Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
REFRESHER ti přináší novou sérii „Lvice v kleci“ o ženách v MMA. Jak se svět bojových sportů za posledních 10 let změnil? Dnes ženské souboje k MMA neodmyslitelně patří, dříve ale bojovnice musely kromě svých soupeřek bojovat i s předsudky společnosti.
Smíšená bojová umění (MMA), podobně jako box a další bojové sporty, jsou v dnešním světě stále převážně doménou mužů, se zápasy v kleci se však už neodmyslitelně pojí i ženské souboje, které dokonce často patří k tomu nejlepšímu, co turnaje nabízí.
Ženy v oktagonu či ringu totiž mnohdy bývají daleko dravější a urputnější než mužští zápasníci, pro oko diváků a divaček jsou proto takové bitvy vysoce atraktivní a leckdy se stávají zlatým hřebem večera. Dnes už jsou ženské zápasy pevnou součástí světového MMA, ne vždy tomu tak ale bylo.
Největšího rozmachu se ženskému MMA dostalo s příchodem bývalé šampionky UFC Rondy Rousey. Nejprestižnější světová MMA organizace vznikla v roce 1993, trvalo to však zhruba 20 let, než v ní prostor dostaly i ženské zápasnice.
Historie žen v bojových sportech však sahá daleko hlouběji. Letos tomu bude totiž přesně 300 let, co se Anglii v roce 1722 uspořádal první boxerský zápas mezi dvěma ženami. Hlavní představitelkou ženských rvaček tehdy byla Elizabeth Wilkinson-Stokes, která se dokonce stala šampionkou v zápasech bez rukavic.
Vidět ostatní ženské zápasnice, které to dělají s takovým sebevědomím, bylo zlomové. V té době bylo pro ženy těžké chodit do tělocvičny, lidé tomu nerozuměli. – modelka a bojovnice Gina Carano.
Julia Budd vs. Cris Cyborg Zdroj: Jayne Kamin-Oncea/Getty Images
O životě první ženské šampionky v boxerských zápasech holýma rukama se toho příliš neví. Aktivnímu bojování se měla věnovat zhruba šest let, není však známo, kolik zápasů za tuto dobu stihla absolvovat. Podle dobových záznamů ovšem měl jeden z jejích soubojů, proti jisté Marthě Jones, trvat přibližně dvaadvacet minut.
Dlouhou dobu byly ženské zápasy spíše raritou, což podle historika Elliotta Gorna jen podtrhuje to, jak moc zápasům v ringu dominovaly právě muži. Tvrdostí se však ženské zápasy mohly těm mužským klidně vyrovnat.
To dokládá například zápas z roku 1822, kdy se proti sobě střetly Irka Martha Flaherty a Angličanka Peg Carey. Bojovat se mělo už v 5:30 ráno, aby diváci stihli přijít včas do práce. Dovoleny v té době byly i kopy, wrestling nebo údery kolenem. Martha Flaherty údajně před zápasem vypila půl litru ginu, aby si otupila smysly a nevnímala tolik bolest. Možná právě i díky tomu nakonec vyhrála ve 14. kole. Za výhru si odnesla 18 liber.
Přestože ženské zápasnice v ringu bojovaly a krvácely už před několika stovkami let, do mainstreamu se jim podařilo probít až relativně nedávno. Zápasy žen totiž dlouho vzbuzovaly kontroverzi a v některých případech byly dokonce zakazovány. V roce 1904 se sice ženský box objevil i na olympijských hrách v St. Louis, jednalo se ale jen o „ukázkový zápas“ a bojovnice nemohly obdržet žádné medaile. Ženy tehdy mohly oficiálně soutěžit jen v jednom z téměř stovky sportů – v lukostřelbě.
