Se socioložkou Evou Richter o perzistentních narativech, které se objevují v diskuzích o ženách i přírodě, o iluzi hodnotově neutrálního diskurzu, i o tom, co musíme začít dělat jinak, pokud chceme úspěšně čelit hrozbě nazývané klimatická krize.
„Skrze toxickou maskulinitu je žena vnímána jako objekt, který je k dispozici. Mužství je něco, co se musí realizovat, velice často agresivitou, silou a dominancí. To se podobá našemu vztahu k přírodě,“ vysvětluje v rozhovoru pro Refresher Eva Richter – socioložka působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vyučuje a ve svém výzkumu se věnuje oblasti environmentální sociologie a vnímání rizika.
Zaměřuje se také na postoje ke klimatické krizi a mitigačním a adaptačním opatřením. V minulosti spolupracovala s Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy a s Univerzitou v Bergenu v Norsku, kde absolvovala několik výzkumných pobytů.
Může za klimatickou krizi patriarchát?
Asi bychom to prvně měli zúžit na takový patriarchát, který se realizuje v západní kultuře. Patriarchální kultura nutně nemusí vést k ekologické krizi, záleží hlavně na tom, jaká maskulinita stojí v centru takové kultury. Patriarchát, jak ho známe my, je se systémem, který ke změně klimatu vedl, provázaný. Součástí tohoto systému je totiž antropocentrismus (způsob myšlení, podle něhož je člověk středem světa i vesmíru, pozn. red.) a androcentrismus – vše je posuzováno z pohledu člověka, nadto muže. V tom ostatně spočívá základ patriarchátu.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Proč klimatická krize dopadá mnohem více na ženy než na muže.
- V čem se podobá objektivizace žen a přírody.
- Na čem stojí předpoklad, že více političek by přineslo větší ochotu přijímat ambicióznější klimatická opatření.
- Jak se bude muset změnit způsob, jakým na přírodu jako takovou nahlížíme.
