Soutěž v odsekávání hlav a hromadné znásilnění mladých dívek i stařenek. Masakr v Nankingu se podle některých lidí ani nestal

O nacistickém holocaustu nebo válečných zločinech Sovětského svazu (nejen) za druhé světové války jsme v našich končinách slyšeli hodně. Obdobná zvěrstva se ale ve 20. století děla například i v Asii. Japonská armáda po vpádu do čínského města Nanking v roce 1937 symbolicky otevřela brány pekla a ve vojácích se probudily ty nejtemnější stránky.

Bez jakéhokoliv důvodu spustili masakr nevídaných rozměrů. Civilisty stříleli řadu za řadou, odsekávali jim hlavy a z jejich poprav si udělali dokonce soutěž. Kdo utne více hlav, vyhrává.

Brutálně přistupovali i k dětem a ženám. Mladé, staré nebo dokonce těhotné Číňanky hromadně znásilňovali a následně nejednu popravili nebo jim do pohlavních orgánů vkládali bambusové hole či bajonety. Chtěli je tak co nejvíce ponížit. Ve městě se začaly kupit mrtvoly a jejich zápach byl všudypřítomný.

Zavraždili i matku, která držela v rukou děti

Když dobyla japonská císařská armáda během druhé čínsko–japonské války v prosinci roku 1937 čínský Nanking, ve městě se rozpoutal jeden z nejhorších masakrů moderní historie. Japonci nezabíjeli jen vojáky, ale i statisíce civilistů. Odhady historiků uvádějí, že v Nankingu během nechvalně známého masakru vojáci znásilnili asi 20 000 žen a zabili zhruba 250 000 až 300 000 osob, píše BBC. Obětí mohlo být přitom ještě více, ale několik statisíců obyvatel stihlo před příchodem japonských vojsk z města uprchnout.

Shiro Azuma se jako jeden z mála japonských vojáků omluvil za brutální činy, které páchali na obyvatelích Nankingu. Aktivistka Tamaki Matsuoka natočila v roce 2009 dokument Torn Memories of Nanjing, aby ukázala Japonsku pravý rozsah masakru ve městě Nanking. Zarážející je, že z 250 bývalých vojáků Japonska, které vyzpovídala, prý lítost za své činy projevili jen tři, píše CBC.

„Bylo tam asi 37 starých mužů, žen a dětí. Zajali jsme je a shromáždili na náměstí. Mezi nimi byla i žena, která v pravé ruce držela dítě a druhé měla v levé. Matku i obě děti jsme zabili — nabodli jsme je jako brambory na rožeň,“ popisoval Shiro Azuma popravy, kterých se osobně zúčastnil. 

Zmínil i to, jak šel useknout hlavu jednomu z farmářů, ale nechtěně ho zasáhl tak, že mu uťal pouze část lebky. Při pohledu na to, jak z něj vystříkla krev, sekl znovu a farmáře se mu nakonec podařilo připravit o život. Takové brutální scény přitom nebyly žádnou výjimkou. Podle očitých svědků šlo o běžnou rutinu.

„Když byly ženy znásilňovány, byly lidmi. Jakmile však znásilňování skončilo, stalo se z nich vepřové maso,“ cituje jeho slova CNN.

Soutěž v odsekávání hlav

Chránit civilisty bylo prakticky nemožné. Obrana vedená generálem Tchang Šeng–čem skončila fiaskem. Čínští vojáci, kteří zůstali ve městě, protože nestihli uprchnout, měli co dělat, aby si zachránili vlastní životy. V ideálním případě se ihned svlékli z vojenských uniforem, aby zapadli do davu běžných občanů.