Až v druhé polovině 20. století začaly být boxerky postupně vnímány jako právoplatné sportovkyně. Ve Spojených státech se ženský box začal dostávat více do popředí zejména během 90. let a posléze začátkem nového tisíciletí. K popularizaci sportu přispěly i dcery boxerských legend, jako Laila Ali (dcera Muhammada Aliho) a Jacqui Frazier-Lyde (dcera Joea Fraziera), které se po vzoru svých otců vydaly na dráhu boxu. V Británii však trvalo až do roku 1998 než B.B.B.C., která v zemi zastřešuje profesionální box, udělila prvním bojovnicím licence k oficiálnímu zápasení.
Ženské zápasy v MMA se začaly rodit zhruba ve stejné době. Historicky první souboje žen se odehrály v roce 1995 v Japonsku. Pár let nato, v roce 1997, byl uspořádán také první ženský MMA zápas na půdě USA.
V životě je všechno o načasování. Když jsem řekl, že ženy nikdy nebudou v UFC, bylo to v době, kdy jsem měl problém s tím, aby veřejnost vůbec přijala zápasy mužů v kleci, natož zápasy žen. – šéf UFC Dana White.
V Japonsku vzniklo i několik organizací, které se na souboje žen specializovaly. Tou hlavní se stala organizace Smackgirl, která však byla v roce 2008 kvůli finančním problémům prodána. Jejím následníkem se stala organizace Jewels, která funguje dodnes. V roce 2008 se na Smackgirl pokusila navázal také nová organizace Valkyrie, která fungovala přibližně dva roky. Ve Spojených státech se čistě na ženské zápasy zaměřuje Invicta Fighting Championships, která byla založena v roce 2012.
Nejdůležitější zápas ženského MMA
Největší světová MMA organizace UFC se však zařazení ženských zápasů dlouho vyhýbala. Památným se stal v této souvislosti výrok prezidenta organizace Dany White z ledna roku 2011. „Kdy uvidíme ženy v UFC?“ zeptal se novinář prezidenta UFC, když zrovna opouštěl restauraci. „Nikdy,“ odvětil stroze White a nastoupil do auta.
Netrvalo však dlouho a v následujícím roce organizace podepsala smlouvu s první bojovnicí, kterou nebyl nikdo jiný než budoucí šampionka Ronda Rousey. Ta se v následujících letech stala největší hvězdou ženského MMA. V rozhovoru se samotnou zápasnicí se Dana White po letech ke svému odmítavému výroku vrátil a vysvětlil, jak jej myslel.
„V životě je všechno o načasování. Když jsem řekl, že ženy nikdy nebudou v UFC, bylo to v době, kdy jsem měl problém s tím, aby veřejnost vůbec přijala zápasy mužů v kleci, natož zápasy žen,“ řekl prezident organizace. Je pravdou, že na některých místech bylo i mužské MMA dlouhé roky nelegální. Například ve státě New York zákaz pořádání MMA zápasů platil od roku 1997 až do roku 2016.
Byl to začátek nové éry. – Michelle Waterson.
Ronda Rousey Zdroj: Matthew Stockman/Getty Images
„Přišla jsi za mnou a povídali jsme si asi 45 minut. V půlce naší konverzace jsem si pak řekl: ,Proboha, asi do toho vážně půjdeme. A tohle je ta bojovnice, kterou to začne',“ popsal Dana White dále v rozhovoru s Rondou Rousey, jak k tomuto zásadnímu rozhodnutí došlo.
A pak to vypuklo. Ronda Rousey, držitelka titulu z organizace Strikeforce, kterou UFC koupila, se na turnaji UFC 157 dne 23. února 2013 střetla s Liz Carmouche. „Ronda se s tím nepáře. Je tvrdá a drsná. Je jako ženská verze Chucka Lidella. Soupeřkám jde po krku a snaží se je ukončit. Carmouche je ale taky tvrdá. Byla v námořnictvu a má skvělé ground-and-pound. Těší mě, že do UFC přichází i ženy,“ hajpoval Dana White jejich duel.
Olympijská medailistka z roku 2008 Ronda Rousey jeho lichotivým slovům dostála do posledního písmene. Přestože jí Liz Carmouche v zápase vykloubila čelist, Rousey svůj titul obhájila a svou soupeřku ukončila hned v prvním kole svou ikonickou pákou na ruku. Nová éra světového MMA tak započala ve velkém stylu.
