Patrik Nacher: Nebudu odsuzovat ani Prague Pride, ani Alianci pro rodinu. Nevidím svět černobíle

A bude?

Racionální očekávání jsou podle mě lepší. Válka na Ukrajině ukazuje, že některé představy byly naivní. V jednu chvíli ukončit uhelné elektrárny. Oslabovat jádro a zpochybňovat ji a zároveň vlastně po celou dobu zvyšovat závislost na plynu z Ruska a najednou mávnutím proutku se odpoutat, to prostě možné není. Přes zimu spousta lidí nebude mít na energie, budou propadat do exekucí a my na oko budeme honit ekologii a lidé budou mít potíže zaplatit základní výdaje. Druhá stránka je, že si dokáží představit, že třeba lidé, kteří mají krb, do něj budou házet kdeco, protože všechny zdroje budou drahé. To je důsledek neracionálního přístupu. 

Když se díváte na cenu energií, evidentně se někde stala chyba. Válka jen vlastně nasvítila problém.

Vy jste klimatický plán kritizoval již dříve. Jaké máte konkrétní výhrady, které body se vám nezamlouvají? 

To byste si musela dát rozhovor s někým, kdo u nás má na starosti tuto problematiku, já tady ze sebe nebude dělat brouka Pytlíka, který ingeruje úplně do všeho.

Kdo ji u vás má na starosti? 

Přesně nevím, kdo se tomu nejvíce věnuje. Ondřej Prokop a Marcela Plesníková, která dělala školství a ekologii velmi výrazně. 

Na její doporučení byste tedy v klimatických otázkách při řízení města dal? 

Vy to hrozně izolujete na jedno téma ekologie.

Mám tady víc témat, mě jen zajímá, na čí doporučení byste dal, když nejste expert na klima. A podle čeho byste pak řídil klimatickou politiku Prahy?

Jednak na základě odborných analýz, zároveň to musí být i politické rozhodnutí. Takže to musí být mix odborné zpětné vazby, ale zároveň nakonec rozhoduje politik, ne odborník, který je někde za bukem. Já si troufám říct, že co se stalo teď, je, že ta iracionální rozhodnutí a iracionální plány možná mají shodu odborníků. Nevím, jestli úplnou, ale nejsou racionální, za mě na to nejsou zdroje. Vy pracujete s lidmi a musíte vnímat, co lidé chtějí, co jsou schopni unést, ufinancovat, co je realistický plán. Ne to, co si někdo, kdo je na obláčku, vysní, že to takto bude. Teď se přece jasně ukazuje, že když se díváte na cenu energií, evidentně se někde stala chyba. A jak říkám, válka jen vlastně nasvítila problém s tím, že odstavováním kdečeho jsme zvýšili závislost na někom, a teď se zbavit závislosti by znamenalo, že vypnete úplně všechno. 

Primátor má definovat klíčová témata, a ne to nahrazovat tím, že každých 14 dní vyvěšuje vlajky na magistrátu a přejmenovává ulice.

O současném vedení města říkáte, že je aktivistické, co tím přesně myslíte? 

Že celá řada těch politiků byli lidé, kteří byli aktivisté, což neberu negativně. Já jsem byl svého času také aktivista, když jsem bojoval za nižší poplatkovou politiku bank, ale příchodem do politiky se z aktivisty má stát politik a politik pracuje na základě nějakých dohod, konsenzů. Nesnaží se tam převtělit jenom a jen to své vidění světa, protože on tam je sice za sebe, ale taky zastupuje lidi, kteří ho zvolili, a ten aktivismus právě v tomto pojetí je být tak přesvědčen o své pravdě, že nejsem schopen konsensu. Kdo má jiný názor, tak je nálepkován. V politice nemůžete vyhrávat 100:0 a mít přesvědčení, že vy jste jediným nositelem pravdy. 

Nedávno byl festival Prague Pride a současný primátor tam měl svůj proslov, vystoupil s podporou. V ulicích i na magistrátu byly vlajky. Jak byste se k festivalu postavil jako primátor vy? Co by Pražané mohli čekat?

