Vyplatí se vidět novinku Rubena Östlunda, která si odnesla Zlatou palmu z festivalu v Cannes?
Je absolutní rovnost dosažitelná, nebo jde o tu nejutopičtější utopii? Jak bychom se zachovali my, kdybychom okusili chuť moci, a kam bychom až byli ochotni zajít, kdyby nám hrozilo, že o ni přijdeme? To je jen zlomek témat, kterým se černá komedie Triangle of Sadness věnuje. V českých kinech se premiéry dočkáme šestého října.
Švédský provokatér Ruben Östlund se tentokrát totálně utrhl ze řetězu a kopl si snad do každého, aby mu více otevřel oči. A nemohl udělat nic lepšího. Jeho novinka je totiž široko daleko nejvýstižnějším a nejoriginálnějším portrétem 21. století od snímku Michaela Hanekeho Happy End.
V pořadí šestý Östlundův hraný film patří mezi to nejlepší, co se letos dostalo do kinosálů. Vyjdeš u něj z komfortní zóny a zaručeně se v něm místy najdeš. Závisí jen na tvé povaze a svědomí, zda se při tom budeš cítit trapně, zahanbeně či pobouřeně, nebo se budeš potměšile usmívat. Je dost možné, že si pravděpodobně během 147 minut stejně projdeš všemi fázemi.
Nejlepší film Rubena Östlunda
Osmačtyřicetiletý režisér získal letos na festivalu v Cannes již druhou Zlatou palmu. A i když poprvé (za snímek The Square) to bylo poměrně překvapivé, tentokrát se vůbec nedivíme. Triangle of Sadness je totiž bez nejmenších pochyb Östlundův nejlepší film. A to už je co říct, pokud jsi viděl jeho předchozí počiny jako Turist nebo Play.
Trojúhelník smutku je mozaikou složenou z více postav různých charakterů, přece jen je však něco spojuje. Tím nejcharakterističtějším prvkem je pokrytectví a egoismus. Hlavními postavami (pokud je tak vůbec můžeme nazvat) jsou model Carl (Harris Dickinson) a jeho přítelkyně, také modelka a influencerka Yaya.
Ztvárnila ji herečka Charlbi Dean, která bohužel jen pár měsíců po premiéře filmu, 29. srpna, nečekaně zemřela ve věku 32 let. Příběh je rozdělen na tři části. Zatímco v první části sledujeme vztahové peripetie zmiňované dvojice, v druhé, daleko zábavnější, nejlepší a vlastně i dramaturgicky nejfunkčnější části se přesouváme na luxusní výletní loď.
Špičková zábava zcela bez zábran
Právě v této části se dostávají na řadu dobře známí herci Zlatko Burić (Bleeder, Pusher 3) a Woody Harrelson (True Detective, Zombieland), kteří okamžitě ovládnou scénu. Zatímco první si zahrál bohatého ruského obchodníka, který chce koupit celou loď a dává posádce podivné rozkazy, druhý se představil jako mírně mizantropický kapitán lodi, který má problém s alkoholem. Oba zamíchají kartami a postarají se o nejvtipnější momenty filmu.
Čekají tě vášnivé debaty o marxismu a kapitalismu, zlomových událostech v historii, o diktátorech a prezidentech či stříkající fekálie a kvantum zvratků doplněné zuřivým metalem. Chybět nebude ani střelba ze samopalů nebo vybuchování granátů.
Třetí část je situována na opuštěný ostrov, kde přeživší musí bojovat kromě divočiny i mezi sebou a s vlastními hodnotami (pokud by se ti zdálo, že jde o spoiler, zkus se podívat na trailer). V případě, že se naladíš na vlnu Östlundovy novinky, budeš si v duchu přát, aby nikdy neskončila a trvala věčnost. Jde totiž o špičkovou zábavu zcela bez zábran, a ať si pod tím představíš cokoli, nakonec uvidíš stejně něco jiného.
Aktuální a univerzální společensko-politická satira
Navzdory rozčlenění děje Östlund úchvatně pracuje s nepředvídatelností a příběh dokáže vygradovat (finále je famózní). Nabízí několik nezapomenutelných scén. Největšími devizami filmu jsou však přímočará drzost a plejáda palčivých témat, která Švéd důkladně rozpitvává. Právě proto je Triangle of Sadness aktuální a univerzální společensko-politickou satirou, jaká tu již dlouho nebyla a je dost možné, že ještě dlouho nebude.
Rozdělí publikum do dvou táborů, a přesně to je úkolem angažovaných děl, jejichž autoři se nesnaží násilím zalíbit jen úzké skupince vyvolených, ale je jim také jedno, jestli jejich film uvidí miliony po celém světě a bude se jim líbit. Triangle of Sadness je prostě ostrou výpovědí nehledící na následky a očekávání. I díky tomu jde o mistrovské dílo s krásným poselstvím. Proto mu nemůžeme udělit méně než devět a půl bodu z deseti.