Holly Holm vs. Ronda Rousey Zdroj: Quinn Rooney/Getty Images
Kromě toho, že ženské zápasy od té doby staly pevnou součástí turnajů, tak se těšily také velkému diváckému zájmu. Dosud historicky nejúspěšnějším ženským soubojem se z hlediska prodejů PPV (placený živý přenos) stal zápas hvězdné Rondy Rousey proti lvici Amandě Nunes z roku 2016. PPV si tenkrát na turnaj, kterému tento boj vévodil, koupilo 1,1 milionu diváků.
Během doby kralování Rondy Rousey se ženské MMA dočkalo masivní popularizace. Charisma šampionky společně s jejími výkony ke sportu přilákaly spoustu mladých bojovnic. Na ženské zápasy začala jinak nahlížet i společnost. Rázem už se nejednalo o tak kontroverzní téma jako v minulosti a ženy v bojových sportech získaly daleko více možností.
„Když jsem chodila na UFC zápasy, pamatuju si, že jsem seděla v poslední řadě a říkala si, že to jednou taky zvládnu. Vidět ostatní ženské zápasnice, které to dělají s takovým sebevědomím, bylo zlomové. V té době bylo pro ženy těžké chodit do tělocvičny, lidé tomu nerozuměli. Teď je všichni sledují, ale když jsem trénovala já, bylo to daleko těžší. Dneska už ale malé holčičky jakéhokoliv věku nemusí procházet tím, čím jsem prošla já,“ popsala změnu v přijetí ženských zápasů bývalá bojovnice Gina Carano.
Z ženských bojovnic se staly legendy
Ronda Rousey však nebyla zdaleka jedinou zápasnicí, která se o tuto změnu zasloužila. Mezi hlavní protagonistky ženského MMA patří i již zmíněná brazilská lvice Amanda Nunes, která Rondu Rousey připravila o její titul. Stala se také vůbec první ženou, která získala šampionský pás ve dvou váhových kategoriích.
Dlouho byla Amanda Nunes mnohými fanoušky považována za neporazitelnou, v roce 2021 však přišel jeden z největších zvratů v historii moderního MMA. Titul v bantamové váze jí totiž uzmula Američanka Julianna Peña, která vysoce favorizovanou Nunes uškrtila ve druhém kole. Prakticky ihned se začalo mluvit o jejich odvetě, s níž obě dámy souhlasí. A jak podotknul prezident UFC Dana White, tento odvetný zápas má potenciál stát se vůbec největším ženským zápasem všech dob.
Amanda Nunes vs. Julianna Peña Zdroj: Carmen Mandato/Getty Images
Legendární Amanda Nunes má na kontě i několik úctyhodných rekordů. Mezi ty patří například nejdelší doba šampionského kralování (s oběma pásy dohromady přes 3000 dnů) a mezi ženami získala v UFC nejvíce výher (14). Mimo to také jako teprve druhá žena porazila i obávanou Cristiane Justino alias Cris Cyborg, která v té době za 13 let kariéry měla na kontě dvacet výher a jen jednu prohru.
Právě i Brazilka Cris Cyborg má lví podíl na tom, jak populárním se ženské MMA stalo. Za zmínku stojí kromě jiného její souboj z roku 2009 s Ginou Carano pod hlavičkou organizace Strikeforce, na který si PPV zakoupilo více než 850 tisíc diváků. To bylo v té době v rámci ženského MMA rekordní číslo. Po své éře v UFC se následně Cris Cyborg odebrala do konkurenčního Bellatoru, kde se stala šampionkou v pérové váze. Je také vůbec jedinou bojovnicí, ať už mezi muži či ženami, která se stala šampionkou ve čtyřech velkých organizacích – Strikeforce, Invicta FC, UFC a Bellator.
