Recenze dokumentu Planeta Praha.
Praha je matka měst, podle slavné písně i nálad, ale také bezpočtu obyvatel. Těch, které potkáváme běžně v tramvaji, metru nebo na nákupech, ale i těch, kterých si na první pohled nevšimneme. Jsou to přitom právě oni nenápadní nájemníci, kteří na území Prahy žili, ještě když ji halila zelená peřina. A budou to právě oni, kteří v Praze zůstanou, až se metronom zastaví, po mostě už nikdo chodit nebude a Hrad se sesype k zemi. Jsou to rostliny, houby, ale také zvířata.
Člověk má zvířata rád. Především taková, která si může ochočit. Stejně tak má nejradši tu přírodu, kterou může jakýmkoliv způsobem ovládat. Milujeme sázení rostlin na záhonky, svoje psí mazlíčky a procházka parkem nám pomáhá pročistit si mysl po náročném dni.
Dokument Planeta Praha režiséra Jana Hoška se skrz příběhy snaží přiblížit, jak blízko může mít betonová džungle metropole džungli skutečné. Snímek volně navazuje na film Planeta Česko, který s podobným cílem zachycoval zvířecí populaci na území celé země.
Oproti dokumentu Planeta Česko se Hošek v novém snímku zhostil nejen práce na scénáři, ale také samotné režie. Komentář, který k původnímu filmu načetl Kryštof Hádek, v „druhém díle“ přednáší Jiří Macháček.
Dokument, pohádka i drama
Planeta Praha si neklade ambice zahltit nás nekonečným množstvím informací a zajímavostí o jednotlivých divokých Pražanech (přestože je těchto zajímavostí ve filmu celá řada). Naopak sází na jednoduchost. Už z Macháčkových úvodních slov je patrné, že je jedno, jestli se do sedaček kinosálu usadili studenti, děti nebo dospělí. Hošek dává společně s řadou odborných konzultantů každému možnost, aby nahlédl do utajeného světa hlavního města.