Já nevím, co bych dělal s vlajkami. Mně to přijde trochu přehnané, a to není jenom vůči Prague Pride. Primátor má definovat klíčová témata, a ne to nahrazovat tím, že každých 14 dní vyvěšuje vlajky na magistrátu a přejmenovává ulice. To se obávám, že se v tomto období stalo, a stal se z toho takový kolorit. Já sám jsem se byl podívat na Prague Pridu v poslední den, v neděli jsem se tam prošel. Respektuji všechny tyto aktivity a nejsem ani velký zastánce, ani velký odpůrce. Já jsem prostě člověk, který používá zdravý selský rozum a myslí si, že do Prahy patří různorodost, a myslím, že je v pořádku, že se tady dějí tyto aktivity. Ale právě všechny. Takže já nebudu odsuzovat Prague Pride, ale nebudu ani odsuzovat, když tady bude Aliance pro rodinu. Já to mám nastaveno tak, že to není aktivismus zaměřený tematicky jedním směrem. 

Aliance pro rodinu a Prague Pride jsou rozdílná uskupení, jedni by rádi upírali práva, například na potrat, a druzí se snaží o narovnání práv pro všechny. Pro vás jsou ty spolky na stejné úrovni?

Patří k demokracii. To je projev aktivismu. Někdo má pocit, že má patent na pravdu a všichni ostatní už se nesmí vyjadřovat. Primátor má dát prostor, aby se nikdo nedostal na okraj společnosti. To znamená Prague Pride, ať tady je, projde. Asi bych tam neměl projev, to se přiznám férově. Nevím, k čemu by to bylo. Možná k tomu mému návrhu u manželství pro stejnopohlavní páry, kde jsem přišel s tím narovnat práva a nepojmenovávat to manželství. Ale stejně tak, když za 14 dní bude mít pochod Aliance pro rodinu, tak bych to určitě nezakázal, nedehonestoval a podobně. Patří to k životu v hlavním městě Praha. To je právě to dělení na černobílý svět – ty jsou správné, ty je třeba podpořit, ti jsou špatní, ty když ne zakázat, tak alespoň jim dát nálepku. Takto to já nevidím a tento způsob mi vadí.

Já bych se chtěla ještě vrátit k tomu přejmenovávání ulic. Vy to nevidíte jako akt solidarity a morální podporu třeba uprchlíkům tady v Česku?

Někdy to je symbol, který stojí za to udělat, podpořit, pro některé změny jsme hlasovali. Někdy to zakrývá to, co Pražané od vedení Prahy chtějí a požadují. Já jsem to nazval svého času, že to je koalice novinových titulků, upoutá to pozornost. Dám příklad. Na jednom z posledních zastupitelstev se hlasovalo o tom, že o čestné občanství přijde Koněv, a naplnilo se přesně to, co já jsem říkal. Naplnilo to mediální prostor a ty všechny ostatní důležité věci, které jsme probírali, najednou z prostoru úplně zmizí. Něco jiného je přejmenování ulice jako symbolu a něco jiného, ​​když se z toho stane pravidelnost, která zastíní skutečný chod a řízení nebo neřízení města. A já mám pocit, že pak už je to inflace. Inflace vlajek, inflace přejmenování, a to už je i na úkor toho symbolu.

Považuji za docela odvážné politické rozhodnutí, a funguje to docela dobře, opravu Barrandovského mostu.

V čem se liší komunální politika ANO od té státní? 

Komunální politika je úplně jiná než celostátní. V komunální politice se, až na daň z nemovitosti, nebavíte o daňových věcech. Obsahově je to úplně někde jinde. Liší se samozřejmě personálně, třeba současná koalice, kromě nálepek a strašení, kdo s kým, jak se spojí a tak, do toho vkládá celostátní témata, často třeba Babiše, který s komunální politikou nemá vůbec nic společného. A toto všechno je za mě důkaz, že nemají s čím by se pochlubili a s čím by přišli před lidi a znovu požádali o důvěru a o hlas.

Obsahově, když už se takto ptáte, to samozřejmě má spoustu přemostění. Pro lidi by to mělo být tak, že co je ukázáno, platí. Jedna věc je, co člověk říká před volbami –⁠ a tam všichni mohou sledovat všechno –⁠, a druhá věc, co má za sebou. To, co má za sebou, by se mělo stát základem důvěryhodnosti toho, co má před sebou. To, co já říkám, je na těch billboardech. Bojuju za nižší náklady lidí, to jsem dělal v civilním životě. Dělal jsem to i na úrovni parlamentu z hlediska nižších daní, kultivace exekuce, snižování nákladů, insolvence, energošmejdů, ochrany spotřebitele a tak dále.