Cris Cyborg Zdroj: Jayne Kamin-Oncea/Getty Images
Kromě Brazílie či Spojených států se však světové bojovnice rodí i v Evropě. Mezi nejprominentnější válečnice pocházející ze starého kontinentu patří Joanna Jedrzejczyk z Polska. Ta nejdříve sbírala úspěch v muay thai a kickobxu, ale posléze, v roce 2012, přesedlala na MMA. Dva roky po svém profesionálním debutu v kleci podepsala smlouvu s UFC a jen rok nato do své domoviny přivezla pás světové šampionky ve slámové váze. Joanna Jedrzejczyk se stala historicky první ženou z Evropy, která v nejslavnější lize dosáhla na vysněný pás.
Lidé si konečně uvědomili, jak dobré ženy v bojování jsou. - Paige VanZant.
V České republice se o popularizaci ženského MMA postaralo hned několik bojovnic. Za jednu z prvních výraznějších zápasnic v Česku je považována Magdaléna Šormová, která do prvního profesionálního boje podle Sherdogu nastoupila v roce 2013 a v posledních letech vystřídala organizace jako OKTAGON MMA a KSW.
Ještě úspěšnější průkopnicí tohoto sportu u nás je Lucie Pudilová, rodačka z Příbrami, která se jakožto první Češka v roce 2017 probojovala až do UFC. Na největším světovém kolbišti působila zhruba tři roky, během nichž získala i bonus za výkon večera. Představila se mimo jiné i na turnaji UFC v Praze, kde se utkala s Liz Carmouche, bývalou soupeřkou Rondy Rousey.
Lucie Pudilová. Zdroj: OKTAGON MMA
V roce 2020 se však v Česku zrodila nová hvězda – Tereza Bledá. Tehdy teprve 18letá dívka na turnajích OKTAGON UNDERGROUND v zápasech podle upravených pravidel porazila ty nejlepší bojovnice domácí scény, od Lucie Pudilové, přes Magdalénu Šormovou až po slovenskou vražedkyni Lucii Szabovou.
Ti, kteří jí věštili velkou kariéru v MMA, měli pravdu. V profesionálních zápasech podle MMA pravidel v OKTAGONu ještě ani jednou neprohrála a na konci roku 2021 se stala historicky první ženskou šampionkou organizace.
Tereza Bledá v organizaci OKTAGON MMA. Zdroj: OKTAGON MMA
Ženy změnily MMA
Za poslední dekádu udělalo ženské MMA obrovský krok dopředu. Smíšená bojová umění jsou považována za nejrychleji rostoucí sport na světě a zásadní podíl na tom mají právě i ženy. A přestože předsudky a diskriminace ze společnosti stále úplně nevymizely, dnes už se bojovnice ze strany fanoušků těší zaslouženému uznání.
Myslí si to i slavná bojovnice Paige VanZant, která působila v UFC a poté přešla na tvrdé zápasy bez rukavic. Ta vyzdvihla památnou bitvu mezi Rondou Rousey a Liz Carmouche, která podle ní mnoha ženám otevřela dveře do MMA. „Lidé si konečně uvědomili, jak dobré ženy v bojování jsou. Nejenže ten zápas přilákal spoustu diváků, ale podle mě navždy změnil dějiny MMA. Díky ženám v MMA už tento sport působí daleko méně barbarsky. Ronda a Liz ukázaly, že může boj být technický, elegantní a velmi vzrušující,“ řekla. S tím souhlasí i modelka a bojovnice UFC Michelle Waterson. „Byl to začátek nové éry,“ uvedla pro stanici ESPN.
Podle legendární bojovnice Cris Cyborg teď organizace také cílí na divačky a fanynky daleko více než kdy předtím. „Ženy změnily fanouškovskou základnu. Když jdou na MMA muži, vezmou s sebou kámoše. Když jsou na zápasy ženy, vezmou s sebou dceru, syna, manžela, prarodiče. Stane se z toho rodinná událost, což pomáhá měnit, jak se lidé na tento sport dívají. Ženské divačky jsou teď nejrychleji rostoucí demografií celého sportu, protože jsme jako zápasnice konečně dostaly férovou šanci soutěžit.“
