Martin se rozpovídal nejen o přípravě na olympiádu, ale třeba i o posilce s Benem Cristovao.
Sympaťáka Martina Fuksu jsme vyzpovídali v jeho rodném městě Nymburce. Za slovem sympaťák nehledejte v jeho případě otřepanou frázi, kterou byste měli použít na začátku každého článku o sportovci, který se s vámi byl ochotný sejít během přípravy na olympiádu. V jeho případě to vážně sedí, pokoru by mohl rozdávat na potkání. A dokonce ani jednou nepoužil sportovní klasiku „tak určitě“. Tak teď už pojďme k tomu nejdůležitějšímu, k rozhovoru.
Na úvod tě poprosím, abys nám o sobě řekl pár slov. Rozhodně nevynechej své největší úspěchy.
Jasně, takže jmenuju se Martin Fuksa, dělám rychlostní kanoistiku a reprezentuju Česko v kategorii C1 kanoe singl. Můj největší úspěch je titul mistra světa a taky druhé místo na světě na kilometrové trati, kterým jsem si vyjel olympiádu v Riu. Dělám, co mě baví, živím se tím a jsem za to vděčný.
Zastihli jsme tě v Nymburce a říkal jsi, že tady teď tak 10 dní budeš. Je to spíše výjimečná situace, nebo trénuješ hlavně tady?
Jojo trénuju tady. Oficiálně jsem v Dukle Praha, ale od svého „šéfa“ mám dovoleno, že se můžu připravovat zde, protože mě trénuje taťka s dědou. Takhle mi to úplně mega vyhovuje, protože tady mám super zázemí i co se týče jídla, regenerace či tréninku.
Teď jsi říkal, že tě trénuje taťka s dědou. Nelezete si někdy na nervy s rodinou, když ji máš u sebe nonstop?
Samozřejmě, že někdy se úplně neshodneme, že jo. Mám trošku jiné názory, protože jsem mladší generace než taťka s dědou. Na druhou stranu jdeme za stejným cílem, táhneme za jeden provaz a chceme dokázat to samý. Takže už to mám v hlavě srovnaný a vím, že mi radí dobře, i když s tím vždycky na sto procent nesouhlasím, ale vztahy máme úplně v pohodě. Horší to bylo v pubertě, ale to si myslím, že je normální u každého. Že v tu dobu mají všichni rodiče až na posledním místě. Teď už je to v klidu a snažím se makat a ve všem je poslouchat.
Jak se trénuje kanoistika v zimě?
Jak jsem říkal, že tu teď jsem výjimečně 10 dní, tak jinak jezdíme hodně do tepla. Teď jsme byli měsíc v Portugalsku, pak jedem do Chorvatska a pak jsme tady 4 dny a jedeme znova na 14 dní do Portugalska. Tu zimu tu moc nezastihneme, jsem tady prosinec a trošku leden, kdy jezdím hodně na běžky, protože mě to baví. Takže zimu strávím na horách. Pak ze začátku února už odjíždíme někam do tepla a vracíme se, až když tu začíná jaro. Teď je to tu právě na 10 dní taková přechodná stanice, abychom se podívali domů, vzali si věci a jedeme dál.
Napadne tě nějaká veselá historka spojená s tím, co děláš?
Musím říct, že asi každý den zažívám nějakou veselou historku. S kámošema máme na tréninku dost srandy, jsou to takový hovadiny, který by nepřišly možná normálním lidem srandovní, ale musíme se nějak odreagovat, když se vidíme každý den. Jednu, kterou bych vypíchl nemám, ale určitě si na ni vzpomenu, až půjdu z tohohle rozhovoru. (smích)
Původně jsi hrál hokej, proč vlastně kánoe vyhrály nad ledem a pukem?
Už od druhé třídy jsem tady v Nymburce chodil na základní školu. A hnedka do sportovní třídy právě s hokejem. Hrál jsem ho až do devítky a strašně mě to bavilo. Naopak kanoistika mě vůbec nebavila. Děda za mnou furt chodil, jestli nechci jít na vodu, zatrénovat si. Já říkám: „Né, fakt mě to nebaví. Chci dělat hokej!“ Pak nějak postupem času se ve mně něco změnilo. Přičuchnul jsem k partě u vody, kde byli lidi strašně v pohodě. V 9. třídě si mě s hokejem vybrali do Mladé Boleslavi. Ta parta lidí tam byla fakt o něčem jiném. O tom, čí rodič má víc peněz, mega našéfovaný kluci, nelíbilo se mi tam. U vody byla mnohem větší pohoda, což bylo hlavním impulsem, proč jsem skončil tam.
