Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
S Barborou Krejčíkovou o skromných začátcích, duševním zdraví v tenisu, motivaci i podpoře rodiny.
Tenistka Barbora Krejčíková loni zažila snovou sezónu. Stala se vítězkou French Open ve dvouhře, s Kateřinou Siniakovou následně ovládla i čtyřhru. Společně pro Česko získaly první zlaté olympijské medaile v tenisu. Momentálně je Barbora Krejčíková v žebříčku WTA na druhém místě. Jak se před obhajobou grandslamových triumfů cítí? Dokáže ji soupeřka na kurtu něčím rozhodit? A proč je podle ní český ženský tenis tak úspěšný? To a mnohem víc nám prozradila v exkluzivním rozhovoru.
Pro mě jste důkazem, že se dá v Česku dostat na tenisový vrchol i ze skromných podmínek. Sama o sobě píšete, že prvních pár let jste hrála tenis jen o zeď a pinkala ve školní tělocvičně. Berete to teď i jako takové zadostiučinění, že jste se dokázala dostat tam, kde jste?
Beru to tak, že v té době to tak bylo a abych ten sport mohla dělat, musela jsem se tomu přizpůsobit a začít úplně od začátku. Nikdy jsem to nebrala jako samozřejmost a vážím si toho, že jsem vůbec nějaké možnosti měla a mohla jsem nějak hrát. Měla jsem štěstí, že jsem Češka a že tu byly takové podmínky, jaké jsem zažila. Jinde nemají ani takové podmínky.
Jsem ráda, že nálepku deblové specialistky už nemám a snad nikdy mít nebudu. Mám radost, že se mi začalo dařit i ve dvouhře, protože jsem si vždycky přála, abych ji hrála dobře.
Mám pocit, že ještě předloňskou sezónu Vás všichni nálepkovali jako deblovou specialistku. Loňská sezóna pro vás znamenala průlom ve dvouhře. Jaké to pro Vás teď je, slyšet oslovení světová dvojka ve dvouhře?
Je to hezké a jsem ráda, že tu nálepku deblové specialistky už nemám a snad nikdy mít nebudu. Mám radost, že se mi začalo dařit i ve dvouhře, protože jsem si vždycky přála, abych ji hrála dobře.
V jednom z rozhovorů po French Open mě zaujalo Vaše vyprávění o tom, jak jste během zápasů bojovala s nervozitou. Že jste si s psycholožkou na papírek napsala věty, které jste si během zápasů říkala.
Bylo to tak. V posledních kolech na French Open jsem byla nejvíc nervózní, takže tam jsme se do toho museli zabrat o něco hlouběji.
Panuje u vás před zápasy nervozita pořád?
Samozřejmě nervózní před zápasy jsem, ale myslím si, že to je případ každého sportovce nejen v tenisovém odvětví, kterému záleží na výsledku. Podle mě jsem nervózní takovým správným způsobem a většinou když začnu hrát, tak ze mě nervozita padá a soustředím se jen na co nejlepší výkon.
Na hodně lidí, včetně mě, na kurtu působíte tak, že máte nervy z oceli. Je něco, čím vás soupeřka dokáže rozhodit?
Asi není. Za svou kariéru už jsem odehrála dost zápasů. I jako juniorka jsem si prošla situacemi, ve kterých se mě soupeřka snažila rozhodit. Nebo když jsem byla malá a hrálo se bez rozhodčích, tak mi dobré míčky pískali jako outy. Takové situace mi pomohly se proti tomu zocelit a myslím si, že dnes mě něco jen tak nerozhází. Snažím se soustředit na sebe, a když se mě protihráčka snaží úmyslně vyvést z rovnováhy, tak si naopak říkám, ať to klidně zkouší dál a ještě víc, že mě to nerozhodí.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Co pro Barboru Krejčíkovou znamená tenis a co je na cestě k úspěchu nejdůležitější
Proč je podle ní český ženský tenis tak úspěšný
Jak řeší nenávistné komentáře na sociálních sítích
Vnímáte během zápasu fakt, že reprezentujete Česko, nebo to zvládnete vytěsnit a soustředit se na svůj výkon?
Samozřejmě že to někde v sobě mám. Ale během zápasu se člověk nesoustředí na to, odkud je nebo kdo se na něj dívá, snaží se nevnímat mediální tlaky a další věci okolo. Soustředím se na hru, jak poskládat míče, gemy, jak si vykonstruovat bod, abych ho vyhrála. Snažím se použít svoje největší zbraně, abych zápas vyhrála.
V souvislosti s tím mě napadá otázka, jak řešíte nenávistné komentáře na sociálních sítích. Před pár lety se Barbora Strýcová podělila o své zkušenosti, chodily jí dokonce vyhrůžky. Jak tohle vnímáte?
