Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Chování sériových vrahů nás fascinuje a nemusíme se za to stydět. Tvůrci snímků by se však měli zaměřit na rodiny obětí, které se snaží na tragédii zapomenout. Marně.
Už jako malí jsme na dětských táborech sedávali v kroužcích, vyvolávali duchy a vyprávěli si strašidelné historky. S příchodem dostupnějších moderních technologií se strašidelné historky proměnily ve filmy, seriály a dokumenty s krimi tematikou, které v současné době zažívají boom. Netflix svým divákům nabízí jeden dokument o sériových vrazích za druhým a jako by natrefil na zlatou žílu. Sledování krimi dokumentů milujeme a podle odborníků se za to nemusíme stydět.
Dokumenty zachycující vražedné běsnění sériových vrahů nám umožňují nahlédnout do mysli lidí, se kterými se (díky bohu) v běžném životě nesetkáme. To nás fascinuje. Jejich pochroumaná mysl, nemorální chování, zvrácenost, zlo i nepřízeň osudu.
„Chceme nahlédnout do psychologie vraha, částečně proto, abychom se naučili, jak chránit své rodiny a sami sebe. Ale také proto, že nás prostě fascinuje nenormální chování a cesty, kterými se pochroumaná mysl může ubírat,“míní autorka knihy Lost Girls Caitlin Rother pro Hopes & Fears.
Ostatně propast mezi dobrem a zlem nás přitahuje už od dětství. Většina pohádek poukazuje na rozdíl mezi dobrem a zlem, navádí nás k tomu, abychom sami přišli na to, proč se ten „záporák“ zachoval tak, jak se zachoval, a učí nás, jak se zlu vyhnout. Jenže ne všichni si zvolí tu správnou cestu…
Někteří možná zálibu ve sledování true crime snímků odsuzují, ale podle odborníků je „posedlost“ vrahy do určité míry normální. „Vypovídá to o tom, že jsme normální a zdraví. Myslím, že náš zájem o zločin slouží řadě různých zdravých psychologických účelů,“ řekl bývalý hlavní psycholog policejního oddělení v San Diegu Michael Mantell pro NPR. Zároveň však dodal, že existují určité hranice, a pokud jedinec začne sbírat plakáty sériových vrahů a šuplíky bude mít plné vystřižených článků o nich, je na čase vyhledat odbornou pomoc.
Zdroj: Getty Images/Curt Borgwardt/Sygma/Sygma
Významnou roli hrají média
Ačkoli nás zlo fascinuje již od raného věku, za popularitu skutečných zločinů podle psychologa Mantella vděčíme především médiím. „Od padesátých let jsme byli bombardováni kriminálními příběhy. Média brzy pochopila, že strach a krev vedou. Osobní zločiny a vraždy tvoří až 30 % televizních zpráv a právě násilné zločiny spáchané na lidech vedou v seznamu nejčtenějších zpráv,“ uvedl.
Zločiny nás fascinují stejně jako další tragédie. Když budeš projíždět kolem dopravní nehody, pravděpodobně neodvrátíš svůj zrak, ale naopak se budeš snažit zachytit byť jen sebemenší střípek toho, co se stalo.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se naučíte po odemknutí?
Jaké příběhy dle odborníků více přitahují ženy a jaké muže.
Proč pro nás může být vyprávění děsivých příběhů paradoxně uklidňující.
Jaké filmy či seriály o dobru a zlu bývají nejvyhledávanější.
Proč se rádi bojíme.
Společnosti často nemyslí na stále žijící rodiny obětí. Co říkají pozůstalí?
Tragédie jsou neodmyslitelnou součástí našich životů. Zločinci mohou plnit svou společenskou funkci pouze tehdy, když zbytek světa ví, jakých činů se dopustili a jak byli potrestáni. Veřejnost podle spisovatele Harolda Schechtera potřebuje a chce slyšet celý šokující příběh.
