O tanci, akrobacii, divadle i výtvarném umění jsme se bavili s malou Saxánou, Helenou Nováčkovou, v dnešních dnech tanečnicí Cirku La Putyka a nadšenou malířkou.
Tanec, hudba, divadlo, výtvarné umění, film a cirkus. Fúze těchto jednotlivých uměleckých disciplín dohromady s artistikou dala v 70. letech ve Francii vzniknout novému žánru, kterému se říká nový cirkus. Propletence lidských těl, jejichž majitelé precizně zvládají nejen akrobacii či ekvilibristiku, ale také žonglování nebo klaunérii, okouzlily i Helenu Nováčkovou, čtyřiadvacetiletou všeobecně nadanou umělkyni, která se žánru oddala.
Možná náhoda, možná osud. Pro Helenu ale nakouknutí do velkého dospělého světa umění přišlo poměrně brzo. Mezi devátým a jedenáctým rokem si zahrála dceru Saxánku slavné filmové čarodějnice Saxány (Petra Černocká) a jejího manžela Honzy (Jan Hrušínský) ve filmu Saxána a Lexikon kouzel. Chtění létat ve vzduchu a zvládat až magické taneční kousky se svým tělem tak v sobě nejspíš měla už odmala.
Není se proto čemu divit, že zakotvila jako tanečnice v českém divadelním souboru Cirk La Putyka. „Nemyslela jsem si, že na to mám. Byla jsem ‚jen‘ tanečnice, oni akrobati,“ přiznává Helena. „Znala jsem Putyku z představení a byl to takový můj sen být na jevišti mezi nimi. Konkurz byl nádherná příležitost, která zázračně vyšla. Zkusila jsem to, neměla jsem co ztratit a ono to klaplo,“ popisuje svůj vstup do souboru, v němž již účinkovalo přes 300 lidí.
Pokud jsi někdy na představení Cirku La Putyka byl*a, tušíš, že se jedná o fyzicky náročnou záležitost. Proto nás zajímala Helenina taneční rutina. „Když máme před novou show, tréninky bývají velmi intenzivní a do toho se zkouší dané představení jako celek. Jinak mívám tréninky spíš udržovací tak, abych se úplně nevyřídila. Před představením jdeme naopak do plných a pracujeme fyzicky takzvaně až na dřeň,“ uvádí s tím, že z toho důvodu je nutné o své tělo pečovat pořádně.
„Já už to ani nevnímám. Neberu to jako trénink a každý den se protahuju. Jde vesměs o cvičení vycházející z pilates, jógy nebo fyzio cvičení,“ seznamuje nás se svou rutinou. „Bez toho moje tělo rychle vysílá varovné signály, že je něco špatně, a třeba mě začnou bolet záda,“ říká.
Na druhou stranu, na ladné strčení si nohy za hlavu to nemusí mít úplně vliv. „Dost záleží na věku, ve kterém se člověk začne flexibilitě věnovat, a na přirozené ohebnosti a dispozicích,“ vysvětluje. „Pamatuju si, jak jsem začínala ve svých devíti letech. Tenkrát mi to trvalo zhruba půl roku až rok. Dřela jsem na to opravdu každý den, chtěla jsem být nejlepší,“ směje se.
Jít do toho po hlavě, ale s respektem
Podobná práce samozřejmě není pro každého a člověk musí počítat s tím, že když vystupuje v podobném souboru, může se něco stát. „Naučilo mě to jít do všeho po hlavě a zároveň s respektem a rozmyslem,“ zvážní.
„Strach bývá nutnou součástí, člověk se ho naučí překonávat znovu a znovu,“ dodává. Všechny profesní překážky, kterým se musela postavit, proto brala jako výzvu. „Když spadnu, oklepu se, zvednu hlavu a zkusím to podruhé nebo holt posté a líp. To mě dostalo tam, kde jsem,“ vysvětluje.
