Na Wikipedii je pětkrát více článků o mužích než o ženách. „O jejich hrdinství se tolik nemluví,“ říká ředitelka Wikimedia ČR

Už jste to zmiňovala –⁠ významných žen bylo a je mnoho. Proč ovšem jejich osudy často zůstávají skryty?

Tady se mohu jen dohadovat. Třeba u psaní článků je důležité to, že musíte vycházet z netriviálních sekundárních zdrojů, ideálně recenzovaných. A záleží i na tom, o kom tyto zdroje jsou. Jestli o významných ženách existují biografie. Protože máte spoustu biografií o mužích, ale o ženách jich tolik není. O ženách se často píší souhrnné knihy nebo sborníky. A mnohdy se objevují jako vedlejší postavy v něčím příběhu. O hrdinství žen se tolik nemluví, i když v současné době už se to lepší. Příběhy významných žen na Ukrajině určitě budou táhnout, ale před 30-50 lety tomu tak nebylo. Teď jsem potkala spoustu příběhů špionek z druhé světové války, ale jejich příběhy jsou také zpracovávány až nyní. Feminismus už sice není úplně sprosté slovo, ale je to hudba několika posledních let, maximálně desítek let. To je moje laická interpretace na základě toho, s čím se setkávám.

Podíl ženských editorek na Wikipedii tedy nepřesahuje 15 %. Jak si to vysvětlujete?

V minulosti bylo prostředí Wikipedie přívětivější pro muže než pro ženy. Týkalo se to například technické náročnosti. Nyní se články píší ve vizuálním editoru, ale tehdy se tradičně psaly v kódu, což bylo pro ženy méně přístupné. Týká se to i toho, že psaní Wikipedie je časově náročný koníček. A faktem je, že ženy mají v rámci balancování pracovního a osobního života volného času méně. Máme třeba program zaměřený na seniory. Seniorky jsou úspěšnými editorkami, protože volný čas seniorů a seniorek už bude v podobnějším ranku. Takže tam pak hraje roli především zájem, který mají ženy i muži stejný. Naopak, v našich seniorských kurzech máme dokonce více žen než mužů.

Minulý týden, když jsem dělala jiný rozhovor, mi slečna redaktorka říkala, že editorem přeci musí být někdo velmi erudovaný, někdo velmi vážený. Takže další faktor je právě i sebevědomí žen, či imposter syndrom, který se více týká žen než mužů. Z různých důvodů – na základě toho, jak jsme byly vychovávané, jaký je náš background, jakou dostáváme zpětnou vazbu. Není to pro všechny rovné prostředí. Kluci si hrají s auty a holky vaří, a většina z nás v tomto modelu ještě vyrůstala. Věřím, že dnešní děti už to mají trochu jinak, ale já jsem generace 80. let a rozhodně mi od malička nikdo neříkal, že mohu být kýmkoli budu chtít. Přestože jsem tu možnost třeba měla. Většina žen vyrůstala v jiném prostředí než muži, musela se složitěji prosadit. Takže roli hraje i sebedůvěra, díky které si řekneme: ‚Já mám co přinést, mám o čem psát.‘

Proč je důležité, aby i v prostředí Wikipedie byly ženy samy aktivními narátorkami?

Chceme mít pestrá témata, pestrý přístup ke zdrojům. Je logické, že každý je jiný, což platí i pro editorskou komunitu. Proto se snažíme naši komunitu rozšířit jak do genderové vyváženosti, tak věkové vyváženosti. Je jasné, že budete chtít pokrýt příběhy, které jsou vám blízké. Většina nováčků přichází s tím, že chce napsat příběh o někom konkrétním. Objevují se třeba články o pornoherečkách a o modelkách. Někteří muži píší o prvoligových fotbalistech, ale někteří mají tento zájem. Vás jako redaktorku určitě zajímá mnoho novinářek, o kterých si myslíte, že by měl článek vzniknout. Pestrost komunity je pro nás zásadní. I proto oslovujeme partnery z řad organizací pracujícími se ženami, z řad univerzit, třeba z Gender Studies, z České ženské lobby. Když v tom tématu jste a fungujete v něm, tak máte úplně jiný okruh zájmu.

