Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
O vydávání knih s šéfredaktorem české beletrie v nakladatelství Euromedia Vojtěchem Staňkem.
Podle Zprávy o českém knižním trhu za rok 2020/2021, kterou připravuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů, lze odhadnout, že vyšlo zhruba 13 500 titulů s vročením 2020. O tom, jak celý proces zpomalila epidemie covidu-19, zda se zdražování dotkne i knih a jací jsou Češi čtenáři, Refresher hovořil se šéfredaktorem české beletrie v největším vydavatelském domě u nás Vojtěchem Staňkem.
Jeho hlavní pracovní náplní by měla být koordinace veškeré redaktorské práce, vybírání edičního řádu, schůzky s autory – zjednodušeně řečeno: dramaturgická role. V praxi se ale kvůli nedostatečným kapacitám nemůže vyhnout ani redakční přípravě.
Jeho klasický den v práci probíhá podobně jako asi u většiny z nás – nejprve vyřeší e-maily. Následně připraví konkrétní knihy do tisku. Odpoledne už má vyhrazené na část, kterou by mu jistě záviděl nejeden knihomol, a sice čtení rukopisů. V „mailu“ jich má přitom nespočet, během epidemie totiž objevil lásku k psaní kdekdo. Lidé museli být doma a rukopisů přibylo. Samozřejmě ale včetně těch špatných.
Zdroj: REFRESHER/Lucie Kotvalová
Psaní románů jako oblíbená covidová aktivita
„V první covidové vlně začali všichni Češi péct chleba a psát. V druhé covidové vlně začali všichni fermentovat a psát nepřestali,“ říká s úsměvem Staněk, který na pozici šéfredaktora české beletrie pracuje čtyři roky. V Euromedii pak celkově působí devět let.
Že se daným rukopisem nemá smysl zabývat, často podle něj člověk pozná už z prvotní komunikace. A první stránky rukopisu jej v tom ujistí. „Ne všechno je nutné číst celé, zvláště rukopisy, kde autor není schopný dát dohromady ani průvodní e-mail,“ popisuje s tím, že nemá jedno hlavní kritérium, podle kterého by se rozhodoval, zda rukopis přijme. Klíčové ale je, aby jej text „nepustil“, aby dokázal udržet jeho pozornost.
Každá kniha, kterou jsem četl, nějakým způsobem ovlivnila mou čtenářskou zkušenost. S každou přečtenou stránkou se člověk pozměňuje a kultivuje.
„Chtěl bych říci, že jsem si vždy jistý. Nicméně kdybych věděl, co u čtenářů určitě zaboduje, celý proces by asi probíhal jinak a rovnou bychom si s autory říkali, co mají psát. Co ale funguje ‚na první dobrou‘ – nehledě na téma či žánr, je, zda se člověk dokáže od daného textu odtrhnout. Občas pročítám rukopis a najednou si všimnu, že u něj sedím tři hodiny a už bych dávno měl být doma. To je dobrý signalizátor,“ říká.
Zdroj: REFRESHER/Lucie Kotvalová
Na otázku, jakou knihu by nyní napsal, aby měla úspěch takřka zaručený, odpovídá, že její děj by se odehrával na pozadí českých dějin druhé poloviny 20. století, pravděpodobně od začátku druhé světové války. Hlavní hrdinkou by byla všemožně týraná žena, které zpravidla nepřejí ani dějiny. „Toto je – vzhledem k nejprodávanějším titulům, ať už je to Alena Mornštajnová, či Kateřina Tučková – stále populární koncept. Téma druhé poloviny dvacátého století, potažmo druhé světové války, se vrací neustále. Pořád rezonuje,“ dodává šéfredaktor.
Věřím, že dobrý text si cestu ke čtenáři najde nezávisle na tom, o čem je a jaký má marketing.
Nejsilnějšími žánry jsou pak dle něj thrillery, detektivky, romantika nebo humoristická literatura. „Nemyslím, že by Češi ohrnovali nos nad nějakým konkrétním žánrem. Žánrová literatura je totiž, řekněme, jednodušší. Naopak ta umělecká je jazykově i tematicky nepřístupnější masám. Nečte se tak, jak bych já osobně byl rád, aby se četla – nebo kolik pozornosti by si zasloužila,“ popisuje Staněk s tím, že dlouhodobě slabou pozici má na knižním trhu poezie.
