Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Žít bez rukou a bez nohou je i dnes, se všemi vymoženosti moderní doby, extrémně složité. Lidé s podobným hendikepem se ale rodí stejně dlouho jako lidé bez něj. A i dříve se museli s postižením nějak vyrovnat.
Lidské torzo, Polštářek nebo třeba Lidská housenka. Těmito přezdívkami titulovali Američané na počátku 20. století známého umělce, který se narodil bez všech čtyř končetin. Taková publicita by dnes byla něco neslýchaného, tehdy šlo o běžnou věc. Šlo totiž o jedinou věc, která mohla podobně hendikepovanému muži zajistit živobytí.
Těžko si ale představit, jak se asi museli lidé s podobným postižením cítit, když byli pro veřejnost zajímaví zejména svým vzhledem, jímž bavili obecenstvo během cirkusových představení. Princ Randian ale dokázal ze své tělesné stavby vytěžit maximum. Dostal se do Ameriky, o vystoupení neměl nouze, zahrál si dokonce ve filmu a nakonec zplodil i pět zdravých dětí.
Muž, jenž si nechal říkat Princ Randian, se podle knihy Marca Hartzmana American Sideshow narodil v Británií okupované Guyaně v Jižní Americe v roce 1871. Podle webu IMDb žil v oblasti Demerara, jež dostala jméno po řece tekoucí velkou částí dnešní Guyany.
Randian byl dítětem zotročených Indů, které si sem pravděpodobně přivezli na práci britští kolonizátoři. O tuto zemi, ležící v severovýchodním cípu Jižní Ameriky, totiž Britové vedli s Nizozemci na konci 18. století vleklé války, které skončily až odevzdáním celého území anglické koruně.
Prince Randian (na obrázku uveden jako Randion)
Zdroj: Commons.wikimedia.org/CC0
O dětství a pubertě muže, kterému byl diagnostikován tetra-amelia syndrom, se mnoho neví, přesto si asi každý dokáže představit, jak těžké muselo být jeho dospívání. V jeho 18 letech si jej vyhlédl podnikatel P. T. Barnum do svého „cirkusu zrůd“. Randian, ani ne 90 centimetrů vysoký mladík, jak jej charakterizuje web ATI, byl prý nezvykle přizpůsobivým člověkem, čímž na sebe celý život upozorňoval hlavně u ziskuchtivých Američanů.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak probíhala ponižující vystoupení Prince Randiana
Po příjezdu do New Yorku v roce 1889 začal Barnumovi vydělávat peníze. První vystoupení si odbyl, podle knihy Secrets of the Sideshows od Joa Nicknella, v Hubertově muzeu. Jak píší The New York Times, nacházelo se přímo na Times Square na 42nd Street, a za jedno vystoupení dal divák pouhých 10 centů.
Tyto takzvané dime shows (deseticentová představení) pro dělnickou třídu, která se odehrávala v zábavních centrech, se konala v místech nazvaných dime museums. V podobných prostorách se proslavil i jeden z nejznámějších mágů všech dob Harry Houdini.
Interiér Hubertova muzea v New Yorku v 50. letech 20. století, v němž se děly i mysteriózní přeměny z žen v muže
Zdroj: facebook.com/Historic Imagery
Levná zábava přitahovala oči spousty imigrantů, kteří často mohli vidět Randiana navlečeného v jednodílném vlněném oblečku, jenž připomínal pytel na brambory. Nedílnou součástí jeho rutiny byla i vystoupení na poloostrově Coney Island, nejjižnější části Brooklynu, na níž dodnes stojí i známý Luna Park.
Tím, že vypadal jako brambora, respektive párek či housenka, se prakticky živil. Obecenstvo ohromoval svou schopností pohybovat se jako opravdový had, ostatně nic jiného mu ani v jednodílném pleteném overalu nezbývalo. Jeho přizpůsobivost jej nicméně naučila i jiným věcem. Nejznámějším kouskem, který předváděl, bylo zapálení cigarety pouze ústy.
Dobový plakát k filmu Zrůdy z roku 1932. Kromě Randiana si lze všimnout i dalších známých postav, například Schlitzie nebo Johnnyho Ecka.
Nevídaným kouskem se dostal až na stříbrné plátno. Spolu s dalšími hendikepovanými lidmi byl obsazen do světoznámého a jednoho z nejkontroverzních hollywoodských filmů Zrůdy z roku 1932 od režiséra Toda Browninga. Film mělo na svědomí filmové studio Metro-Goldwyn-Mayer. Jeho bosse Louise B. Mayera, jak píše Festival otrlého diváka, nakonec reakce veřejnosti donutila originál zničit a na 30 let sprovodit film ze světa.
Během své scény v jednom z prvních zvukových filmů na světě si ubalí a připálí cigaretu pouze s pomocí svých úst a krabičky zápalek. Ve scénáři mu byla připsána také jedna věta, kterou ale nejde přes Randianovu výslovnost a cigaretu v ústech prakticky rozluštit.
I když se to ze snímku možná nezdá, Randianova schopnost mluvit byla prý velice dobrá. Hovořil čtyřmi jazyky – hindštinou, angličtinou, němčinou a francouzštinou, a k tomu mu prý nechyběl ani smysl pro humor. I díky němu se prý také oženil s Indkou, která si říkala Princezna Sarah, a která po jeho boku vydržela celých 45 kariérních let.
Výčet Randianových schopností zde ale zdaleka nekončí. Údajně byl zručným truhlářem, a dokázal si pouze s pomocí úst a ramenou vyrobit dřevěnou skříňku na tabákové výrobky pro svá představení. Potřeboval na to pouze pilu, kladivo a nůž. Zvládl ji také nabarvit a opatřit zámkem. Po jejím zhotovení se prý nechal slyšet, že si „jednou svépomocí postaví dům.“ Dochované záznamy nicméně nic takového nepotvrzují.
Na snímku je zachycen „poloviční muž“ Johnny Eck s Princem Randianem během natáčení filmu Zrůdy.
Pokud zrovna nejel cirkusovou šňůru, žil se svou rodinou na 174 Water Street v Patersonu v New Jersey, a jako manžel a otec se snažil být co nejmenší přítěží. Zvládal se i oholit žiletkou pomocí dřevěného boxu, na němž žiletku zafixoval. Hýbal se tedy spíš on než samotná břitva, nicméně výsledná práce byla prý stejně důkladná, jako by ji prováděl člověk rukama.
Dále maloval štětcem, psal perem v ústech nebo se svými dětmi hrával kuličky. Když potomci odrostli a nebylo třeba si s nimi hrát, zaměstnal je. Jeho syn mu například dělal manažera. Uměl se i poměrně nezávisle pohybovat, každopádně, pokud bylo potřeba se dostat někam dál, přenášel ho najatý asistent.
Na sklonku života měl Randian cirkusovou přestávku, v níž nevystupoval. Bohužel, v momentě, kdy se snažil vrátit zpátky na divadelní prkna, mu osud vystavil stopku. Krátce po comebackovém vystoupení 18. prosince 1934 v muzeu Sama Wagnera, od kterého se měl odrazit, se mu přitížilo, a následující den v 7 hodin ráno podlehl infarktu. Bylo mu 63 let, což je úctyhodný věk na někoho s nemocí, které lidé podléhali krátce po narození.