Jak vypadá tvůj typický den teď a jak bude vypadat v době největší přípravy na olympiádu?
Začnu asi tím, že vždycky po sezóně je nějaká pauza. Letos to vyšlo tak, že jsem měl pauzu polovinu září a celý říjen, takže jsem byl i na dovolený. Celkem mě chytlo surfování, tak jsme jeli k moři, abych se to trošku naučil, i když to vůbec nedávám. Ale chci se v tom určitě zlepšit. A s koncem října jsem začal s přípravou na vrchol sezóny, což je letos olympiáda. Můj den vypadá tak, že trénuju 2x denně, když jsem doma. Ráno do oběda a pak od půl třetí do sedmi. Pak přijdu domů, někdy mám masáž nebo saunu, někdy jen klasika u počítače. Když jsem na soustředění, tak trénuju i před snídaní. Takže třífázově. Podzim, zima a jaro jsou tréninky hodně objemový. Takže od všeho dělám hodně. Nejezdím jen na vodě, ale i hodně běhám, posiluju, když je sníh běhám na běžkách a taky hodně plavu. A čím víc se blíží sezóna, tak se víc soustředím na ježdění na vodě. Jinak olympiáda je moje premiéra, takže ještě nevím přesně, ale bude to asi srovnatelné s přípravou na MS. To znamená hodně jízdy na vodě a i odpočinek, abych byl totálně ready na olympiádu.
V Riu jsi už byl a vyzkoušel sis kanál, na kterém se bude závodit. Je to velký rozdíl od těch, na kterých trénuješ?
Byl jsem tam rok před olympiádou na testovacím eventu, za což jsem rád. Je to vždycky dobrý, když se můžeš podívat tam, kde pojedeš tak důležitý závod. Voda, na které pojedeme, je jiná v tom, že to není uměle vytvořený kanál s takzvaným vratným kanálem, kterým jedeš na start. A neděláš tak vlny ostatním závodníkům, kteří zrovna závodí. To bohužel v Riu není, takže to je docela nepříjemné. Ale každý se s tím bude muset poprat, bude to pro všechny stejné.
Jak trávíš svůj volný čas? A neboj, nepředstavuji si, že volný čas sportovců je nějak extra spešl. Že když zrovna neběžíš půlmaraton, tak závodíš s Hradílkem a Synkem na divoký vodě. Chceme slyšet ty normální věci.
Přesně tak, vůbec to tak není. Právě proto, že volného času moc nemám a snažím se sportu věnovat všechno. Když je sezóna a opravdu hodně trénujeme, tak klidně pak jenom ležím na gauči, pustím si nějaký filmy, přečtu si knížku a poslouchám hudbu. Kouknu se na net na Refresher. Samozřejmě, když je po sezóně, tak rád někam odjedu, přestože hodně cestuju. Třeba bych se chtěl podívat na Srí Lanku a fakt se naučit surfovat, to mě dost baví.
Tvoje motto zní „Pracuj, zatímco oni se baví.“ Ztotožňoval ses s ním vždycky, nebo jsi v pubertě chodil pařit s kamarády?
Samozřejmě když jsem byl mladší, tak jsem si musel vyzkoušet všechny tyhle věci, včetně chození za školu. Ale co se týče sportu, jsem striktní, uvědomuju si, že sportovní věk je hodně krátký. Užít si to můžu po něm. Momentálně nepiju vůbec alkohol, ani žádný drogy neberu. (Smích)
Patříš k těm, kteří vidí místo jídla jen dávku sacharidů a bílkovin, nebo si dopřeješ třeba i svíčkovou?
Sem tam klidně, ale už tak dva roky zpátky mi firma Sportvital udělala jídelníček. Namotal jsem do toho i mamku a babičku a ty mi podle toho vaří. V té světové špičce je to tak těsné, že rozhodují setiny sekund a každá taková věc mi může pomoct. Takže jsem se tomu začal věnovat a začalo mi to fakt chutnat. Mamka vaří první ligu. Když jsem si pak po sezóně dal mastný cibulový kroužky nebo burger, tak mi z toho nebylo dobře. Zdravá strava mi přímo chutná a neberu to jako nějaký trest.
„Je to borec a talent jako kráva,“ tohle na tvoji adresu řekl dvojnásobný olympijský vítěz v rychlostní kanoistice Martin Doktor. Je tvým vzorem on nebo někdo jiný?
Na to se ptá hodně lidí, dost se to nabízí, jelikož vyhrál 2x olympiádu a dělá úplně to stejný jako já. Nicméně větším vzorem je můj taťka, který kanoistku dělá taky. Dává mi ty nejlepší rady. Samozřejmě to, co dokázal Martin Doktor, je naprosto top a nesmírně si ho vážím a jsem rád, že mě takto podporuje. Ale neříkal bych, že je přímo mým vzorem. Ale chtěl bych dokázat to, co on.