Obecně jsou ale Češi podle něj fantastičtí čtenáři. „Na člověka tu vychází hrozně moc knih,“ dodává.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak správně nabídnout nakladatelství rukopis.
Jak probíhá celý proces vydávání knih a jakým způsobem jej ovlivnil covid.
Proč je úspěch knihy mnohdy nepředvídatelný.
Co chtějí Češi číst, a nad čím naopak ohrnují nos.
Ano, vychází hodně populární literatury, ale mám pocit, že je to vlastně v pořádku. I pop se dá dělat dobře a může být zajímavý. Chtít po lidech, kteří deset hodin sedí u kasy nebo tvrdě manuálně pracují, aby večer četli Houellebecqa, je až moc sebevědomé. Zároveň mi přijde, že je pořád lepší, když lidé čtou, než jen koukají na televizi.
Zdroj: REFRESHER/Lucie Kotvalová
Od e-mailu ke knize
A jak se vlastně rukopis z e-mailu promění v knihu s krásnou obálkou vyjímající se na poličce v knihkupectví? Poté, co autor debutant svým rukopisem nakladatelství zaujme a domluví se na podmínkách, ujme se jej odpovědný redaktor. Ten s autorem řeší finální podobu textu, což, jak upozorňuje Staněk, není „oprava diktátu“, nýbrž návrhy na zlepšení textu. Vždy je to otázka kompromisu.
Ve chvíli, kdy se text dává do sazby, už by na stole měly být návrhy obálky. Takové, aby s ní vnitřek graficky konvenoval. Vysázený text jde následně do korektury a autor má poslední možnost se na něj podívat. „Je to důležité, pamatuji si například, že jsem jednou dostal vysázený text, ve kterém chyběly dvě stránky rukopisu. Sazeč měl uprostřed práce telefon, a když se vrátil, začal na další stránce, kde si myslel, že skončil,“ popisuje Staněk.
Korektura se vrátí sazeči, který do textu zanese opravy, odpovědný redaktor finální podobu zkontroluje a dokončí se obálka. Když je všechno připravené, vysloví odpovědný redaktor imprimatur – neboli „nechť se tiskne“.
Pravděpodobnost, že nakladatelství vydá knihu i zcela neznámému autorovi, je podle šéfredaktora velká. „Mně je úplně jedno, co je ten člověk zač – samozřejmě, pokud je mediálně známější, tak to může pomoci propagaci knihy. Ale vždy nejvíce záleží na textu samotném,“ dodává.
Jak správně nabídnout rukopis? V ideálním případě stačí napsat e-mail s krátkou anotací a přiloženým souborem. To je vlastně všechno.
Pokud se jedná o titul jednoduchý na výrobu, který je černobílý a nemá žádné materiální zvláštnosti, nejkratší možná doba na jeho zhotovení jsou podle šéfredaktora zhruba čtyři měsíce. Covid ale celý proces proměnil a především protáhl. „Dříve jsme byli schopní tisknout velký náklad výjimečně i za týden, což je dnes naprosto nereálné. Pořád je nedostatek papíru, stále máme problémy s dopravou. Nyní musíme plánovat, dívat se dopředu a být více organizovaní,“ vysvětluje Staněk.
Zdroj: REFRESHER/Lucie Kotvalová
Právě organizace se přímo promítá do takzvaného edičního plánu, kde jsou uvedeny všechny knihy, které daný měsíc vyjdou. Kapacitu vydaných knížek dokáže redakční tým odhadnout například podle loňských trendů, přičemž se snaží každý rok počty vždy o trochu navýšit. Důležité je také vybrat knihy tak, aby si vzájemně nekonkurovaly.
„Nechceme, aby naráz vyšlo pět historických románů, které budou muset o své místo na trhu soupeřit, ale nevyšla by naopak žádná detektivka. Snažíme se, aby všechny žánry byly každý měsíc komplexně zastoupeny,“ popisuje Staněk s tím, že hlavní sezona na vydávání knih je na podzim před Vánoci a v dubnu a květnu před Světem knihy a prázdninami.
„Nemá moc smysl vydávat knihy v lednu, slabší jsou také letní prázdniny. Lze se na to ovšem dívat i druhým způsobem – knihy, které vychází během slabších měsíců, mají mnohem více prostoru,“ dodává.
Jaké trendy se aktuálně promítají do českého knižního trhu?