Zvýšení šancí na přežití
Fascinace zlem není jediným důvodem, proč milujeme true crime dokumenty. Studie naznačují, že lidé mají tendenci soustředit se na ohrožení vlastního života, vlastního blaha a díky snímkům o sériových vrazích se mohou snáze připravit na potenciální nebezpečí. Obzvláště ženy pak prý skutečné kriminální příběhy sledují proto, aby získaly tipy, jak se bránit útočníkovi. Podvědomě a instinktivně chápou, v jakém světě žijí, a života ohrožujícím situacím budou raději předcházet.
Naopak muži si podle studie skutečných zločinů vybírají příběhy, v nichž je kladen důraz na psychiku vraha a motiv jeho činu. Často pak navíc klikají na tlačítko play u dokumentů, v nichž se obětí vraha staly ženy, což může být alarmující.
„Zjistili jsme, že ženy více přitahují příběhy, které obsahují relevantní informace o tom, jak se bránit a trestnému činu předejít. Zapadá to do vzorce. Z výzkumů totiž také vychází, že ženy se stávají oběťmi násilného činu častěji než muži,“řekla pro Huffington Post autorka studie Amanda Vicary. „Tím, že se lidé dozvědí detaily o vraždách, charakteristické rysy vraha či jak ke zločinům dochází, mají větší možnost jim předejít,“ uzavřela.
Psychologové se mimo jiné shodují i na tom, že sledování, poslouchání nebo čtení skutečných zločinů může sloužit jako taková generální zkouška. „Člověk by měl věnovat pozornost hrůzným věcem, měl by o ně mít zájem. Snáze by pak mohl uniknout škodlivým podnětům,“ řekla docentka psychologie Marissa Harris z Penn State Harrisburg.
Zdroj: Lionsgate
Ke zvýšení šancí na přežití se váže také úleva, že nejsme obětí. Právě to by podle psychologů mohlo být dalším důvodem, proč milujeme sledování skutečných zločinů.
Možná znáš ten pocit, kdy sleduješ dokument o sériovém vrahovi, který spáchal hrůzné činy, a někde vzadu v hlavě si pomyslíš: Díky bohu, že na místě oběti nejsem já nebo moje rodina. Takoví jsme my lidé. Tragédie, která se stane našim sousedům, a ne nám, v nás vyvolává určitou úlevu. Když už na někoho muselo zlo dopadnout, buďme rádi, že to nejsme my. Za takovou myšlenku se podle psychologů nemusíš stydět a je naprosto přirozené ji mít.
Úlevu pak podle studií pociťujeme i v tom, že nejsem vrahem, tou „příšernou nestvůrou“, která zabíjí. True crime dokumenty nás často zasvětí i do prostředí, ze kterého sérioví vrazi pochází a často je spojuje jedno – krušné dětství, domácí a sexualizované násilí nebo nepěkné vztahy v rodině. V takovém případě s vrahem dokážeme soucítit, ale zároveň jsme rádi, že jsme v podobných zázemích nevyrůstali i my. Že to byl někdo jiný. Někdo, koho dětství plné strastí poznamenalo na celý život a ovlivnilo životy dalších rodin a lidí.
Strach jako přítel člověka
Roli ve sledování skutečných kriminálních příběhů hraje také strach. Během něj se nám do těla uvolňuje adrenalin, na kterém může vznikat závislost. Už jako děti jsme vyhledávali jízdu na horské dráze, kolotočích či jiné adrenalinové zážitky a u zločinů tomu není jinak. Euforický pocit, který nás zaplaví po napínavé scéně, je velmi blízký tomu, jenž zažíváme právě po jízdě na adrenalinové atrakci.
Člověk se od přírody rád bojí. „Skutečné zločiny můžou být zdrojem zábavy a zároveň nám umožňují prožívat hrůzu a strach v kontrolovatelném prostředí. Ony dokumenty o sériových vrazích jsou pro dospělé jako pohádky pro děti,“ řekl Schechter pro BBC. „Naše psychika ráda zpracovává příběhy, ve kterých nás pronásledují monstra,“ doplnil.
