Nadržená jeptiška skrývá své sexuální touhy za boží cestu. Shoří zaživa, nebo unikne božímu a církevnímu trestu?
Benedetta Carlini byla mladá jeptiška z italské Pescie, nade vše oddaná Bohu. Tvrdila, že s ním měla vize a dokonce vedla celé konverzace. Díky takovým dialogům nabyla dojmu, že je v pořádku, pokud bude mít milostný vztah s další sestrou Bartolomeou.
Film legendárního režiséra Paula Verhoevena se zaměřuje na to, jak Benedettin život provázely zázraky již od samého začátku, jak nedokázala odolat pokušení a stala se z ní lesba, jak ji soudili a jak (ne)zvládala psychické nátlaky a vize s Ježíšem Kristem. Benedetta podle historických spisů zemřela, přičemž později ožila a tvrdila, že viděla očistec a zesnulé.
Snímek Benedetta se tomuto všemu věnuje, přičemž patřičně dramatizuje některé události a režisér si nepochybně i něco vymyslel, jelikož neexistuje detailní popis celého jejího života. Film má více než dvě hodiny, během kterých budeš svědkem mnoha scén, které ve společnosti vzbudily kontroverze a rozpačité názory.
Film necenzuruje sexuální scény s nahými herečkami
Benedetta byla lesba a do tohoto aspektu jejího života se režisér pouští naplno s detailními sexuálními scénami. Nahota je „na programu“ v množství scén a sexuální akty nejsou nijak cenzurovány. Většina lechtivých záběrů už ale byla ukázána v trailerech.
Pro širokou veřejnost mohly být problematické i scény, které někdejší církev vykreslily ve velmi špatném světle. Mučení, lži, hřešení a spousta dalších činů, které by před Bohem neobstály, jim ve filmu vůbec nebyly cizí. Občas nám při sledování filmu bylo až nevolno.
Stejně jako sex, režisér necenzuruje ani brutální záběry, ve kterých postavy ubližují někomu druhému, respektive trpí závažnými chorobami. Itálií se tehdy prohnal mor, který lidi zabíjel, ale ještě předtím jim na tělech vytvořil ošklivá poranění, na která se někdy těžko dívalo.
Začíná trochu nudně, ale pak se film rozjede
A to se dá říci o filmu jako takovém i ze všeobecného hlediska. Benedetta má přes zmíněné 2 hodiny, přičemž první polovina filmu je místy nezáživná a nudně natažená. Mnoho si z ní vlastně ani nepamatujeme a myslíme, že by se film dal efektivně zkrátit, aby diváka více strhl.
Děj se pořádně rozjede až ve druhé polovině, která nabízí spoustu skvělých scén, ať už se bavíme o dialozích, vyšetřování Benedetty nebo samotném závěru, který ti nedovolí odpoutat zrak od obrazovky.
Chválíme herečky za to, jak zvládly nahé scény
Mimořádnou pochvalu si zaslouží herečky, ať už Virginie Efira (Benedetta), ale také Daphne Patakia (Bartolomea), jejíž postavu příslušníci církve mučili nahou. Zvládnout tak náročné scény a podat vynikající herecký výkon zároveň chce obrovské psychické odhodlání.
Film zajímavě pracuje s náboženskými tématy. Nejvíce nás upoutal způsob, jakým režisér předstírá Benedettiny „nadpřirozené“ schopnosti. Ani po skončení filmu nebylo jasné, jestli v tomto příběhu Benedetta věděla, že je podvodnice, nebo se sama přesvědčila o tom, že koná boží dílo.
Z tohoto pohledu je film nesmírně povedený a díky tomu si i divák uvědomí, že jej pozorně sleduje a hledá náznaky v chování hlavní postavy, které by odhalily pravdu. Film si tak můžeš interpretovat ve více směrech a rozhodně je to počin, který by stálo za to vidět i podruhé. Nicméně pro tyto účely by snímku nesmírně pomohlo, kdyby se patřičně prostříhal a zkrátil.
U Benedetty je cítit, že ji natáčeli profesionálové. Upoutá příběhem, postavami a ocení ji i kritici církve, kterou film vykresluje běž jakéhokoli přikrášlování. Film se může pochlubit skvělými hereckými výkony a autentickým zpracováním historického zasazení, ať už se to týká chování lidí nebo dobové atmosféry a kulis.
Nicméně v první polovině tě nedokáže téměř vůbec strhnout a občas je bolestivě cítit jeho přehnanou stopáž. Díky povedenému finále ale i přesto udělujeme sedm bodů z deseti.