Jsou témata, kde celostátní a městská politika prostupuje. Když to vezmu směr celostát, směrem k městům, tak mně se podařilo v tomto volebním období dostat na úroveň města dvě věci, které jsme schválili na celostátu. Já jsem je dostal na Prahu, a tam naopak musím vedení Prahy pochválit, že se k tomu nepostavilo zády, neupřednostnilo politiku, kdo s tím přišel, ale opravdu se Praha stala příkladem. Mám na mysli zastavování dětských exekucí, kterých se třeba v dopravním podniku zastavilo asi 300, a mám na mysli Milostivé léto. To znamená věci, které jsou v celostátní politice, já jsem je přinesl sem a vedení města to dále deleguje, i třeba ve spolupráci s Hankou Kordovou Marvanovou.

Takže tam najednou vidíte, že to prostupuje, a tady za to bych chtěl férově ocenit vedení města, nechť nejsem kritik všeho za každou cenu, protože oni to mohli shodit ze stolu a pak s tím přijít jakoby sami. Na druhou stranu zase, když jsem poslanec, tak chci využít toho vlivu, že jsem tady ve Sněmovně. Jsou tu městská, pražská témata, která já musím vzít sem, a tady zase mám za sebou měřitelné výsledky, které je třeba lidem sdělit, a to jen za volební období –⁠ je to regulace taxislužby, průvodci, směnárenský zákon, likvidace nepoctivých směnárny v Praze, odtahy autovraků ze sídlišť. Teď už po sedmé navrhuji ve Sněmovně řešení krátkodobého ubytování v centru města.

Smutné je, že mě koaliční poslanci včetně poslanců ze STAN a Pirátů a TOP 09, kteří tady vládnou, takto nepodpoří. Je třeba tomu definovat pravidla. Naráží tu na sobě dvě práva, právo vlastnit a nakládat s tím bytem, ​​jak chci, a právo vlastnit a udržet hodnotu té nemovitosti. Za mě není možné, aby někdo jen tak z bytu udělal hotelový klid. Pro mě je velký rozdíl byt jako bydlení a byt jako hotelový klid, kde když odjedete, tak vám vymění ručníky, všechno a vlastně to de facto je hotelový klid, ale nesplňuje to kritéria, která tady musí splnit všechny hotely. 

Máte nějakou věc, kterou byste ocenil, s níž přišla opozice?

Tak třeba považuji za docela odvážné politické rozhodnutí, a funguje to docela dobře, opravu Barrandovského mostu, protože začít takovou klíčovou dopravní stavbu opravovat tři měsíce před volbami, chce politickou odvahu. Oni se do toho pustili a já říkám klobouk dolů.

Chci –⁠ a doufám, že to stihneme –⁠ udělat pokus, že na některé absurdní cyklopruhy dáme kameru a budeme pozorovat a počítat, kolik tam reálně projede cyklistů.

Když jsme u dopravy, je podle vás třeba motivovat řidiče k využívání i jiné dopravy než autodopravy v Praze?

Do určité míry ano, protože Praha není nafukovací. Množství aut se zvětšuje, ale kapacita ulic samozřejmě není. Já jsem zastáncem pozitivní motivace. Pozitivní motivace je například dobrá cenová politika MHD. Výstavba parkovišť P+R. Nejsem zastánce negativní motivace. To je například to, že to řidičům v autech uměle zkomplikuji vytvářením nějakých špuntů, například snížením počtu pruhů nebo vytvořením cyklopruhu tam, kde cyklisté moc nejezdí –⁠ tím se tam přijde o jeden pruh, bude to komplikované, nebezpečné –⁠, rozšiřováním tramvajových zastávek atd. Snižováním počtu pruhů se vytvářejí umělé kolony a já jsem nemohl nezaznamenat i tu změnu filozofie. Když byly kolony za Adriany Krnáčové, tak si pamatuji jako dneska, že se to ukazovalo jako krásný příklad amatérismu ve vedení města. Teď, když jsou kolony, tak je to odůvodněno tak, že si za to řidiči mohou sami. V zásadě se to prodává jako zvláštní elegantní způsob, jak lidi přimět, aby vyměnili auto a jezdili buď na kole, nebo v MHD.