Ačkoli to může znít zvláštně, vyprávění příběhů je pro nás zároveň uklidňující. Už v minulosti, když ještě neexistovaly televize a jiné moderní technologie, se lidé po nocích bavili tím, že si vyprávěli příběhy. Když pak navíc příběh obsahuje reálné lidi, skutečné činy, stává se pro nás ještě více zajímavějším.
„Když příběh vyprávíte dobře, publikum bude chtít víc. Zájem v posluchačích navíc vzbuzují ty historky, ve kterých vystupují reální lidé a konají skutečné činy. Takové zaujmou mnohem více než scénář, který vymyslel někdo v Hollywoodu,“míní bývalý detektiv Joe Kenda.
V příbězích o vraždících monstrech můžeme snadno identifikovat dobro a zlo, dočkáme se jejich vyřešení, uzavření a o to víc se pro nás stávají atraktivními. U publika pak bodují především ty dokumenty o sériových vrazích, na konci kterých vítězí dobro nad zlem. A právě na to sází i filmaři. Existuje jen málo true crime dokumentů, u kterých by ses nedozvěděl, kdo oběť zabil, jaký byl jeho motiv a co ho k násilnickému chování přivedlo.
„Zatímco žijeme ve světě plném rychlých společenských, politických, ekonomických a technologických změn, skutečné kriminální příběhy nás uklidňují. Ujišťují nás, že se naše dlouho zažité představy o fungování světa nemění,“ dodává detektiv.
Zdroj: Netflix
Záhada, která čeká na vyřešení
Posledním z důvodů, proč možná miluješ sledování krimi snímků, může být nutkání vyřešit záhadu. Milujeme hádanky a takový zapeklitý kriminální případ nám může pořádně potrápit mozkové závity.
„Sledováním true krime příběhů si lidé mohou zahrát na detektivy z tepla domova. Mohou si vyzkoušet, zda dokáží dříve než kriminalisté přijít na to, kdo je pachatelem. Většina skutečných zločinů v televizi a knihách je jako hádanka, kterou chceme vyřešit,“ řekla pro Hopes & Fears profesorka forenzní psychologie Katherina Ramsland.
Na tento trend před lety naskočily i české produkce. Na televizních obrazovkách se objevuje jeden kriminální seriál za druhým a diváci doma zapáleně diskutují nad tím, kdo byl vrahem. Policie Modrava, Případy 1. oddělení nebo Spravedlnost – příběhy o vrazích trendují ve většině českých rodin.
Rodiny obětí by pravděpodobně nesouhlasily
Na co však tvůrci snímků o sériových vrazích většinou nehledí, jsou rodiny obětí. Na Netflixu se jen před pár dny objevil dokument mapující vražedné běsnění Jeffreyho Dahmera, který pobouřil rodiny zesnulých. „Mám pocit, že se nás Netflix měl zeptat, jestli nám to nevadí nebo jak se cítíme. Mě se na nic nezeptali. Prostě to udělali,“řekla pro Insider Rita Isbell, sestra Errola Lindseyho, jedné z obětí Jeffreyho Dahmera.
Podobně to cítí i Errolův bratranec Eric Perry. „Nikomu neříkám, na co se má dívat. Vím, že ‚true crime‘ je nyní obrovský, ale pokud jste skutečně zvědaví na oběti, moje rodina je kvůli tomuto pořadu naštvaná. Je to pořád dokola retraumatizující. A proč? Kolik filmů/pořadů/dokumentů ještě potřebujeme?“ napsal na Twitteru.
True crime snímkům je v současné době věnována velká pozornost. Kriminální příběhy jsou na vrcholu a je na čase, aby jejich tvůrci začali brát ohledy právě i na rodiny zesnulých, kterým je tragická událost připomínána stále dokola a mnohdy před ní nemohou ani utéct. Stejně jako v případě Jeffreyho Dahmera, jehož činy se na nás valí ze všech stran.