Proč je důležité zviditelnění ženských příběhů a témat?

Z mého pohledu je důležité zachycovat českou historii. Wikipedie má přes 300 jazykových verzí a každá si sice překládá i články z angličtiny, ale ve většině států je ten článek psaný od znovu. Jiný článek bude mít Václav Havel na české Wikipedii, jiný na anglické, a je nasnadě, že se ty informace budou drobně lišit.

Jestli to chápu správně, tak je podle vás zásadní, aby česká Wikipedie dostatečně reprezentovala české prostředí.

I zahraniční prostředí, přesně tak. Kdokoli na světě pak ví, že ten článek vznikl. Občas se na nás obrací zahraniční editoři, abychom jim pomohli pochopit kontext, kterému třeba ne zcela rozumí. Každý článek, který vznikne o významné Češce zachycuje vědomosti pro celý svět. Volně a svobodně. Jakmile už to téma někdo zachytil a neumřelo v propadlišti dějin, tak je to bohatství, které v tom informačním šumu prostě je. A je jednoduše k nalezení.

Setkáváte se i s negativní zpětnou vazbou? Vyčítá vám někdo, že se do prostoru Wikipedie snažíte dostat více žen?

Toto je citlivé téma pro řadu lidí, se kterými se potkávám. Často je prosazování rovnosti na Wikipedii dehonestováno. V komentářích čteme kritiku, narážení na kvóty a podobné nástroje, které nemáme v úmyslu nastavovat. Wikipedie je svobodný prostor, kde může psát kdokoli. Ale my chceme informovat veřejnost o tom, že ta možnost je, protože to mnoho lidí neví. Lidé nás třeba upozorňují na chybu na Wikipedii a já jim pak odpovídám: ‚Pokud je tam chyba, můžete ji opravit.‘ Každý může editovat, je tam princip svobodného přístupu. Vychází se z amerického práva na informace.

Akce WikiGap probíhá již pátým rokem. Co je to za událost?

Je to jedna z Wikimedia akcí, která má upozornit na genderovou nerovnost, o které jsme se již bavily. Je to cesta, jakou na Wikipedii přizvat více žen a tím pádem do veřejného prostoru přinést více článků o ženách.

Jak akce probíhá?

Jde o editatony – editační maratony. Je to akce, kde se potká více editorů na jednom místě a píší články o různých ženských tématech. Celý březen jsme na Wikipedii vyhlásili měsícem žen, a i naše výzva probíhá celý měsíc. Každý se může zapojit i online, vlastně nonstop. A k podpoře výzvy a přilákání nováčků máme několik aktivit, hybridních i v online verzi. První editaton proběhl 10. 3. v Americkém centru v Praze, další máme 20. 3. a 30. 3. končíme posledním v Brně v Moravské zemské knihovně. Přidali jsme i seniorský editaton 24. 3. a studentský, který se bude konat 27. 3. Oba proběhnou online.

Snažíme se také propojovat nováčkovskou komunitu s tou zkušenou. Zkušení editoři často začínající wikipedisty mentorují, jsou jim k dispozici přímo na Wikipedii kvůli řešení nejasností, zádrhelů. Pomáhají jim, aby jejich editace nebyly revertovány, aby nedělali zbytečné chyby, které by neprošly celkem náročným sítem encyklopedie.

Mohou se lidé do vašich aktivit zapojovat celoročně?

Určitě. Tímto měsícem psaní nekončí, editoři by o ženách jistě psali i bez naší výzvy. Ale wikipedisté mají rádi soutěže a rádi se spojí. Je to často hodně osamělá činnost, takže uvítají, když jsou součástí širší komunity. Navíc se ti letití wikipedisté znají, tak je fajn jim umožnit se potkat. Zvlášť po době koronaviru, kdy bylo setkávání omezené.

