Přibližujeme méně známý osud československé dostihové jezdkyně Laty Brandisové.
Ve sportovní sérii zajímavých osudů dnes otevíráme příběh Laty Brandisové. První a jediné ženy, které se podařilo vyhrát slavný závod Velká pardubická. Navíc v době, kdy se v Československu začínala nebezpečně rozpínat nacistická zvůle.
Od malička v sedle
Narodila se 26. června 1895 jako Marie Immaculata Brandisová, nikdo jí však od dětství neřekl jinak než Lata. Narodila jako páté dítě z celkem devíti, nejblíže měla ke svému dvojčeti, sestře Kristýně. Pocházela ze šlechtického rodu Brandisů, jehož kořeny sahaly do Itálie ve 12. století. O českou linii tohoto rodu se postaral Laty dědeček, Heinrich Brandis, který se oženil s Barborou Kinskou. Laty maminka, Johanna Brandisová, dostala věnem zámeček Řitka poblíž Prahy. Lata tam vyrůstala od dvou let.
Sama Lata později v zachovalých vzpomínkách v díle Život jezdce (přeložil Martin Cáp) uvedla, že jízda na koni pro ni byla od dětství hlavní zálibou: „Do sedla jsem se dostala už jako malé děvčátko a neváhala jsem přelézat na hřbet svých miláčků třeba ze závory nebo zdi boxů. Jak často jsem trápila kočí! Neustále jsem chtěla všechny koně sama vodit, jezdit i zapřahat. Když mi v osmi letech otec povolil první hodinu ježdění, neznala moje radost mezí!“
O koně se starala i v průběhu 1. světové války, když její otec musel narukovat na frontu. S pomocí jediného stájníka měla na starost osm koní. „Po válce rodiče pronajali hospodářství a zbavili se všech koní kromě staré slepé klisny Lusky, kterou mi otec v roce 1915 poslal z fronty. Luska za mnou běhala jako pejsek a já jsem na ní sjížděla ty nejstrmější stráně,“ vzpomínala.
Jezdecké začátky
Co se dozvíš po odemknutí?
- Pro její příběh patří mezi nejinspirativnějším v dějinách sportu
- Jak dopadly její první pokusy na Velké pardubické
- Proč komunisté neuznávali jezdectví
- Kolik stovek tisíc koní poslal komunistický režim v prvním desetiletí na jatka
- Proč byla její výhra na Velké pardubické v roce 1937 tak důležitá