Jak uvádí Staněk, je logické, že českému knižnímu trhu bude dominovat literatura česká. Český autor má totiž oproti překladové literatuře vždy náskok. Ne vždy ale mají česky píšící autoři silné knihy. „To, že se daří české literatuře, není dáno tím, že by se nějak měnilo čtenářské paradigma, trendy. Máme dobré autory, ale jsou prostě i slabší roky,“ míní šéfredaktor.
V české beletrii mi chybí multikulturalita, vztahování se k současnému světu.
Úspěch knihy je ale mnohdy nepředvídatelný. „Když vyšel poprvé Jo Nesbø, tak tady nikoho nezajímal a úplně to zapadlo. O pár let později, když jej vydal Albatros, zbořil trh,“ uvádí Staněk s tím, že velké popularitě se těšilo také Padesát odstínů šedi či ženské thrillery s nespolehlivým vypravěčem, což byla především Paula Hawkins a její Dívka ve vlaku.
„Z naší produkce seletos daří Hájovně od Karly Kubíkové, což mě mile překvapilo. Pokud jsem někdy něco nečekal, tak to byl masivní úspěch Ládi Hrušky,“ směje se Staněk. Větší úspěch naopak očekával od autorizovaného hanopisu Jiřího Ovčáčka od TMBK a Dominika Landsmana. Myslel si, že si jej koupí „každý slušný Čech“. Na otázku, na jaké knihy, které měl na starosti, je pyšný, odpovídá jednoznačně: Praskliny od Kláry Vlasákové a Tři kapitoly od Daniela Hradeckého.
Mezi naše stabilní autory – nebo spíše autorky, naše „rodinné stříbro“, patří například Liane Moriarty, Jojo Moyes, Paula Hawkins. Z českých jsou pořád populární knihy Michala Viewegha.
Šéfredaktor české beletrie se aktuálně těší na debut Lucie Hlouškové: „To je právě jeden z případů, kdy jsem otevřel rukopis a přestal jej číst až na samém konci. Jedná se o intimní příběh dívky, která se narodí matce v poměrně brzkém věku, což je dceři neustále vyčítáno. Dívka ale netouží po ničem jiném než matčině lásce. Přitom ví, že je to to jediné, co nikdy nedostane. Dále se těším na novou knihu Kláry Vlasákové, která vyjde příští rok.“ Když opomene produkci nakladatelství Euromedia, uchvátila jej kniha Na Zemi jsme na okamžik nádherní od Oceana Vuonga.
Na léto nám doporučil sbírku krátkých próz Ondřeje Škrabala nebo thriller Kristýny Trpkové Vesnice.
Vždy mě hrozně zajímá, co dělá můj generační souputník Marek Šindelka. Dále rád čtu například Petra Borkovce, Elsu Aids a básně Víta Slívy či Petra Halmaye.
Zdroj: REFRESHER/Lucie Kotvalová
Český čtenář = fajn čtenář
Knihy se naštěstí prodávají i po (pro spoustu odvětví ničivé) pandemii. Trhem zároveň ještě zcela neprostoupila digitalizace, a trend e-knih tak roste možná menším tempem, než se očekávalo. „Český čtenář je tak trochu konzervativní a stále sahá spíše po papírových knihách. Je loajální, je to fajn čtenář,“ usmívá se Staněk.
„Fajn“ čtenářské klima možná ale naruší zdražování knih, které je v současné době bohužel nevyhnutelné. „Stejně jako se v souvislosti s inflací zdražuje vlastně úplně všechno, i knihy budou dražší,“ přiznává šéfredaktor. O tom, na kolik nás román po zdražení vyjde, bohužel hovořit dle svých slov nemůže. Je ale pravděpodobné, že lidé v důsledku toho budou méně číst. „Byl bych velmi nerad, kdyby lidé kupovali méně knih, ale naprosto bych to pochopil,“ dodává Staněk.
Zdroj: REFRESHER/Lucie Kotvalová
Český knižní trh ale stále příliš nehraje do karet samotným spisovatelům a spisovatelkám. Jak říká sám Staněk, autorů a autorek, kteří se u nás uživí jen psaním, je jen pár. Odhadem se dle něj jedná o Michala Viewegha, Patrika Hartla, Radku Třeštíkovou, Alenu Mornštajnovou či Kateřinu Tučkovou.
Pokud bych to měl zobecnit, tak jenom psaním se u nás uživit určitě nedá.
Možná i proto jsou „spisovatelé zoufalí lidé, kteří když přestanou být zoufalí, přestanou být spisovateli“.