Trénoval jsi s Benem Cristovao, který má rozjetých pár fitness projektů. Kdo koho učil?
Hrozně jsem se bál, že Ben bude o dost silnější, než já a úplně mě zadupe. I když by to nebylo tak hrozné, protože to není můj hlavní sport a on přece jenom cvičí mnohem víc než já. Ale bylo to v pohodě. Teda na nohy byl silnější než já, ty já vůbec neposiluju, protože bych pak zbytečně tahal svaly navíc v kanoi. Musím říct, že to bylo hrozně super. Ben je strašně fajn. Doufám, že budeme ještě spolupracovat třeba na jeho Barbarech. Oba dva máme stejný cíl, nejde nám o to, abychom byli nějaký hrozně velký, ale chceme být silný. To mě bavilo, že to bereme stejně. Určitě bych si to sním zopakoval.
Líbí se ti jeho hudba? A jakou hudbu obecně posloucháš?
Poslouchám jedině rap. Jak český, tak zahraniční. Takže i jeho si poslechnu.
Jaké filmy, seriály, knížky nebo hry máš rád?
Na hry není moc času, ale naposledy jsem hrál třeba GTA 5. Co se týče knížek, tak jsem teď dočetl triologii Labyrint. Od mamky s taťkou jsem k Vánocům dostal knížku o Emilu Zátopkovi, protože v Riu bude logem českých olympioniků. To je dobrá motivace, i nějaká jeho hesla jsem si uložil do mobilu a budu se na ně koukat před závodem. Samozřejmě jsem přečetl všechny knížky od Jaromíra Jágra, kterého hrozně uznávám a líbí se mi, co dělá. Je to pan sportovec. I filmy mě nejvíc baví sportovní, protože jsem asi taky nějakej ten sportovec. Třeba dokument o Armstrongovi, nebo o Jágrovi zase.
Kde se vidíš za takových 10-20 let. Je kanoistika sportem, který tě zaopatří do budoucna?
Když skončím a nebudu nic dělat, tak mi to do konce života nevystačí, ale nějaký ten rok se z toho dá žít určitě. Jinak žiju přítomností a vůbec nevím, co za 20 let. Nemám vejšku, jen maturitu, takže zatím žiju tím, co dělám, a uvidíme.
Tvým sponzorem je Red Bull, Jak došlo k tomu, že tě oslovili?
Já jsem oslovil je. Jejich sportovce jsem hrozně hltal, protože to je výjimečný, teď je v Red Bullu 700 sportovců z celého světa, což fakt není moc. Tak jsem napsal e-mail s tím, že mi stejně neodpoví, když jim chodí miliarda e-mailů za den. A hlavně nejsem extrémní sportovec, ale odpověděli. Pak jsem jel i do Rakouska, kde je centrála Red Bullu. Tam si mě chtěli vyzkoušet v tréninkovém centru. Otestovali mě různými moderními technikami a po čase jsem to dopracoval až na Red Bull sportovce, z čehož jsem úplně unešenej.
To je super, Red Bull je cool…
Přesně jak říkáš, všichni z kanoistiky mi přijdou dost zaprděný a ten Red Bull je hrozně cool. Jsem strašně rád, že s ním spolupracuji. Snažím se tu kanoistiku posunout trošku na jiný level fotkami a videi. Ostatní pořád jen pádlujou a mně se líbí i ty věci okolo.
Jaké tři sportovce bys pozval na večeři?
Jaromíra Jágra rozhodně, Lindsey Vonn a pak jakéhokoliv z českých sportovců, se všemi bych si rád pokecal.
Martina jsme nerozhodili ani bleskovým výslechem, kdy měl na odpověď jen pár vteřin.
hokej nebo fotbal
Martin Doktor nebo Jaromír Jágr
český holky nebo český pivo
pádlo nebo veslo
knihy nebo filmy
Facebook nebo Instagram
číst myšlenky nebo zastavit čas
svíčková nebo pizza
introvert nebo extrovert
piercing nebo tetování
kardio nebo posilování
maso nebo zelenina
Tak na závěr bychom ti chtěli hrozně poděkovat za rozhovor a dáváme ti prostor pro vzkaz čtenářům.
To já moc děkuji, snad se bude článek někomu líbit. Čtenářům Refresheru bych vzkázal, ať dělají, co je baví, a dělají to rádi. Ať nejsou naštvaný a usmívají se a určitě, ať čtou tenhle portál, protože tam jsou fakt zajímavý věci.
