlavní patolog z univerzitní nemocnice v Oslu, se pozastavil nad tím, že Jennifer na rukou neměla zaschlou krev. Dle jeho tvrzení mívají sebevrazi při manipulaci se zbraní prst jedné ruky na spoušti a druhou rukou si zbraň přidržují, aby se netřásla. Kdyby se Jennifer zastřelila sama, měla by skoro jistě na jedné nebo druhé ruce krev.
Ilustrační fotografie ruky sebevraha, který se zastřelil
VGTV documentary Zdroj: VGTV documentary / Mystery at the Oslo Plaza
Operace tajné služby?
Všechna tato zjištění zpochybňují, že se jednalo o sebevraždu. Odpověď na otázku, jak mohl potenciální vrah zastřelit oběť z takové blízkosti, aniž by se bránila, nabízí toxikologická zpráva. Ta totiž podle novináře Larsa Christiana Wegnera obsahuje jen testy na alkohol. Oběť tak teoreticky mohla být v bezvědomí pod vlivem drog.
Dalším otazníkem je množství nábojů, které se v pokoji Jennifer našlo. Kdyby se chtěla zabít, stačil by jí k tomu jeden náboj, zbraň ale měla plný zásobník (2 náboje byly vystřelené, 7 zůstalo v zásobníku) a policie našla v tašce dalších 25 nábojů.
Novinář z NG Neswpaper vyzpovídal také bývalého člena norské tajné služby Ola Kaldagera. Podle jeho teorie se mohlo jednat o profesionální operaci tajné služby a Jennifer někdo zavraždil. Kriminalisté při prohledávání pokoje mimo jiné zjistili, že oběť měla z oblečení utrhané cedulky (kromě bundy německé značky René Lezard a tašky od německé firmy Travelite).
Kaldager tvrdí, že se jedná o běžnou praktiku tajných služeb, která má za cíl eliminovat všechny stopy. Agentka, kterou nechala zastřelit nějaká tajná služba? Zní to sice jako z filmu, ale jedná se o jednu z nepotvrzených teorií. Jiné teorie naznačují, že Jennifer mohla být zapletena do prostituce, drog či jiných ilegálních praktik. Mohla to také být nájemná vražedkyně, které se chtěl někdo zbavit. Nějakou dobu byla dokonce spojována s nezvěstnou manželkou italského mafiánského bosse Leolucy Bagarella. Žádná z těchto teorií ale nebyla potvrzena.
Pátrání po její identitě
Jennifer na recepci uvedla, že pochází z belgické obce Verlaine. V tomto malém městečku žije jen několik tisíc obyvatel a všichni si tam více méně znají. Nikdo z Verlaine však dodnes identitu oběti nepotvrdil. A přestože norský novinář celé město prošel a každému fotografii oběti ukázal, nikdo ji nepoznával.
Na obličej Jennifer si nevzpomněl ani Hubert Jonet, který ve Verlaine byl v roce 1995 starostou. A to se ve Verlaine v roce 1956 narodil a žil tam celý život. Šance, že Jennifer opravdu žila ve Verlaine, je tedy velice malá. Reportér Lars Christian Wegner ale věří, že je s tímto městečkem nějakým způsobem propojená.
Jelikož norská policie v roce 1995 nezkoumala DNA, nemohli si touto metodou při vyšetřování pomoci. Po pozdější exhumaci těla oběti odborníci zjistili, že Jennifer měla evropské předky. Podle přízvuku, který si pamatovali na recepci, tak mohla být z Německa.
Jennifer na recepci uvedla nejen falešné jméno, ale i bydliště a věk. Ten nemusel být tak daleko od pravdy. Tvrdila, že jí bylo 21 let. Pitva ukázala, že oběti mohlo být kolem 30 let (plus mínus 5 let). Po exhumaci se však na základě dentální analýzy ukázalo, že neznámé oběti bylo zhruba 24 let. Doe Network tedy uvádí, že oběti bylo mezi 21 a 35 lety.
Nad případem dodnes visí velké množství otazníků. Jelikož se však žádná teorie o případu nepotvrdila, a protože se k oběti stále nikdo nepřihlásil, nemůžeme s jistotou říci, jak Jennifer zemřela, ani kdo ve skutečnosti byla.
Terry Meurer, jeden z tvůrců pořadu Unsolved Mysteries, doufá, že se díky medializaci případu dostanou informace k někomu, kdo oběť znal, píše britský deník Express. Podobně se k věci staví i norský novinář Lars Christian Wegner. Věří, že někde na světě musí být někdo, člen rodiny či kamarád, kdo bude schopen oběť identifikovat.
