Stephan byl ale citlivý muž, rád se vzdělával, mluvil pěti jazyky a jeho snem bylo stát se zubařem. Kvůli působení v cirkusu Barnum and Bailey však musel tuto svoji jemnou stránku popřít a byl nucen chovat se jako divoké zvíře.
Stephan Bibrowski alias Lionel, chlapec se lví tváří, pobláznil veřejnost v roce 1901, kdy se stal členem cirkusu Barnum and Bailey, který nevedl nikdo jiný než spisovatel a podnikatel Phineas Taylor Barnum. Právě v tomto spolku působila většina neobvyklých osob, včetně třínohého Franka Lentinia nebo Prince Randiana, který se narodil bez rukou a nohou.
Cirkus se svojí tzv. „freak show“ objížděl celý svět, divákům nabízel pohled na exotická zvířata, kaskadérské kousky, ale také na lidské kuriozity, které v některých budily zájem a v jiných pohoršení či znechucení.
„Showbyznys zahrnuje všechny fáze důstojnosti, od výstavy opic po expozici hudebního či dramatického umění. Vystaveným lidem či předmětům přinese slávu, kterou by jim mohl závidět i princ,“ říkal s oblibou P.T. Barnum, když uváděl svoji sbírku lidských kuriozit.
Tzv. freak shows existovaly již stovky let, ale Barnum byl tím, kdo přišel s revolučním konceptem. Dbal na to, aby svým umělcům poskytl dostatečnou finanční odměnu a staral se o jejich pohodlí, ačkoli ani on není bez viny. Proslavil se, když v roce 1836 vybíral vstupné za veřejnou pitvu Afroameričanky, kterou měl pronajatou jako otrokyni.
Stephanova matka, Benedict Bibrowski, se se vzhledem svého prvorozeného syna nemohla smířit. Benedict považovala malého chlapce za ohavnost, odmítala ho vychovávat a když mu byly pouhé čtyři roky, darovala jej místnímu německému finančníkovi, podnikateli a principálovi Sedlmayerovi, který v nebohém Stephanovi viděl zisk.
Sedlmayer spolu se Stephanem odcestoval do Německa, kde ho začal vystavovat, a když zjistil, že si na cizím neštěstí opravdu lze vydělat dobré peníze, objel s malým chlapcem celou Evropu. Principál však naštěstí dbal i na Stephanovo vzdělání a na cestách mu proto platil soukromé profesory, kteří z něj vychovali velmi inteligentního muže.
O několik let později se ze Stephana stal muž, jeho vlasy dorostly do délky 20 centimetrů a na obličeji měl až 10 centimetrů dlouhé ochlupení. Jeho tělo bylo kompletně zarostlé a Sedlmayer usoudil, že je čas zvednout kotvy a na chlapci vydělat i za velkou louží. V roce 1902 proto se Stephanem odešel z Německa do Ameriky, kde Lvího muže vystavoval na ulicích, molech a menších akcích. Právě tam si jej všimli hledači talentů z cirkusu Barnum and Bailey, slovo dalo slovo a Stephan s nimi jen o pár měsíců později podepisoval smlouvu.
Lionel, chlapec se lví tváří si pozornost publika užíval. Do show zapojil i gymnastické triky
Stephan se stal součástí „největší show na Zemi“, kterou lidé zbožňovali. Za nemalé peníze na ně čekaly dvě hodiny zábavy obsahující oslnivé akrobatické kousky, exotický zvěřinec, divoká zvířata, které předtím nikdy neviděli, ale také lidské kuriozity, které budily rozruch.
Stephan se stal hrdým členem, pozornost lidí si podle dostupných pramenů užíval, sám se naučil několik gymnastických kousků, k lidem promlouval a ukazoval jim i svoji jemnou stránku. Stejně jako každý byznys, i tento měl své ale.