Podle mě podobné zprávy chodí nám všem, nejen sportovcům. Je to součástí dnešní internetové doby a sociálních sítí, kdy si může kdokoli napsat cokoli. Když to vezmu ze svého pohledu, tak jsem to ze začátku brala docela osobně a bylo mi to líto. Několika lidem jsem i odpověděla. Teď už vím, že to tak prostě je a patří to k tomu. Buď si to přečtu a ignoruji to, nebo se naopak snažím, aby mě to posílilo. Beru to jako motivaci k tomu se víc zakousnout, bojovat a makat a autorům takových zpráv ukázat, že se mýlí.
Jak jste si zvykla na pozornost novinářů, která se za poslední rok určitě hodně zvýšila? Jste ráda za větší prostor v médiích, nebo je pro vás přítěží?
To je docela těžké. Na jednu stranu je dobré mít hlas a o něčem mluvit. Na druhou stranu mi přijde, že i když média mají zájem, tak se pořád okolo sebe snažím držet jakousi ulitu, skrz kterou nenechávám některé vnější vjemy, aby mě ovlivňovaly. Soustředím se na sebe, ale snažím se si to i užívat. I když ten mediální tlak tam teď je a každý očekává, že budu jen vyhrávat. Ale já jsem realista, vím, co je možné a co ne. Někdy to bolí, ale snažím se nic si nebrat osobně a jet si svojí cestou jako doteď a nic moc neměnit.
V ženském tenise je psychika velkým tématem. Otevřela ho v posledních letech Naomi Osaka, o psychických problémech mluvila i Ashley Barty, která nedávno ukončila kariéru. V čem vnímáte největší tlak vy?
Asi ve všem. Ať už jde o cestování, mediální pozornost, různé stresové podněty, které se dějí. Stres zažíváme všichni, ale každý se s ním vyrovnává jinak. Je to těžké i pro lidi, kteří nejsou pod takovým drobnohledem. O to hůř jsou na tom tenistky, které každý pozoruje, a jsou všude v médiích, když se jim třeba něco nepodaří. Je to obtížné, plno lidí do toho nevidí a neví, co člověk prožívá. Vytváří se různé teorie a nemusí to být příjemné, když o sobě takové věci člověk čte. Těch faktorů je více a je velmi psychicky náročné se s nimi vyrovnat.
Každému je příjemnější jít na tiskovou konferenci po výhře. Když tenista prohraje, je to těžší. Ve výsledku je to ale jen tenis, jen sport. Jsou důležitější věci.
Rozumíte Naomi Osaka a jejímu rozhodnutí nechodit kvůli duševnímu zdraví na tiskové konference? Nebo to zkrátka k téhle profesi patří za všech podmínek?
Myslím si, že k našemu sportu to patří. Je jasné, že každému je příjemnější jít na tiskovou konferenci po tom, co vyhraje. Když prohraje, je to náročné. Ve výsledku je to ale jenom tenis, jenom sport. Jsou důležitější věci, jako zdraví. Už jsem říkala, že jsem realista a vidím to z více stran. Utvářím si názor, který bude vyhovovat mně a bude mě posouvat dopředu.
Zažila jste někdy během kariéry moment, kdy jste si řekla, že s tenisem skončíte?
Naštěstí zatím ne. Tenis mám ráda a hraji ho, protože mě to baví a dělám to ráda. Takový moment, že bych si řekla, že mě to nebaví nebo že se mi nedaří a chci s tím seknout, nepřišel nikdy.
Zdroj: ČTK/AP/Christophe Ena
Umíte si od tenisu také odpočinout? Nejen fyzicky, ale i mentálně? Nesledovat žebříčky, další zápasy, prostě vypnout?
Teď v takovém moodu kvůli zranění zrovna jsem, tenis vůbec nesleduji a nevím, jak kdo hraje. Maximálně si přečtu pár základních zpráv třeba na internetu.
Odpočíváte třeba u sledování jiných sportů?
Určitě. Sledovali jsme třeba zimní olympiádu v únoru. Byli jsme zrovna na přípravě v Dubaji a fandili jsme Ester Ledecké i Martině Sáblíkové. Když bylo rychlobruslení, seděli jsme na pláži, měli to puštěné na iPadu a tlačili jsme Martinu k medaili očima. Já mám celkově sporty ráda. Teď jsem dostala pozvánky na různé sportovní akce, takže jsem se naučila i něco trochu jiného a potkávala lidi z různých sportů.
