Chování sériových vrahů nás fascinuje a nemusíme se za to stydět. Tvůrci snímků by se však měli zaměřit na rodiny obětí, které se snaží na tragédii zapomenout. Marně.
Už jako malí jsme na dětských táborech sedávali v kroužcích, vyvolávali duchy a vyprávěli si strašidelné historky. S příchodem dostupnějších moderních technologií se strašidelné historky proměnily ve filmy, seriály a dokumenty s krimi tematikou, které v současné době zažívají boom. Netflix svým divákům nabízí jeden dokument o sériových vrazích za druhým a jako by natrefil na zlatou žílu. Sledování krimi dokumentů milujeme a podle odborníků se za to nemusíme stydět.
Zlo nás fascinuje
Dokumenty zachycující vražedné běsnění sériových vrahů nám umožňují nahlédnout do mysli lidí, se kterými se (díky bohu) v běžném životě nesetkáme. To nás fascinuje. Jejich pochroumaná mysl, nemorální chování, zvrácenost, zlo i nepřízeň osudu.
„Chceme nahlédnout do psychologie vraha, částečně proto, abychom se naučili, jak chránit své rodiny a sami sebe. Ale také proto, že nás prostě fascinuje nenormální chování a cesty, kterými se pochroumaná mysl může ubírat,“ míní autorka knihy Lost Girls Caitlin Rother pro Hopes & Fears.
Ostatně propast mezi dobrem a zlem nás přitahuje už od dětství. Většina pohádek poukazuje na rozdíl mezi dobrem a zlem, navádí nás k tomu, abychom sami přišli na to, proč se ten „záporák“ zachoval tak, jak se zachoval, a učí nás, jak se zlu vyhnout. Jenže ne všichni si zvolí tu správnou cestu…
Někteří možná zálibu ve sledování true crime snímků odsuzují, ale podle odborníků je „posedlost“ vrahy do určité míry normální. „Vypovídá to o tom, že jsme normální a zdraví. Myslím, že náš zájem o zločin slouží řadě různých zdravých psychologických účelů,“ řekl bývalý hlavní psycholog policejního oddělení v San Diegu Michael Mantell pro NPR. Zároveň však dodal, že existují určité hranice, a pokud jedinec začne sbírat plakáty sériových vrahů a šuplíky bude mít plné vystřižených článků o nich, je na čase vyhledat odbornou pomoc.
Významnou roli hrají média
Ačkoli nás zlo fascinuje již od raného věku, za popularitu skutečných zločinů podle psychologa Mantella vděčíme především médiím. „Od padesátých let jsme byli bombardováni kriminálními příběhy. Média brzy pochopila, že strach a krev vedou. Osobní zločiny a vraždy tvoří až 30 % televizních zpráv a právě násilné zločiny spáchané na lidech vedou v seznamu nejčtenějších zpráv,“ uvedl.
Zločiny nás fascinují stejně jako další tragédie. Když budeš projíždět kolem dopravní nehody, pravděpodobně neodvrátíš svůj zrak, ale naopak se budeš snažit zachytit byť jen sebemenší střípek toho, co se stalo.
Co se naučíte po odemknutí?
- Jaké příběhy dle odborníků více přitahují ženy a jaké muže.
- Proč pro nás může být vyprávění děsivých příběhů paradoxně uklidňující.
- Jaké filmy či seriály o dobru a zlu bývají nejvyhledávanější.
- Proč se rádi bojíme.
- Společnosti často nemyslí na stále žijící rodiny obětí. Co říkají pozůstalí?
