Černošský šlechtic či James Bond tmavé pleti aneb co nám praví fakta o výběru etnického obsazení ve filmech

Černoši se ve vyšších společenských vrstvách pohybovali i ve Velké Británii, která vždy platila spíše za konzervativní zemi. Příkladem může být Igantius Sancho, který byl i mezi urozenými velmi respektován pro své dovednosti v oblasti obchodu a psaní. Není pravdou, že by se na panovnickém dvoře neobjevovali příslušníci jiných etnik.

Není gangster jako gangster

Oproti argumentům proti obsazování herců tmavé barvy pleti do rolí vážených osobností, příslušníků královského dvora nebo jakékoliv jiné „nepodřadné“ postavy zůstáváme často naprosto neutrální v postojích, které se týkají obsazování černochů do rolí gangsterů či jiných zlodějíčků. Stereotyp černošského gangstera s šátkem, kšiltovkou a volnými džínami existuje v hlavách mnoha lidí a především mnoha tvůrců.

Je však nadmíru zajímavé, jak daleko jsou od pravdy. Při pohledu do Spojených států a jejich podsvětí si můžeme všimnout velkých nesrovnalostí mezi filmy a realitou. Televizní obrazovky a kinosály plní černoští gangsteři z celých 65 %, na druhém místě jsou běloši a na třetím hispánci. Skutečné gangy, které ovládají skutečné ulice nám ale podle průzkumu ukazují, že černoši tvoří jen 35 % pouličních zločinců. Zmínění málo zastoupení hispánci ve skutečnosti tvoří 46 % gangsterů.

Barvoslepý casting a bílá kultura

Přes hluk hlasů, ať už bažících po větší diverzitě, nebo naopak po návratu k „tradičnímu“ způsobu natáčení filmů s převahou bílé kultury, se občas ztrácejí zajímavá fakta. Již řadu dekád ve filmovém průmyslu existuje jak whitewashing, tak opačný jev, tzv. barvoslepý casting. První z dvou termínů znamená, stručně řečeno, nahrazení postav různých menšinových etnik bílými herci, druhý se popisuje jako nahrazení jiných etnik osobami s tmavou barvou pleti.

Mnoho filmů i divadelních počinů v historii vyvolalo diskusi ohledně toho, zda je vhodné, aby tu nebo onu postavu ztvárnil herec či herečka jiného etnika, než jak je v předloze (nebo v historii) zamýšlena. Víš například, že postava Reda ve slavném Vykoupení z věznice Shawshank je v knižní předloze Stephena Kinga bílý Ir? Ve filmu jej hraje Morgan Freeman. Herci černé pleti hrající původně bělošské postavy se objevují i v řadě jiných známých filmů.

Dalším takovým příkladem může být Jamie Foxx v roli Electra ve filmech o Spider-Manovi, Yanna McIntosh v divadelní hře Harry Potter a prokleté dítě, Will Smith jako Dead Shot nebo samotný Aquaman ztvárněný Jasonem Momou, jehož vizáž i etnikum se vzdaluje od komiksové předlohy. U těchto postav však neproběhla zdaleka tak silná diskuse jako u jiných filmů. Otázkou tedy je, kde je hranice popudlivosti nakreslena a kým.

Ještě o něco méně světla svítí na případy postav, které jsou dle svých předloh příslušníci menšinových etnik, ale hrají je herci bílé pleti. Namátkou můžeme vybrat případ Liama Nessona v prvním Batmanovi od Chrise Nolana. Liam zde (velmi dobře) ztvárnil postavu Ra's Al Ghula, který je v komiksových předlohách Asiat. Dalším případem může být zobrazení Dr. No ve stejnojmenné bondovce, která má rovněž asijský původ, zatímco herec Joseph Wiseman nikoliv. Argumentace tradičním bílým agentem 007 zde tedy minimálně kolísá. 

Stejně tak můžeme diskutovat o relevanci kritiky černošských herců v rolích historických osobností. Snímek The Social Network o vzniku Facebooku zachycuje reálnou postavu zakladatele společnosti Connect U Divya Narendry, amerického Inda, kterou hraje běloch Max Minghella. Černošský seržant Jason Thomas, který zachraňoval oběti ze sutin během útoků 11. září, je ve filmu World Trade Center rovněž zobrazen jako běloch – zahrál si jej William Mapother. Otázka na nakreslenou hranici stále zůstává.

Umění pro umění, trh pro trh

Pokud se chceme bavit o cenzuře z jedné nebo druhé strany, o protěžování toho, či onoho, je znovu zapotřebí o pár kroků poodstoupit. Film, stejně jako obraz, hudba nebo literatura, je především umělecké dílo a ve velké většině případů je čistě na jeho autorovi nebo autorce, koho do jednotlivých rolí obsadí.

Je naprosto logické, že vyvstane otázka, proč je větší problém, pokud nebílé herce ztvární herec či herečka bílé pleti. Na to lze (alespoň z části odpovědět) výzkumem, který jsme zmiňovali již na začátku článku.

Obzvláště v případě černošských herců nastává určitý prostor pro pochopení jejich upřednostnění právě kvůli tomu, že hlavní role historicky hráli pouze ve zlomku filmů. Pokud se budeme bavit o morálním aspektu, dá se opět otřít o určité vyrovnání sil, které v současnosti ještě nenastalo a diskuse je ve své hlasitější fázi ve snaze se přiblížit ideálu.

Máme-li však zůstat spíše při zemi, hodí se zmínit, že hollywoodská studia si moc dobře uvědomují, pro koho je film určený. Bylo by bláhové si myslet, že v rámci natáčení a následné distribuce neprobíhá důkladný průzkum trhu a chytré hlavy producentů nebo ty okolo nich, vědí, jak nalákat do kin co největší (nejrozmanitější) spektrum diváků.

Diskuse o tom, jaké etnikum je, nebo není správné obsazovat do určitých rolí, skutečně může být na místě. Určitě existuje rozpor mezi historickou přesností některých konkrétních osob a potřebou diverzity. Stále je ale primárně dobré držet se tvrzení, že film jako umělecké dílo by neměla svírat cenzura. Vedle toho se hodí i pohled do minulosti, kde nebílí herci nedostávali tolik prostoru, jako by si nejspíš zasloužili.

Jak jsme již ukázali, příslušníci etnických menšin opravdu mohou být dobrými herci nejen pro svou etnickou příslušnost, ale mají co nabídnout i jako, no – však víš – herci. Odhlédnout tedy od stereotypů gangsterů s glockem za gumou od tepláků a naopak přihlédnout k tomu, jakou emoci dokáže herec dané postavě dát, by nejspíš mohlo být to, o co při sledování filmů skutečně jde.

Dívejme se filmy jako na umění, nebo se možná brzy dostaneme do okamžiku, že budeme posuzovat, jestli ve středověku na území Čech žili draci a pohádky se stanou terčem další kritiky. Navíc o to horší proto, že na rozdíl od draků v tuzemsku osoby tmavé pleti prokazatelně žily i ve středověku.