Mnoho návštěvníků se show účastnilo, aby si prohlédlo „lidské zrůdy“, posmívalo se jim, ale Stephanovi to nevadilo. Hrdě se pyšnil titulem napůl muž, napůl lev, a ačkoliv byli někteří umělci využívání a vězněni, Stephan si díky svému přístupu vysloužil dobré zacházení. Kariéru exhibionisty si užíval, cestoval po celém světě a vydělával slušné peníze. Něco mu ale přeci jenom chybělo, a to dobrý příběh…
Příběh prodává, stejně jako vrčení a divokost. Přemýšlivý Stephan byl ve skutečnosti pravým opakem
Phineas Taylor Barnum si byl vědom toho, že příběh prodává, a tak Stephanovi vymyslel story, která mu měla pomoci s jeho prezentací. Publiku vyprávěl, že když byla jeho matka těhotná, byla svědkem toho, jak jejího muže napadl a zabil lev, což ovlivnilo její těhotenství i vývoj plodu. Právě proto se měl Stephan údajně narodit s kočičími rysy, srstí, ale také dravostí. Diváci příběhu věřili a za to, aby lvího muže viděli, byli ochotni zaplatit ještě větší částky.
Aby byl příběh více uvěřitelný, principál Stephana nutil, aby během představení vrčel, řval a prezentoval se jako divoký tvor z lesa. Stephan Bibrowski byl však ve skutečnosti velmi přemýšlivý a inteligentní člověk, ovládal pět jazyků a toužil stát se zubařem. Pro slávu a peníze byl ale schopen udělat cokoli, a tak tuto svou stránku potlačil a dál bavil publikum tím, že je nevyzpytatelný „kříženec“ člověka a lva.
Stephan Bibrowski se dožil pouhých 41 let. Údajně zemřel přirozenou smrtí
U cirkusu Barnum and Bailey Stephan strávil dlouhých 19 let, až se nakonec rozhodl odejít a usadit na americkém Coney Islandu, kde i nadále působil v showbyznysu, avšak tentokrát již pouze ve vedlejší roli. Američané se tak stále mohli setkat tváří v tvář se slavným lvím mužem, a když už Stephan nebyl hlavním číslem, lidem začal brzy ukazovat i svoji milou a lidskou stránku.
Rád jim vyprávěl svůj životní příběh, a když o něm mluvil, jako by všechny starosti a trable hodil za hlavu. To však již brzy diváky přestalo bavit a jeho sláva začala pomalu upadat.
Koncem 20. let se proto Stephan vrátil zpět do Německa a usadil se v Berlíně, kde také žil až do své smrti, která nastala v roce 1932. Příčina jeho smrti není jasná, a ačkoliv někteří tvrdí, že zemřel na infarkt, nejznámější lví muž světa pravděpodobně odešel přirozenou smrtí.
Pravda, nebo lež? To už se nikdy nedozvíme
O životě Stephana Bibrowskiho existuje několik spolehlivých zpráv, ale také desítky pověstí, které přetrvávají až dodnes. Mezi zvěsti údajně patří informace, že se rodina Stephana nikdy nevzdala a sám chlapec měl být tím, kdo toužil po kariéře u cirkusu. Matka prý pravidelně jeho shows navštěvovala, stejně jako jeho otec…
Další zvěst vypráví, že Bibrowski miloval vystavování se a byl na něm závislý. Údajně měl pocit, že je díky svému neobvyklému vzhledu zajímavý a nechtěl se ho vzdát. Komplikace pak nastala, když se Stephan ocitl v jednom z newyorských hotelů, ve kterém začalo hořet a hrozilo, že mladík kvůli požáru přijde o veškeré svoje ochlupení. To prý odmítal a říkal, že kdyby mu někdo ostříhal jeho dlouhé vlasy, stal by se „obyčejným člověkem“, což nechce.
Ať už je pravda jakákoli, jedno je jisté – Stephan Bibrowski existoval a během života toho zcela jistě zažil mnohem více, než je známo.
