O vydávání knih s šéfredaktorem české beletrie v nakladatelství Euromedia Vojtěchem Staňkem.
Podle Zprávy o českém knižním trhu za rok 2020/2021, kterou připravuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů, lze odhadnout, že vyšlo zhruba 13 500 titulů s vročením 2020. O tom, jak celý proces zpomalila epidemie covidu-19, zda se zdražování dotkne i knih a jací jsou Češi čtenáři, Refresher hovořil se šéfredaktorem české beletrie v největším vydavatelském domě u nás Vojtěchem Staňkem.
Jeho hlavní pracovní náplní by měla být koordinace veškeré redaktorské práce, vybírání edičního řádu, schůzky s autory – zjednodušeně řečeno: dramaturgická role. V praxi se ale kvůli nedostatečným kapacitám nemůže vyhnout ani redakční přípravě.
Jeho klasický den v práci probíhá podobně jako asi u většiny z nás – nejprve vyřeší e-maily. Následně připraví konkrétní knihy do tisku. Odpoledne už má vyhrazené na část, kterou by mu jistě záviděl nejeden knihomol, a sice čtení rukopisů. V „mailu“ jich má přitom nespočet, během epidemie totiž objevil lásku k psaní kdekdo. Lidé museli být doma a rukopisů přibylo. Samozřejmě ale včetně těch špatných.
Psaní románů jako oblíbená covidová aktivita
„V první covidové vlně začali všichni Češi péct chleba a psát. V druhé covidové vlně začali všichni fermentovat a psát nepřestali,“ říká s úsměvem Staněk, který na pozici šéfredaktora české beletrie pracuje čtyři roky. V Euromedii pak celkově působí devět let.
Že se daným rukopisem nemá smysl zabývat, často podle něj člověk pozná už z prvotní komunikace. A první stránky rukopisu jej v tom ujistí. „Ne všechno je nutné číst celé, zvláště rukopisy, kde autor není schopný dát dohromady ani průvodní e-mail,“ popisuje s tím, že nemá jedno hlavní kritérium, podle kterého by se rozhodoval, zda rukopis přijme. Klíčové ale je, aby jej text „nepustil“, aby dokázal udržet jeho pozornost.
Každá kniha, kterou jsem četl, nějakým způsobem ovlivnila mou čtenářskou zkušenost. S každou přečtenou stránkou se člověk pozměňuje a kultivuje.
„Chtěl bych říci, že jsem si vždy jistý. Nicméně kdybych věděl, co u čtenářů určitě zaboduje, celý proces by asi probíhal jinak a rovnou bychom si s autory říkali, co mají psát. Co ale funguje ‚na první dobrou‘ – nehledě na téma či žánr, je, zda se člověk dokáže od daného textu odtrhnout. Občas pročítám rukopis a najednou si všimnu, že u něj sedím tři hodiny a už bych dávno měl být doma. To je dobrý signalizátor,“ říká.
Na otázku, jakou knihu by nyní napsal, aby měla úspěch takřka zaručený, odpovídá, že její děj by se odehrával na pozadí českých dějin druhé poloviny 20. století, pravděpodobně od začátku druhé světové války. Hlavní hrdinkou by byla všemožně týraná žena, které zpravidla nepřejí ani dějiny. „Toto je – vzhledem k nejprodávanějším titulům, ať už je to Alena Mornštajnová, či Kateřina Tučková – stále populární koncept. Téma druhé poloviny dvacátého století, potažmo druhé světové války, se vrací neustále. Pořád rezonuje,“ dodává šéfredaktor.
Věřím, že dobrý text si cestu ke čtenáři najde nezávisle na tom, o čem je a jaký má marketing.
Nejsilnějšími žánry jsou pak dle něj thrillery, detektivky, romantika nebo humoristická literatura. „Nemyslím, že by Češi ohrnovali nos nad nějakým konkrétním žánrem. Žánrová literatura je totiž, řekněme, jednodušší. Naopak ta umělecká je jazykově i tematicky nepřístupnější masám. Nečte se tak, jak bych já osobně byl rád, aby se četla – nebo kolik pozornosti by si zasloužila,“ popisuje Staněk s tím, že dlouhodobě slabou pozici má na knižním trhu poezie.
Obecně jsou ale Češi podle něj fantastičtí čtenáři. „Na člověka tu vychází hrozně moc knih,“ dodává.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak správně nabídnout nakladatelství rukopis.
- Jak probíhá celý proces vydávání knih a jakým způsobem jej ovlivnil covid.
- Proč je úspěch knihy mnohdy nepředvídatelný.
- Co chtějí Češi číst, a nad čím naopak ohrnují nos.
- Zda se dá psaním uživit.