Když se autům otevřou stavidla, nebude to naopak k té jízdě autem vybízet a pak bude mnohem složitější namotivovat lidi do MHD? 

Jo, ale já nechci lidi vychovávat, já to nechci dělat tak, že jim to budu komplikovat. Kdybych se na to díval optikou, kterou vy tady říkáte, tak by dokončení obchvatů – vnitřního i vnějšího včetně radiál – nebyla priorita, protože tím, že by se to snadno dalo objet, tak více lidí použije auto. Ale já zatím vidím minimálně na verbální úrovni, že to je priorita pro všechny. Možná, že ta vaše otázka implikuje, že pro některé, kteří to vidí tak, jak jste se vy ptala, to možná ve skutečnosti priorita být nemusí. Pro mě je priorita dokončit oba obchvaty a v té chvíli prakticky může nastat to, co vy říkáte.

Budou se za vás mít cyklisté hůř? 

To si nemyslím. Chci – a doufám, že to stihneme – udělat pokus, že na některé absurdní cyklopruhy dáme kameru a budeme pozorovat a počítat, kolik tam reálně projede cyklistů, jak je to využíváno v normální den, ne když prší, když je zima nebo extrémní kbelík, abychom si rozuměli. A my se tu opravdu bavíme o tom, aby ten cyklopruh měl smysl. To znamená, aby jej cyklisté využívali a zároveň neohrožoval bezpečnost. Za mě to nedává smysl v momentě, kdy tam těch cyklistů projede pár, a jeden z důvodů je, že i oni sami se bojí o vlastní bezpečnost.

Ale když tam ten cyklopruh nebude vůbec, tak nebude to pro ně ještě nebezpečnější, že budou muset vjet rovnou do provozu?

Ale my se bavíme právě o situaci, že tam ti cyklisté vůbec nejezdí, protože jezdí jinudy. Já jezdím na kole a mě by třeba úplně upřímně nenapadlo jet po magistrále na kole. Fakt ne. Jel bych přirozeně jinudy. Když mám možnost mít volbu, tak z hlediska bezpečnosti pojedu jinudy.

Když se s lidmi bavím na ulici, tak oni nemají rádi ideologické souboje. Ideologické souboje do komunálu nepatří už dvojnásob. Komunál je hodně o praktických rozhodnutích a já mám podezření, že oni povýšili cyklopruhy na ideologii, bez ohledu na praktičnost a další parametry.

Když jste v rozhovorech mluvil o snižování nákladů Pražanům, uvedl jste, že byste srovnal cenu SMS a papírové jízdenky s tím, že by to ušetřilo náklady a mohlo by to motivovat lidi k jízdě MHD. Rozdíl té ceny je jedna koruna. Komu by to reálně pomohlo?

Já to vysvětlím. To musíme rozdělit. Jsou tady určité věci, které se děly, které jsou nelogické a které by bylo dobré narovnat, protože nedávají smysl. Jedna z nich je, aby cena za papírovou jízdenku nebyla levnější než SMS. V době, kdy se bavíme o digitalizaci, tak je absurdní, že já když něco pošlu, nic se nemusí vytisknout, nic se nikam pak nevyhazuje atd., tak já to mám dražší. To prostě principiálně nedává smysl.

Je to ale jenom jedna koruna.

Ne, o to nejde. Jde o princip. Stejně tak jako jde o princip, že se svoz odpadu na sídlištích zdražil o sto procent.

Navrhujeme například jednu parkovací zónu pro celou Prahu kromě historického jádra.

V Prostoru X jste neříkal, že to je o principu, ale uváděl jste to jako jednu z možností.

Princip je, že není možné, aby se svoz odpadů zdražil dvojnásobně na sídlištích u velkých kontejnerů a před rodinnými domy zůstal stejný. Je to na podobné úrovni jako s tou SMSkou.

Za prvé říkám, že navazuji na to, co jsem dělal celou dobu. To snižování. Já jsem nepodpořil žádné zvýšení nákladů v tomto volebním období. Náklady můžete snížit například tím, že pokud opravdu bude krize pokračovat, tak po určitou dobu nabídnete MHD zdarma. To by jednak nalákalo lidi zase do MHD, myslím teď ty sváteční cestující, ale jednak je to zase odbřemenění lidí.