Když se vrátíme k tenisu, konkrétně českým tenistkám, vyjmenovat všechny úspěchy posledních let by trvalo dlouho. Český ženský tenis je mimořádně silný. Už teď to vypadá, že je na vzestupu další generace v podobě například sester Fruhvirtových. Čím si vysvětlujete takové úspěchy českého ženského tenisu? A proč zaostává ten mužský?
Já si myslím, že je to hodně spojeno s tím, že tenis je u nás historicky velmi silný sport. Máme hodně hráček, které byly dobré a tenis má velkou prestiž. Hodně rodičů tak dává dcery od dětství na tenis. U kluků je to trochu komplikovanější, protože mají často fotbal a hokej. Tenis je podle mě mnohem komplexnější sport. A taky náročný.
Co se týče českých tenistek, tak jim velmi pomohla Petra Kvitová, která vyhrála grandslamové tituly. Nebo Karolína Plíšková, která byla světovou jedničkou. Ukázaly tak cestu dalším holkám. Ať už jsem to byla já, Markéta Vondroušová, Karolína Muchová, Katka Siniaková. Motivovaly nás, viděly jsme, že to jde. A doufám, že té další generaci, která se rýsuje, dodáváme motivaci zase my. Myslím si, že se všechny navzájem inspirujeme, zlepšujeme a táhneme dopředu.
Během rozhovoru jste několikrát zmínila, že se snažíte si žádný tlak nepřipouštět. Za pár týdnů Vás ale čeká obhajoba dvou vítězství na French Open. Ani v tomhle směru žádnou nervozitu necítíte?
Zatím ne, ale myslím si, že to přijde těsně před turnajem. Zatím je času dost. Jsou jen dvě možnosti, buď titul obhájím, nebo ne. A když ho neobhájím, za další dva týdny je Wimbledon a zkusím uspět tam. Nic zásadního se nestane. Je zbytečné se nějak stresovat.
Momentálně jste doma se zraněním loktu. Jak to vypadá s dalším vývojem? Stihnete odehrát nějaké zápasy před květnovým Roland Garros?
Věřím, že ano, snad brzy začnu. Rekonvalescenci už mám za sebou a zlepšuje se to, tak se těším, až dostanu zelenou a budu moci začít trénovat. Pak co nejdřív vyjedu na nějaký turnaj.
Jste na vrcholu kariéry, ale myslíte někdy i na to, co bude po ní? Budete chtít nějakým způsobem zůstat u tenisu, nebo si umíte představit, že zahájíte etapu bez něj?
Vůbec nevím. Nepřemýšlím nad tím i díky tomu, že jsem teprve začala dobře hrát dvouhru, tak bych určitě ráda ještě pár let pokračovala a hrála. Zatím jsem neřešila, co bude, až někdy skončím.
Co pro vás tento sport znamená?
Když řeknete slovo tenis, mám v hlavě velkou spoustu věcí. Tenis je výzva a vášeň, která mě baví. Napadá mě také cestování, které je s ním spojeno. Každý týden jsem jinde, a i když nemám tolik času všechny ty kultury poznávat, mám cestování ráda a je to pro mě příjemné.
Možná že si rozhovor přečte někdo, kdo má podobný sen jako vy, třeba zrovna v tenise. Jaký je recept Báry Krejčíkové na úspěch?
Nejdůležitější je, aby to člověka bavilo. Když dělá něco, co ho nebaví, úspěchy nepřijdou. Důležité je také být zdravý, starat se o sebe nejen fyzicky, ale i mentálně. V tenise je klíčové, které věkové kategorii radu dáváte. Nemůžete říct osmiletému dítěti, že má jen vyhrávat. Takové dítě se má sportem hlavně bavit, užívat si ho a neřešit výhry nebo prohry. To by mělo nastat mnohem později, když je dětem třeba šestnáct sedmnáct let a postupně přechází do velkého tenisu.
Rodina je základ, nejen ve sportu, ale celkově v životě. Rodiče mi dali strašně moc, bez nich bych se tak daleko nikdy nedostala.
Co byste jim poradila?
Nejdůležitější je, aby byly zdravé, aby je to bavilo, a pokud se tomu opravdu chtějí věnovat, musí být připraveni na to, že si musí hodně odříct a hodně obětovat, jestli se chtějí dostat na vrcholovou úroveň. A to platí i pro jejich rodinu. Mně se třeba rodiče velmi věnovali, všechno se mnou objížděli. Stal se z toho životní styl pro celou rodinu.
Pro vás tedy bylo důležité i rodinné zázemí.
Rozhodně. Rodina je základ, nejen ve sportu, ale celkově v životě. Rodiče mi dali strašně moc, bez nich bych se tak daleko nikdy nedostala. Díky tomu, že se mi věnovali, jsem tam, kde jsem. Všechno si teď s časem uvědomuji a jsem jim velmi vděčná.
