Maminko, odešel jsem s pány od gestapa. Atleta Evžena Rošického popravili nacisté během heydrichiády

Atletika se stala jeho láskou. „Závodění, to je nebezpečná věc, která působí jako každá jiná droga. Ten, kdo si na ni zvykne, zjistí, že bez toho najednou nemůže žít. Cítí, jak mu chybí pocit vzrušení, který naplňuje člověka mnoho hodin po utkání,“ uvedl později v jednom ze svých fejetonů. To, že si běhání naprosto zamiloval, potvrdila v televizním dokumentu s odstupem let i Evženova životní láska Melánie. Tu poznal na zájezdu do Žiliny, později za ním přijela do Prahy, kde dokončovala studium medicíny. „Nesmíš se na mě zlobit, že mám kromě tebe ještě jednu velkou lásku, a tou je běh,“ psal jí.

V běhu na osm set metrů se stal pětkrát v řadě mistrem republiky, dva tituly přidal také v běhu na čtyři sta metrů překážek. Ke zlatým medailím pomohl řadě štafet. „Rekord v běhu na osm set metrů překonal v roce 1934 a poté v roce 1935 podruhé časem 1 minuta 56,6 vteřin, který vydržel celých jedenáct let,“ uvedl František Michálek. Československo Rošický reprezentoval také na Letních olympijských hrách v Berlíně v roce 1936, kde vypadl v rozběhu. 

Levicový novinář 

Jak už jsme zmínili výše, Rošický byl také levicově zaměřeným novinářem. Vycházely mu články například v komunistických listech Rudé právo, Haló noviny nebo Rozsévačka. V článcích se sportovní tematikou tak mohl propojit psaní se svou atletickou vášní. Psával například o úspěších řecké a sovětské atletiky, někdy kritizoval poměry ve vedení Československé tělovýchovy.

Kvůli své novinářské práci v komunistickém tisku byl často veřejně napadán. „Někomu zřejmě není vhod, že sportovci dovedou mimo běhání také ještě myslit,“ bránil se Rošický a publikoval dál. Na konci třicátých let se atletice téměř nevěnoval. Novinářská práce u něj převážila. Kromě článků psal také beletrii, povídky a romány. 

Maminko, odešel jsem s dvěma pány od gestapa

Po začátku druhé světové války zakázali nacisté Rudé právo i Haló noviny. Někteří komunisté tak začali psát pro titul Národní práce, mezi nimi i Rošický. Chtěl se ale zapojit i do ilegálního odboje. „Doklady o něm jsou často neúplné. Naznačují třeba to, že otec Jaroslav Rošický spolupracoval s odbojovou skupinou Karla Nejedlého zvané Kapitán Nemo. Věnovala se hlavně zpravodajské činnosti. O roli Evžena Rošického v odboji panují dohady,“ říká českotelevizní dokument.

Podle vzpomínek Františka Michálka mu ale při posledním společném setkání Rošický vyprávěl o všem takové detaily, že si byl téměř jistý, že do ilegálního odboje musí být nějakým způsobem zapojen. 

27. května 1942 došlo v Praze k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Nacistický režim se uchýlil k odplatě, kvůli které přišly o životy stovky lidí. Mezi nimi i Jaroslav a Evžen Rošičtí. Gestapo je zatklo 18. června. Evžen ještě stihl napsat vzkaz své matce: „Maminko, odešel jsem s dvěma pány od gestapa. Líbá tě Evžen.“

Po několika dnech výslechů byli oba 25. června popraveni v Praze na kobyliské střelnici. Oficiálním důvodem se stalo schvalování atentátu na Heydricha. 

Chátrající památka

Evžen Rošický se po konci války stal národním hrdinou. Postaral se o to i první poválečný předseda vlády Zdeněk Fierlinger, který byl zároveň strýcem Rošického. Odkaz zavražděného atleta se odrazil například ve vzniku divadelní hry Taktika běžce střední trati. Na její motivy vznikl v roce 1975 i televizní film, kde si Rošického zahrál Alois Švehlík. 

V letech 1947 až 1989 se v Praze konal Memoriál Evžena Rošického. „Ten memoriál měl v Evropě docela velkou prestiž. Nicméně po událostech v osmdesátých letech se jeho prestiž začala snižovat a po listopadu 1989 byl memoriál zrušen s odůvodněním, že je to oslava komunistického hrdiny. Bez ohledu na to, že ve skutečnosti to byl muž velice čestný a odvážný,“ uvedl olympijský historik František Kolář.

Rošického jméno dodnes nese jeden ze stadionů na pražském Strahově. Byl dějištěm některých klíčových sportovních momentů, dnes ale chátrá. „Historici a statistiky respektují osobnost Evžena Rošického a myslím si, že historicky jsou sto respektovat i jeho politickou činnost, zvláště v období boje proti okupačnímu režimu, navzdory tomu, že se hlásil je komunistickému přesvědčení,“ doplnil Kolář.