Klíčem k úspěšnému snažení je víra v sebe sama a vytrvalost. „Je nutné umět zatnout zuby, když ego pláče, že se něco nedaří. Někdy to znamená celé hodiny v tréninkovce navíc, posléze se to ale vyplácí,“ ví Helena. Zasloužená odměna například přichází v obsazení do oblíbených rolí. Helena každopádně tvrdí, že každé z vystoupení je pro ni srdcové.
„Ráda vzpomínám třeba na Late Night Show v režii Ethana Law, která se odehrávala ve skleníkové části Botanické zahrady v Praze Fata Morgana, protože mi nechal při tvorbě volnou ruku a plně mi věřil. Zadal mi jen hudbu a popsal představu scénografie na sólo,“ sděluje. Co se další vysněné inscenace týče, tam se nechá překvapit. Údajně se nebrání žádné ani nové disciplíně.
Na otázku vysněné stage také nemá jednoznačnou odpověď. „Já už se s Putykou dostala od Národního divadla přes opravdický cirkusový stan až například do Státní opery nebo na hlavní stage Colours of Ostrava. Myslím, že neexistuje místo, kam by se jevištně představení Cirku la Putyka nehodila a nedostala,“ vyjmenovala. I přes to všechno ale prý platí, že nejoblíbenější scénou zůstává ta na Jatkách78, která je domovskou scénou Cirku.
Tanec na plátně
Když Helena zrovna netančí, ráda se věnuje umění na plátně. Nejdříve začínala tvořit s fixami a tužkou, což je údajně hodně precizní a jemně motorická práce, postupem času se ale dostala ke štětci. Baví ji zejména akryl. „Baví mě, že mu můžu a zároveň musím dát čas,“ přibližuje. „Jednotlivé vrstvy totiž potřebují uschnout, aby při překrývání jinou barvou neztrácely sytost. Zároveň akrylky neschnou tak dlouho jako třeba olejové barvy, takže můžu pokračovat zanedlouho,“ pokračuje.
Fixy i tužka ale šly nyní trochu stranou a stejně jako pokročila doba, i Helena dnes s sebou bere často tablet a zkouší tvořit elektronicky. Podle ní to není vůbec jednoduché, jak by se mohlo zdát. Malování je však pro ni stále volnočasová záležitost, která krásně navazuje v momentech, kdy netančí.
Přehnané ambice nemá. „V malbě jsem velice skromná a se sklopenýma ušima je to pro mě docela nově obydlený revír. Časem se možná najdou další nečekané cestičky, kde se to všechno protne,“ přiznává.
Jedním z kroků by mohla být například její nadcházející výstava s názvem Hell in Hel, která údajně „vystihuje, jak to všechno vznikalo“. Vystavených děl, které jsou spojené hrou se slovy, bude celkem 10 v různých velikostech. „Obrazy jsou hodně osobní a doufám, že tím spíš si v nich každý najde svůj vlastní děj, příběh a význam. Jaký bude program na vernisáži, je zatím překvapení, ale nuda tam rozhodně nebude,“ slibuje s tím, že i při čekání na letišti dělá stojky.
Z toho, že její hotová díla budou vystavena, má prý zvláštní pocit. „Vernisáž vnímám jako něco úplně nového, takže samozřejmě nějaká nervozita pracuje. Jsem zvědavá, jaké budou odezvy po výstavě,“ říká tanečnice, která se chystá na výstavu pozvat své kamarády cirkusáky, fotografy, tatéry, muzikanty či režiséry. Stres z vystupování na jevišti je prý jiný.
„Představení je hlavně o interakci s divákem, o divadelním projevu a soustředění na danou techniku. Tam už nebývám tolik nervózní,“ dodává a zve všechny čtenáře REFRESHERu na další představení. „Konkrétně se můžete těšit na premiéru nového představení našeho finského režiséra Maksima Komara, která proběhne na Jatkách78 na začátku prosince 2022,“ zdraví všechny s dodatkem, že pokud budeš sledovat Facebook Cirku La Putyka či její Instagram, nic ti neuteče.