Je to oprášení věcí, které jsme dělali už za předchozího vedení. Profese, které mají tabulkový plat, mají v Praze vyšší náklady. Chceme těmto lidem přidávat. Mám na mysli profese jako městští strážníci, učitelé nebo zaměstnanci v sociálních službách. Všem jim vždycky děkujeme, ale oni to chtějí vidět na výplatní pásce. 

Tabulkové platy ale z pozice primátora nemůžete ovlivnit.

Praha jim dá další prostředky nad tabulkové platy, jako jsme dávali učitelům už za minulého volebního období. Všechno je spojené. Praha je živoucí organismus. Potřebujete, aby tady v Praze byli učitelé. Aby tady měl kdo učit. A oni mají stejný příjem v Benešově jako v Praze, ale tam mají nesporně menší náklady než tady. Ale vy potřebujete, aby ten učitel byl v Praze, protože v Praze studuje velké množství lidí, kteří nejsou z Prahy, a třeba střední školy jsou nad rámec svojí kapacity, tam je úplně krizová situace, protože 30 procent studentů ze středních Čech studuje v Praze.

V momentě, kdy tady nebudete mít učitele, nebude mít kdo učit. A vy potřebujete personální kapacitu na učitele, potřebujete je zaplatit a potřebujete mít prostorovou kapacitu, abyste to mohli nabízet. Musíme chtít po státu, aby dal víc peněz Praze. Právě proto, že ona nabízí služby a servis pro víc lidí, než tady má trvalé bydliště, v oblasti vzdělávání i v dopravní infrastruktuře. 

Takže za to byste lobboval, kdybyste byl primátor?

Minimálně bych začal tím, aby se v rámci rozpočtového určení daní vrátil stav, který změnilo hnutí STAN v roce 2012, kdy sebralo Praze 650 milionů korun ročně. Tehdy to šlo na úkor velkých měst pro malé obce. STAN to měl jako svoji vlajkovou loď.

Jaký model byste si k rozpočtovému určení daní představoval?

Úplně první krok je vrátit to do té podoby, která byla před rokem 2012, protože od té doby, bude to desátý rok, to je šest a půl miliardy korun. To je docela dost peněz. Když se mě někdo bude ptát, že chci nějakou věc populisticky, kde na to vezmu, tak to je jedna z odpovědí. Druhá je, že Praha by měla dostávat prostředky ve vztahu k tomu, kolik služeb pro kolik lidí nabízí. U toho vzdělávání je to krásně vidět. Pražské vzdělávací kapacity ve středním školství nejsou jen pro Pražany. Je to pro široké okolí, nejvíc pro střední Čechy.

Myslíte si, že je reálné, aby tento návrat ke starému systému někdy v blízké době prošel?

Nevím, neumím říct, zda ano, či ne. Troufám si říct, že se samozřejmě ozvou všechny ostatní kraje, když to bude na jejich úkor. Ale na druhou stranu si myslím, že to je spravedlivé a že v momentě, kdy Praha obhospodařuje víc osob, než na kolik jí chodí peníze, tak se samozřejmě vytváří deficit, který vám dřív nebo později někde vyhřezne. To znamená, že výsledkem potom bude nedostatečná kapacita třeba na středních školách a snížení kvality školství. Nebudou moci být přijati všichni, kteří mají talent. Jedna z těch cest je třeba u středního školství spádovost pro určité typy středních škol. Praha by měla dostat víc peněz od státu.

A druhá cesta je, že by Praha měla motivovat lidi, kteří tady fungují, pracují, třeba i bydlí, aby zde měli trvalé bydliště, aby za ně Praha dostávala prostředky tak, jak je má dostávat. A k tomu může vést celá řada pozitivních motivací. Navrhujeme například jednu parkovací zónu pro celou Prahu kromě historického jádra. Můžete nadesignovat pár benefitů tak, aby tady lidé, kteří zde žijí, měli i trvalé bydliště a Praha tak na ně mohla čerpat prostředky, které zase bude reinvestovat zpátky do služeb, které ale využívají i lidi mimo Prahu.