Kolik lidí se v České republice do editatonů zapojuje?

Kolik článků je v rámci výzvy WikiGap napsáno jsme schopni sledovat v momentě, kdy do shrnutí editace člověk napíše #WikiGap2022. V loňském roce, kdy byly editatony pouze online, bylo editováno 238 článků od 71 zúčastněných. Nyní, v půlce výzvy, máme už 208 editovaných stránek. A za minulé čtyři roky WikiGapu máme v rámci České republiky kolem 300 úplně nově vytvořených článků. A vytvořit článek úplně od nuly je samozřejmě mnohem náročnější než ho jen editovat.

Kolik je vlastně článků na české Wikipedii?

Šestnáctého března byla pokořena hranice půl milionu článků. Je to pomyslný milník, ale říká to něco o síle české Wikipedie. V poměru počtu obyvatel na počet napsaných článků jsme 14. největší Wikipedií na světě.

Zapojují se do vašich aktivit i muži? Vidíte zájem i z jejich strany zaplnit gender propast na internetu?

Ano, rozhodně. Hodně píše třeba Anatol Svahilec, náš lektor Roman Vyšanský, lektor z Brna Bazi, vítěz naší výroční fotografické soutěže Vít Švajcr. A na naší poslední akci byli i muži nováčci.

Silné ženské figury jsou u mě často spojené s velkou osobní odvahou.

Dochází při editování k nějaké kontrole? Dohlíží někdo na to, že se tam doplňují fakta, nikoli domněnky?

Ano, to je jeden ze základních procesů, které wikipedická komunita udržuje. Na české wikipedii jsou tisíce účtů. Kolem 7-8 tisíc editorů bylo aktivních alespoň jednou, 2 tisíce jsou průměrně aktivní uživatelské účty, 700 z nich je hodně aktivních a 100 z nich je super aktivních – to je srdce české komunity. A ta komunita si mezi sebou volí ty, kteří jsou takzvaně ‚patrolou‘, ti hlídají věrohodnost a dodržování pravidel. Jsou to prověření wikipedisté, kteří ví, jak Wikipedie funguje. Mají, řekněme, směny, na kterých pokrývají novinky, speciálně hlídají editace od nepřihlášených uživatelů, to je totiž často vandalismus, který bývá opraven do několika minut. Opravují tendenční úpravy, těch také není málo. A to ať už v souvislosti se současným děním, nebo v rámci boje s dezinformacemi.

Kdy bude vaše práce v rámci výzvy WikiGap hotová?

Ideálně když bude profil české komunity na Wikipedii odpovídat profilu české společnosti.

Jaké jsou vaše oblíbené významné či inspirativní ženy?

Silné ženské figury jsou u mě často spojené s velkou osobní odvahou, s tím, že si jdou za vlastním cílem, ale zároveň disponují vysokou morální integritou. Třeba když jsem nastoupila do Wikimedia, tak jsem zjistila, že nebyl článek o Toy Box, což je současná česká umělkyně, která je pro mě inspirativní svým příběhem i svou alternativností. A jako holce, která dělala první pomoc, mi byl velmi blízký příběh Florence Nightingale, která ošetřovala vojáky za první světové války a byla zakladatelkou první pomoci. Byla můj role model, i z toho důvodu, že to byla žena.

Setkala jste se s ženským příběhem, který třeba není známý, ale pozornost by si zasloužil?

Je tolik neuvěřitelných příběhů, je to jak objevovat poklady – z těch z loňského WikiGapu doporučuju článek o Heleně Petránkové, farmaceutce židovského původu, která byla za Španělské války členkou interbrigád a za druhé světové války dosáhla důstojnické hodnosti. Či o Teře Fabiánové, jeřábnici a zároveň průkopnici romsky psané literatury, přestože absolvovala pouhé čtyři třídy základní školy – celý její příběh je fascinující, doporučuju si ho najít, ať neprozradím vše.